Syndrom Oblomova (05) ( Hlasy pro sociální demokracii)
Oblomov, toto zosobnění prokrastinace, je typickým voličem sociální demokracie. Pokud ovšem přijde k volbám. Sociální demokracie svoji rétoriku dlouhodobě zakládá na odkládání reforem a neřešení problémů.
Česká strana sociálně-demokratická pokládá na svých oficiálních internetových stránkách pravidelné anketní otázky. Tyto otázky mají jedno společné: Jsou sugestivně kladeny tak, aby občan neznalý problému mohl odpovědět jednoznačně ve smyslu programu ČSSD. Otázky jsou stavěny přímo na tělo našeho občana Oblomova.
Oblomov je nerozhodný, nejistý, Oblomov neví, nezná, nechápe. Pokud však Oblomov najednou uslyší anketní otázku ČSSD, tento problém odpadne. Najednou se mu rozsvítí a z hlupáka se stane aktivním občanem. Chcete zrušit zdravotnické poplatky? Oblomovská odpověď zní : „ANO“. Souhlasíte se zvýšením DPH? Oblomovská odpověď zní: „NE“. Chcete zvýšit minimální mzdu? Oblomovská odpověď zní „ANO“. Přejete si církevní restituce? Oblomovská odpověď zní „NE“. Chcete vyplácet nemocenskou i první tři dny nemoci? Oblomovská odpověď zní: ANO.
V čem tkví snadnost odpovědí na položené anketní otázky, které se tváří jako průzkumy veřejného mínění? Otázky jsou sugestivně položeny tak, že člověk bez přemýšlení odpoví nejčastěji očekávaným způsobem. Každý člověk chce přece co nejméně platit a co nejvíce dostat. Problém nastává v okamžiku, kdy stát nemá z čeho platit a dojde k narušení veřejných financí. Problémem anketních otázek sociální demokracie je fakt, že neřeší, odkud peníze vzít, když stát nezvýší DPH, když zruší zdravotnické poplatky a když bude vyplácet nemocenskou i první tři dny nemoci.
A tak Oblomov, tento nesmělý volič, pokud přijde k volbám, volí především sociální demokracii. Proč? Protože ČSSD klade jednoduché otázky a slibuje, že se po volbách bude vládnout podle jednoduchých Oblomovových odpovědí a nebude obyvatelstvo trápit žádnými reformami. Neklade si ale otázku po zdrojích národního bohatství a po ekonomické rovnováze, protože těmto problémům Oblomov nerozumí. Ani jim nechce rozumět. Oblomov chce klid, jistotu, že někdo pohlídá jeho život v ošklivém, nejistém světě. Fakt, že tento postoj může vést k nehezkým koncům – zadlužení, inflaci, ekonomické krizi, si Oblomov nikdy nepřipustí, protože si to nedokáže přestavit a protože tomu nerozumí. Ti hodní lidé, slibující pěkný život, přece „nemohou být zlí“. A tak Oblomov volí, ale řešení ekonomických a morálních problémů jenom odkládá, stejně jako jeho oblomovská strana – ČSSD.
člen místní rady
člen oblastního smírčího výboru
