Novinky Mediální výstupy

Zatímco pro levicového Oblomova je typické odkládání reforem, neštěstím pravicového Oblomova se stává jeho zásadovost. Je tak zásadový, že v nejméně vhodný okamžik je schopen pohřbít pracně dohodnutý kompromis.

Jakoby se v české historii musel opakovat ten zážitek z bitvy na Bílé hoře: Bitva začala, ale stavovské vojsko nedokázalo využít své převahy ani lepší bojové pozice. Jako by se musela opakovat historie z bitvy u Lipan, kdy někteří kališníci vyhráli jenom díky tomu, že se připojili k nepřátelské panské jednotě.

V dnešní politice nejde o bitvy krvavé, ale o to náročnější bitvy politické. Koalice zde má zásadní význam pro vznik politického konsenzu. Jakmile padá konsenzus, padá koalice a s ní většinou padá i vláda. Zajímavé je, že málokdy padá kvůli zradě podlé. Koalice většinou padá kvůli zradě vznešené. Jedinec, na jehož hlasu závisí osud celé koalice, je najednou postižen záchvatem zásadovosti a pravicovosti, takže „nemůže“ koalici podpořit. Tento syndrom postihl poslance Tlustého či Schwippela při pádu Topolánkovy vlády v roce 2009. Z podobných pohnutek najednou dne 7. 8. 2013 potopili stojedničkovou koalici "zásadoví" poslanci Úlehla a Florián. 

Pravicový Oblomov není schopen obstát v klíčových okamžicích koaličního hlasování. Na první pohled se snaží vypadat jako zásadový, pravicový, lepší než ti ostatní. Ve skutečnosti nemá schopnost pochopit sílu kompromisu, význam konsenzu, nemá dost zodpovědnosti podpořit koalici, na které závisí osud dalšího vládnutí jeho strany. Je to slaboch s oblomovským váháním, selhávající v klíčovém hlasování. 

Pokud se česká pravice nezbaví těchto váhajících Oblomovů, navždy bude prohrávat rozhodující politické zápasy v těch nejkritičtějších chvílích stojedničkových koalic. 

MUDr. Vít Šlechta

člen místní rady
člen oblastního smírčího výboru