Novinky Mediální výstupy

Margaret Thatcherová už není žel bohu mezi námi živými. Je to smutná zpráva pro všechny z nás, kteří jsme ji měli rádi. Po odchodu amerického prezidenta a jejího blízkého přítele Ronalda Reagana tak ze světové demokratické politiky odchází další velká postava 2. poloviny 20. století.

Jen málo lidí se tak zásadním způsobem podepsalo pod současnou podobou světa jako právě Thatcherová. Její život začal ještě před 2. světovou válkou v dobách, kdy britské impérium bylo stále světovou supervelmocí. Během války vystudovala na slavném Oxfordu chemii a po válce se vrhla do politiky.

Thatcherová se stala v roce 1979 první a dosud jedinou ženou v čele britské vlády. Cesta k tomuto vrcholu její kariéry ale byla dlouhá a trnitá. Již jako 25letá svobodná žena poprvé kandidovala za Konzervativní stranu do dolní sněmovny ve volebním obvodu Dartford. Jen si to představte: je krátce po 2. světové válce a do voleb do britského parlamentu se hlásí svobodná, dosud bezdětná žena, která má krátce po vysoké škole. Dnes to asi nikomu příliš nezvyklé nepřijde, ale tenkrát to bylo něco naprosto unikátního a mimořádného. 

 

Thatcherová své první volby v roce 1950 prohrála, což se ostatně čekalo, protože kandidovala v obvodě, který byl tzv. jistým křeslem labouristů. Přesto se nenechala odradit a v roce 1951 při dalších volbách zde kandidovala opět. A opět neúspěšně. V řadách Konzervativní strany si ale udělala skvělé jméno a spřátelila se s budoucím premiérem Edwardem Heathem, který tehdy úspěšně kandidoval ve vedlejším volebním okrsku. V jeho pozdější vládě byla ministryní školství. 

 

Po této prvotní neúspěšné zkušenosti s politikou se vdala za Dennise Thatchera, se kterým se seznámila během volební kampaně. Krátce po svatbě se jim narodila dvojčata Mark a Carol. Z Margaret Thatcherové se stala žena v domácnosti, která se starala o malé děti a jejíž manžel úspěšně podnikal mimo jiné i ve firmě Castrol. Margaret ale osud vdané ženy v domácnosti očividně neimponoval, a tak se vrhla do studia práv, které se jí podařilo v 50. letech dotáhnout do úspěšného konce. Její vášeň pro politiku také neustupovala. V roce 1955 v parlamentních volbách sice nekandidovala, ale když se začaly blížit další volby, které se nakonec uskutečnily v roce 1959, stála bojovná Margaret Thatcherová opět v plné zbroji jako kandidátka Konzervativní strany a tentokrát již ve volebním obvodu, kde měla Konzervativní strana většinovou podporu. 

 

V roce 1959 se tedy Thatcherová stala poprvé poslankyní za volební obvod Finchley v Londýně. Tento mandát vykonávala až do roku 1992. Postupně ji spoluobčané zvolili v letech 1959, 1964, 1966, 1970 (dostala se do vlády), 1974 (dvakrát), 1979 (stala se poprvé premiérkou), 1983 (podruhé zvolena premiérkou po vyhrané válce o Falklandy), 1987 (potřetí zvolena premiérkou). Její kariéra ve funkci premiérky skončila po rebelii ve vlastních poslaneckých řadách na podzim roku 1990. Po roce 1992 se přesunula z dolní do horní sněmovny, kde zasedala s titulem baronky, uděleným královnou až do smrti. 

 

Symbol zásadního obratu Thatcherová se zapsala do historie v mnoha směrech. Jaké jsou její nejdůležitější zásluhy? Můj seznam je následující: 

 

1. Dokázala změnit myšlenkové paradigma v Británii a následně v celém světě – stručně řečeno do jejího nástupu k moci se svět posunoval stále více a více doleva. Od roku 1979 se situace změnila a Británie a postupně i svět se začaly otáčet doprava směrem ke svobodě, volnému trhu, volnému obchodu a duchu podnikání.

2. Dokázala používat vojenskou sílu s rozmyslem a efektivně – viz Falklandy, kde jí využila naplno, a v případě vztahu Západ – Východ, kde sice vojenskou silou hrozila, ale velmi uvážlivě ji ve shodě s Reaganem a koneckonců i s Gorbačovem nikdy nevyužila. 

 

3. Jasně a přesvědčivě ukázala ve své politice a následně i ve své publicistické a přednáškové činnosti, že pro Evropu je řešením opírat se o atlantické spojenectví s USA a naopak není řešením budování evropského superstátu, ale dobrovolná spolupráce národních států dle hesla ANO rozšiřování EU a NE prohlubování integrace. Díky tomu se bývalé komunistické státy střední a východní Evropy mohly poměrně rychle integrovat do NATO a EU. 

 

Pro nás Čechy, kteří si ji ještě pamatujeme v dobách jejího premiérování, jsou nezapomenutelné nadávky, kterými ji častovala komunistická propaganda. Prudkost a agresivita těchto útoků nám byly již tehdy podezřelé. Říkali jsme si tenkrát, že to asi musí být opravdu odvážná žena, když se jí bojí i soudruzi v Kremlu, kteří jí přes TASS vymysleli (s úmyslem poškodit ji) přezdívku "železná lady". Thatcherové se toto označení ale velmi zalíbilo a nakonec jej využila jako svůj trademark. Celý svět dnes zná "Iron Lady". Dokonce i levicový Hollywood jí vzdal hold celovečerním filmem. 

 

Z hlediska demokratické politiky je její největší zásluhou to, že pro tyto a mnohé další do té doby nepříliš populární myšlenky dokázala získat voliče a vítězit ve svobodných volbách. Thatcherová je symbolem konzervativní revoluce a zásadního obratu ve směřování západní civilizace ve 2. polovině 20. století. Proto již nyní má své místo v panteonu mimořádných osobností, které světu dala Británie. Thatcherová je Churchillem naší doby. Žádný evropský politik dneška neudělal tolik pro svobodu v Evropě jako ona.