Novinky Mediální výstupy

Když si lidé zatopí PET lahvemi, naplněnými popílkem a hadry s mazutem (tzv. petelicemi), všichni sousedi to nejen vidí, ale hlavně je to dusí. Proč nemůže inspekce životního prostředí vstoupit do domu za asistence policie, zdokumentovat to a napařit dotyčnému obří pokutu?

Zatím se mi nepodařilo přesvědčit kolegy ve vládě, aby se v nějaké rozumné míře za takové situace vstup inspekce do soukromého domu umožnil. Musela by každopádně pro to být jasná a striktní pravidla. Jsem pro vstup do domů za tímto účelem, ale zase není dobré podporovat náš národní sport, kterým bývá udavačství. Necháváme si proto k tomu vypracovat právní rozbory, například z pražské Právnické fakulty, a sociologicko-ekonomickou studii, abychom věděli, zda tak topí mladí, nebo starší, nebo je to nešvar jen nízkopříjmových skupin obyvatel. 

Zahodím-li vajgl na ulici, ulevím si u křovíčka či bez kartičky zaparkuji v zóně rezidentů, dostanu bez milosti raz dva pokutu. Když ale bezostyšně zamořím okolí, tak dnes policie opravdu nemůže vstoupit do domu? 

Nemůže. Inspektoři životního prostředí mohou použít speciální barevná sklíčka na měření zamoření podle zabarvení kouře. Sklíčka ukáží podle barevné škály, zda jde už o nepřípustné exhalace, a na základě toho lze udělit pokutu. Jenže tato metoda má jedno velké omezení. Sklíčkem můžete měřit pouze proti jasné obloze a ve dne. 

Nepřipadá vám divné, že úřady nemají právo v tomto případě zasáhnout? Když například dlužíte peníze, tak exekutoři mohou v souladu se zákonem odvrtat zámek i bez vašeho vědomí a bez asistence policie! 

Upřímně řečeno, nejsem bytostně přesvědčen, že míra exekutorských práv je v naší zemi geniálně nastavena. Co se topení plasty týče, nechali jsme si udělat srovnání, jak je to v Evropě se vstupy úřadů do domů, pokud někdo topí, čím nemá. Zajímavé je, že v zemích, kde lidé na tak dlouho jako u nás přišli o soukromí, jsou velmi citliví na takový striktní postup. Řada starostů mi říká, že je proti topení petkami bezmocná. Je to trochu výmluva. Šikovný starosta si najde cestu, jak zjednat pořádek. Sice složitě, ale svého dosáhne. Bezohledného člověka nakonec přinutí, aby tak netopil, například tím, že mu bude v létě neustále kontrolovat výšku trávy, zda ji seká podle normy. 

Lidé v Moravskoslezském kraji dostávají až 40 tisíc korun dotaci na pořízení nového kotle na topení a teplou vodu. Proč ji ale dostávají jen Moravané? 

Jsou nejvíce zatížení emisemi polétavého prachu. Polovinu této dotace dává kraj a polovinu Státní fond životního prostředí. Jedno kolo skončilo a další by mělo být připraveno od léta. Jsme rádi, když se do toho aktivně zapojují také obce, jako Klimkovice, které navíc lidem na koupi nového kotle poskytují bezúročné půjčky. Popichuji už půl roku i další kraje, jako třeba Ústí nad Labem nebo střední Čechy, aby se také v tom angažovaly. Velkým zdrojem polétavého prachu jsou především podniky. Podařilo se nám proto vyjednat dotace pro největší znečišťovatele na Moravě na odprášení. Je to třeba i o tom, že když se přesypává uhlí, tak je ten prostor zakrytý. 

Budete ještě vyplácet dotace na zateplování budov? 

V Zelené úsporám teď probíhá fáze vyúčtování a kontroly. Předpokládám, že v srpnu začne další příjem žádostí o dotace z programu Zelená úsporám 2. 

Z Česka se stalo skladiště. V přepočtu na počet obyvatel patříme mezi evropské lídry v metrech skladových ploch. Kolem nich ale chybí kvalitní silnice či zelené valy, které by odstínily domovy lidí od kamiónů. Neměl by stát více tlačit na investory, aby rozvíjeli okolní infrastrukturu a s místními to nevyřídili jen houpačkami pro děti? 

Je přirozené, že u nás budou sklady, když jsme uprostřed Evropy. Sklady ale mají být na hranicích měst, mimo obytnou zástavbu. Pokud sklady stojí hned vedle rodinných domů, tak je asi něco špatně. Budiž chválen každý starosta, který je schopen přemýšlet a plánovat dále než za své funkční období a vytváří skutečné infrastrukturální projekty. Záleží, co si vyjednají obce, na jejichž území se sklady budují. Stát má mluvit do obecných podmínek pro zastavování půdy. Tuším, že si u některých lidí naběhnu, ale v některých věcech se chystáme změkčit zákon o ochraně zemědělského půdního fondu. V roce 2010 totiž stát drasticky zvedl poplatky za zábor půdy. V té době se tím chtělo zabránit fotovoltaikům, aby zabírali půdu. Pak se ukázalo, že oni tyto poplatky neplatí, takže to nebyla úplně povedená operace. Jak říkám, velmi ale záleží na racionálním územním plánování obcí. 

Co poradíte lidem, které ničí hluk z frekventovaných silnic, kolem nichž chybí protihluková ochrana, tedy zalesněný val? 

My máme v Česku jedno specifikum – hluková zátěž nespadá pod životní prostředí, ale pod ministerstvo zdravotnictví. Nebudu kolegovi Hegrovi fušovat do řemesla. 

Ministra zdravotnictví Leoše Hegra ale, jak se někdy zdá, spíše zajímají zdravotnické poplatky. Takže co vy byste lidem poradil, jak se bránit proti hluku? 

Určitě není řešením do měst stavět plastové tubusy. Něco jiného jsou zelené valy. Pro jejich podporu bude určen nově připravovaný dotační operační program. Jedním z jeho prioritních bodů bude městská zeleň, která má mít obrannou a izolační roli. Pokud se nám to podaří prosadit v Bruselu, tak bychom rádi, aby obce mohly začít o dotace žádat od roku 2014. Je ale hlavně na lidech, aby vyvolali tlak na své starosty a ti se pak do toho přihlásili. To je vhodné pro dosavadní výstavbu. U nových čtvrtí ale nevidím důvod, proč bychom na tyto zelené valy měli developerům přispívat. To je už ovšem na obci, aby je donutila, nejen že kolem silnic vysází zeleň, ale také že přispějí na novou mateřskou školku. 

Dohromady tisíce lidí obtěžuje zápach z čistíren odpadních vod a dalších provozů. V daném místě to sice trápí jen pár ulic, ale úhrnem jich jsou stovky. Znám to na vlastní nos z Horních Počernic v Praze. Zápach z ČOV jde už léta lidem až do pokojů. Přitom právě sem se má rozšiřovat Praha. Technologie na zaklopení zápachu sice existují, ale magistrátu se do toho nechce investovat. Provozovatel jen lidem říká, ať píší stížnosti. Co s tím, když žádosti a stížnosti nikam nevedou? 

Takovou otázku ve skutečně fungujícím městě občané vůbec nekladou. Nakonec s tím Praha bude stejně muset něco udělat, nějak to řešit, když je zápach v bytové zóně. Lidé navíc dostávají do ruky silnější právní nástroj, a to nový občanský zákoník, vstupující v platnost v roce 2014. Posílí možnost domoci se svého práva, jste-li obtěžováni hlukem nebo zápachem. 

Někdy se mi zdá, že se za zvířátka bojuje více než za lidi. Na protihluková pásma či odstranění zápachů se peníze vyčleňují těžko, ale na přechody pro zvířata u dálnic se desítky miliónů korun vždy najdou. Následný monitoring pak ukáže, že tam žádná zvěř vůbec nechodí. Zařízl jste neefektivní, rádoby ekologické projekty? 

Každý normální člověk ví, že přes biokoridory žádná zvěř chodit nebude. V některých situacích to občanská sdružení využívala jako obstrukční nástroj, aby mohla výstavbu blokovat. Kvůli tomu pak vznikaly požadavky, o jejichž účelnosti lze směle pochybovat. I na dálnici D 1 budou biokoridory, ale ne tak megalomanské, obrovské, betonové. Ještě v letech 2009 až 2010 ministerstvo životního prostředí vyplácelo ročně stovky milióny korun na podporu občanských iniciativ. Nemám nic proti iniciativě občanů. Například že se v sobotu seberou a jdou vyčistit les; nebo vezmou děti na výlet, aby věděly, že kráva není fialová. Nedělají to ale jako ideologii, jako dogma, jako zelené náboženství, dělají to proto, že je to normální. Jenže dotace na tohle nesměřovaly. Šly ekologům, kteří ve skutečnosti ekology nejsou, jen se přivazují ke stromům a vylézají na komíny. Chci financovat například záchranné stanice, ne divadlo pro veřejnost. 

Tak proto jste si vysloužil Ropáka, že jste ekologistům sáhnul na peníze? 

Nevím, ale příště, až ho dostanu, tak jim navrhnu, aby byl předáván na nějakém hezkém místě, například ve Velemíně. Ale zpět k věci. Těch zhruba 300 miliónů korun letos a další i příští rok směřujeme na obnovu návštěvnické infrastruktury i v méně známých chráněných krajinných oblastech. Tam je třeba udělat chodníčky, jinde pozorovatelnu nebo informační znaky pro moderní mobilní technologie. 

Komunální odpad skládkovat, nebo spalovat? 

To, co už nelze recyklovat, přeměnit na teplo, tedy neskládkovat. Je pravda, že současné metody skládkování jsou bezpečné, ale zkrátka kapacitní, prostorové možnosti této malé země budou z pohledu skládek za několik let téměř vyčerpány. Do konce června budu chtít, aby mi odborníci řekli, jak se dostat do stavu, že v Česku přestaneme za deset let skládkovat komunální odpad. Realistické podle mne je se z 30 procent recyklace dostat na 50 procent a zbytek využít na teplo a elektřinu. 

Řekl jste, že boom fotovoltaických elektráren nás bude stát až bilión korun. Připojil se váš resort k vyšetřování, kdo patří mezi fotovoltaické barony? 

Je to opravdu největší tunel novodobé české historie. Nikomu by určitě nevadilo, kdyby ty fotovoltaické články byly na střechách obytných budov, na stodolách nebo na protihlukových stěnách, ale zamořovat solárními poli krajinu tak jako u nás, nezlobte se, to je prasárna. Tento případ by měl být precedentem i pro ostatní v tom smyslu, že kdo dostává veřejné peníze, musí být známý. Proto se mimo jiné šetří, kdo za těmi elektrárnami stojí. Jedna věc je komise a představa pana prezidenta, druhá pak konání policie, o němž je informována bezpečnostní rada státu, jejímž jsem i já členem. To samo o sobě ukazuje na prioritu. Více, co se šetření týče, logicky nemohu říci. 

To znamená, že majitelé a investoři do fotovoltaiky, kteří se teď domáhají peněz od Česka v arbitráži, jsou nyní v podobné roli jako ve známém filmu Nepřítel státu? 

Do určité míry ano. Nejde nám ale o lidi se čtyřmi panely na střeše, to nejsou podvodníci, kteří si to registrovali účelově. 

Radí vám v tom, jak to ve fotovoltaice chodilo, podnikatel a sponzor ODS Albín Sybera? Má blízko k odpůrci fotovoltaiky Václavu Klausovi, ale zároveň se přitom v roce 2010 snažil coby investor prosadit výstavbu velké fotovoltaické elektrárny v Přibyslavi. Proti se postavili místní a ČEZ ji odmítl připojit. 

O tom vůbec nic nevím, že něco takového prosazoval. Děkuju za podnět, slyším to poprvé. Ale jak říkáte, tu elektrárnu nakonec nepostavil. 

Dostal jste nálepku dřevorubce. Nejde ale jen o Šumavu. Nevykácíme si kvalitní lesy? 

Zalesňování nyní v Česku překonává dokonce i obrovskou vlnu zalesňování v 60. letech 19. století. To neznamená, že můžeme vykácet polovinu Šumavy. Můžeme si ale dovolit nepodléhat hysterickým blábolům, že brzy budeme bez stromů. Od 1. července vyjde vyhláška, z níž vyplývá jistá úleva, že v soukromé zahradě u rodinného domku je na individuálním rozhodnutí vlastníka, zda se strom rozhodne pokácet, nebo ne. Na druhou stranu se značně zpřísní podmínky pro kácení ve veřejných alejích a stromořadích. A co se Šumavy týče, tak o našem národním parku si budeme rozhodovat v Praze, a ne v Bavorsku. Před několika dny jsem dostal pozvánku, abych přijel do Bavorska vysvětlit (!), jaká je budoucnost Šumavy. Vysvětlit, na kobereček. Nejen že tam nepojedu, ale nepojede tam ani ředitel odboru. My máme vést dialog. Bavorskému parku přeju to nejlepší, chci spolupráci, ale o našem parku se bude rozhodovat u nás. 

Stojí z pohledu ministra životního prostředí něco v cestě Temelínu II? 

Technicky, a z pohledu posunu v energetickém mixu od uhlí k jádru, ne. 

(Autor: Jindřich Ginter)