Církevní restituce jako zkouška pečlivosti úředníků
17. prosince 2012
Již za pár týdnů se začne vracet majetek, který komunisté ukradli církvím po únoru 1948. Bude to klást velké požadavky zejména na úředníky Pozemkového fondu (respektive Státního pozemkového úřadu, s jehož vznikem počítá právě schvalovaný zákon), kteří budou o žádostech rozhodovat. Považuji za nezbytné, aby zákon aplikovali velmi pozorně a obezřetně.
Jsem přesvědčena, že na základě samotného zákona, tedy z právního hlediska, je prolomení hranice 25. února 1948 vyloučeno. A to i v případě, kdy ke křivdě došlo na základě zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, na který se odpůrci církevních restitucí často odvolávají.
Aby nedošlo ani k faktickému prolomení hranice roku 1948 (tím, že by v konkrétním případě byla vydána nemovitost, která byla oprávněné osobě odebrána již před rokem 1948), bude třeba, aby příslušné úřady pečlivě posuzovaly, které dokumenty a další důkazy budou požadovat k prokázání vlastnictví oprávněných osob v rozhodném období.
Platí to zejména v případech, kdy se ještě před únorem 1948 objevily v pozemkových knihách na základě pozemkových reforem tzv. "poznámky zamýšleného převzetí". V té době totiž bylo pravidlem, že vlastnictví přecházelo na stát okamžikem, kdy se ujal držby zabraného majetku – bez ohledu na to, zda byl tento krok zapsán v pozemkových knihách. Pro restituce církevního majetku podle aktuálního zákona bude navíc platit pravidlo obsažené v § 32 zákona o půdě, podle kterého se "Za okamžik přechodu na stát nebo jinou právnickou osobu postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, považuje den faktického převzetí nemovitostí státem nebo jinou právnickou osobou."
Opět zde není pro okamžik přechodu vlastnického práva rozhodující, zda to bylo zapsáno v pozemkových knihách. Z toho logicky vyplývá, že v takových případech nemůže jako jediný důkaz o vlastnictví oprávněných osob sloužit pouze výpis z pozemkových knih.
V praxi tak dnešní úředníci mohou rozhodovat o případech, kdy v pozemkových knihách byli k únoru 1948 stále zapsáni jako vlastníci lidé, kteří podle práva již vlastníky k uvedenému datu nebyli. Aby stát zamezil vydání majetku, který jim podle zákona nenáleží, musí Pozemkový fond, pozemkový úřad (případně nově zřízený Státní pozemkový úřad), Lesy ČR a další povinné osoby zmiňované v zákoně vyžadovat, aby oprávněná osoba k prokázání svého vlastnictví v rozhodném období předložila další listinné, popřípadě jiné důkazy nad rámec výpisu z pozemkových knih. Jinak nelze v takových případech považovat rozhodnutí o prokázání vlastnictví za odůvodněné a jsem přesvědčena, že takový majetek nelze vydat.
JUDr. Ivana Weberová
poslankyně PČR
členka sněmovního výboru pro evropské záležitosti