Novinky Mediální výstupy

 

Každý by tady také dokázal vyjmenovat řadu jmen, která se po skončení politické dráhy objevila na velmi lukrativních místech. Jde ale spíše o mediální zkratku, realita je u řady (slušných) lidí, kteří se kvůli práci poslance vzdali své dosavadní práce, zcela odlišná. Výsledkem dlouholetého působení zástupce občanů často je, že ztratí svoji odbornost a návrat ke své původní profesi je následně téměř nemožný. Představa o tom, jak do politiky vstupují jen ti, kteří jsou finančně zabezpečeni, tedy především úspěšní podnikatelé, jak se nám tady snaží namluvit „nové“ tváře politiky, je krásně lákavá, ale stoprocentně nereálná a nerealizovatelná. 

 

Cílem textu je ptát se: Nevede všeobecně sdílená představa o tom, že by se měl poslanec či senátor věnovat jen a jen své práci a ničemu jinému, k jeho fatální finanční a lidské závislosti na politice, k náchylnosti hledat různé trafiky, protislužby, „kamarádšofty“, k tomu, co všichni tak rádi a intenzivně kritizují? Není právě časová a finanční závislost na politice živnou půdou pro tzv. politickou korupci, přeběhlictví, držení se křesla poslance za každou cenu? 

 

Politik by měl udržovat se svojí původní profesí kontakt a politika by neměla tvořit všechen jeho život. Nejde jen o peníze, jde také o udržení profesní odbornosti a také o jakousi sociální hygienu, kdy se setkává s lidmi a situacemi, které s politikou nesouvisejí a nežije pouze ve „zlaté“ kleci poslaneckých (senátorských) lavic. Jedině tak je možné vyhnout se tomu, aby se politika dělala jen pro udržení teplého místečka, nikoliv kvůli prosazování názorů a idejí, díky kterým dostal politik důvěru voličů. To však vyžaduje svůj čas a den má jen 24 hodin. Jak pak tuto představu skloubit s články o (ne)účastech poslanců na zasedáních nebo výborech, nevím.