Respekt k ekonomické realitě
Zdá se mi, že se občas zapomíná, že finanční a dluhová krize je z velké části důsledkem nezodpovědné politiky a ekonomicky nepodložených ambicí vlád, které slibují občanům nereálné jistoty, a to bez ohledu na konkurenceschopnost a výkonnost země.
Příkladem jsou přísliby hypoték přístupných každému či sociálních jistot v podobě takové výše důchodů nebo takového věku odchodu do důchodu, které zcela pomíjejí ekonomickou výkonnost.
Krize neodpovědné politiky vyspělého světa tentokrát narazila na dramaticky rostoucí konkurenci v globálním světě a na nástup zemí, kterým jsme dříve říkali rozvojové.
Ty dnes přitom s nejvyspělejšími zeměmi nejednají z pozice dlužníka, ale naopak největšího věřitele. Z toho pramení i nervozita, kterou je cítit ve většině vyspělých zemí.
Odpovědnost vlády
Správná cesta z krize musí podle mě vycházet z pochopení očekávání trhů a investorů. Tedy, za prvé, musí být zřetelné záruky vlády za předvídatelnou a zodpovědnou politiku, která bude respektovat to, čemu se říká ekonomický fundament.
Za druhé, to, na co čekají investoři, je čitelná, zřetelná a přesvědčivá schopnost vlád dlouhodobě zlepšovat vlastní konkurenční schopnost – ale také schopnost provádět nezbytné reformy.
Pokud tento manévr zvládneme, krizi můžeme jistým způsobem chápat jako příležitost. Právě v tom spatřuji unikátní příležitost této vlády a mého úřadu jako ekonomického ministerstva, které přemýšlí o přidané hodnotě české ekonomiky v dalších deseti, dvaceti letech.
Pokud nechceme ztratit hlavu v rychlém tempu změn v globálním světě, nezbývá nám, než téma konkurenceschopnosti považovat za téma klíčové. Měřítkem úspěchu však musí být, že projekty a nápady se promění do akcí, činů a služeb. Měřítkem bude hodnocení podnikatelů, daňových poplatníků a koneckonců voličů. Jinými slovy, musíme se shodnout na tom, jak dělat věci správně a tam, kde to má smysl, naučit se pracovat společně.
Při naplňování strategie mezinárodní konkurenceschopnosti počítáme s nezastupitelnou rolí ministerstva zahraničních věcí. Panuje mezi námi shoda v tom, že nejlepší proexportní politikou je konkurenceschopná česká firma, konkurenceschopné prostředí a instituce státu.
Jde nám přitom o modernizaci nabídky služeb se zaměřením na poskytování strukturovaných informací. Dále o analýzy cílevědomě zaměřené na identifikaci nových trendů.
Využít příležitosti
Větší důraz položíme na oborovou specifikaci a příležitosti. Podpoříme obory s vysokou přidanou hodnotou, spolu s procesy, které českým firmám zaručí dlouhodobou přítomnost na zahraničních trzích. Nová exportní politika musí vhodně odpovědět na otázky spojené s procesem lobování za naše ekonomické zájmy v zahraničí, a to jak na firemní, tak na vládní úrovni.
Důležité bude také to, jakým způsobem využijeme nově definované klíčové obory a země, a také to, jak zlepšíme synergii mezi institucemi a nástroji, které dnes využíváme v exportní politice. Tedy mise, výstavy, smíšené komise, exportní financování a vůbec budování značky České republiky.
Ve věci prosazování ekonomických zájmů České republiky v zahraničí jsou ministerstva zahraničních věcí a průmyslu a obchodu spojenci. Jsem přesvědčen, že lidským a technickým zázemím, kterým disponuje ministerstvo průmyslu a obchodu i agentura CzechTrade, lze ve vzájemné synergii přinést daleko větší výsledky, než když budeme pracovat izolovaně.
Autor je ministrem průmyslu a obchodu ČR. Tyto myšlenky přednesl na nedávném setkání s českými velvyslanci. Vystoupení je krácené.
ministr