Glosa č. 3 Prezident
Prezident má v naší parlamentní demokracii být takovým dobrotivým, slušným, usmiřujícím a sjednocujícím prvkem. Díky tomu, že obě komory parlamentu podlehli davovému šílenství, které volalo po v české ústavě cizorodé přímé volbě prezidenta, teď máme hlavu státu, kterou určitě nechtělo cca 45% voličů (volili druhého finalistu).
Takového prezidenta lze stěží nazvat sjednotitelem. Tolik odpůrců neměl při nástupu do funkce snad ani Václav Klaus.
Právě skončivší spor o jmenování docenta Putny profesorem se může někomu zdát jako banalita, ale o tu rozhodně nešlo. Prezident Zeman si testoval, kam až ho veřejnost nechá dojít ve snaze o další rozšíření jeho pravomocí. Je dobře, že neuspěl. Svoboda jednoho totiž končí tam, kde začíná svoboda druhého. Šlo o další střípek mozaiky, kterou vystihují prezidentova slova o tom, že jako „prezident zvolený lidem“ má mít nárok na větší roli v politice. Jak sám usoudil…
Řada dalších problémů je však na obzoru. Prezident Zeman prohlásil, že pokud tedy nemůže (jako despota) rozhodovat, koho jmenuje a koho ne, tak raději nebude jmenovat nikoho. Takže profesory již prezident jmenovat nebude. Ale co další „jmenování“? Dočkáme se například toho, že po volbách prezident odmítne premiérovy návrhy na jmenování ministrů a sám si bude coby „lidem zvolený“ vybírat, kdo bude nebo nebude ministrem?
Zdá se, že již brzy uvidíme, co s naším křehkým politickým systémem udělá rozmařilost jménem přímá volba prezidenta…
člen strany
