Vlamování se do otevřených dveří
Na dnešní den připadá akce Hodina země. V praxi to znamená, že si lidé večer na hodinu symbolicky doma zhasnou a budou mít pocit, že tím pomáhají šetřit přírodu a krajinu. Realita je trochu někde jinde.
Stejně jako u francouzského nařízení, že firmy a státní instituce nesmí v noci ve svých budovách svítit, i u Hodiny země jsme konfrontováni s brutálním zneužitím něčeho, co je normální. Kdo se rozhodne nesvítit, aby šetřil naši planetu ekonomicky i z hlediska ochrany životního prostředí, učiní tak samozřejmě a bez velkých výzev, které jsou demonstrací vlamování se do otevřených dveří.
Neznám nikoho, kdo by dobrovolně svítil, když nemusí. Nebo vy snad v létě v pravé poledne zapínáte topení? Jistě ne. Necháváte puštěný motor auta, když jdete na půl hodiny ve městě na kávu? Jistě ne. Objednáte si deset piv, když vypijete jen dvě? Ne, protože člověk se chová racionálně. Zbytečně neplýtvá a snaží se šetřit. Představa, že čekáme na spasitele, kteří nás vezmou za ruku a řeknou, ty ty ty, koukej zhasnout, jinak vyhazuješ svoje peníze z okna a zbytečně zatěžuješ své okolí, je naivní a zcela mimo realitu.
Místo generálních apelů bychom se měli soustředit na sebe a své nejbližší okolí. Má to větší význam než akce typu Hodina země, všichni zhasněme a aspoň hodinu předstírejme, že pouze teď se chováme racionálně. Svět je trošku jiný, než si aktivisté objevující Ameriku myslí.