Novinky Mediální výstupy

Skoro každý, kdo už umí mluvit, mluví o tom, jaký je ten Klaus hlupák, že dal zločincům amnestii. (Opozice ze svých tradičně populistických důvodů přidává k hlupákům i Nečase a celou vládu, což pochopitelně ani nestojí za komentář.) Skoro to vypadá, jako kdyby si prezident Klaus nenápadně a zlovolně vpašoval ustanovení o amnestii do ústavy a pár dnů poté si jen tak propustil zločince z vězení. Tak to ale není a každý normální člověk to ví. 

 

Amnestie není žádným gestem spravedlnosti. Je to pozůstatek milosrdenství (nebo odpuštění) panovníka, podobně jako prezidentská milost. S vinou či spravedlností to nemá nic společného. Máme to v ústavě, máme to v ní už dvacet let a nikomu to nepřipadalo zvláštní. Dokonce ani dnes nikdo vlastně nenavrhuje odpovědnou diskusi o smyslu amnestie a zda ji náhodou z ústavy nevyjmout. To by snad nějaký smysl mělo. Ale je snazší pokřikovat a podepisovat nesmyslné petice, než vést solidní diskusi. 

 

Když to dělá prostý občan, chápu to. Proč ale předsedkyně Nejvyššího soudu vykládá něco o ohrožení právního vědomí? Už celá léta trvá soudní řízení v naší zemi neskutečně dlouho (a my v Ústeckém kraji držíme v této disciplině smutný primát). Ještě nikdy jsem neslyšel paní předsedkyni poukázat na to, že průměrná délka řízení (například v našem kraji více než 1000 dnů) má negativní vliv na právní vědomí občanů. Že by si to nemyslela? Pochybuji. To jen prezident je lépe viditelný terč a dobře se na něj střílí, tím spíš, že dav kolem střelbě nadšeně tleská. A navíc, poukázat na prokazatelně existující problémy justice standardním způsobem ve standardní situaci by nepříjemně připomínalo kritiku do vlastních řad.