Jsme na tom podobně jako Kypr
Právě ve chvíli, kdy píši tento text, mají být znovuotevřeny postižené kyperské banky. Jak dopadnou tyhle bankovní prázdniny, se uvidí v nejbližších dnech. Každopádně buďme opatrní při hodnocení výjimečnosti situace, do níž se Kypr dostal. Nejde o nic revolučního, neočekávatelného a bohužel ani unikátního.
Kypr se vzhledem ke svému postavení – malá ekonomika s hypertrofovaným bankovním sektorem – ocitl v situaci, která je v jiných rozměrech představitelná kdekoliv jinde. Máme zde učebnicový příklad spolupůsobení faktorů inherentně přítomných ve všech ekonomikách. Těmi nejsilnějšími jsou charakter moderního bankovnictví (říká se mu „bankovnictví částečných rezerv“) a iluze o existenci pojištění vkladů.
Kypr není ničím menším než ukázkovým modelem rizik, která právě z těchto pilířů současného bankovnictví vyplývají. A je nebezpečnou iluzí považovat třeba to české za imunní. Principiálně jsme v téže situaci.
Oč tedy jde: asi není žádným tajemstvím, že v téže vteřině, kdy si vkladatel ukládá peníze do banky, jsou tyto prostředky fuč. Tedy že banka je použije na aktivity, které jí – někdy jen teoreticky – vydělávají. Musí si z nich ponechat jen minimální částku v řádu jednotek procent, které se říká povinné minimální rezervy. Ty ukládá u centrální banky. Málo se připomíná, že dnes, v době odhmotněných peněz, prochází přes bankovní účty suverénně nejvíc peněz v historii – kdo z čtenářů dostává výplatu přímo na ruku? Neexistuje země, kde by banky automaticky nepočítaly s tím, že si majitelé účtů nepřijdou ve větším počtu vybrat své peníze.
A neexistuje země, kde by to neznamenalo katastrofu. Pojistkou proti tomu má být institut pojištění vkladů. V moderních ekonomikách asi neexistuje nic, s čím by byly spojené větší pověry, než je právě tato – snad průběžný důchodový systém. Ale vzhledem k dosahu je i ten jen jakousi podmnožinou iluze, že vklady v bankách jsou pojištěné. Peníze v bankách totiž reálně pojištěné nejsou. Prostředky určené k případné výplatě v českém Fondu pojištění vkladů zdaleka nestačí ani na sanaci vkladů jedné z velkých domácích bank. Dlouhodobě se pohybují mezi 2 až 3 procenty celkových vkladů a přesně taková část z nich je skutečně pojištěná. Zbytek ne. Vrcholnou absurditou modelu pojištění vkladů zrozeného v poslední finanční krizi pak jsou dvě čísla: 100 procent vkladu do 100 tisíc eur. To znamená, že pojištěné je všechno do zhruba 2,5 milionu. A teď pozor: včetně úroků!
Tohle nemá s realitou společného vůbec nic. Kyperský průšvih ukazuje, jak daleko ve vzduchoprázdnu současné peníze visí – pokud nastane problém, jedinou možností je dolití likvidity centrální bankou (v případě eurozóny pak ECB). A ta si jich při současných parametrech monetární politiky může vycucat z prstu, kolik chce. Ve Středomoří teď jde jen o to, že už se jí chce méně než před pár měsíci a lety. Politické zadání je zřejmé a nemá cenu jej tu opakovat.
Hra se zdaněním té či oné části vkladů v kyperských bankách tím či oním procentem není ničím jiným než nuceným přiznáním toho, že dotčené peníze nikde nejsou. A že ten, kdo jediný je může virtuálně poskytnout, za to bude něco chtít. Tak vypadá realita společné měnové politiky eurozóny.
Je otázkou času a základního ekonomického povědomí, kdy si i střadatelé ve zdravých ekonomikách dají dohromady jedna a jedna: při současných nižších než minimálních úrokových sazbách neexistuje kromě pohodlí při placení kartou jediný důvod mít peníze jinde než doma ve stole. A už jen o krok dál je další logický krok: má smysl dnes jakkoliv spořit? Není lepší teď a tady utrácet? A čímže jsou to dnes kryté naše peníze? Poprvé v historii už vůbec ničím, jen důvěrou v jejich emitenta. Tedy ve stát. Na Kypru platí: v Brusel.
autor je ekonom. Přednáší na VŠE a CEVROInstitutu
Štítky:
daně a veřejné finance