Novinky Mediální výstupy

 

Kouzlem nechtěného mi tato žádost přišla také z adres, odkud mi ještě nedávno chodily výzvy, abych volil Karla. Protože žalobu může podle ústavy podat pouze Senát, mluvčí iniciativy Klausova velezrada. cz Bob Fliedr v patetickém článku Senáte, nastal tvůj čas (LN 13. 2.) vyzval Senát, aby splnil svoji povinnost a žalobu podal. 

 

Přestože autoři výzvy tvrdí, že mají na své straně asi dvacet senátorů, ze zkušenosti vím, že senátoři jsou všechno možné, ale ne aktivisté. Kolegyně a kolegové jsou sice lidé různého politického přesvědčení a mnoha profesí, ale požadovaná věková hranice pro vstup do Senátu jim dává určitý rozhled a životní zkušenosti, díky čemuž pro ně zřejmě bude obžaloba prezidenta z velezrady přece jen silná káva. Jsou samozřejmě výjimky. Překvapením i zklamáním je pro mne mediální vystupování Elišky Wagnerové, která navrhuje, aby se žaloba na prezidenta neopírala pouze o amnestii, ale byla rozšířena o "Klausovu zjevnou naprostou liknavost při doobsazování Ústavního soudu" a "svévolné, veřejně pronesené odmítnutí ratifikovat smlouvu, která mění jeden z článků Smlouvy o fungování EU, pokud jde o mechanismus stability" (Česká pozice 11. 2.). 

 

 

Za největší problém všech kritiků amnestie považuji skutečnost, že naprosto ignorují princip presumpce neviny, což je ústavní princip všech demokratických právních režimů celého světa. Jak může někdo, a obzvláště to překvapuje u právníků, hovořit o pravomocně neodsouzených lidech jako o těch, kteří daný čin již spáchali? Autoři výzvy Klausovavelezrada.cz mluví o "bezprecedentní amnestii", přitom precedentů má tato amnestie dost. Stačí se podívat ve Wikipedii na doslovné znění amnestií od padesátých let a dozvědět se, že ty míchaly abolici s amnestií často v podobném poměru jako ta letošní a svým rozsahem ji mnohdy převyšovaly.

 

Dává-li Bob Fliedr do spojení, že je Senát ústavní pojistkou, a proto musí Klause žalovat za velezradu, napadá tím ničím neomezené právo prezidenta na amnestii dané ústavou, článkem 63 odstavce 1 písmeno j) a článkem 62 písm. g), právo nařídit, aby se v trestním stíhání nepokračovalo (toto dokonce bez kontrasignace předsedy vlády). Tedy tolik kritizovaný článek II Klausovy amnestie. Ústavní právo prostě nemůže být velezradou, to je právnický nonsens. Autor ve svém emotivním textu píše o domácích a zahraničních mafiích, jejichž činnost má potvrzovat výroční zpráva BIS o "narušování legality výkonu státní moci a legitimity rozhodování státních orgánů". Lednová amnestie pak má být "masivním zásahem výkonné moci do principů právního státu". Avšak ti obvinění, jejichž stíhání bylo amnestií zastaveno, dost obtížně mohli patřit mezi současné zločince, o kterých hovoří loňská výroční zpráva BIS, neboť jejich případná trestná činnost měla být spáchána před osmi, většinou spíše před 10 až 15 lety.

 

 

Ve vypjaté předvolební atmosféře a oživené náladě proti opoziční smlouvě bylo ihned po vyhlášení amnestie do médií vykřičeno heslo "Klaus osvobodil tuneláře". Na amnestii však existuje i druhý pohled: "Klaus ctící presumpci neviny a právo na spravedlivý proces zastavil kauzy, se kterými si orgány činné v trestním řízení nevěděly rady a více než osm let se nedokázaly shodnout na vině či trestu". Kdo si dá tu práci a na webu vyhledá řeč ministra spravedlnosti Pavla Blažka na 50. schůzi Poslanecké sněmovny, kde ministr popisuje všechny případy abolice podle článku II amnestie, nemůže se nepřiklonit k onomu druhému pohledu. 

 

V případě promíjení trestů se prezident stává namísto člena výkonné moci orgánem činným v trestním řízení. Pokud se to někomu nelíbí a chce tuto prezidentskou pravomoc zrušit, je to legitimní. Je mnoho cest, jak tento návrh iniciovat v parlamentu, petice je jedna z nich. Výzva obžalovat prezidenta Václava Klause z velezrady je možná mediálně úspěšný, leč nic víc než populistický nesmysl. Nemohu samozřejmě mluvit za své kolegyně a kolegy, jsem ale přesvědčen, že Senát žalobu pro velezradu na prezidenta nepodá.