Novinky Mediální výstupy

 

Ve stínu těchto hlavních politických zpráv proběhla letmá informace o tom, že se na víkend chystaly další protiromské demonstrace v několika českých městech. 

 

Politika se natolik dlouho tvářila, že ji problém soužití menšin s většinou nezajímá, až došlo k rostoucímu samovolnému průchodu napětí mezi místními občany a menšinami neochotnými jakkoliv s většinou žít v přijatelném a korektním vztahu. Tak dlouho si politika všímala sebe sama, až se část většiny rozhodla způsobem demonstrativním vyjádřit svůj názor. 

 

Komisař Rady Evropy pro lidská práva nedávno vyzval Českou republiku, aby její vláda a její úřady už konečně něco udělali s protiromskými náladami. 

 

Jako poslanec Evropského parlamentu takové stále se opakující výzvy znám. Obvykle přicházejí ze zemí, kde mají svých starostí dost, a obvykle jsou založeny, bohužel, na účelově pokřivených informacích našich vlastních českých "občanských" uskupení, která ráda (bůhvíproč) žádají zahraniční instituce, aby u nás "zjednaly" pořádek. 

 

Problém je závažný. Co vede stále více normálních občanů k tomu, aby vyšli do ulic upozornit svou vládu a své politiky, že mají intenzivní obavu o ochranu svých občanských práv? Jak je možné, že běžní a spořádaní občané vyrazí v proudu demonstrovat, že "jejich" vláda po léta nespravedlivě nadržuje menšině, která činí jen velmi málo, aby se s okolním – většinovým – prostředím sžila? To vše v prostoru, ve kterém jsou média permanentně na straně menšiny. 

 

Zdá se, že již nelze strkat hlavu do písku a tvářit se, že se to nějak vyřeší. Obávám se, že sílící protiromské demonstrace jsou výsledkem radikalizujícího se zoufalství normálních lidí, které dohnalo běžné občany k demonstracím proti "svému" státu. Proti instituci, která toleruje stav, v němž je dlouhodobě ponechána většinová společnost bez pomoci a ochrany proti skupinám agresivních útočníků z řad minority a který akceptuje tendenční mediální jednostrannost. Situace, ve které nakonec "jejich" stát použije policejní sílu proti nim jenom proto, že volají po řešení dlouhodobě neřešených problémům a na obranu svých občanských práv demonstrují, je neudržitelná. Na pozadí současné nepřehledné politické situace v Čechách dokonce velmi třaskavá. 

 

Jak snadno se posléze v takto rozjitřené atmosféře loví radikálům. Jak jednoduše se přikládá pod kotlem revolučních nálad. Jak jednoduše se zneužívá přirozený občanský cit pro právo a spravedlnost ve prospěch pouličních rváčů a bitkařů. 

 

Hanebně si počíná česká politika po celá léta, bez ohledu na to, kdo je zrovna u vlády, ve vztahu k mlčící a daně platící většině. Ne, Češi nejsou o nic víc rasističtí či xenofobní (tedy menšiny nenávidějící) než občané okolních zemí. 

 

Jsem si jist, že kdokoliv z nás bude v míru a spořádaně žít na jedné chodbě s romskou rodinou, kde normální je ráno vstávat do práce, kde samozřejmé je posílat své děti do školy a kde obvyklé je platit své složenky a plnit vlastní závazky. 

 

Zdá se vám můj dnešní komentář příliš otevřený či příkrý? Ne, nechci být politicky korektní a pokrytecký tam, kde přirozeně přetéká onen pověstný džbán trpělivosti. 

 

Nepojmenuje-li tento problém otevřeně demokratická politika, kdo tak učiní? A s jakými důsledky?