Novinky Mediální výstupy

Vyšel nový korupční žebříček Transparency International a v něm si Česká republika opět pohoršila. Premiér Petr Nečas ale namítá, že pod jeho vládou se prostor pro korupci zužuje.

V tabulkách Transparency International padáme už třetím rokem. Odráží žebříček realitu?

Nerad bych znovu rozpoutával přehršel moralizujících komentářů na mou adresu, tak jak se mi to povedlo s výrokem o partyzánech v dubnu 1945. Nicméně je známo, že žebříček Transparency International je sestaven z měkkých dat, že to není žebříček korupce, ale vnímání korupce. Čistě teoreticky se země s obrovskou mírou korupce, v níž ale panuje mínění, že u nás se korumpovat nemůže, umístí v žebříčku velmi dobře, zatímco v zemi, kde korupce není víc než v jejím okolí, nicméně se o ní hodně mluví, může nastat posun – a ta země dopadne hůř než její okolí, ačkoliv se od něj objektivně neliší.

A to jsme my?

Jsem přesvědčen, že Česká republika se od svých středoevropských sousedů z bývalého komunistického bloku nijak dramaticky neliší. Je samozřejmě naší povinností přibližovat se zemím na západ, přesněji řečeno na severozápad od nás. Vlastně by se boji s korupcí mohlo podle známé knížky říkat Cesta na severozápad. 

V reakci na žebříček TI jste prohlásil, že hlavně v posledních měsících je při potlačování korupce vidět zřetelný pokrok. Co tím přesně myslíte?

Například byly zpřísněny tresty pro veřejné činitele za korupci, při vyšetřování korupce bylo umožněno nasazovat operativní techniku, zavedly se elektronické aukce, což vede k obrovským úsporám. Úřad vlády takhle nakoupil o 30 procent levnější elektřinu, než za kolik nakupoval dřív. Orgány v ústřední státní správě dnes standardně zveřejňují všechny smlouvy, všechny podmínky zadávacích řízení. To byla ještě před rokem a půl nepředstavitelná věc. Zastavily se některé zakázky, které budily podezření...

Ekotendr?

Například, taky ale dostavba Ústřední vojenské nemocnice. Vláda se nebála do toho zasáhnout. Změnili jsme systém vojenských zakázek, už nejsou potřeba soukromí překupníci. Troufám si říct, že konkrétních kroků jsme za poslední rok a půl udělali daleko více než předtím za deset let. Tvrdit, že se nic neděje nebo že situace se dokonce zhoršuje, je velmi neobjektivní.

Známý finančník Zdeněk Bakala prohlásil, že tu kvůli rostoucí korupci omezuje činnost.

Jistěže s úrovní korupce tady musíme být krajně nespokojeni. Ale že bych zrovna jeho vyjádření bral za směrodatné, když je aktérem velké majetkové transakce, která je předmětem policejního šetření...

Myslíte nákup OKD v roce 2004?

Ano.

Před týdnem jste s vicepremiérkou Karolínou Peake vydali zprávu, že zorganizujete schůzku ministrů, aby se privatizace Mostecké uhelné i OKD řádně prošetřily. Už jste se sešli?

Ještě ne, ale ta schůzka bude. Fakt je, že kolem privatizace Mostecké uhelné se ukázala celá řada věcí, které naznačují nezákonnost. Koneckonců jsou takto šetřeny ve Švýcarsku. A ukazuje se, že nabytí OKD byl v mnoha ohledech stejný model. To znamená skoupení podílů, které byly na trhu ještě z kuponové privatizace, plus ve vlastnictví obcí. Potom nákup znehodnoceného státního podílu přes nastrčenou právnickou osobu, aby nakonec těmi skutečnými vlastníky byl někdo úplně jiný. To je stejný model – MUS i OKD.

Myslíte, že první nabyvatel OKD Viktor Koláček byl nastrčená figura?

Tak jestliže byly pod cenou prodány akcie státu, aby v horizontu dní nebo týdnů přistály u nohou někoho úplně jiného, tak se tato otázka objevuje naprosto logicky.

Čímž vlastně říkáte, že Bakala nastrčil Koláčka jako svého bílého koně.

Mně nepřísluší, abych to hodnotil. Já jen říkám, že všechny znaky takzvané privatizace státního podílu v Mostecké uhelné společnosti se prakticky neliší od postupu, který byl použit v případě OKD.

Jeden rozdíl tu je: MUS se vyšetřovala ve Švýcarsku a pořádně, OKD se vyšetřuje tady.

Možná proto, že peníze nebyly převedeny do Švýcarska. (smích – pozn. red.)

Není prekérní, že skutečný nabyvatel OKD je váš sponzor?

No, jak je vidět z mého chování, tak ne. Navíc je sponzorem tří vládních stran. A je potřeba se podívat, které z těch tří stran se nebojí říct, že by se celá věc měla vyšetřit, a která vládní strana k tomu významně mlčí.

To mluvíte o TOP 09?

Žádný jejich podpůrný nebo nepodpůrný výrok na toto téma jsem nezaznamenal. Slyším tu velmi výmluvné mlčení.

Třeba nechtějí komentovat věc, která je v šetření policie.

To je ta lepší varianta.

Co mohou premiér a vicepremiérka dělat pro to, aby se podezřelé privatizace vyšetřily?

Především vytvářet prostor pro orgány činné v trestním řízení, aby konaly tak, jak konat mají. Nemůžeme zasahovat do jejich práce, ale otevření prostoru čelnými členy exekutivy je správný krok.

Čím ten prostor otevřete? Že řeknete policistům, aby se nebáli šetřit?

Někteří policisté potřebují toto ujištění slyšet, to je pravda. Samozřejmě je škoda, že se vyšetřuje až s takovým odstupem, protože u něčeho, co se odehrálo na konci devadesátých let nebo na počátku minulého desetiletí, se s každým uplynuvším rokem vyšetřuje hůře.

Není od vás účelové vytahovat zrovna kauzy, které se všechny staly za vlád sociální demokracie?

Není to účelové. To zahraniční právní autority, které v podstatě nemají žádný zájem, aby ukazovaly na někoho tady, konstatovaly, že došlo ke korupci v MUS nebo při jednání o gripenech.

Šéf ČSSD Bohuslav Sobotka tvrdí, že klientelismus a korupce rozbujely za Topolánkovy vlády. Není na tom něco? Stačí zmínit zázračné zbohatnutí Aleše Řebíčka nebo aktivity Marka Dalíka.

A já vám můžu jmenovat sociální demokraty a kdo se kolem nich pohyboval a kdo zázračně zbohatl. Připomenout dlouholetého špičkového funkcionáře ČSSD Stanislava Grosse, nebo připomenout dětské povídačky o tom, že si někdo našetří na mnohamilionový byt z poslaneckých náhrad.

Ale vy jste byl ve vládě s Řebíčkem, váš premiér se přátelil s lobbistou, který přímo tady na Úřadu vlády měl vlastní kancelář.

Mé vztahy s Markem Dalíkem byly více než napjaté a několik let jsme spolu v podstatě nemluvili. A teď prozradím něco z naší stranické historie: ačkoliv proti Aleši Řebíčkovi jsem lidsky nikdy nic neměl, troufám si tvrdit, že jsem to byl já, kdo v roce 2008 nejvíce tlačil na jeho odchod z ministerstva dopravy a na tehdejšího premiéra, aby ho vyměnil.

Předevčírem policie obvinila Martina Bartáka kvůli korupci v Tatrovce. Není to další důkaz korupce z ODS?

Ani jednu jedinou sekundu nebyl členem ODS.

Byl to nominant ODS v úřednické vládě Jana Fischera.

Fischerovu vládu neskládala ODS, ale tři předsedové: pan Topolánek, pan Paroubek a pan Bursík.
Grémium ODS se dozvědělo až výsledek. Svým způsobem to bylo pochopitelné, počítalo se přece, že ta vláda bude na pět měsíců.

Jak se vlastně pan Barták dostal na ministerstvo obrany?

Mluvíme o první Topolánkově vládě, kdy na obranu přišel dělat náměstka. Pan Barták byl člověk, který měl zájem o vojenské záležitosti, spolupracoval s naším poslancem Vidímem. V podstatě pan Vidím ho přivedl do politiky.

Byl jste to vy, kdo tehdy Bartáka přivedl k ministru obrany Jiřímu Šedivému a řekl mu, že ho chcete za náměstka?

Ne, to byla dohoda uvnitř ODS. Středočeská ODS měla pocit, že má ve vládě málo míst. Takže významný člen středočeské organizace pan Vidím na ministerstvo obrany přivedl svého spolupracovníka.

A vy jste přivedl Bartáka k Šedivému?

Já jsem seznámil pana Šedivého s panem Vidímem, ano.

Miroslav Kalousek tvrdí, že ví, že jste Bartáka přivedl k Šedivému vy a že Topolánek tehdy Bartáka vůbec neznal.

Já jsem se seznámil s neurochirurgem Bartákem, člověkem, který měl hluboký zájem o armádní věci.

A přivedl jste tedy neurochirurga k ministru Šedivému?

My jsme se normálně sešli a bavili jsme se o tom, jestli se pan Barták může uplatnit, nebo ne. Rozhodnutí bylo na panu Šedivém, ten si jako ministr jmenoval náměstky.

Mrzí vás to aspoň zpětně?

Za prvé – nikdo v tuto chvíli neví, jestli pan Barták něco provedl, nebo ne. Musíme ctít presumpci neviny. Za druhé – já jsem přivedl někoho, koho jsem znal pouze přes pana Vidíma, viděl jsem ho do té chvíle pouze párkrát. A otevřeně říkám: řada z nás byla ráda, že do menšinové vlády s nízkou šancí přežít – nevěděli jsme, že se nakonec podaří sestavit koaliční vládu – máme lidi ochotné v ní pracovat.

Nakolik jste zasahoval do vývoje v Praze? Prý jste měl na telefonu jak primátora Svobodu, tak jeho soupeře Borise Šťastného.

Měl jsem na telefonu primátora Svobodu, protože ho podporuji, má moji důvěru a chtěl jsem, aby zůstal. Logicky jsem musel komunikovat i s předsedou pražské ODS panem Šťastným. Tomu jsem v podstatě říkal, že považuji za nezbytné, aby i pražská ODS podpořila svého primátora. A on na má slova dal. V klíčových hodinách primátora i koalici s TOP 09 podpořil.

Kdybyste Šťastnému nedal doporučení, Svoboda už by nebyl primátorem?

To je co by, kdyby.

Začíná v Praze velká čistka? Skončil ředitel dopravního podniku, další mohou následovat.

Pan primátor řadu person zdědil a postupně dělá některé změny, které i já považuji za nutné. Já jsem v ODS taky nějaké poměry zdědil a postupně je, někde rychleji a někde pomaleji, měníme.

Máte nějaký velký plán změnit ODS k lepšímu?

Vždycky jsem tu ambici měl a myslím, že se mi to celkem daří.

Ministr kultury Jiří Besser prý zatajil podíl ve firmě s odsouzeným korupčníkem, která koupila byt na Floridě. Má problém?

Zatím o tom moc nevím, já si o tom s panem ministrem nejdřív potřebuji promluvit. Nicméně pokud by došlo k porušení zákona ze strany jakéhokoliv ministra, považoval bych tu věc za vážnou. Ministři za ODS odstupovali, i když se jim žádné porušení zákona neprokázalo. Například Pavel Drobil.

Pojďme ještě k Evropě. Angela Merkelová prohlásila, že pokud by německé návrhy k nastolení finanční disciplíny přijala eurozóna, je to druhé nejlepší řešení. Takže Německu by se nejvíc líbilo, kdyby jejich pravidla platila pro celou EU včetně nás.

Odlišme dvě věci. Jednou je tlak na fiskální unii a prohlubování federálních prvků, což nevnímám pozitivně. Druhou věcí je legitimní debata, jak v eurozóně vymáhat pravidla. Pro mě klíčové není euro, ale jednotný vnitřní trh, o jehož dokončení máme usilovat. A jde o to, aby klíčová rozhodnutí ohledně jednotného trhu nepadala ve formátu E 17, ale E 27.

Pokud by někdo navrhoval kontrolu rozpočtů pro celou Unii, tak to na summitu příští týden odmítnete?

Představa, že ztratíme národní suverenitu v rozpočtech, přestože máme svoji národní měnu, je těžko představitelná.

Připravuje se vláda na možný rozpad eurozóny?

Nemyslím si, že by teď eurozóna stála před rozpadem. Nikdo rozumný si ho nemůže přát, já pevně doufám, že nenastane, protože to je varianta katastrofická. Nicméně každý stát musí být připraven na živelní i jiné katastrofy. Český export představuje 70 procent našeho HDP. Víc než 80 procent českého exportu směřuje do Evropské unie. Provázanost s eurozónou je tedy extrémně vysoká, a jakkoliv nás národní měna trochu chrání, představa, že nějaký kataklyzmatický vývoj v eurozóně nebude mít dopad na českou ekonomiku, je naivní. Pakliže by se to stalo, vláda by samozřejmě použila některé krizové scénáře.

Co byste dělali? Zastavíte finanční transakce s eurozónou?

Určitě existují opatření k tomu, aby z českého finančního systému neodtekla likvidita. Ale nechci teď o nich mluvit. Nemyslím, že bychom měli začít objíždět republiku jako zvěstovatelé apokalypsy, i proto, že v reálné ekonomice platí: pokud se o určitých proroctvích pořád mluví a mluví, tak se ta proroctví naplní. Náš HDP je zhruba 3800 miliard korun, z čehož 1900 miliard, tedy polovinu, tvoří spotřeba domácností. Takže čím víc budeme strašit, tím víc tlumíme jeden ze základních generátorů našeho HDP. Jistěže vláda nemá lakovat věci na růžovo, je naopak správné říkat, že ekonomický vývoj se může výrazně zhoršit a že v případě krachu eurozóny může nabrat dramatické prvky. Na druhou stranu zavádět zvyk, že kudy chodím, tam straším, to by se obrátilo proti české ekonomice.

(Autor: Daniel Kaiser)

RNDr. Petr Nečas

předseda strany
předseda vlády