Novinky Mediální výstupy

 

Obdiv nad výmluvností ideové zkratky tohoto politického bonmotu mi dává příležitost zamyslet se nad platností nejobecnějších rysů „thatcherismu“ v dnešní době. Záměrně používám slovo „thatcherismus“ jako shrnující pojem určitého myšlenkového proudu, který není totožný s pojmem „program“ (britské) konzervativní strany minimálně stejně tak, jako už se pojem „klausismus“ nekryje s politickým stylem i názorovým obsahem současné ODS v Čechách.

 

 

Za nejvážnější princip politiky Margaret Thatcherové považuji její úpornou a neslábnoucí obhajobu svobody člověka. Víru v jeho vlastní síly, právo i povinnost svobodného člověka hledat vlastní štěstí. Ve své praktické politice toto přesvědčení promítla britská premiérka do rozsáhlé vlny privatizace, významného snížení daní a omezení výdajů státu na svůj provoz i v mezinárodní politice zatlačování komunismu. Důvěra v blahodárnost svobodného konání přinesla Británii hospodářské zotavení, zbohatnutí střední třídy a poprvé od konce II. světové války také renesanci mezinárodní politické prestiže a vlivu. 

 

Je naše dnešní víra stejně pevná? Nebo už více důvěřujeme spletitým vládním podpůrným a dotačním programům administrovaným stále početnější sítí vládních a evropských byrokratů?

 

 

Politický styl Thatcherové byl hluboce ideový. Jaký to rozdíl od nesrozumitelného lavírování současné politiky! Jistě, takový postoj dělí společnost na odpůrce a příznivce. Ale je srozumitelný. Dá se k němu přimknout či se s ním dá polemizovat. Připouští málo politických kompromisů, o kterých britská premiérka tvrdila, že „pokud chcete být oblíbeni, pak buďte v politice kdykoliv připraveni na jakýkoliv kompromis – a nedosáhnete ničeho“.

 

 

Názorová pevnost a zásadovost postavila Thatcherovou často do protikladu s veřejným míněním. Byla neústupná, čemu věřila, za tím šla. Bez ohledu na průzkumy veřejného mínění. Jak jiný výkon politiky v porovnání s dneškem! Výkon současné politiky tažen průzkumy veřejného mínění, touha politiků udělat, prohlásit nebo odvolat téměř cokoliv pouze ve prospěch lepšího „ratingu“ v žebříčku popularity. Ideová důslednost Thatcherové je inspirativní. Odvaha svoji politiku obhajovat bez ohledu na aktuální veřejné mínění je hodna obdivu i následování.

 

 

Jednoduše a srozumitelně formulovala britská premiérka svůj postoj vůči Delorsovým představám o politické unifikaci Evropských společenství ve svém legendárním vystoupení „Ne, ne, ne“ v Dolní sněmovně 30.října 1990. Odmítla jakékoliv pokusy předat parlamentní, měnové a hospodářské pravomoci mimo území Velké Británie. Trvala na existenci britské libry, odmítla přetvoření Evropské komise na formu evropské vlády, zavrhla představu nadřadit Evropský parlament parlamentu národnímu a nepřipustila metamorfózu Rady v „evropský senát“. 

 

Thatcherové obezřetnou a podezíravou politiku vůči politické unifikaci části kontinentu považuji pro současný výkon politiky za zásadní. Pokud by česká občanská konzervativní pravice měla „evropskou“ politiku Thatcherové (a v pokračování politiku Václava Klause) opustit, pak s jistotou rezignuje na jednu z posledních politik, kterou jí veřejnost (na základě vlastních zkušeností) ještě věří. 

 

 

Poslední kapitola její skvělé knihy „Umění vládnout“ je věnována obhajobě kapitalismu. Považuji to za velké téma současnosti. 

 

Evropský sociálně-ekologický model již úspěšně destruoval ideály volného trhu a otevřel prostor politikám „třetích cest“, ve kterých Thatcherová viděla nejvážnější hrozbu pro výkon klasické liberální parlamentní demokracie. Pocházela ze skromných poměrů a v liberálním kapitalismu viděla rovnou příležitost pro každého. S tímto jejím hlubokým životním přesvědčením souvisí (v Británii často citovaný a levičáky karikovaný) výrok „get on your bike“ (nasedni na kolo).  Byla to rada premiérky Thatcherové jednomu dělníkovi, který si stěžoval, že nemá práci. Thatcherová mu poradila (a v tom je význam jejího poselství), aby se spolehnul sám na své vlastní síly (tedy ne ve smyslu, jakým její výrok vulgarizovali a zesměšňovali tamní labouristé).

 

Margaret Thatcherová je více než kdy jindy „povinnou četbou“ pro dnešní dobu. Její myšlenky se zdají tak samozřejmé a tak jasné, že na ně současná politika ráda zapomíná. Současný rozdíl mezi evropskou levicí a pravicí, zdá se, je již dán pouze různou rychlostí, s jakou obě trhají lidskou svobodu a právo vlastnit na kusy.

 

Myšlenky náročné, přesné, důsledné a výjimečně pracovité Margaret Thatcherové jsou nezbytnou výbavou pro řešení problémů světa na začátku 21. století. I přesto, že se s člověkem Margaret Thatcherovou dnes s úctou a pokorou loučíme.