Největší dojem na mě dělal jeho nepředstíraný zájem o lidi
19. prosince 2011
Zpráva o úmrtí prezidenta Václava Havla se mě hluboce dotkla. Moje první setkání s Václavem Havlem jako spisovatelem je již z roku 1967, kdy nám jej náš pan profesor češtiny uváděl mezi autory absurdního divadla.
Pro mě a mé vrstevníky, kteří jsme prožili 40 let života v komunismu, byl Václav Havel především ztělesněním toho, že se přes všechnu beznaděj přece jen něco může změnit. Stal se proto i symbolem svobody a nadšení, se kterým jsme po sametové revoluci vstupovali do politiky. Mám stále v živé paměti radost a dojetí, když byl v tom krásném vánočním čase 1989 zvolen prezidentem Československa.
Jako hejtman jsem se s ním několikrát setkal. Při těchto setkáních na mě největší dojem vždy dělal jeho živý, nepředstíraný zájem o lidi a také jeho typický, trochu rozpačitý projev. Tak mluvil s lidmi z Metlí a Předmíře, obcí zničených povodní v roce 2002, které krátce po oné události navštívil, tak mluvil se starosty postižených obcí.
Václav Havel proto zůstane v mé paměti nejen jako první porevoluční prezident, ale hlavně jako lidský a statečný člověk.
RNDr. Jan Zahradník
člen strany
zastupitel statutárního města
krajský zastupitel
Štítky:
Václav Havel
