Novinky Mediální výstupy

 

Nerad bych se srovnával s Ivanem Fuksou. Své priority bych rozdělil na dlouhodobé a krátkodobé. Mezi dlouhodobé priority patří prosazování Společné zemědělské politiky EU, která zajistí spravedlivé a nediskriminující finanční podmínky pro naše zemědělce, tak abychom se mohli pohybovat v konkurenčním prostředí. Aby naši zemědělci mohli dokázat, že jsou dobří, neboť v mnoha případech kvalitní produkty skutečně nabízí. To je dlouhodobá klíčová priorita. Další prioritou, je vyřešit správu Lesů ČR a jak naložit s Dřevěnou knihou. Chci otevřít debatu nad tím, jak lesy spravovat a jak je případně privatizovat. Jak prodávat dříví, jak podpořit soukromého vlastníka v oblasti lesnictví. Další prioritou je i koncepce ministerstva na další léta. Je zde ekonomická krize a ta se nemůže nedotknout ministerstva zemědělství. I my musíme hledat vnitřní úspory. Vezmu-li tento rok a příští, tak se na ministerstvu ušetřilo na provozních nákladech něco málo pod 25 procent. Napětí při rozšiřování nůžek mezi příjmy a výdaji státu je pro Českou republiku velmi nebezpečné. Prioritou je i získání dostatku peněz na kofinancování projektů z evropských fondů. Peníze z EU na financování programů rozvoje venkova jsou velmi podstatné jako druhý pilíř Společné zemědělské politiky. Pokud jde o krátkodobé priority, mezi ně určitě patří dokončení tendrů v Lesích ČR a vytvoření a kontrola antierozivních opatření, realizace protipovodňových opatření. Klima se mění a srážky jsou intenzivnější a čím dál tím více se musíme bavit o tom, jak znovu obnovit meliorace. Nutné je také vytvořit lepší a jednodušší legislativu pro výstavbu a revitalizaci rybníků, protože je nutné pokusit se udržovat vodu v krajině, aby jí nebyl nedostatek. Voda z dešťů se nyní nedostane do půdy, odchází z krajiny a do budoucna by nám mohla voda chybět. Dále chceme hlídat kvalitu potravin či dodržování pravidel EU týkající se produkce vajec, neboť ti, co se je dodržují, mají vyšší náklady. Těch priorit je ale mnohem více. 

 

 

Nejprve obecně. Evropská unie bude muset šetřit. To, co se děje v Řecku, se začíná dít i v Itálii a ukazuje se, že finanční krize způsobuje čím dál větší rozevírání nůžek mezi příjmy a výdaji v hospodaření i dalších států. EU bude tedy muset snižovat prostředky na dotace, i ty v zemědělství. My musíme dosáhnout toho, aby způsob přerozdělování v rámci EU nediskriminovala české zemědělce. Pokud by měla existovat diskriminace českých občanů, musíme se tvrdě bránit. To je klíčová povinnost ministra zemědělství a české vlády. Pokud jde o to zastropování, tak dělat umělá měřítka typu: ´tak a tak velká farma ještě podporu dostane a když už je větší, tak nedostane´, to odmítám z principu. To nemá z vyvážením konkurenčního prostředí nic společného. Podmínky mají být rovné pro každého bez ohledu na to, zda má někdo tisíc krav a někdo deset tisíc krav. V tomto názoru vůbec nebudeme ojedinělí, ať už se jedná třeba o Němce či Poláky. 

 

 

To nám vadí extrémně a považujeme to za faul, který sníží konkurenceschopnost Evropy vůči třetím zemím. Tam zásadně protestujeme a také v tom nejsme sami. Podobný názor mají Němci, Dánové, Nizozemci, Švédové, Britové, ale i Francouzi. Věřím, že dosáhneme zamítnutí takového návrhu. Klíčové pro nás také je, abychom při tom ekologickém tlaku Evropské komise na zemědělce, zabránili povinnosti ozeleňování plochy, kterou zemědělec využívá. Musíme se pokusit prosadit, aby to bylo pouze na bázi dobrovolnosti. V Česku jsou lokality, které jsou díky kvalitě zemědělské půdy doslova předurčeny k zemědělské produkci a bylo by hříchem zemědělce nutit tyto plochy ozeleňovat. Jsou tu ale i místa v podhorských či horských oblastech, kde ta půda není tolik kvalitní a produkce nebude tolik vysoká a tam by mohl zemědělec, pokud se sám rozhodne, dobrovolně ozeleňovat, pokud by to neznamenalo zhoršení jeho konkurenceschopnosti. Trváme na dobrovolnosti. V roce 2013 by měli mít naši zemědělci rovné dotace ve srovnání se starými členskými zeměmi, proto se snižuje i příspěvek z českého rozpočtu na dorovnání dotací. 

 

 

...ke zdražení potravin. Samozřejmě. Trochu s nadsázkou jsem řekl, že v Evropské komisi musí sedět nějaký zástupce Číny, protože v okamžiku, kdy tady budeme produkovat na menší rozloze půdy méně plodin a z nich potravin a přitom bude po potravinách poptávka, uvolňujeme tím prostor pro čínské exportéry, kteří budou skákat radostí. Na radě ministrů při podobných návrzích na sebe s kolegy z dalších zemí tak jenom nevěřícně koukáme a v kuloárech či při bilaterálních jednáních či trilaterálních jednáních s předsednickou zemí a komisí, to natvrdo odmítáme. 

 

 

EU dováží 70 procent sladkovodních ryb, které se na trhu v EU prodávají, z třetích zemí. Tam je pro Českou republiku obrovský prostor. Vzhledem k tomu, že produkce mořských ryb je limitována kvůli tomu, aby v moři nějaké ryby vůbec zůstaly, tak je zde právě příležitost pro ryby sladkovodní a produkci v České republice, kde má rybníkářství obrovskou tradici. Snažíme se tedy přesvědčit evropskou komisařku mající v portfoliu rybolov, aby Evropská komise víc podpořila produkce sladkovodních vliv, abychom nebyli tolik závislí právě na třetích zemích a kompenzovali výpadek z rybolovu v mořích.