Novinky Mediální výstupy

Dne 4.4.2013 projednává Zastupitelstvo města Pardubice návrh usnesení o vyhlášení „celoměstského“ místního referenda týkajícího se rozdělení Statutárního města Pardubice na městské obvody.

Vážení členové zastupitelstva Statutárního města Pardubice,

po několika měsících „příprav“ je Vám ze strany vedení Statutárního města Pardubice města (dále také jen „SMP“ nebo „město“) předkládán návrh definitivního usnesení o vyhlášení „celoměstského“ místního referenda týkajícího se rozdělení SMP na městské obvody.

Před oběma dosavadními jednáními zastupitelstva města k problematice zamýšleného „celoměstského“ místního referenda (dne 22. 1. 2013 a dne 12. 3. 2013) jsem se snažil buď svou osobní e-mailovou zprávou rozeslanou všem zastupitelům města nebo prostřednictvím předsedy zastupitelského klubu ODS Petra Klimpla předložit Vám, zastupitelům města, písemně zcela konkrétní věcné (právní i neprávní) argumenty prokazující naprostou nesmyslnost návrhu předkládaného Vám stávajícím vedením města.

Úplné znění mých věcných argumentů již nemá asi význam do třetice opakovat (naleznete ho ve dvou mnou dříve zaslaných souborech); proto tyto argumenty shrnuji pouze v níže uvedených stručných „nadpisových“ odrážkách:

• Alibismus spojený s populismem vedoucích představitelů města a jejich neschopnost přijímat rozhodnutí má stát pardubické občany úplně zbytečných cca 730.000,- Kč nákladů na uspořádání „celoměstského“ místního referenda (v situaci, kdy paní primátorka i v médiích poukazuje na údajné plýtvání finančními prostředky na městských obvodech v oblasti zadávání veřejných zakázek, je toto její vlastní zbytečné rozhazování finančních prostředků města opravdu hodně smutnou ironií).
• Pokud již městské obvody v Pardubicích legitimně a demokraticky vznikly a existují, pak by bylo vůči občanům těchto městských obvodů férové, aby o osudu každého jednoho z nich rozhodovali lidé žijící v daném městském obvodu (v případném „obranném“ místním referendu, které přesně pro tyto situace zakotvuje ustanovení § 20 zákona o obcích), nikoliv obyvatelé města, kteří s daným městským obvodem nic společného nemají.
• Ekonomická neefektivnost „celoměstského“ místního referenda k problematice rušení městských obvodů je nejmarkantnější právě v tom kontextu, že český právní řád (konkrétně právě již zmíněné ustanovení § 20 zákona o obcích) výslovně předpokládá pro vyjádření vůle občanů k případnému rušení městských obvodů zcela jiný právní institut, a to tzv. „obranná“ místní referenda iniciovaná „zdola“ podle ustanovení § 20 zákona o obcích. 
• Obecnost a nekonkrétnost otázky z pohledu nemožnosti objektivní interpretace odpovědí na ni, když pod případnou odpovědí „ne“ se logicky skrývá mnoho názorově zcela odlišných skupin občanů města (např. těch, kteří si přejí úplné zrušení všech obvodů, např. těch, kteří by městské obvody ve městě rádi zachovali, ale v jiném geografickém či funkčním uspořádání, než je uspořádání stávající apod.).   
• Obecnost a nekonkrétnost otázky z pohledu nepsaného, avšak zjevného, rozporu se zákonem o místním referendu, kdy případný výsledek „celoměstského“ místního referenda se stávajícím vedením města navrženou obecnou a nekonkrétní otázku (ať výsledek dopadne „ano“ či „ne“) do podoby platného, účinného a vykonatelného rozhodnutí příslušných orgánů města ve skutečnosti „přetavit“ nelze.
• Případné vyhlášení „celoměstského“ místního referenda k problematice městských obvodů (navíc spojeného se všemi výše uvedenými chybami a nedostatky) jenom úplně zbytečně zvyšuje riziko aktivizace „separatistických“ občanských skupin a hnutí působících v okrajových (tzv. „vesnických“) městských obvodech a tím i riziko budoucího geografického, populačního i ekonomického zmenšení Pardubic.

Přiznám se, že jsem – zřejmě naivně a idealisticky – doufal v to, že již na základě dříve sdělených konkrétních věcných argumentů naleznou nepopulističtí a nedogmatičtí zastupitelé a radní města ze stávající „vládní koalice“ odvahu poslechnout svůj vlastní zdravý selský rozum namísto „slepého a bezpáteřního následování“ nesmyslů předkládaných jim stávajícím vedením města.

Možná mé výše uvedené argumenty v očích tak ctihodného sboru, jakým je zastupitelstvo města, oslabuje fakt, že jsou názorem pouhého řadového občana města. Pokusím se proto přesvědčit Vás ještě několika argumenty institucí na mé osobě zcela nezávislými a nepochybně více erudovanými a více respektovanými, než je pouhý řadový občan Haas.

1) Na prvním místě uvádím, že stávající vedení města si pro odůvodnění „svého“ celoměstského místního referenda z odborných stanovisek Ministerstva vnitra České republiky „vyzobává“ pouze z kontextu účelově vytržená tvrzení a zcela opomíná otevřeně hovořit o jednoznačných závěrech Ministerstva vnitra České republiky naopak zpochybňujících postup stávajícího vedení města:

• Předně má Ministerstvo vnitra České republiky naprosto shodný názor s mým o ekonomické neefektivnosti „celoměstského“ místního referenda – viz v této souvislosti doslovné znění stanoviska Ministerstva vnitra České republiky adresovaného městu ze dne 27. února 2013: „….Je však otázkou, na kolik je takové referendum vzhledem k vynaloženým finančním prostředkům účelné a hospodárné (nehledě na možnost, že se k takovému referendu nemusí dostavit dostatečný počet oprávněných voličů), neboť i v případě, že by v takto vyhlášeném referendu občané města podpořili zrušení MČ, stále by s ohledem na citovaný § 20 odst. 1 zákona o obcích, nebylo možné tímto způsobem bez dalšího rozhodnout o zrušení MČ….“. 

• Za druhé Ministerstvo vnitra České republiky výslovně doporučilo (když s ním stávající vedení města konzultovalo právě jím navrhovanou otázku), aby tato otázka byla změněna a upravena směrem k větší jednoznačnosti – cituji ze stanoviska Ministerstva vnitra České republiky adresovaného městu ze dne 18. března 2013: „….Obecně je třeba v souladu s příručkou pro přípravné výbory doporučit, aby z formulace navržené otázky bylo zřejmé, koho a především k čemu výsledek místního referenda zavazuje (zrušit/nezrušit všechny městské obvody). Otázku je tedy vhodné formulovat jako požadavek (na orgány obce) konat nebo nekonat, nikoliv pouze jako souhlas s určitým nekonkrétním výsledkem….“. 

2) Na nesprávnost případného nejednoznačného či víceznačného znění otázek položených v místním referendu (a právě takovou otázku navrhuje stávající vedení města) výslovně upozorňuje i respektovaná nevládní organizace Transaprency International ve své publikaci „Právem proti korupci – Místní referendum“ z června roku 2010, z níž opět doslovně cituji: „….Naprosto pak nelze doporučit takovou formulaci otázky, v níž je uveden pojem, při jehož užití vznikají pochybnosti o smyslu a obsahu otázky.….Aby referendum plnilo svůj účel závazného rozhodnutí občanů v dané věci, mělo by být z formulace referendové otázky zřejmé, koho a k čemu výsledek referenda zavazuje. Obzvlášť u referenda vyhlášeného na návrh přípravného výboru doporučujeme proto formulovat otázku jako požadavek na orgány obce konat nebo nekonat, nikoliv „pouze“ jako souhlas či nesouhlas s určitým výsledkem…..“.

3) K právním aspektům konání místního referenda se několikrát velmi inspirativně vyjádřil také v české justici velmi respektovaný Nejvyšší správní soud (viz např. v tomto směru relativně velmi čerstvá rozhodnutí spis. zn. Ars 2/2012 z 31. října 2012 nebo spis. zn. Ars 4/2012 taktéž z 31. října 2012). V obou zmíněných rozhodnutích akcentoval Nejvyšší správní soud, mimo dalších právních bodů souvisejících s místním referendem, právě jednoznačnost, určitost, srozumitelnost, nevíceznačnost či reálnou „převoditelnost do podoby konkrétního rozhodnutí“ orgánů obce znění otázky pokládané v místním referendu.

• Z rozhodnutí spis. zn. Ars 2/2012 cituji: „....Další podmínkou je jednoznačnost položené otázky, otázka musí mít v příslušném kontextu relativně přesný význam, který neumožňuje konkurující výklad. Položená otázka tedy zjevně nesmí být matoucí, vnitřně rozporná, dezinformační, sugestivní či kariózní, nekonkrétní či neurčitá…..Případná delší či složitější otázka nemusí nutně znamenat nejednoznačnost, už z toho důvodu, že některé palčivé komunální problémy je obtížné formulovat v krátké a jednoduché větě….“.

• Z rozhodnutí spis. zn. Ars 4/2012 pak cituji: „....Primárním východiskem k posouzení souladu rozhodnutí přijatého v místním referendu s § 6 (resp. § 7) zákona o místním referendu je znění položené otázky, neboť pouze z ní lze zjistit obsah přijatého rozhodnutí. Oprávněné osoby se podle formulace položené otázky rozhodují tom, jak budou v místním referendu hlasovat. Formulace položené otázky má zásadní vliv i na kampaň odpůrců a příznivců nabízených řešení, kteří se zveřejněním a prezentací argumentů snaží spoluobčany přesvědčit o jejich správnosti či naopak nesprávnosti. Aby se tedy mohl občan obce odpovědně rozhodnout, jakým způsobem bude v místním referendu hlasovat, musí být ze znění položené otázky zřejmé, o čem je hlasováno. Z toho také pramení požadavek, aby otázka, jež je předmětem místního referenda, byla položena určitě a srozumitelně, jak vyplývá z § 8 odst. 3 zákona o místním referendu (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2009, č.j. 11 Ca 291/2009 - 41, publ. pod č. 2042/2010 Sb.NSS). Formulace položené otázky má na druhou stranu význam i z hlediska závaznosti rozhodnutí přijatého v místním referendu. Podle § 49 zákona o místním referendu je rozhodnutí v místním referendu pro zastupitelstvo obce, zastupitelstvo statutárního města a orgány obce a statutárního města závazné. Ukládá-li tedy rozhodnutí přijaté v místním referendu orgánům obce provedení určitých úkonů, musí být určitým a srozumitelným způsobem stanoveno, o jaké úkony se má jednat…..“.

Pevně věřím, že snad ještě při jednání zastupitelstva města dne 4. 4. 2013 zvítězí zdravý rozum zastupitelů, bez ohledu na jejich politickou příslušnost, nad nesmyslnými a těžko pochopitelnými návrhy vedení města. V tomto smyslu se na Vás na všechny obracím s obyčejnou velkou lidskou prosbou o důkladné a vážné zvážení všech výše uvedených argumentů.

Protože snad patřím k lidem, kteří, i kdyby měli být se svým názorem v menšině (a i za cenu toho, že se tím pravděpodobně ze strany stávajícího vedení města dočkám podobných odsudků, jaké směřují např. proti občanům využívajícím zcela legitimně zákonná práva např. v kauze Tyršových sadů), dotahují věci do konce, tak závěrem pouze transparentně a předem avizuji, že pokud zdravý selský rozum nezvítězí v zastupitelstvu města, zvážím jako občan města použití právních kroků, které mi český právní řád dává, tzn. zejména:

• podám příslušným orgánům veřejné moci podnět k prověření toho, zda vynaložení částky cca 730.000,- Kč stávajícím vedením města z finančních prostředků města je za výše uvedených argumentů a okolností v souladu se všemi právními předpisy (soukromo-právními i veřejno-právními) upravujícími právní povinnosti při řádné správě cizího majetku; 
• podám (po případném uskutečnění „celoměstského“ místního referenda) jako oprávněná osoba v souladu s ustanovením § 58 zákona o místním referendu ve spojení s ustanovením § 91a a násl. soudního řádu správního návrh na soudní přezkum případně uskutečněného „celoměstského“ místního referenda, konkrétně návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí přijatého v místním referendu.

V Pardubicích dne 4. dubna 2013

Mgr. Karel Haas

zastupitel MO IV