Máte slovo
Téma: Věříte předpovědím počasí?
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Máte slovo. Hezký večer, milí diváci. Taky si říkáte, že počasí se zbláznilo? Jen za půl roku, co jsme zažili. Nekonečně dlouhou zimu, žádné jaro, v březnu bylo nejchladněji za sto let. Potom nejméně slunečního svitu, následovaly povodně, tornádo v Krnově, historicky vysoká, největší vedra v porovnání s jižními evropskými státy. A teď zase hrozily dramatické povodně. Proč k těmto extrémům počasí dochází? A máme si na ně začít zvykat? A jak hodlá stát zabránit tragickým důsledkům povodní? O tom diskutovat budou. Ministr životního prostředí v demisi, předseda Ústřední povodňové komise a místopředseda Občanské demokratické strany. Dobrý večer.
Tomáš CHALUPA, ministr životního prostředí v demisi /ODS/:
Dobrý večer.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Za zdravé životní prostředí bojuje programový ředitel Hnutí Duha.
Vojtěch KOTECKÝ, programový ředitel Hnutí Duha:
Dobrý večer.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Za odborníky na počasí známá meteoroložka a klimatoložka, vedoucí redakce počasí České televize.
Taťána MÍKOVÁ, meteoroložka a klimatoložka:
Dobrý večer.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Hydrolog, náměstek pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu.
Jan DAŇHELKA, hydrolog; Český hydrometeorologický ústav:
Dobrý večer.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
A za vás veřejnost překladatel, který vystudoval historii a zabýval se klimatickými změnami na dějiny lidstva, až se stal klimaskeptikem žijícím v Náchodě. Dobrý večer.
Vítězslav KREMLÍK, překladatel; klimaskeptik z Náchoda:
Dobrý večer.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
A názor, že s počasím sklízíme to, co jsme zaseli, říká pedagog z Prahy.
Jiří Pavel PEŠEK, učitel z Prahy:
Hezký dobrý večer.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Máte slovo, ale nejdřív ti z vás, kteří už od rána telefonovali do Rádia Impuls.
nejmenovaná osoba:
Dříve jsme se učili o obdobích jaro, léto, podzim zima. Dneska bude nastávat nová realita, že se budeme učit o obdobích povodně, horko, zima, povodně. Vemte si ještě jednu věc, kolik bylo válek za posledních desetiletí, vemte si, jak hořely rafinérie v Iráku. To musí mít všechno vliv na ekologický a klimatický podmínky.
nejmenovaná osoba:
Musíme si uvědomit, že Země je živej organismus. Zatím pořád žijeme ve čtvrtohorách. Třeba začínají nějaký pětihory. Jsou aktivní sopky na Islandu, na Kamčatce. To všechno ovlivňuje podnebí a vývoj počasí na jednotlivých kontinentech. Vliv člověka, ten je teda opravdu minimální. Kdo tomuhle věří, tak podléhá tý zelený mafii.
nejmenovaná osoba:
To vždycky věříme předpovědím, víte, ono to je asi velmi složitý nejenom pro laika, ale hlavně pro ty odborníky, protože i když mají supermoderní počítače, grafy, křivky, rovnice a já nevím co všechno ještě s tím souvisí, tak si myslím, že ta předpověď je prostě prachbídná. Ale bohužel není to tím, že by to ty lidi neuměli předpovědět nebo neznali, jak s tím mají naložit, ale je to určit tím, že ta planeta naše nám vrací to, co s ní provádíme.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Takže začněme tím, vrací nám planeta tedy to, co my s ním provádíme nebo ty extrémní výkyvy počasí jsou nějaké historické, kliamtologické cykly? Pane Kremlíku.
Vítězslav KREMLÍK, překladatel; klimaskeptik z Náchoda:
Tak to je ideální otázka pro mě. Děkuju za nahrávku. Škoda, že tady nemáte žádné nahrávky názorů občanů třeba ze 16. století. To jste asi nesehnali.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Bohužel. Nestihli jsme to. Ano.
Vítězslav KREMLÍK, překladatel; klimaskeptik z Náchoda:
Není rozpočet, že jo. Protože tehdy byste slyšeli úplně stejné názory jako teď. Lidé nikdy v dějinách, nikdy neměli dojem, že současné počasí je normální. Vždycky se pokoušeli ho vysvětlovat nebo domnívali se, že je nepřirozené. Příklad. 1562, Evropou se přehnala obrovská bouře. V pravé poledne byla tma jako v noci a servalo to střechy v polovině Evropy. Myslíte si, paní Jílková, že lidi tehdy se domnívali, že je to přirozené počasí? Ne. Domnívali se, že přichází konec světa a křižovali se. V následujícím roce v některých částech Německa došlo k největšímu pronásledování čarodějnic. My máme z vědeckých studií vysledováno precizní korelaci mezi počtem upálených čarodějnic v šestnáctém století a mezi výkyvy chladného počasí. Čili ten dojem, že změny klimatu jsou antropogenního původu a že je třeba provozovat mitigaci, čili nápravu řešení klimatických změn, ten tady byl vždycky. A tehdy ta náprava změn klimatu spočívala v tom, že se zničí ta příčina. Čili ta čarodějnice. Skutečnost současné vlny povodní je dost prozaická. Zkrátka tady existují normální solární cykly. Z nich asi nejdůležitější pro nás pro tuhletu debatu bude 200letý cyklus sluneční, kterému se říká Suessův cyklus a každých 200 let se nám vrací ve střední Evropě období častějších povodní. A netýká se to jenom povodní. Ale i ledovců. Říká se nebo ekologičtí alarmisté nás straší, že ledovce tají alarmujícím tempem posledních 150 let. A není sporu, vidíme to na těch starých fotkách. Ale taky je třeba k tomu říct, že ty ledovce v Alpách tají a přibývají a tají a přibývají neustále.
Taťána MÍKOVÁ, meteoroložka a klimatoložka:
Já bych samozřejmě řekla tají a přibývají, ale v průběhu jednoho roku. Ale pokud se budeme dívat na celou historii, tak posledních třicet let to, co zaznamenáváme, je vždycky v tom řekněme nejtenčím letním období, kdy ty ledovce jsou na nejnižším stavu, tak je to, neřekla bych každý rok nižší a nižší. Jsou tam oscilace. Ale celkově ten trend rozhodně je k tomu tání ledovců. Ledovců celkově ubývá až na malé výjimky Antarktidy, ale tam je to způsobené také velkým posunem srážek a srážkových úhrnů, které tam v Antarktidě i při řekněme vyšších teplotách stále zůstávají sněhové a právě proto tam může ten ledovec přibývat. Ale vraťme se k té úplně první příčině. Jednak možná by mě zajímalo, co máte za historické prameny třeba z doby středověku, kdy některé ovocné stromy dozrávaly i na nich plody dvakrát za rok. Víte o tom něco? Tehdy si také lidé stěžovali? Už tehdy, pokud vím, pálili čarodějnice. Byť to nebylo zrovna tak často v českých zemích, k nám to přišlo později. A další docela důležitá věc, kterou bych řekla, my máme jasné příčiny toho, proč se nám střídá tak často počasí v letošním roce. Je to skutečně fáze takzvané severoatlantické oscilace nebo někdo říká arktické oscilace. My máme prostě azorskou tlakovou níži velice silně vyjetou na sever. Až do Skandinávie. A ta blokuje postup těch frontálních systémů ze západů. Všechny k nám míří k jihu.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No, ale prosím vás, já bych se, jestli mi to dovolíte, jestli vám to nebude vadit, já bych se vrátila ze středověku, byť je to zajímavé, do současnosti. Pojďme, paní Míková, ale si říci tedy, proč dochází tedy k tomuto atypickému jevu, o kterém jste hovořila.
Taťána MÍKOVÁ, meteoroložka a klimatoložka:
Ale paní Jílková, to přece není vůbec žádný atypický jev. To je jev, ke kterému dochází po celá staletí. Nejspíš tisíciletí, co máme doklady. A prostě k těm změnám dochází. Bohužel nejsou precizně pravidelné. Nám by se možná líbilo, kdyby se střídaly tyhle změny jako roční období, každý rok přijde jaro, léto, podzim, zima. Bohužel jsou některé jevy, které přicházejí nepravidelně, jednou přijdou s delší periodou, jednou s kratší periodou. Je to velice podobné jako jev El Niňo. A severoatlantická oscilace je také jev propojený mezi pevninou a oceánem a cirkulací nad pevninou a oceánem.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Prosím vás pěkně, já jenom jaksi opravdu ty letošní extrémy jsou výjimečné, že. Teď jsem se dočetla, že ta extrémně teplá období budou častější, normální počasí že bude ubývat, to na co jsme zvyklí. Čtyři roční období, že jsou minulostí.
Jan DAŇHELKA, hydrolog; Český hydrometeorologický ústav:
Já se nebudu vyjadřovat k tomu, jestli jsou čtyři roční období minulostí, protože si myslím, že to vždycky tak bylo, že přechody tady byly ze zimy do léta relativně rychlé. Ono já si nepamatuju, že by někdy byly úplně jednoznačně odlišené ty čtyři roční období. To prostě záleží rok od roku, kdy nastoupí teploty, kdy poklesnou. Ale chci říct k tomu, letošní rok zas není tak výjimečný. Ty povodně, když se na ně kouknete, nejsou z dlouhodobého hlediska, koukněme se do středověku zase zpátky, to jsou povodně, které v Praze měly dobu opakování dvaceti, možná až padesátileté povodně. To není zas tak velký extrém. Neopakoval se rok 2002, že bychom měli dvě pětisetleté povodně za deset let od sebe. Prostě to je něco, co ke krajině české patří.
Jiří Pavel PEŠEK, učitel z Prahy:
No je to téma nepochybně na daleko širší diskusi, než kterou můžeme otevřít tady. Ale já bych zkusil možná se podívat na ten problém z takových dvou úhlů pohledu. Jedním z nich je přírodovědecký pohled, ostatně studoval jsem chemii. Myslím, že možná ani ne tak špatně, když někteří moji studenti končí na postech v křesle ministrů životního prostředí. Ale také z hlediska filozoficko-náboženského. A to myslím, že není úplně hledisko, které bychom měli opominout a to z jednoho důvodu.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Takže vy se tedy domníváte, že za ty extrémy počasí si může lidstvo samo, že se na tom tedy podílí? Třeba tím, že kácíme lesy, že likvidujeme lužiny.
Jiří Pavel PEŠEK, učitel z Prahy:
Tak. Třeba. Já myslím, že je to záležitost... My se můžeme na celý ten problém dívat jako na strom. Pokud jde o prognostické metody, pokud jde o to, jakým způsobem budeme se snažit interpretovat příčiny. Pakliže se budeme dívat na tu vnější stránku stromu, kterou vidíme všichni, tak určitě je dobře, abychom pokračovali v těch krocích, které vycházejí z naší moderní vědy, z toho, co nám umožňují instrumentální metody, kognitivní poznání.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Prosím vás pěkně, jaké myslíte, ano? Pojďme opravdu konkrétně. Promiňte, ale tady opravdu nevyučujete a hodina je krátká. Tady pro vás je krátká.
Jiří Pavel PEŠEK, učitel z Prahy:
Tak mi ji nezkracujte, paní Jílková.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Prosím vás pěkně, jste schopen konkrétně říci svůj názor? Jasně?
Jiří Pavel PEŠEK, učitel z Prahy:
Jistě. Podívejte, jestliže se budeme bavit o těch jevech tak, jak tady byly zatím pojmenovány, tak my hodnotíme vnější stránku toho stromu. Kmen, korunu, ovoce. Řekneme, máme špatné ovoce, čím je to způsobeno. Je tady nekvalitní jablko. Čím je to způsobeno, tak ten strom prořezávejme, udělejme kolem něj ohrádku, jako to dělal Malý princ, aby ho neokusovali králíci. Ale jestliže bude intoxikovaná půda, přátelé, jestliže nebudou zdravé kořeny, tak žádné vnější zásahy do toho, které by měly vést ke zlepšení produkce toho stromu, nepomůžou.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Tak já poprosím, aby na vás zareagoval pan ministr. Prosím.
Tomáš CHALUPA, ministr životního prostředí v demisi /ODS/:
To vám děkuji pěkně.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Ano.
Tomáš CHALUPA, ministr životního prostředí v demisi /ODS/:
Tak já teda, nezlobte se, paní Jílková, ale já musím jako předseda Ústřední povodňové komise říct na začátek něco trochu jiného. Máme v tuhle chvíli podle všech předpovědí za sebou tu zhruba měsíční povodeň, kterou prošla Česká republika a já chci tady využít téhle příležitosti a udělat to, co jsem udělal dneska dopoledne a poděkovat všem, kteří se na odstraňování těch následků podíleli. Padesát tisíc hasičů, policistů, strážníků, starostů, tisícovky obcí zkrátka nespalo měsíc a zaslouží si poděkování. A já bych to tady rád v tuhle chvíli učinil. K té druhé záležitosti. Já si myslím, že není role politiků, aby vstupovali do sporu vědců s tituly či bez titulů o to, jestli ta či ona změna je nebo není podložena vědeckými pracemi. Zkrátka od toho je vědecký diskurs a ten běží. To, co je naším posláním a co by mělo být, je na ty změny reagovat v možnostech, které máme. To, co tady říkal pan Pešek. Já vám uvedu příklad. Jestliže se bavíme o tom, co můžeme dělat, tak já si myslím, že je zbytečná debata vést debatu, jestli před sto lety to bylo jinak a jestli to za sto let bude jinak, protože to nikdo z nás neví a má o tom maximálně nějakou statistiku. Neprožil to. Ale můžeme se bavit o tom, jestli hospodaříme v krajině tak, abychom případné následky intenzivních srážek mohli dosáhnout stavu, kdy jejich dopady nebudou tak velké, jako jsou dnes. A to jsou konkrétní opatření.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Pane ministře, podívejte se, první věc bych vám řekla, že jako politici, jako zodpovědní tedy politici, tak byste se měli zajímat o to, jestli třeba ty extrémy toho počasí jsou výjimečné anebo to máme očekávat i příští rok a další roky a vy jako politici byste tedy měli přijmout opatření, jak zabránit právě těm tragickým následkům povodní. A teď, kdybyste nám je řekl bez toho úvodu. Tak jak dalece si tedy uvědomujete vážnost té situace, ano? Protože vy byste měli vědět, jestli se to tedy vyplatí do protipovodňových opatření nebo ne.
Tomáš CHALUPA, ministr životního prostředí v demisi /ODS/:
O tom právě chci mluvit.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No tak mluvte.
Tomáš CHALUPA, ministr životního prostředí v demisi /ODS/:
Já jsem si tady vypsal nějakých základních šest bodů, které si myslím, že bychom měli dělat. Nemám je seřazeny podle priorit, ale fakticky znamenají, že musíme budovat protipovodňová opatření a v těch pracích pokrčovat. Když si srovnáte stav roku 2002, té velké povodně, a stavu protipovodňových opatřeních v českých městech s rokem 2013, tak vidíme obrovský pokrok. Ale to neznamená, že máme dobudovaná všechna protipovodňová patření tam, kde jsme je mohli vybudovat a že nemůžeme vybudovat další. Zároveň musíme pracovat na opatření v krajině. Je tady zástupce zemědělského hospodaření.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No o to jde. Ale mně se líbí, že vy používáte budoucí čas, poslyšte. Vy na tom ministerstvu tam už za chvíli, promiňte, budete mít minulý čas, ale vy tam nějaký čas již jste, že? No tak mě by zajímalo, co jste udělal pro tu krajinu, aby lépe třeba absorbovala v sobě vodu, že? Pane Kotecký.
Tomáš CHALUPA, ministr životního prostředí v demisi /ODS/:
Je to třeba o tom, že máme programy, které se snažíme realizovat.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No a co třeba. Tak pojďme teď k té krajině, ano?
Tomáš CHALUPA, ministr životního prostředí v demisi /ODS/:
Třeba z operačního programu Životní prostředí, které znamenají jednak opatření v oblasti v některých případech i vracení těch toků mimo města do jejich původních koryt, zlepšení rozlivových podmínek, realizaci přírodě blízkých opatření.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Ano. Tak kdybyste nám mohl třeba říci, vy říkáte vracení...
Tomáš CHALUPA, ministr životního prostředí v demisi /ODS/:
Nebo třeba navrácení původních prvků do krajiny, jako jsou remízky, jako jsou místa, jako je...
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No a kterou řeku už jste tak jako navrátili do nějakého toho původního koryta nebo aspoň části, víte, že říkáte, že navracíte. Já o žádné řece nevím. Nevím, jestli ví pan Kotecký.
Tomáš CHALUPA, ministr životního prostředí v demisi /ODS/:
Já tady můžu ukázat seznam, nemám ho sebou, ale je tady zástupce povodí, Ministerstva zemědělství, on vám může ukázat seznam opatření na jednotlivých vodních tocích, které se realizovaly.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Vy jste řekl, protože o tom se diskutuje, že se zkrátily právě řeky, narovnaly. Viďte, pane Kotecký. A pan ministr říká, že se vrátily některé řeky nebo aspoň část tedy. Vy o tom víte?
Vojtěch KOTECKÝ, programový ředitel Hnutí Duha:
Já si myslím, že problém je v tom, že my o tomhle po každé povodni vždycky hrozně diskutujeme. Všichni se shodnou na tom, že bychom měli začít opravovat, uzdravovat naši krajinu, že bychom do ní měli začít vracet remízky, meze, malé mokřady, které tam jako přirozené bariéry zadržovaly vodu, že bychom měli obnovovat ty meandrující toky, protože během dvacátého století se délka českých řek a potoků zkrátila o jednu třetinu, takže ta voda potom daleko rychleji odtéká do údolí. Měli bychom obnovovat lužní lesy na vhodných místech.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Prosím vás pěkně, ano, měli, ale pan ministr tady řekl, ano, že se to dělá. Tak pane Kotecký, dělá nebo nedělá?
Vojtěch KOTECKÝ, programový ředitel Hnutí Duha:
Dělá se to. Dělají se docela sympatické, pěkné, chytré projekty na Ministerstvu životního prostředí. Problém je v tom, že se jich děl málo. To, co dodneška nepřišlo, je, aby stát vstal a řekl, my nebudeme dělat jednotlivé chytré projekty, ale začneme s koncepčním uzdravováním české krajiny, změníme lesní zákon, tak aby se přestalo na holo kácet ve svazích.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No a třeba tady pan ministr to dělá nebo vláda?
Vojtěch KOTECKÝ, programový ředitel Hnutí Duha:
O změně lesního zákona se tady mluví asi deset let. Vláda dokonce schválila její základní prvky, ale dodneška se ten zákon nezměnil. Mluví se tady o investicích z evropských fondů, ale jsou velice slabé. Není tady konkrétní, solidní, propracovaný vládní plán, který by začal pracovat na uzdravování krajiny, který by jeden po druhém začal financovat...
Tomáš CHALUPA, ministr životního prostředí v demisi /ODS/:
Ale pane Kotecký, to není pravda. Máme konkrétní plán. Máme dokonce dohodu s Ministerstvem zemědělství o vytipování 65 hlavních opatření na vodních tocích. Ale ono si taky musíme nalít čistého vína v tom, že když přijde situace a konkrétní opatření, tak narážíme na konkrétní problémy při realizaci. Já jsem byl včera na Pardubicku. Byl jsem v malé vísce, která byla v průběhu pondělí zaplavena tak, že polovina jejich domů měla v přízemí půl metru vody. Vyplavil se tam ne potůček, to je strouha. Na tu strouhu je zpracovaný projekt několik let. Jakým způsobem tam realizovat opatření přírodě blízká. Sedm vlastníků, kterým prochází ten potok mimo tu obec, účinně blokuje tuhle realizaci a nejsou schopni se domoci toho opatření. To vůbec není o nějaké státní politice. Obráceným způsobem, tady se po každé povodni mluví o tom, že se mají vyčistit koryta řek od nánosů z té povodně. Pane Kotecký, já vám můžu ukázat seznam, při vší úctě, seznam českých řek, u kterých vyčištění koryt bylo zablokováno z důvodu, že se, ačkoli to byl nános po povodni, tak se prohlásil jako důvod opaření z hlediska bohužel ochrany přírody, takže můžu, Sázava, záměr zvýšit protipovodňovou ochranu, vyčištění koryta po nánosu z povodně není možné z důvodu výskytu chráněného veleruba tupého. A takto jsou další opatření. Zkrátka v některých případech je to o tom, že máme plán, že máme strategii, ale narážíme na konkrétní opatření. Jiným příkladem je, že máme územní plány, a nejsme schopni je dodržovat.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Ano, vy toho spousta máte, ale taky spousta toho nemáte. Tak pojďme teď probrat tedy konkrétně ty řeky, protože je pravda, že k tomu ty potůčky, z kterých se staly až čtyřicetimetrová třeba řeka, to prostě se stalo, tak právě bylo, že ta koryta nebyla vyčištěna. Držme se tedy teď řek. Pane Kotecký, je pravda, že ochránci přírody často blokují čištění těch koryt řek právě nejen kvůli tomu živočichu, co řekl pan ministr, ale i kvůli mihuli či škeblím.
Vojtěch KOTECKÝ, programový ředitel Hnutí Duha:
Já myslím, že ochránci přírody nikoliv. Já myslím, že pan ministr, pokud o někom mluví, tak to budou jeho podřízení. Ale já vám dám jeden úplně konkrétní příklad...
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Ne, ale to nemáte teď pravdu. Skutečně ochránci přírody, ekologové protestují proti čištění některých koryt. To je pravda. Já vám to tady mohu zacitovat, jestli chcete. Nebo také se z vás stal politik?
Vojtěch KOTECKÝ, programový ředitel Hnutí Duha:
Já vám řeknu jeden úplně konkrétní příklad. Úplně konkrétní příklad, který je ze sousedního oboru. V roce 2008 vláda schválila národní lesnický program, který řekl základní body změny lesního zákona.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Prosím vás, ne, já vás prosím, takto se opravdu nikam nedobereme, ano? Už jsme asi u čtvrtého tématu. Teď budeme mluvit o řekách, ano? Nebo vám to není příjemné, pane Kotecký? Podívejte se, tady. Tady si stěžují i ze zemědělství z ministerstva, ano, problémy s ochranou před povodní paradoxně způsobují i ochránci krajiny. Protože zásahy do koryt řek musí předem schválit ochránci přírody a řekl to i Český svaz ochránců přírody pan Moravec.
Vojtěch KOTECKÝ, programový ředitel Hnutí Duha:
A poté tam říká, že se vyjadřovali k nějakému případu se škeblemi a vůbec neříká...
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Prosím vás, já jsem si udělala... Tak já si tady dělám výpisky z toho.
Vojtěch KOTECKÝ, programový ředitel Hnutí Duha:
No je žádáno v souvislosti s výskytem škeblí, ale neříká, že by něco zamítali.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Prosím vás, ale já tady nemám... To jsou moje pracovní poznámky, ano. A já vím, co řekl. Já jsem si poznamenala ty mihule a škeble, víte. Abych si je zapamatovala. Takže pojďme.
Vojtěch KOTECKÝ, programový ředitel Hnutí Duha:
Mimochodem těch mihulí je úplně nejvíc, úplně nejvíc těch mihulí je v těch přirozených meandrujících tocích, které by bylo potřeba obnovovat a největší problém totiž náš jsou vybetonované rovné, narovnané toky v krajině, které se přestaly meandrovat a které, kdyby se obnovily, tak by jednu stranu zadržovaly daleko lépe vodu a zároveň...
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Teď bude představitel Ministerstva zemědělství. Prosím.
Pavel PUNČOCHÁŘ, Ministerstvo zemědělství:
Děkuji. Dobrý večer.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Jenom se nám představte, ano.
Pavel PUNČOCHÁŘ, Ministerstvo zemědělství:
Moje jméno je Pavel Punčochář a jsem z Ministerstva zemědělství, vrchní ředitel sekce vodního hospodářství. Já musím říci, že lesy, zachrání lesy, meandrování zachrání. Podívejte, na běžné, drobné povodně do opakování dvaceti let, kdy spadne srážek do 70 milimetrů za den nebo za kratší dobu, tak pomohou, ale při velkých dešťových srážkách a úhrnech, tak jako jsme zažili od roku 97 osmkrát, tak to prostě nepomůže. Mohli bychom se podívat do historie. 1342. Povodeň, která byla větší než povodeň v roce 2002. Myslíte, že tehdy bylo něco tady vybetonováno, meandry, že přestaly? Samozřejmě, že ne. Mluvme o povodních velkých a menších. Krajina pomůže, zadrží vodu pro ty menší srážkové úhrny a je dobře to dělat. Protože ta retence vody je fajn. Ale pro velké povodně, tam se bez poldrů a zařízení, která, technických zařízení, zejména v údolních nivách...
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Ano. Ale ani bez toho čištění koryt, že?
Pavel PUNČOCHÁŘ, Ministerstvo zemědělství:
Ano. Mám tady seznam. Paní Jílková, kdybyste chtěla, promiňte ještě, mám tady seznam konkrétních věcí, kdy náhodou podniky povodí přes určitý zákaz to vyčištění koryta na tlak starostů udělaly a dostaly pokutu od České inspekce životního prostředí. Co k tomu dodat?
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Tak chce pan Daňhelka?
Jan DAŇHELKA, hydrolog; Český hydrometeorologický ústav:
Já se můžu vyjádřit pouze k těm historickým povodním a je to skutečně tak. Jestliže velká povodeň nastane, tak velice často je tam ten faktor předchozího nasycení, kdy ta krajina už je natolik naplněná vodou, že další vodu nepojímá a vlastně sama o sobě nefunguje. Čím menší povodeň a čím menší měřítko, jestliže se budeme koukat na jeden svah, na jednu obec, na jedno malé povodíčko, tak tím větší roli hraje ten stav konkrétní krajiny, hospodaření v tom území, které tu povodeň...
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No a v jakém stavu je ta krajina? Když třeba, dobře, nebudeme brát tu 500letou vodu, ale pojďme, protože víte, já jsem teď jako odborník na to počasí, já si to nastudovala a zajímavá věc, to jsem nevěděla, že vlastně rozdíl je, ano, že milí diváci, dříve pršelo, Táňo, říkám to dobře, dříve pršelo jako delší dobu třeba, průběžně, ale méně, kdežto teď prší intenzivněji a najednou. Že třeba za málo dní vlastně napadne víc srážek jak za celý červen. Ano, vy tomu rozumíte úplně... Tedy Táňo, ne, že bych vás to, protože o to jde, o tu krajinu.
Pavla SKŘIVÁNKOVÁ, meteoroložka:
Já se omlouvám, já jsem Pavla Skřivánková. Jsem meteorolog. A nezlobte se na mě, ale já dost často slyším názory, to nikdy nebylo, teď je to jinak. Ale ve výsledku, když se podíváme do databází, které máme, tak vždycky najdeme, že takové situace už tady byly a myslím si, že i budou. Opravdu ta lidská paměť je hrozně složitý mechanismus a většinou, když si člověk pamatuje něco, tak si pamatuje něco, co ho zaujalo a to špatné vytěsňuje z paměti. Ale velice často, když se podíváme do naší klimatické databáze, tak najdeme situace, že takové jevy prostě nastávaly i v minulosti.
Taťána MÍKOVÁ, meteoroložka a klimatoložka:
A já mám ještě jednu poznámku k tomu. My můžeme říct, že dvacáté století bylo v jistém směru specifické. Ono vlastně ty velikánské povodně, o kterých mluvil i zástupce Ministerstva životního prostředí, ve dvacátém století byly výjimkou. V roce 54 to zachránila slapská přehrada, to by jistě mohl potvrdit kolega Daňhelka. A jinak vlastně většina těch povodní srovnatelných s tím, co nám přišlo v roce 97 nebo 2002 byla sto let před tím nebo ještě dřív. A tam už lidská paměť nesahá. Tam sahají jenom ty záznamy z našich klimatických nebo možná i hydrologických databází, ale tam si to málokdo pamatuje.
Jan DAŇHELKA, hydrolog; Český hydrometeorologický ústav:
Určitě. Ale v těch záznamech to máme, takže nejvyšší srážkový úhrn v České republice je, pokud si to dobře pamatuju, 345 milimetrů naměřených v roce 1897. K tomu jsme se v posledních letec vůbec nepřiblížily. Takže opravdu ty srážky tady byly a pochopitelně tady byly i ty povodně. Já když bych jmenoval opravdu konec toho devatenáctého století, 1862, 1870, 88, 90, mohl bych pokračovat strašně dlouho. My jsme spíš měli štěstí, že dvacáté století ty povodně sem nepřinášelo. A já jenom ukážu jeden takový graf, jestli mohu, jestli to bude vidět. Tady je vidět ještě ten vliv toho nasycení. Tento sloupeček ukazuje, kolik procentuálně vody odteče, když je ta krajina suchá, středně nasycená a vlhká. Je to z evropského projektu na přívalové povodně. A ukazuje, že opravdu, jestli vám spadne o deset milimetrů srážek víc vlhké nebo o deset milimetrů srážek víc do suché krajiny, tak ten výsledek je úplně stejný, jako když o deset milimetrů míň spadne do vlhké krajiny nebo podobně to tak funguje. Takže krajina určitě vliv má. V okamžiku, kdy už ale je nasycená předchozími srážkami, tak nám nepomůže.
Vítězslav KREMLÍK, překladatel; klimaskeptik z Náchoda:
Tak jako dělat se určitě dá ledacos. Ale kde na to vzít peníze. A já bych teda věděl jednu věc. Mám to říct?
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No budeme rádi.
Vítězslav KREMLÍK, překladatel; klimaskeptik z Náchoda:
Přes třicet miliard ročně, to je neuvěřitelné číslo, se investuje díky zákonu pana Bursíka, děkujeme, pane Bursíku, se investuje do dotací a podpory takzvaných obnovitelných zdrojů. To je spousta peněz. Kdyby se raději místo na snižování uhlíkové stopy věnovali na nějaká adaptační opatření, tak bysme nevěděli, kam s těma penězma. Další věc. Ty obnovitelné zdroje trošičku, nevím, do jaké míry, ale spíš tu situaci zhoršují, ne? Je tady povolen černý humor?
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Já jsem za něj velmi vděčna. Ono někdy nic jiného nezbývá, víte.
Vítězslav KREMLÍK, překladatel; klimaskeptik z Náchoda:
Já jsem si uvědomil, že náš velikán Jára Cimrman, už ho trápilo, že nemáme moře. A teď možná máme šanci a já bych věděl, jak to zařídit. Osázejme celou republiku solárními panely, ty tu vodu nezadržují, osázejme celou republikou řepkou, to jsou ty širokorozchodné plodiny, který moc nezadržují vodu a za chvíli tady to moře budeme mít. Čili ty obnovitelné zdroje měly jakoby nás chránit proti klimatickým změnám, abychom snižovali emise skleníkových plynů a tak dál. Ten dopad je spíš opačný. Někdo by třeba řekl, pan Kotecký možná třeba řekl, že musíme něco dělat, musíme snižovat, aspoň symbolicky, ale já myslím, že by nám to moc nechybělo ty obnovitelné zdroje.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Ať reaguje pan Kotecký. Pak můžete pokračovat.
Vojtěch KOTECKÝ, programový ředitel Hnutí Duha:
Já myslím, že kdybychom například využili místa, jak říkal pan ministr, některá místa, kde bychom mohli na rozumných místech obnovit meandrující řeky, obnovit lužní lesy, vysadit lužní lesy na místech, kde jsou zaplavována, tím vznikne plocha pro přirozené rozlévání vody a zároveň z těch lužních lesů je velmi kvalitní dřevo, ze kterého se dělají takové ty peletky.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Ano, ale pane Kotecký, tady pan Kremlík se ptal, víte, jestli třeba právě ty lány s tou fotovoltaikou, víte, ta nesaje, že jo. Řepka nesaje.
Vojtěch KOTECKÝ, programový ředitel Hnutí Duha:
A proto si myslím, že by bylo potřeba tu fotovoltaiku směřovat především na střechy domů. V tomhle úplně s panem Kremlíkem souhlasíme. Je chyba stavět fotovoltaické panely na polích. Fotovoltaické panely, solární panely patří na střechy domů. To je rozumné místo, kde jsou daleko lépe využity.
Tomáš CHALUPA, ministr životního prostředí v demisi /ODS/:
Ale je nesmysl na to dávat peníze daňových poplatníků. To si myslím, že je na začátek potřeba říct.
nejmenovaná osoba:
Musím vám připomenout, že to byli i vaši senátoři, kteří podpořili tuhle zhovadilou politiku. A já musím opravit pana Kremlíka, protože to není už třicet miliard. Aktuální čísla jsou 44 miliard. A chci vám připomenout, že tahle povodeň nás stála osm miliard korun, zatímco tohle je pětkrát víc.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Já četla i 22 miliard, jsou odhady.
nejmenovaná osoba:
Já jsem četl osm miliard. Jestli je 22, tak stejně je to dvojnásobek toho, co nás stála tahle povodeň. A můžou za to i politici z ODS, i komunisti i socialisti. Všichni jako jeden muž podpořili jak zákony o fotovoltaice, tak Babišovy biopaliva. Takže pokavaď vás to trošku zajímá, napsal jsem o tom článek. Kdo stojí za podvodem s globálním oteplováním. Pokavaď vás to zajímá ještě víc, tuto knihu První globální revoluce napsal...
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Vy tak se věnujete, až nemáte na reklamu. Tak si ji musíte udělat. Tak pojďme. Pan ministr bude reagovat.
Tomáš CHALUPA, ministr životního prostředí v demisi /ODS/:
Já uvedu několik příkladů. Já myslím, že pravdou je, že zkrátka peníze, které se vydávají na podporu obnovitelných zdrojů, jsou extrémně vysoké, jsou nepřiměřené, jsou iracionální. To, že se to schválilo, řekl bych ne tolik hlasy z ODS, ale taky některými hlasy ODS, zkrátka byla hloupost.
nejmenovaná osoba:
Hlavně to nemá vliv na klima.
Tomáš CHALUPA, ministr životního prostředí v demisi /ODS/:
A nemá to vliv na klima. Já vám uvedu jeden příklad. My sedíme uvnitř Evropské unie, asi 27 ministrů životního prostředí a každý dva měsíce se sejdeme a vedeme debatu nad tím, jak budeme zachraňovat svět soubojem s klimatem nebo se změnou klimatu. Evropská unie produkuje 11% CO2. Každý rok čteme statistiku, jak narůstá celková globální produkce CO2 a jak Evropa jediná chudinka to snižuje. Existují studie, které ukazují, že daňové poplatníky v Evropě ten pokles jedenáctiprocentní na nějaký číslo třeba deset je stojí až 250 miliard dolarů ročně. Pro vaši představu, tolik se na celém světě nevydává na souboj s malárií, tolik se na celém světě nevydává na souboj s tím, že ročně umírá 200násobně víc lidí například na špatný vzduch.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
A teď pane ministře, co vy na té schůzi těch evropských ministrů řeknete? Co tam řekněte? Bouchnete do stolu...
Tomáš CHALUPA, ministr životního prostředí v demisi /ODS/:
Tak. Česká republika, a několik málo zemí s námi, jako například Polsko, jsou jediné u toho stolu, které říkají, že zkrátka tenhle rozjetý vlak je na špatné koleji a že je potřeba se zamyslet, jestli má vůbec smysl. Pravdou ale je, že je to zkrátka součástí českého práva. My jsme se k tomu zavázali v minulosti a do roku 2020 jsme součástí nějakého procesu, který tady je. My ho teď nezměníme. A jde o to, abychom ty náklady měli co nejmenší a efekty co nejvyšší.
nejmenovaná osoba:
Samozřejmě ho můžeme změnit. To je velmi jednoduché. Stačí vystoupit z EU. EU nás dneska stojí jedno procento HDP, to samé, co nás stojí ty obnovitelné zdroje. Já jenom ještě k téhleté knize, Globální revoluce, kdyby vás to skutečně zajímalo, kdo za tím stojí, tak úvod napsal Havel a dovětek napsal Zeman. Naši dva prezidenti a v této knize je to všechno napsané. A v podstatě závěr toho, proč se s globálním oteplováním vůbec otravujeme, je to, že oni si myslí, že skutečným nepřítelem je lidstvo samo. To je skutečně velmi nepřátelská ideologie, zelená ideologie vůči lidstvu. A oni jsou v tom velmi otevření. Všem doporučuju přečíst knihu První globální revoluce s úvodem od Havla. Je to velmi zajímavé čtení.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Chce paní Míková reagovat?
Taťána MÍKOVÁ, meteoroložka a klimatoložka:
Já bych určitě ráda reagovala, protože si myslím, že jedna věc je dívat se na přírodu globálně, a v tom je všechno, v tom jsou ta opatření, která nejsou přirozená pro přírodu, ale v tom je i to, jestli přibývá skleníkových plynů. Některé z nich dokonce přibývají i přirozenou cestou v atmosféře. Je ale pravdou, že člověk jich chrlí relativně hodně. A teď je otázka, jestli my ale můžeme dát rovnítko mezi to, co pozorujeme v klimatu a to, co se řekněme stalo se skleníkovými plyny v poslední době. Nebo od průmyslové revoluce, ať jsme přesní. Tam to rovnítko dát úplně nemůžeme. Ale víme, že do určité míry je velké podezření, že to způsobujeme. Pravdou ale taky je, že tím, že podpoříme fotovoltaiku a investujeme do ní tolik, tím to rozhodně nezachráníme.
Vítězslav KREMLÍK, překladatel; klimaskeptik z Náchoda:
Ta otázka, nakolik lidé přispívají ke globálnímu oteplování, to samozřejmě je hlavně to, o čem píší klimaskeptici. Zaprvé my nepopíráme, že CO2 nějak přispívá k teplotám, nicméně nikdo nezměřil jak moc. Ty odhady, když se zdvojnásobí CO2, tak odhady, o kolik se oteplí, o půl stupně, o šest stupňů, to nikdo nezměřil. Daleko větší a nesporný je vliv opačný. Nejdřív se oteplí a to má potom vliv na oxid uhličitý. O tom se nikde moc radši nemluví.
Taťána MÍKOVÁ, meteoroložka a klimatoložka:
To není pravda. O tom existuje řada vědeckých studií. A ví se, že v historické době, když docházelo k oteplování, zvyšovala se koncentrace CO2.
Vítězslav KREMLÍK, překladatel; klimaskeptik z Náchoda:
Ale aktivisté, kteří prosazují uhlíkovou daň, mluví jenom o tom opačném vlivu, o vlivu CO2 na teploty, který jsme pořádně nezměřili. Ještě číslo k tomu, jak málo Evropa přispívá k tomu světovému koláči. /nesrozumitelné/ se svými dánskými kolegy spočítal, že kdyby Evropská unie celých sto roků uplatňovala svoji klimatickou politiku a snižovala ty emise, o kolik stupňů Celsia myslíte, že by se oddálilo oteplování za sto let?
Tomáš CHALUPA, ministr životního prostředí v demisi /ODS/:
0,0145.
Vítězslav KREMLÍK, překladatel; klimaskeptik z Náchoda:
Ano.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Poprosím další dotaz. Kdo tady má mikrofon? Prosím. Potom vy.
Jirka MALÍK, občanské sdružení Živá voda:
Já bych se zkusil vrátit na Zem. Jirka Malík, občanské sdružení Živá voda. Já se dvacet let snažím marně revitalizovat pár toků, vlastně horního toku na Metuji. A de facto musím jednoznačně říct, že stát sice má nějaké nástroje na to, jak vlastně vracet ty toky do relativně přirozené stavu, nicméně třeba pro nevládní organizaci je to nemožné, protože když revitalizace stojí pět milionů, tak nevládka, ta musí sehnat dvacet procent někde od někoho, což si myslím, že je problém, když stát vlastně ze 100% tu krajinu zničil. Odvodnil a podobně. Máme ještě takový příklad konkrétní k tomu zemědělství, kde to vůbec se solárama samozřejmě nesouvisí, protože to je tak mizivá plocha proti zemědělským plochám, který dneska máme vlastně utuženou ornou půdu. A zkuste si prosím vzít rýč, stoupnout si někde uprostřed orné půdy a zarýt. Tak se vám to nepodaří v létě, protože to je tak tvrdé, že prostě ta půda nenasáká prostě vodu. A my jsme byli v Polsku, čtrnáct dní tomu, a tam začínají nový, podle mně revoluční způsob zemědělství, kde neořou, mají takový prostě jenom háčky, kterýma jemně projedou to pole a víceméně pluh tam je žížala a při sto milimetrech za den kukuřice po řádkách dolů, žádný problém. U nás by tam byly půlmetrový eroze.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Tak já poprosím, aby na vás reagoval, máme zde zemědělce, prosím, představte se.
pan ŠVEC, :
Já se jmenuju Švec a jsme zde za Zemědělský svaz. Jenom dvě takové drobné připomínky. Jenom bych chtěl ještě říct zpátky. Řepka není širokořádková plodina. Řepka je úzkořádková plodina.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Ale přesto nemá takový kořenový obal, který tak saje.
pan ŠVEC, :
To je možná, že nemá takový, ale...
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No a o to nám jde. Víte, nám jde o to sání.
pan ŠVEC, :
Je setá na podzim, je tady celou zimu, je tady na jaře už vyrostlá a daleko lepší ten absorpční schopnost má než cokoliv jinde.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Ano. Ale nesaje. Mnohem lepší by byl jetel, viďte, a takovéhle věci.
pan ŠVEC, :
Ano. My ho budeme rádi pěstovat, ale když od nás nikdo nechce zase to mlíko nebo něco jiného.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
To je otázka na vládu, protože je pravda, že vy teď chystáte opatření pro zemědělce, že tedy mají jinak orat, že nemají už tolik pěstovat řepku, kukuřice a co mají dělat? Z čeho budou žít?
Tomáš CHALUPA, ministr životního prostředí v demisi /ODS/:
To je celý systém změny financování těch evropských dotací na zemědělství, kdy jedna z těch opatření pro to nové období 14 až 20 je na tom, aby se více podporovala ta opatření, která jsou šetrnější přírodě nebo způsoby hospodaření v zemědělství šetrnější k přírodě. I když já se přiznám, že to vždycky říkám, ano, to je dobrý nápad, ale při ostražitosti některých evropských politik říkám, abychom pak navedli k tomu, že budeme mít jako teď politiku přimíchávání biosložky do paliv, do roku 2020 nařízená růstová tendence a už se připravuje nová strategie, která říká, že to vlastně není moc chytrý a od roku 2020 je strategie to zase snižovat. Takže já v tomto ohledu říkám, ano, my musíme hledat rozumná opatření a ta rozumná opatření podpořit víc, než ta...
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Ale prosím vás, vy pořád hledat, tak jaká máte opatření.
Tomáš CHALUPA, ministr životního prostředí v demisi /ODS/:
Ale to jsou jednoduchý, ta jsou definovaná v rámci té strategie.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No, tak co mají dělat ti zemědělci?
Tomáš CHALUPA, ministr životního prostředí v demisi /ODS/:
Je to podpora tradičního způsobu hospodaření. To je to, o čem vy přesně hovoříte a já myslím, že každý zemědělec ví přesně, co to znamená.
pan ŠVEC, :
Ano. My jsme si toho vědomi. Ale jestliže se tady v té republice dosáhlo toho, že nám třeba počet skotu klesl na třetinu, nemluvím o prasatech, ještě o další živočišné výrobě, prostě objemu, ne, kvůli tomu, že bohužel na to není odbyt. Nejsme schopný kvóty a podobně.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Ale pojďme k tomu tedy, jak se tváříte na to, že vláda říká, že tedy budete muset změnit to hospodaření, ano? Protože je pravda, že právě nebo zde, jak vy jste říkal, že špatně oráte brázdy. Nebo že ta půda neobsahuje humus.
pan ŠVEC, :
K tomu se používají v Polsku, my už to tady používáme třeba v našem podniku sedm let.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No dobře, ve vašem podniku...
pan ŠVEC, :
Ale to není prostě výjimka. Málokdo, málokterá zemědělská společnost teďko orá skutečně pluhem, tak jak se oralo. Ale otázka je, jestli to je dobře nebo není.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No ale bude se to muset změnit, protože i podle ministra Bendla jsou špatně orané brázdy, které zrychlují odtok vody, protože to zase zajímá plno diváků. To takhle mají domky u pole a tam z pole jim teče voda kvůli špatným brázdám nebo té kukuřici z pole.
pan ŠVEC, :
Já bych se trošku ohradil. Je to možný, místně samozřejmě to je, ale prosím vás...
Tomáš CHALUPA, ministr životního prostředí v demisi /ODS/:
Měli jsme 970 vyplavených obcí v téhle řekněme povodni v červnu. A když pojedete po republice, tak se podíváte, že existují obce, u nichž to, co přišlo z polí, nikoli ze zvednuté hladiny toků, způsobilo větší škody, než co způsobily ty toky samotné. Příklad je například oblast tady Kladenska, kde jsou obce jako /nesrozumitelné/ a ostatní, kde tu silnici nesroloval potok Zákolanský, ale to, co přišlo z polí během dvou hodin. To taky hraje svoji roli. Zkrátka bavíme se o komplexu opatřeních. A já myslím, že nejsme ve sporu v tom, že jde o to, abychom vraceli tradiční způsoby hospodaření do zemědělství.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No a finančně to tedy vykompenzujete zemědělcům, o to jde?
Tomáš CHALUPA, ministr životního prostředí v demisi /ODS/:
A ty kompenzovali. A ten program, který připravila vláda, je založen právě na tom, že dostanou víc peněz ti, kteří budou tradičně hospodařit proti těm, kteří budou řekněme hospodařit pouze z hlediska ekonomické efektivity, nikoliv tradiční způsobem.
pan ŠVEC, :
Já se domnívám, že to už řada podniků dělá teďko bez nějakého programu vlády.
Tomáš CHALUPA, ministr životního prostředí v demisi /ODS/:
A není to novinka. Běží to.
pan ŠVEC, :
Zakládáme nové remízky, děláme prostě všechno to, co bychom měli. A myslím si, že bohužel tady platí to, že pokud jednou je ta krajina nasycená, tak potom už nepomůže vůbec nic.
Jiří Pavel PEŠEK, učitel z Prahy:
Prosím vás pěkně, já bych se pokusil teď tu debatu vrátit zpátky k meritu věci. My se pořád tady zabýváme důsledky. Já si pamatuju, že v metru kdysi, možná, že si to pamatujete taky, když někde kapalo ze střechy, respektive ze stropu, tak se tam objevil najednou kyblíček a tím se řešily problémy. Čili to je náhradní řešení symptomatické léčby. Ale my potřebujeme kauzální léčbu přece. A kauzální léčba spočívá v tom, že se podíváme na ty kořeny. Čili teď se podívejme, čili nemluvme teď jenom a explicitně o vodním nebezpečí, o vodním živlu. Vždyť se podívejme, ze staré filozofie se podívejme na další živly. Oheň. Ty obrovský požáry po celým světě. V Austrálii, jinde. Podívejme se na živel vzduchu, tornáda a další záležitosti. Čili všechny tyto živly, a to je prokazatelně faktickým, reálným obrazem této společnosti, se tady bouří. A teď se podívejme...
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Prosím vás pěkně, ale já jsem vás prosila o dialog. Je to tak? Ne, o dialog. A o důvody. A stále je neslyšíme.
Jiří Pavel PEŠEK, učitel z Prahy:
Samozřejmě. A důvody jsou tyto. Vždyť my jsme organismus, vy jste to sama hezky na začátku řekla, řekl to i jeden z posluchačů, který zdůraznil, že zeměkoule je organismus a my jsme součástí toho organismu a jestliže se kumuluje příliš negativní energie na jedné straně, a teď vezměme si třeba tu záležitost přírody neživé, kdy se ničí, devastují krajiny, kdy se toxickými odpady ničí krajiny, kdy vypadá další kontaminace, která působí. Další, rostlinná říše. Dochází k hyperchemizaci. Já jsem navíc chemik.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Já poprosím pana Daňhelku, aby na vás zareagoval.
Jiří Pavel PEŠEK, učitel z Prahy:
Prosím vás pěkně, já potřebuju říct jenom ten...
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No ale kdybyste to už řekl, víte.
Jiří Pavel PEŠEK, učitel z Prahy:
Ano. Když mě nebudete přerušovat, tak se to dozvíte. Prosím vás pěkně, je tady nějaká akce a reakce. Já jsem si dovolil udělat takové jednoduché schéma toho, jak my se chováme k přírodě, jakým způsobem jednáme na všech těch úrovních, o kterých jsem se zmínil. Příroda neživá, rostlinná, živočišná a sociální. Vezměme si, kolik je...
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Tak já bych poprosila, pane Kremlíku, reagujte. Nechte hovořit pane Kremlíka, ano?
Vítězslav KREMLÍK, překladatel; klimaskeptik z Náchoda:
Vy máte určitý pocit ze společnosti, že civilizace neprospívá přírodě. OK. Ale nestačí se řídit pocity, musíte se podívat na naměřená fakta. Požáry nestoupají. Požáry od devatenáctého století poklesly o 90%. Hurikány...
Jiří Pavel PEŠEK, učitel z Prahy:
Já jsem neřekl, že stoupá frekvence, rozumíte.
Vítězslav KREMLÍK, překladatel; klimaskeptik z Náchoda:
K tomu poklesu došlo v devatenáctém století.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Vážení, já bych přišla ještě s jedním tématem, ano, je, pane Daňhelko, kdybyste nám mohl říci, jak dalece lze předpovědět ty povodně? Jestli by to nemohlo být ještě lepší, aby se lidé mohli rychleji a dokonaleji evakuovat nebo na to připravit.
Jan DAŇHELKA, hydrolog; Český hydrometeorologický ústav:
Určitě by to mohlo být lepší, ale nikdy to nemůže být perfektní. Žijeme prostě v chaotickém světě. Příroda je příliš složitá. Já k ní mám velkou úctu, k přírodě, protože to je opravdu organismus, když použiju vaše slova nebo slova pana Peška, který je natolik složitý, že my ho nikdy nepoznáme a nikdy nebudeme schopni v reálném čase celou tu přírodu pojmout do našich počítačů a dalších výpočetních nástrojů. Takže opravdu nikdy nebudeme schopni stoprocentně přírodu popsat a predikovat. My se musíme snažit, aby to bylo co nejlepší. Ale máme v tomhletom trochu nevýhodu z hlediska povodní a z hlediska srážek, že jsme prostě na střeše Evropy. Srážky nám tady vypadávají a okamžitě se dostávají do vodních toků. Takže zatímco na dolním Rýnu, na dolní Dunaji je relativně snadné předpovědět to, že přijde povodeň, protože ji mohou sledovat týden, jak k nim teče, u nás to jsou hodiny. Bohužel to tak. A nedokážeme s tím udělat nic jiného, než předpovídat srážky, výskyt ano, bude, přesně kolik milimetrů bohužel je nad naše síly, nad síly meteorologů.
Taťána MÍKOVÁ, meteoroložka a klimatoložka:
Tak my se snažíme samozřejmě. Neříkám, že předpovídáme přesně na milimetr, byť bychom moc rádi. My bychom si rádi představili, že předpovíme na sto procent. Bohužel ta úspěšnost předpovědí se na druhý den pohybuje někde řekněme mezi 85 a 95%. A s každým dalším dnem ta úspěšnost klesá. Je to prostě stupeň poznání, které meteorologové dnes mají k dispozici a samozřejmě je to dáno i výpočetní technikou, protože kdybychom spočítali předpovědní model na druhý den až za týden, tak by nám ten předpovědní model také k ničemu nebyl. Ale jestli můžu ještě dopovědět tu myšlenku, ráda bych zdůraznila, že je to o tom, že my dnes umíme předpovědět srážky, které jsou řekněme mezi dvěma a dvaceti milimetry velice dobře. Protože my ty modely v těchto dimenzích můžeme velice dobře určit na reálných podmínkách. Ale ty modely mají jeden velký problém. To, že přijde 80, sto nebo dokonce 120, 130 milimetrů za jediný den nebo potom 350 milimetrů během tří dnů, takových případů, ty bysme spočítali na prstech, no, možná bych potřebovala nohy, ale to je potom za padesát let. A v takových dvaceti případech, které máme na to naučení těch modelů pro tyhle extrémy, je to strašně málo. Takže my jsme docela rádi, že tyhle věci dokážeme předpovědět s pravděpodobností řekněme plus mínus těch 20 až 30%. Ještě si uvědomme...
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
A kolik dní předem?
Taťána MÍKOVÁ, meteoroložka a klimatoložka:
Tak ono má smysl předpovídat srážky skutečně na dva tři dny dopředu. Předpovídat na týden dopředu srážky, je velice nepřesné a pokud bychom mluvili potom o povodních, bylo by to do jisté míry spíš šířením poplašné informace, protože ty předpovědi za čtvrtý pátý den už nejdou na tu přesnost, kterou proto hydrologové potřebují, aby mohli říci, kolik vody řekami poteče.
Jan DAŇHELKA, hydrolog; Český hydrometeorologický ústav:
Tam je ještě další věc v tom, že my jsme opravdu, máme tady spoustu malých toků, takže i když se předpoví srážky, že budou extrémní, třeba sto milimetrů, a oni vypadnou o třicet kilometrů dál, což je z hlediska meteorologického báječný úspěch, tak z hlediska hydrologického bohužel máme vyplavený úplně jiný tok.
Václav LAMR, :
My jsme velice vděčni za meteorology a za jejich úroveň vědeckého poznání. Ale je tady ještě jiná úroveň daná lidem k dispozici, protože lidstvo tisíce let čelilo tomu faktoru počasí, který přesahuje naše možnosti. A tím faktorem je modlitba. Tady kolega nabízel knihu s úvodem od pana Havla. Já bych vám nabídnul spíš k přečtení třeba Bibli. Letos máme 400 roků výročí Bible kralické, kde je úžasná moudrost. Kde jsou takové slova, které už tady zazněly. Takové slovo, že nikdo se nebude Bohu vysmívat. Cožkoliv člověk bude rozsívat, to bude žít. Já se jmenuji Václav Lamr, žiji v Praze, pocházím z Moravy. A tam, když jdete krajinou, tak vidíte tam kapličku, tam křížek. Ti lidé v zemědělství vždycky volali k Bohu. Byli závislí. A několikrát se stalo, to bylo dvakrát, jsem prožil před potopou Prahy vodu, varovali jsme lidi. Před potopou v Litovli roku 1996, já jsem najednou jel do Litovle, cítil jsem, že se něco děje a tam skutečně byly zátopy. Ale příčina byla, a tady je odpověď, že tam zasypaly slepá ramena... Člověk je závislý na Bohu stvořiteli.
Vítězslav KREMLÍK, překladatel; klimaskeptik z Náchoda:
Já bych měl jednu věc. Kritizovat meteorology, že se jim vždycky nepovede předpověď, to nejde samozřejmě. Ty pravděpodobnosti jsou v pořádku. Mě spíš fascinuje, když teda ta pravděpodobnost úspěchu klesá samozřejmě s každým dnem, a potom najednou zase stoupne nahoru. A když se dělají klimatologické scénáře, jak bude teplo za padesát let, tak najednou se nám tvrdí, že to mají velice pravděpodobně a tak dále. To mě docela fascinuje. A já ,když jsem při studiu odborné literatury jako zjistil, jakým způsobem se ty scénáře provádějí, jakým způsobem se dělají, to já nevím, jestli se sem hodí, to je spíš na humoristický pořad nějaký. Jako třeba oni nevědí, jak se bude vyvíjet sluneční činnost, tak si to vymyslí. Nevědí, jak se bude vyvíjet skleníkové plyny, tak si to vymyslí.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Tak já bych poprosila paní Míkovou, aby zareagovala.
Taťána MÍKOVÁ, meteoroložka a klimatoložka:
Ano. Jestli můžu, když se vrátím k těm pravděpodobnostem. Když vám lékař řekne, že jste nemocný a že vám pravděpodobně hrozí velice těžký konec života a řekne vám, máte před sebou operaci, která vám v 60% může přinést úlevu nebo vás zbaví úplně problémů, zbývá 40%, že ten problém vám zůstane anebo dokonce úplně odejdete, tak vás to nikdy nepřekvapí. Ale když vám meteorologové řeknou, že na 30% dokážou něco předpovědět, tak v takovém případě je někdo potom napadá, že jejich předpovědi nejsou dost přesné. A myslím si, že to není úplně seriózní. V každém lidském oboru existuje určitá pravděpodobnost, že něco nevyjde. Někdy je větší, někdy menší.
Vojtěch KOTECKÝ, programový ředitel Hnutí Duha:
Pane Kremlíku, podnebí a počasí jsou přece dvě různé věci. Já si hlavně myslím, že bez ohledu na to, jsou tu na jedné straně klimaskeptici, na druhé straně vědci, tahle debata ještě bude dlouho pokračovat. Ale já myslím, že bez ohledu na to, jak to s tímhle, s touhle debatou dopadne, tak v každém případě je rozumné, protože povodně, ať se děje, co se děje, budou přicházet, byly tady, jsou tady a budou tady. Je v každém případě rozumné, abychom začali pracovat na ozdravění krajiny, tak aby lépe zadržovala vodu, je třeba obnovovat meandrující potoky, je potřeba obnovovat lužní lesy na vhodných místech, aby se do nich mohla bezpečně rozlévat voda. Měli bychom pracovat na změně lesního zákona, tak abychom omezili holosečné kácení na svazích, měli bychom dělat takové věci jako obnovovat remízky, meze, drobné rybníčky a podobné.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Prosím tam jeden dotaz. Prosím.
pan POLÁČEK, :
Jmenuji se Poláček a chtěl bych ukázat fotografii, kde je ta příčina. Tak tady to jsou Bursíkovy bezzásahové zóny a podívejte se, kde je mechový patro. A tady se podívejte na dalších tisíc hektarů vcelku, jaká je tady vyhlídka. Celej problém je v tom, jak ta voda rychle odteče z těch kopců. To nám dělá ty povodně a nezvládnutelný povodňový vlny. A já jsem se staral přes deset let o to a dělal jsem vlastně povodňovou prevenci. My jsme tam sypali s letadlama mletej vápenec v obrovským množství v minulým režimu a v roce 82 mi šéf...
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Já jenom, to mluvíme o kůrovci, ano?
pan POLÁČEK, :
Ne, o povodních. To je povodeň.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Ale že říkáte, jo to je po povodni.
pan POLÁČEK, :
Ne. Vždyť tam není žádný mechový patro. Dvacet let poroste novej les a co tam zadrží tu vodu. A teď je to snadno dohledatelný, čím vznikly povodně. Běžte změřit Ph na hory. Do roku 91 po dlouhý léta byly vedený každá parcela na hodnotu Ph. Ph odvisí od zadržitelnosti i vody, co jde dolů. V roce 82 zadržely Jizerky tři dny přívalovej déšť a pravidelně ho pouštěly do údolí. Šéf celýho projektu v roce 82, když jsem se zeptal, co by se stalo, kdybysme přestali s vápněním, řekl, za deset let by to stálo miliardy v údolí. A já koukal o co jde. A pak to všechno přišlo.
Tomáš CHALUPA, ministr životního prostředí v demisi /ODS/:
Ne, já se přiznám, já bych chtěl ještě něco říct...
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No ne, ale to je taky důležité jistě. Ano, prosím, tak reagujte.
Pavla SKŘIVÁNKOVÁ, meteoroložka:
Já se omlouvám, že já si myslím, že za například této povodně, i kdybysme měli mechu celou republiku, tak tu vodu nepojal.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Prosím vás pěkně, já bych jenom, já bych ráda skončila jednou konkr
místopředseda strany
ministr životního prostředí