Novinky Mediální výstupy

Rozhovor šéfredaktora ČRo 2 Jaromíra Ostrého s ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem.

Všechny velké věci jsou jednoduché a mnoho jich může být vyjádřeno v jednotlivých slovech: svoboda, spravedlnost, čest, povinnost, slitování, naděje. Tato slova pronesl politik a to ne ledajaký: Winston Churchill. Hostem dnešního Kontaktu je též politik a též ne jen tak ledajaký, dokonce se o něm i jeho resortu hovoří v médiích a mezi lidem prostým možná častěji, než by si sám přál. 

Moderátor, v tomto případě Jaromír Ostrý, má věru těžkou roli. Chce totiž představit tohoto muže trošičku jinak, než je představován ve vteřinových spotech českých médií. Je to tedy politik muž a podle detektivního pátrání se jako chlapec nedopatřením dostal do matematicko-fyzikální gymnaziální třídy v Brně na třídě Kapitána Jaroše. Je to tak?

 

Dobrý večer, je to tak.

 

Co bylo to nedopatření?

Nedopatřením bylo to, že to bylo za předchozího režimu, kdy můj otec naprosto správně řekl, že studovat humanitní obory dost možná nemá smysl v tom předchozím režimu a řekl, že budoucnost je v technických vědách, s kterými se člověk uživí všude.

 

Vy jste byl nadán na matematiku?

Na základní škole se toho až moc nepoznalo, ale pak se to trochu projevilo. Ale musím zase říci, že naštěstí díky tomu, že jsem měl dobré známky v jiných předmětech, tzn. v těch humanitních, tak paní profesorka Přikrylová, kterou tady rád jmenuji a zdravím, přimhuřovala nebo přikrývala oči (podle svého jména), takže jsem tam tu matematiku nějak dostudoval. Ale určitě hrdý na své výsledky v matematice ani po těch letech být nemohu.

 

Nicméně, matematika v politice je také důležitá věc, když se podíváme, jak se sčítají hlasy…

Když se počítají hlasy, tak ty počty jsou jednodušší. Snad člověk jedině musí rozlišovat, jestli sedí zrovna v zastupitelstvu např. města Brna, kde jsou jiné většiny, než ve Sněmovně nebo Senátu, kde jsou zase jiné většiny. Ale člověk si zvykne.

 

Pokračuji v tom, co jsem o Vás zjistil. Jako dítě by pro Coca-Colu udělal cokoli. Co jste byl schopen udělat pro Coca-Colu? Na to vypadáte poměrně štíhle…

Tak ono to zase souviselo s předchozím režimem. Tehdy to byla do určité míry vzácnost. Prodávaly se pouze malé lahvičky – myslím za pět korun – a tehdy hodně Brňáků jezdilo do Györu v Maďarsku nakupovat a mj. – dneska to zní neuvěřitelně – Coca-Colu v plastu, kterou já jsem byl schopen i dva dny po nějakých centilitrech popíjet, abych si to užil. Takže tohle je pravda.

 

Je vášnivým sběratelem filmů…

To je pravda

 

Kolik jich máte

Tak to já nedokážu spočítat. Víte, problém je spíš v tom, že člověk ty filmy nějak nahrává a sbírá, ale je čím dál tím méně času se na ně dívat. Já doufám, že ten čas přijde.

 

A ten Váš nejmilejší film z Vaší sbírky?

Tak můj nejmilejší. Kdybych měl říct, jaký jsem viděl nejvíc krát, tak to je „Sedím na konári a je mi dobre“ od Juraje Jakubiska, pak bych přiřadil od tohoto režiséra, kterého mám nesmírně rád, vážím si ho a měl jsem tu čest s ním i hovořit, film „Tisícročná včela“. Pak se přiznám, že mám rád válečné filmy, a byť to dnes není úplně módní, tak klidně řeknu, že i sovětské válečné filmy, a to konkrétně režiséra Ozerova. To byly takové ty velkofilmy, které se natáčely i u nás, všichni toho měli za předchozího režimu plné zuby, ale dneska se na to dívám úplně jinak.  To jsou filmy jako „Boj o Moskvu“, „Osvobození“, „Stalingrad“, apod. Já doporučuji, aby se na to dívalo více lidí, protože tam si člověk uvědomí, jak nádherné starosti máme v dnešní době, když se dívá třeba na nějaký film o blokádě Leningradu.

 

Takže, když relaxujete, tak se díváte na blokádu Leningradu…

Ono to má dvě výhody. Za prvé, ty filmy jsou samozřejmě trošičku - nikoli použitím barvy ve filmu – černobílé, pokud jde o vyznění. Máte tam trochu to dobro a zlo a dobré tam nějak zvítězí. Za druhé, občas je potřeba se na to dívat, protože tam je také vidět, co boj za dobro stojí. Je to velmi často o životech, o obrovském utrpení a dnešní doba na to zapomíná.

 

Jste prý také velký znalec osudů a písniček skupiny Beatles…

To je pravda, k tomu mě přivedl kdysi ve 12 letech jeden kolega a já jsem se potom Beatles zabýval intenzívně, zabývám se tím celý život. Sám jsem kdysi hrával v rockové skupině, dělali jsme revival skupiny Beatles, ale nejenom Beatles. U těch Beatles to byl takový typ rocku, kterému se říká „sladký rock“ – to myslím, že je trochu nepřesné, ale je to taková pozitivní hudba, která vás prostě pozitivně naladí, je to takové „I love you“, „I don´t love you“, což uznávám, že ty texty nejsou často úplně dopracované, ale je tam pozitivní energie a to člověka nabíjí v každé fázi života.

 

Předpokládám, že mezi našimi posluchači už teď není ani jeden, který by nevěděl, s kým vedu tento rozhovor, nicméně Pavel Blažek, ministr spravedlnosti ČR je hostem Kontaktu, dobrý večer.

Přeju ještě jednou dobrý večer a myslím, že brněnský přízvuk byl už dávno prozrazen.

 

Tak pane ministře, jak se to stalo, že jste se z Brna vypravil do matičky Prahy, a to hned přímo hlavních vchodem do Strakovy akademie?

Je známo, že ze dne na den byl odvolán můj předchůdce Jiří Pospíšil, premiér Petr Nečas asi během tří dnů oslovil mě, jestli bych tu funkci nepřevzal.

 

O čem jste přemýšlel v té době?

To je velmi jednoduché, já za prvé v tom resortu celý život dělám – ať už jsem učil na právnické fakultě v Brně nebo působil v advokacii, čili člověk má pocit, že bych tomu resortu mohl rozumět. Druhá věc, a to je moje velice oblíbená věta z Formanova filmu „Přelet přes kukaččí hnízdo“, kde McMurphy, alias Jack Nicholson, říká „aspoň jsem to zkusil“. Já jsem věděl, že bych si celý život vyčítal, že jsem to aspoň nezkusil.

 

Teď se zeptá Brňan Brňana po brněnsku: „Jaká je hokna v Práglu?“

Ale hokna v Práglu je taková, jak řekl Bolek Polívka kdysi v Dědictví: „Ti Pražáci makaj, až jsou z toho černí.“

 

Jak se nastupuje na ministerstvo ve chvíli, kdy je třeba okamžitě řešit mediálně probíranou kazu nástupu dnešní vrchní státní zástupkyně? To byla docela složitá mediální záležitost…

Byla to nepochybně mediálně složitá situace a klidně řeknu, že i vnitrostranicky, protože v ODS se o státním zastupitelství mluvilo poměrně hluboce a ne vždy objektivně a správně. Výhodou přece jenom bylo, že byla okurková sezóna. Já jsem nastoupil 3. července, což je řekl bych nejpitomější možný termín k nástupu…

 

Ale televizní kamery svítily i toho 3. července…

To svítily, ale národ byl u vody, měl přece jenom trochu jiné starosti – to byla určitá výhoda. Nevýhoda byla v tom, že pak máte dva dny volna – 5. a 6. – a máte shánět lidi, kteří by na to ministerstvo s vámi šli.  A chtěl bych vidět někoho, kdo 3. nebo 4. července někoho sežene.  A šlo také o to například přemluvit na tu dobu někoho z Moravy, aby šel na tu nejistou dobu pracovat do Prahy. V tomto byl ten nástup určitou nevýhodou, přišel jsem o jedno léto, ale nelituji toho – snad se jich dožiju více.

 

V čem se lišily názory na paní vrchní státní zástupkyni ve vašem okolí?

Já si myslím, že v ODS, ale nejenom tam, existovaly určité kruhy, které si nepřály posílit nezávislost státního zastupitelství. Druhá věc je ta, že Lenka Bradáčová působila mnohem razantněji, lidsky a jak uvažuje, než ve skutečnosti je. Lenka Bradáčová, jak jsem ji stihl poznat, není takový ten člověk, co usíná s tím, že je potřeba někoho zatknout. Ano, je pravda, že kdo se dostane do jejího hledáčku, tak to nemá jednoduché. Ale ty rozhovory, které jsme spolu právě v tom červenci vedli, se mi líbily v tom, že ona bez důkazu neobviňuje a jde jí o to, aby ta věc se dostala k soudu a nikoli, aby někoho obvinila a měla čárku, což se bohužel někdy nebo i často děje a to je samozřejmě nesprávné.

 

O posílení nezávislosti státního zastupitelství se mluví stále, Váš pohled na tu věc?

Já bych řekl, že jde o nezávislost celé soustavy, nejenom státního zastupitelství. Můj pohled je jednoduchý, protože shodou okolností nedávno schválila vláda můj návrh zákona o státním zastupitelství, takže pokud projde Sněmovnou a Senátem, tak k jeho posílení skutečně dojde. Já se domnívám, že to nebude zase takové posílení nezávislosti, aby státní zástupci buďto nedělali vůbec nic, anebo toho dělali až příliš mnoho.

 

V čem se to liší od současného stavu?

Jednak jde o to, že státní zástupci - zejména funkcionáři – jsou dnes jmenování na dobu neurčitou, nemusí se provádět výběrová řízení, která budou nyní povinná. Všichni budou jmenováni na dobu sedmi let, nejvyšší státní zástupce na deset let, ale to podstatné je, že je politik nemůže odvolat. Pokud si bude politik myslet, že nějaký státní zástupce nemá svou funkci vykonávat, tak se bude muset obrátit na Nejvyšší správní soud, který rozhodne.

 

Jak má prostý občan rozumět tomu, že jeden politik podezřelý z trestné činnosti, sedí už víc než rok ve vazbě a pak je jiný politik vyšetřovaný z trestné činnosti a ten je na svobodě bez jakéhokoli omezení…

Existují vždycky tři důvody pro vazbu, ale podstatné je, že o vazbě vždycky rozhoduje soud. Často dochází k tomu, že buď hrozí pokračování v trestní činnosti nebo ovlivňování svědků nebo útěk. Pokud je hrozící trestní sazba veliká, tak se soud domnívá, že takovýto obviněný uteče, aby se trestnímu stíhání vyhnul, bude pokračovat v trestné činnosti nebo nějaké důkazy zatají. Soudy nepostupují podle mého názoru špatně – to bývala horší doba, kdy šli do vazby často lidé, kteří tam jít nemuseli, takže si myslím, že se to zlepšuje. Pokud jde o konkrétní případ Davida Ratha, tak k tomu se vyjadřovat nechci. Jednu věc ale řeknu, protože jsem dělal v advokacii: víte, ona ta roční doba zase paradoxně tak dlouhá není, když srovnám některé jiné případy, které jsem jako advokát zastupoval, často ex offo. Já jsem se zoufale snažil, aby ti lidé šli po dvou letech z vazby a to se nedařilo. Takže ono to není tak hodně dlouhé, pouze to je vidět v případě Davida Ratha. Já ale doufám, že se brzy bude konat hlavní líčení a tam se už bude rozhodovat o věci samé a pak se uvidí.

 

V čem to podle Vás ovlivní českou politiku?

Já si myslím, že už jí to ovlivnilo. Přeci jenom, David Rath byl a je velmi známý poslanec, byl hejtmanem Středočeského kraje a myslím si, že lidé začali věřit tomu, že v trestním právu tady platí „padni komu padni“, tzn., že orgány činné v trestním řízení se nebály zasáhnout i vůči politicky takto hodně exponované osobnosti.

 

Bude to pokračovat dál?

Já doufám, že politici žádnou trestnou činnost nepáchají, takže z tohoto hlediska doufám, že nikoli, ale myslím si, že byla-li někdy nějaká doba, kdy se politici pletli orgánům činným v trestním řízení do konkrétních věcí, tak už pominula. Budou-li k tomu nějaké indicie, tak se může zase stát, že bude někdo zatčen nebo obviněn.

 

Co říkáte tomu, že se o amnestii prezidenta republiky skoro mlčí?

Já ten pocit nemám, stále se o ní mnoho mluví z různých hledisek. O amnestii řeknu snad tolik, že to je typické rozhodnutí, které se dá vyhodnocovat až po letech. Česká média trochu až zbytečně zvedla vlnu strašení okolo amnestie, na druhou stranu plně uznávám, že to je hodně diskutabilní téma. Ta diskuse je legitimní. Úplně stejně, jako je dnes hodnocena amnestie Václava Havla z roku 1990, která byla tenkrát přijata s obrovskou nevolí, tak se budeme dívat nějakýma jinýma očima na amnestii Václava Klause za deset let, ale kratší dobou to asi hodnotit nebude možné.

 

Jaký je největší rozdíl mezi těmi dvěma amnestiemi?

Tam je zásadní rozdíl v tom, že Václav Havel tehdy propouštěl z výkonu trestu i osoby, které páchaly násilnou trestnou činnost, což se u amnestie Václava Klause nestalo. Na straně druhé tam je ten diskutabilní článek dva, kdy Václav Klaus zastavil některá běžící řízení, o kterých se vede široká diskuse.

 

 Už se ví, kdo je autorem poslední amnestie?

 

To autorství je od začátku jasné, je to Václav Klaus, který k tomu samozřejmě využíval různé právníky. Já mu ale naprosto věřím, že o té amnestii diskutoval několik let, tzn., že veškerá pátrání médií o tom, co se stalo v listopadu nebo prosinci minulého roku, jsou trochu úsměvná.

 

Žijeme skutečně v zajímavé době, kdy odlétajícímu letadlu zahradí cestu cisterna – ten případ je teď hodně medializovaný. Jak byste ho popsal ze svého pohledu?

Já to popíšu velmi jednoduše, z pohledu ministerstva to byl jeden z mnoha případů, které se projednávají do různých států – nejenom do Ruska, ale i na Ukrajinu. Ministerstvo obdrží v naprosté většině případů rozsudky různých soudů, v tomto případě i ústavního a poté ministr rozhodne o vydání, protože o něm de facto rozhodnout musí. O přípustnosti rozhodnou české soudy a ten druhý stát vždycky říká, vydejte, protože vaše justice už rozhodla, že ho máte vydat. Pokud jde o pana Torubarova, tam prostě české soudy žádné mimořádné indicie – kromě obecných informací o stavu lidských práv v Rusku – neměly. Do Ruska vydávají i jiné státy a já jsem to před několika dny vyvěsil na internet, tzn., že neplatí obecně, že by do Ruska neměl být nikdo vydáván – prostě Rusko takto vnímáno není. Ani okolními státy, které jinak s Ruskem dobré vztahy nemají – Estonskem, Litvou, Lotyšskem nebo dokonce i Rakouskem. Problém byl v tom, že soudy žádné konkrétní indicie neobdržely, a tak rozhodly tak, jak rozhodly, tzn., že do Ruska můžeme vydávat. Teprve poté, co bylo všechno rozhodnuto, a já jsem podepsal vydání, se začaly objevovat různá stanoviska i některých státních orgánů, že by se vydávat nemělo, ale to bylo pozdě.

 

Kdo rozliší, že se jedná o ekonomickou kauzu, a není to kauza politická?

U nás je jednoznačně orgánem, který má toto posuzovat, případně české soudy „varovat“, jsou tajné služby a ministerstvo zahraničí. Já jsem nedostal jednu jedinou indicii, že se jedná o jiný případ než ty jiné případy, kdy jsme také již v průběhu azylového řízení do Ruska vydávali.

 

Váš advokátní pocit z té kauzy?

Paragrafově to je ekonomická trestná činnost. Člověk nedokáže nikdy posoudit, jestli tam – ať je to v Rusku, Brně nebo Praze – na někoho něco ušili, a tím nemyslím pouze orgány státu, ale i soukromé osoby. To prostě nepoznáte a to musí jednoho říct soud.

 

Co říkáte jako člen vlády, že ve stejnou chvíli, kdy premiér se svým týmem jednal v Rusku, padají ostrá slova na adresu této kauzy?

Já netrpím paranoiou. Ale je náhoda, že premiér je v Rusku a v tu chvíli by ta návštěva, která byla ekonomicky velmi úspěšná, nevyzněla náhodou pro Petra Nečase a Martina Kubu pozitivně? Tak se rozjede mediální příběh, který spočívá v tom, že představitelé ODS jednají v Rusku pouze o té pitomé a sprosté ekonomice, zatímco u nás jsou jiní politici, kteří strašně hájí lidská práva a těch je potřeba si více vážit. Ten příběh je černobílý a takto to samozřejmě vůbec není.

 

Všichni cítíme napětí mezi ODS a TOP 09. Když jedná vláda, tak je tomu taky tak?

Já teď o sobě řeknu jednu věc, která mi možné u některých kolegů chybí, že jsem strašně dlouho v komunální politice. Já jsem zvyklý se domlouvat, protože základem demokracie je domluva. Totalita se nedomlouvá, tak rozkazuje. Musím říct, že u některých členů vlády je vidět, že tu zkušenost nemají. Z tohoto hlediska jsem byl z vlády trochu zklamaný, že to jednání je takové studené. My se v podstatě potkáváme pouze na vládách, kam každý ministr něco předkládá a z toho komunálu jsme byli zvyklí, že se občas také někam zašlo, tam se odstraňovaly ty problémy, o kterých jsme si mysleli, že mezi námi jsou, ale oni možná žádné nebyly. A to se bohužel na té vládní úrovni nekoná.  A to je velká chyba, protože pak si to prostě ministři z TOP 09, z ODS, LIDEM a vlastně ze všech těch stran vzkazují nějak přes média a vzniká z toho hora a hora obrovských nepochopení.

 

O Vás se v Brně říká, že jste konsensuálním politikem, což je ale v dnešní politické realitě trochu výjimečné. Co říkáte na rozpad pražské koalice? Tam nebyli schopni se dohodnout…

Já řeknu ještě jednu obecnou věc o době, v níž žijeme, a bude to zase trochu o médiích. Když se politici dohodnou, tak si určitě minimálně vyměnili nějaké funkce nebo peníze a to je špatně. Když se ale naopak hádají, tak si je platíme zbytečně, protože nic nerozhodnou, ale jenom se hádají. Ani jeden z těch pohledů není správný. Pokud jde o rozpad pražské koalice, tak nechci opravdu zdlouhavě mluvit, protože tolik toho o ní zase nevím. Jedna věc je jistá: pražská ODS ztratila koaliční potenciál, který měla v době vyhlášení výsledků voleb. Přestože volby nevyhrála, tak utvořila koalici s jednou stranou, poté s druhou a dnes se zdá, že je v situaci, kdy ani jedna z těch stran tu koalici s ní nechce, přestože TOP 09 jakoby předstírá, že chce jít spolu s ODS. A já nevěřím, že to je upřímné sdělení. Já moc nemám rád silné výroky; měli bychom se dívat sami na sebe. Já si myslím, že pražská ODS by se měla kromě volebních výsledků starat do budoucna i svůj o koaliční potenciál, který je v tuto chvíli velmi slabý.

 

Koneckonců, ani sestavit koalici v Brně nebylo úplně jednoduché, o Vás se říká, že jste ten zákulisní hráč, který se umí domluvit. Jak probíhá takové jednání po volbách, kdy je to zhruba 50:50? Tak se někde sejdete, dáte si Coca-Colu?

Za prvé, Brno je sice velké město, ale přece jenom ti, kteří dělají komunální politiku, se vzájemně znají. Napříč spektrem, včetně těch stran, které v koalici nikdy nebyly, tak se prostě nějakým způsobem známe a umíme se bavit. Na tom není nic špatného. Za druhé to probíhá tak, že zjistíte, jak dopadly volby a my jsme posledně nadšení nebyli, že sociální demokracie dosáhla poprvé výrazné volební vítězství a její kandidát, Roman Onderka, měl nejvíc preferenčních hlasů z celého státu. Stáli jsme před nejednoduchou otázkou, zda uznat vítěze nebo neuznat a já jsem pro uznávat vítěze. To je zásadní proto, proč vznikla v Brně poprvé (na rozdíl od jiných měst) tzv. velká koalice, která zatím – pokud vím – funguje dobře. Mimochodem, Brno má například i přesto, že přišlo o spoustu peněz kvůli jinému rozpočtovému určení daní, 350 mil. přebytek v rozpočtu. Ty strany se tam umějí domluvit, aniž hartusí silnými výrazy, tak umí i šetřit a o město se starat. To byl ten základní důvod. Přeci si jenom člověk klade otázku, jak dlouho by vydržela tzv. středopravicová koalice, tzn. ODS, TOP 09, KDU-ČSL a já jsem byl tehdy přesvědčený, že by tato koalice dlouho netrvala. Protože mimochodem opozice složena z ČSSD, brněnských Zelených, kteří dokážou být velmi dobrou opozicí a KSČM, by tu koalici s pouze dvoumandátovým náskokem časem rozprášila a mohu říct také jednoduchý příklad, že TOP 09 už má dnes o jednoho zastupitele méně, takže by se ta většina smrskla na jeden mandát.

 

Proč mají tyto dohody tak špatnou pověst?

Je za tím určitá zkušenost s určitými dohodami, které si získaly oprávněně špatnou pověst a jakmile je jedna dohoda špatně, jsou všechny dohody špatně. Řekl bych, že na celostátní úrovni nějakých těch prapodivných koalic nebo politických dohod za těch dvacet čtyři let vzniklo více, byly různě komentovány a slovo politická dohoda trochu ztratilo na vážnosti. Znovu ale říkám, že demokracie je o dohodách, totalita o dohodách není.

 

Myslíte tím i opoziční smlouvu?

U opoziční smlouvy nejsem zase tak jejím velkým kritikem, byť je to nepopulární. Tam je strašně hloupý ten název, protože se to vymyslelo zkratkovitě a název vůbec nevypovídá o čem ta smlouva je. Je to jakási dohoda o tiché podpoře vlády, která akorát nebyla tichá, ale hlasitá. Můžeme se bavit o tom, jestli součástí takové smlouvy má být i rozdělení nějakých postů ve státní správě nebo nemá. Některé orgány takto přidělovány být nemusely, ale jinak šlo o klasickou dohodu, které bývají ve světě svým způsobem běžné, akorát se tak nejmenují. Pak ještě řeknu jednu věc, která tenkrát dobrá nebyla, a to sice, že se ty dvě strany budou střídat věčně – to tam vůbec nemělo být. Souhlasím s tím, že to vypadalo, jako kdyby volby vůbec nemusely být, protože si to budou mezi sebou prohazovat ty dvě strany a vždycky se mezi sebou domluví. Tohle vyznění bylo špatné a to byla chyba.

 

Jaký smysl má taková ta přetlačovaná o jeden hlas v některých důležitých otázkách, ať už je to druhý pilíř, církevní restituce a další změny ve zdravotnictví, když ta opoziční strana už rovnou říká, že až se dostane do vlády, tak to zruší?

To je diskutabilní. Kdybych ale vzal příklad z jiných států, jako je třeba Slovensko, které nám je blízké, tak premiér Fico také říkal, že spoustu věci zruší, ovšem jakmile se jednou zavedou, ta se ruší špatně, to už není tak jednoduché. Tím ale neříkám, že jsem pro, aby se zákony schvalovali stojedničkou, protože to mnoho štěstí do budoucna nepřináší. Jestliže má ale koalice 101 poslanců a opozice občas vyhlásí „nulovou toleranci“, tak to dopadá takto, ale šťastné to není. Je to ale i otázka našeho volebního systému, který by se měl nějakým způsobem změnit, ale ta změna není jednoduchá.

 

Jak si rozumíte s panem prezidentem Milošem Zemanem?

My jsme spolu mluvili od jeho zvolení třikrát; před zvolením jsem s ním hovořil jednou. Naše debaty jsou naprosto racionální, protože u Miloše Zemana platí, že je „mazák politiky“. To znamená, že on naprosto přesně ví, co ho zajímá a co ho nezajímá. On má některé výrazné kompetence vzhledem k mému resortu, tak jsme se bavili o některých věcech.  On přesně rozlišil, co je možné nechat na ministerstvu spravedlnosti, ale pak jsou určité momenty, o kterých by chtěl hovořit.

 

Na které straně sporů v případě velvyslanců stojíte?

Já jsem člen vlády, takže na straně vlády.

 

Jaké je to mít na starosti něco, co vlastně neexistuje? Vždyť i právníci říkají, že žádná spravedlnost není…

Za tu otázku velmi děkuji, protože název ministerstva vůbec neodpovídá tomu, co je schopno splnit. Protože pokud je nějaká spravedlnost, tak doufám, že Boží.  S tou lidskou je to celé dějiny složitější. Kdyby se ministerstvo jmenovalo „ministerstvo právnických záležitostí“ nebo nějak podobně, tak by to vystihovalo situaci více. Spravedlnosti skutečně dosáhnout nemůžeme, to máte pravdu.

 

Jak si stojí ODS v roce 2013?

V roce 2013 si stojí způsobem, který nezměříme, protože nebyly volby. Každopádně vnitřní pocit členů ODS není tak dobrý, jaký býval v minulosti. Až přijde volební rok, tak si ten vnitřní pocit nebo celkovou formu ODS změříme a uvidíme.

 

Vidíte tam někde toho bájného ptáka fénixe, který vstane z popela a zachrání ODS?

Na něco takového nevěřím. Já si spíš myslím a ukázaly to trochu i prezidentské volby, že mnoho občanů a překvapivě i mnoho mladých lidí má pocit „ukradené revoluce“, že zkrátka v roce 1989 šlo o nějaké hodnoty a ty hodnoty se málo dodržují. Například „spravedlivý stát“. Tím nemyslím vůbec jenom právnickou spravedlnost, ale celkovou. Lidé mají pocit, že za 24 let se to tímto směrem nepohnulo. Zdůrazňuji slovo „pocit“. Bohužel si myslím, že tu máme demokracii dost malou dobu na to, abychom si uvědomili, že ona dokáže vyřešit pouze některé věci a že má svá omezení. Lidé očekávali, že toho demokracie vyřeší víc, ale toho nebude nikdy schopna.

 

Dneska hodně rozhoduje mediální obraz. Jak změnit mediální obraz ODS?

To je spíš otázka pro lidi z marketingu. Já bych řekl tolik, že mám obavu, že ODS se hodně vzdaluje mladým lidem, což mě trápí. Ty důvody ale nejsou často špatná politika, ale oni prostě stejně, jako já jsem vyrůstal za Gustáva Husáka, mají od svých pěti let před sebou Václava Klause a chtějí změnu – to je u těch mladých přirozené. Problém je v tom, že samozřejmě spousta novinářů je velmi mladých, což jim přeji, ale je v nich už přece jenom, jako by ta změna byla a moc tomu mediálnímu obrazu ani přirozeně nechtějí napomáhat. To není kritika, tak to prostě je. I novinář má své přirozené cítění, které nedokáže změnit. Když jste zmiňoval Beatles, tak Lennon kdysi na desce „Abbey Road“ nazpíval písničku „Carry That Weight“ („Chlapče musíš nést svou tíhu“) a ta tíha je dvacet let. Ne všechno se ODS podařilo, byly i hříchy a možná nastává také doba, kdy se to trochu zúčtuje, možná trochu nespravedlivě vůči těm, co jsou dnes v čele ODS, ale každý si neseme dědictví hříchů.

 

O Vás se také někdy hovoří jako o tom důležitém vzadu, dokonce někteří říkají, že to je nový šéf ODS – byl byste ochoten vzít tu tíhu na sebe, kdyby bylo potřeba?

Odpovím jednoduše, protože mám rád jednoduché věty. Na tyhle věci musíte být chtěn a musíte chtít. Ani jedno teď není dáno.

 

Vy jste se také věnoval amatérskému divadlu – kdybyste měl nastudovat nějakou hru ze současného světa politiky a médií, tak o čem by to bylo?

Ano, kdysi jsem hrával v amatérském divadlu, ale musím to opravit – já jsem skládal nějaké písničky – to bylo něco  - a teď prosím s velkou úctou a ponížením – jako Semafor, tzn. tam se odehrával nějaký děj a přestávky, podobně v našem rozhovoru, třeba vyplňovaly písně Pavla Blažka, které jsem hrál na kytaru, takže já jsem divadelníkem nikdy nebyl – to mě fakt nešlo.

 

Co říkáte tomu, že se Zbrojovka Brno zachránila?

Je to dobře, ale problémy jsou dlouhodobější – zejména se stadionem. Velkou smůlou Brna, k čemuž se hlásím jako bývalý brněnský radní, je, že se nám nepodařilo za celou tu dobu nejenom se dohodnout o tom, kde by ten stadion měl být, ale že nemáme peníze.

 

Vrátíte se do Brna nebo už zůstanete trvale v Praze?

Já si myslím, že se určitě vrátím do Brna a já jsem se do Prahy ani nepřestěhoval. Já tu sice mám byt, který jsem si kdysi dávno koupil – netuše, kam mě osud dovede, ale určitě se vrátím do Brna.

 

Hostem Kontaktu Dvojky a Jaromíra Ostrého byl ministr spravedlnosti vlády ČR Pavel Blažek  - děkujeme za návštěvu.

Já děkuji za pozvání.