Proč pokračovat
Se senátorem Jaroslavem Zemanem jsme si před prázdninami povídali nejen o současné politické krizi, ale především o jeho půlročním působení v Senátu. Požádal jsem ho, aby se s našimi čtenáři podělil o své pocity, zážitky a poznatky.
VK: Jardo, nemohu nezačít u současného dění kolem demise vlády a všeho, co jí předcházelo. Až vyjde toto vydání, tak již bude zřejmě jasno o přijatelném řešení, ale já bych se tě chtěl zeptat na tvůj komentář a očekávání.
Jaroslav Zeman: Především vidím celou řadu pozitiv na současné situaci. V první řadě je zásah na úřadu vlády odpovědí těm, kteří tvrdili, že se vyšetřují jen kauzy opozice, hlavně Davida Ratha, ale koaliční strany jsou nedotknutelné. Nejsou a policie není nikým ovlivněna. Já nevím, jak vše dopadne a jak ty věci posoudí soud, ale je dobrým signálem pro budoucnost politiky, že nikdo nemůže počítat z beztrestností, když něco spáchá.
Jako další pozitivum vidím celospolečenskou diskuzi nad „trafikantstvím“. Já jsem odměňování vysloužilých politiků kritizoval, ale není to černobílé. Vzpomínám na přeběhnutí doktora Kotta pod křídla ČSSD, za které byl odměněn ministrem zdravotnictví Rathem ředitelováním na pobočce VZP. Mluví se o Tvrdíkovi v ČSA a jistě bychom našli řadu dalších příběhů. Dnes je nejvyšší čas, aby se řeklo, co je ještě košer a co za hranou. Nechť se vyčistí vzduch. Bohužel jsme ale svědky, že o morálce plamenně mluví právě ti, kteří mají sami máslo na hlavě.
VK: Myslíš si, že by vláda měla pokračovat, nebo by měly být předčasné volby?
JZ: Nemyslím si, že by měly volby být a hned řeknu proč. Nejde mi o ODS, protože té opozice prospěje, a opakuji to stále. Nejde mi ani o srovnávání dnešního skandálu a vlekoucího se odstupování Standy Grosse, u kterého bylo podezření z korupčního jednání vážnější než Nečasova ze řetězu utržená šéfka kanceláře. Oč mi opravdu jde, je to pozitivní, co může vláda a Parlament ještě dotáhnout.
VK: Můžeš uvést něco konkrétního?
JZ: Už jsem to měl na jazyku. Já se věnuji cikánské problematice a usiluji o nastavení normálního spravedlivého stavu. V této oblasti již běží návrhy zákonů v rámci legislativního procesu, které významně pomohou některé segmenty problematiky řešit…
VK: Řešení „cikánské otázky“ evokuje rasový podtext, ty vnímáš etnicky tuto problematiku a jsi rasista?
JZ: Ne, to je blbost, naopak! Já jsem chtěl dopovědět, že je na stole zákon, který ochrání sociálně slabé, což jsou především Cikáni, před zneužíváním sociálních dávek ze strany majitelů domů a ubytoven. To je přeci nemorální byznys, vycházející ze situace lidí, kteří se nedokážou bránit, žijí v hrozných podmínkách a stát cpe peníze do kapes různým vykukům. Podobně účinné má být i opatření, které dává obcím do ruky nástroj, aby mohly omezit provoz sběren a zastaváren na svém teritoriu. Na těchto návrzích pracuje poslankyně Řápková ve spolupráci se starosty. Další zákon dává obcím možnost vykázat do místa trvalého pobytu občany, kteří páchají trestnou činnost nebo porušují vyhlášky o veřejném pořádku. Dalším potřebným zákonem musí být úprava prací v rámci veřejné služby, jehož ustanovení zrušil Ústavní soud. Já myslím, že musíme mít všichni stejné povinnosti a nejenom práva. Pokud já mám povinnost ze svých daní platit skupinu nezaměstnaných, tak by to oni měli státu, tedy i mě, vrátit formou pomoci při udržování pořádku na veřejných prostranstvích. Na práci nevidím žádnou diskriminaci.
VK: Proč tedy zdůrazňuješ, že se to týká hlavně Romů?
JZ: Jednak proto, že je to pravda, a pak také proto, že vidím narůstání napětí ve společnosti. Denně dostávám několik e-mailů o nespravedlnosti, která se děje a o dvojím metru při posuzování trestné činnosti. Pokud se stane to, co mé místostarostce, tedy že jí napadne fyzicky Cikán, který dostane veřejně prospěšné práce a ty mu nakonec ještě odpustí amnestie, tak je to signál, že se neměří čin, ale pachatel. To je velmi nebezpečné, protože nespravedlnost a násilí může vést k tomu, že ohrožení vezmou zákon do vlastních rukou a zavládne anarchie. Tuto situaci nevyřeší, když o ní budeme mlčet, mlčení není řešení a problém tím přece nepřestane existovat.
Česká společnost vyloučila Cikány z trhu práce a oni tuto úlohu přijali. My jsme jim dali na vědomí: nebudete pracovat a my vás za to odměníme. Vyloučili jsme je a dovolili, aby z ubytovávání těchto lidí byl byznys, a tím jsme podpořili vznik ghett, ve kterých se potulují lidi závislí na sociálních dávkách, kteří ve druhé generaci ráno nevstávají do práce, nemají žádný řád, nic na práci a to z nich dělá vyloučené. Kdybys v takovém prostředí vyrůstal ty nebo já, tak nás to také poznamená. Představ si celé dny bez cíle, bez práce a bez povinností. To přece poznamená každého a těžko po těchto lidech můžeš chtít, aby sami našli cestu z této slepé uličky.
Na druhou stranu nemůžeme tolerovat, že si přivydělávají nezákonně a chovají se násilně. Jen hloupý pes kouše do ruky, která mu dává žrádlo, a není možné, aby byli násilní ke společnosti, která je živí. Dávky nejsou nárok, ale především dobrovolná pomoc a ne povinnost.
VK: Dobře, ale ODS je ve vládě a nic moc se s tím nedělá…
JZ: To není pravda a je potřeba si uvědomit rozsáhlost této problematiky. Já komunikuju se Zdeňkem Boháčem z bezpečnostního výboru a diskutujeme o této otázce z hlediska bezpečnosti, ale také třeba s Tomiem Okamurou a obecně s každým, kdo je ochoten se v tomto nějak angažovat. Bohužel jich není mnoho. Řada poslanců a senátorů se tohoto problému vyloženě bojí. Jak jsem řekl, je to široký problém, který nevyřeší jedinec a který se týká již zmíněného ubytovávání, přinucení těchto lidí, aby se chovali slušně na veřejnosti, aby posílali děti do školy a sami chodili někam něco dělat a osvojili si pracovní návyky. To znamená přijmout zákony, které řeší jednotlivé problémy, spadající do různých rezortů. Také je potřeba si uvědomit, že každý zákon prochází legislativním kolečkem, tedy dotčená ministerstva, radu vlády a teprve v případě úspěchu samotným Parlamentem. Následně po projednání oběma komorami míří na Hrad k prezidentovi. To je běh na dlouhou trať, minimálně na půl roku až rok a vyřeší se jen jeden z řady problémů. Pokud budou předčasné volby, tak to všechno spadne pod stůl a začne se nanovo. Možná, anebo taky ne.
VK: Poslední otázka: co cestovní ruch? To je také tvé téma.
JZ: To je obdoba. Za těch půl roku jsem měl řadu schůzek a setkání, kde se snažíme o řešení. Jeden za všechny: měli jsme setkání u Protržené přehrady a pracujeme na tom, aby se z tohoto místa stal turistický cíl. Musíme zajistit peníze na úpravu místa, aby nám nezarostlo, nerozpadlo se a bylo co navštěvovat. Další projekt probíhá v této oblasti společně s Poláky v rámci Krkonošské spolupráce.
Jestli dovolíš, tak bych se ještě krátce vrátil k tomu půlročnímu období v Senátu, jak jsi zmínil v úvodu. Pro mě je to zkušenost, zjišťuju, jaké jsou vztahy a vazby nejen mezi politiky a jak postupovat, když chci něco prosadit. Zděsilo mě množství legislativy, které přebíráme z EU. Často nadáváme, že na nějakou funkci musí být středoškolské nebo vysokoškolské vzdělání, že máme tuny zbytečné administrativy a zbytečných kontrol. Bohužel je realita taková, že většina pitomostí přichází právě z Bruselu a naši občané spílají vládě a českým politikům neprávem. Tak mám poslední vzkaz: milí čtenáři, až zase budete bědovat nad nějakou nesmyslnou vyhláškou, vzpomeňte, jak jste hlasovali v referendu a se Špidlou oslavně zpívali, že Babeta šla do světa.
VK: Chceš, abychom vystoupili z EU?
JZ: No já bych hlavně chtěl, aby ta unie byla normální a vrátila se ke kořenům. Hlavním pojítkem celého projektu byly svobody pohybu osob, peněz, služeb, kapitálu atd., dnes jsou to restrikce, nařízení, příkazy… To přeci není ideál liberálů.
Ale nechme už toho, venku se krásně globálně oteplilo, čekají nás prázdniny a já přeji všem jejich co nejlepší užití.
VK: Děkuji za rozhovor.
senátor PČR
neuvolněný starosta obce