Novinky Mediální výstupy

 

Emisní povolenky jsou nástrojem, který Evropská unie vytvořila s cílem naplnit závazek snížení emisí skleníkových plynů. Systém emisních povolenek funguje ve stávající podobě od roku 2005. Podle tohoto sytému je stanoven celkový objem skleníkových plynů, který mohou vyprodukovat jednotlivé členské státy EU. Každý stát EU rozděluje emisní povolenky mezi producenty skleníkových plynů. Na evropských energetických burzách se pak zprostředkovává nákup a prodej emisních povolenek za tržní ceny. Cena emisních povolenek se přitom dlouhodobě drží na rekordně nízkých hodnotách. To způsobuje vrásky na čele úředníků z Evropské komise, kteří do uměle vytvořeného systému emisního obchodování vkládají naděje v boji proti klimatickým změnám. Ve snaze dosáhnout původně zamýšleného plánu přišla Komise s návrhem na dočasné stažení 900 milionů povolenek. Omezením jejich nabídky má podle Komise dojít ke zvýšení jednotkové ceny a k vytvoření tlaku na evropské podniky, aby investovaly do ekologicky šetrných technologií. 

 

O návrhu měl během plenárního zasedání ve Štrasburku 16. dubna 2013 hlasovat Evropský parlament. Nakonec se tak ale pravděpodobně nestane a termín hlasování bude přesunut na následující květnové zasedání. Ukázalo se totiž, že projednávaný materiál je natolik kontroverzní, že hledání kompromisů nebude tak jednoduché. Europoslancům tak zbude více času, aby do detailů projednali záměry Komise a posoudili jejich vhodnost s ohledem na stále aktuální ekonomické problémy.

 

V situaci, kdy se evropské podniky a domácnosti potýkají se stále rostoucími výdaji za energie, důrazně odmítám návrh, který by mohl cenu elektřiny ještě dále zvýšit. Evropská komise podporovaná nejrůznějšími ekologickými skupinami argumentuje přínosy do státních rozpočtů a neustále opakovaným přáním, aby EU šla příkladem ve snižování emisí CO2.

 

Finanční prostředky získané v období 2013-2020 na základě zvýšené ceny emisních povolenek by měly podle některých odhadů dosáhnout až 107 mld. euro. Musíme si však uvědomit, že takto získané miliardy, co přitečou do státních rozpočtů, zaplatí evropské podniky a konečný zákazník. S ohledem na cíl bojovat proti změnám klimatu systémem emisních povolenek pak není jasné, zda Komise plně domýšlí, co by to ve skutečnosti znamenalo. V takovém případě by totiž podle studie Mezinárodní energetické agentury musela cena povolenek do roku 2035 stoupnout dvacetkrát, ze současných 6 až na 120 USD za tunu CO2!.

 

Naděje v boji s globálním oteplováním, které Evropská komise vkládá do systému emisních povolenek, lze tedy s úspěchem považovat za přehnané. To však nesmí znamenat, že veškeré snahy o podporu investic do ekologicky šetrných energií, a tím pádem o zlepšení životního prostředí, je třeba ihned odmítnout. Právě naopak. Zamýšlené stažení 900 milionů povolenek investice firem nezvýší. Podle studií, které jsem měl možnost k danému tématu přečíst, by ani zvýšená cena povolenek nepředstavovala dostatečný impuls pro investice do ekologických technologií. S ohledem na situaci na hlavních evropských trzích podniky drží veškeré investice zkrátka. Navíc logicky, pokud společnost méně vyrábí z důvodu sníženého odbytu, vypouští také méně emisí a nepotřebuje nakupovat tolik povolenek. Nové technologie navíc ve většině případů bývají financovány z bankovních úvěrů. Ten ale těžko dostanete na základě teoretické možnosti budoucího snížení výdajů na nákup povolenek. Jak totiž ukazuje Evropská komise, cena povolenek není určena tržně, nýbrž závisí na byrokratickém rozhodnutí z Bruselu. A na to se banka při výpočtu ziskovosti projektu nemůže spolehnout. 

 

Komisi jednoduše nevychází plánované cenové inženýrství, které navíc není podloženo uzavřenými mezinárodními smlouvami o snižování emisí. Evropská rada se v roce 2002 dohodla, že klimatické cíle vycházející z Kjótského protokolu budou splněny koordinovanou spoluprací mezi členskými státy Evropské unie. Ty se v rámci klimaticko-energetického balíčku zavázaly, že do roku 2020 sníží emise CO2 o 20% (oproti roku 1990). Kjótský protokol nebyl nahrazen žádnou novou mezinárodní smlouvou a Komise přesto přichází s návrhem, který omezuje emise CO2 nad rámec dohodnutých 20%. Nepovažuji to  za nutné a ani za opodstatněné.