Novinky Mediální výstupy

Vážený pane předsedo, vážený pane první místopředsedo, dámy a pánové. V červenci roku 2010 jsme se opět stali vládní stranou. Stanovili jsme si svoje cíle, řekli, jakou máme představu o tom, jak chceme spravovat tuhle zem. V říjnu roku 2012 jsme prohráli volby. Takřka všude. Víc než kdykoli předtím. To jediné pozitivní je, že TOP 09 to prohrála ještě víc. Během včerejšího dne tu zaznělo mnoho důvodů naší porážky.

Zněla ostrá, jasná, otevřená a spravedlivá slova o tom, co se stalo. Příčin je nepochybně mnoho. Nikoli pouze, že vládneme a reformy nejvíc bolí uprostřed období. Kvůli reformám jsme, podle mého názoru, neprohráli. Nedokázali jsme našim voličům vysvětlit, proč stojí za to nás volit. Nedokázali jsme nabídnout jasnou a srozumitelnou vizi. Můj kamarád říká, že jsme se ztratili v překladu. Říká: „Možná děláte něco dobře, ale já, váš volič, o tom nevím.“

Dnes musíme poslat nejen našim členům, ale hlavně našim voličům jednoznačné poselství. Udělali jsme chyby. Já sám mnohé. Víme to a musíme se z nich poučit. Chápeme nelibost voličů a vidíme jejich varovný prst. Naštěstí, zaplať pánbůh, je to zatím jen ukazováček. Musíme jasně sdělit, jaká je naše vize, čeho chceme dosáhnout, v jakém státě chceme žít a že ODS má smysl. Protože není politikou - a naší politikou není - jen  díky za každé nové ráno a po nás potopa.

Dámy a pánové, musíme ukázat, že víme dobře, že chceme-li a slibujeme-li stát, kterému se daří, pak je to možné jen tehdy, když se daří jeho občanům. David Cameron řekl: „Musíme být stranou těch, kteří tvrdě pracují, aby sobě a svým rodinám zajistili dobrý život, a přitom druhé nenechali stranou.“  To platí stejně pro britské konzervativce jako pro naši ODS. Naším cílem nemá být lidem diktovat, jak mají žít. Nemáme být kazateli ani mentory, protože kdo nejvíc káže, jak říkávala moje babička, ten má často nejvíc zameteno pod vlastním kobercem. Základ je něco jiného. Chceme-li uspět a získat zpět důvěru, pak každý na naší kandidátce, od prvního do toho úplně posledního místa, musí být vždy lepší než kandidát jakéhokoliv našeho politického konkurenta.

Chceme být stranou, která bude znovu atraktivní pro mladé lidi. Pro lidi, kteří sní o první výplatě, prvním automobilu a první vlastní, sice skromné, domácnosti. Atraktivní pro lidi, kteří jsou připraveni tvrdě pracovat, aby toho dosáhli. Nemáme rozhazovat peníze. Stejně je nemáme. Ale musíme podpořit zaměstnavatele, aby dali lidem po škole práci. Aby jim dali šanci získat první zkušenosti i naději. Téměř padesátiprocentní nezaměstnanost mladých  lidí ve Španělsku pro nás musí být absolutním varováním. Musíme nabídnout dobré školy, školy kde se něco naučí. Chci, aby můj syn, aby každé dítě v naší zemi vědělo, že se mu vyplatí se snažit. Jen tak nebude v Evropě čistit boty.  Jsem si jist, že toto chtějí pro své děti i naši voliči.

Jako starosta jsem si sám zažil, že mezi našimi občany víc než opravená škola, nová fasáda či nová střecha školy či tělocvičny, mnohem větší roli v jejich rozhodování, v tom, co opravdu chtěli, bylo, že jejich děti měly angličtinu od první třídy, protože to jim sloužilo v jejich životě víc než krásná tělocvična.

Dámy a pánové, jsme také strana, která se musí opírat o ty, co žijí takzvaně sami za sebe, bez eráru. Z vlastní práce, invence, odvahy i ambice. To platí stejně pro manažery jako pro řemeslníky. Mimochodem živnostníci, oni jsou a vždycky byli základem našeho elektorátu. Musíme pro ně zajistit takové podmínky, které je nebudou trestat a nutit je, aby podváděli včetně oněch „ičařů“. Musíme říci, že v nich nevidíme lumpy, které je třeba vytrvale kontrolovat a buzerovat, ale že jsou gruntem naší ekonomiky a společnosti.

Musíme podpořit náš průmysl. Potřebuje, aby firmy a podniky v celé zemi měly méně svázaných podmínek, méně regulace. Aby místo toho mohly lépe a více investovat a taky dát více lidem práci.

Prorůstová opatření by měla být prioritou pro druhou část našeho vládnutí.  A můj resort nezůstane stranou.

Nesmíme zapomenout, že velkou část naší společnosti představují také senioři. I to jsou naši voliči a jsou to lidé, kteří právem čekají, že se jejich stát k nim neotočí zády. Vždyť víme jako konzervativci, že ze všeho nejvíc umí a může dát funkční rodina založená na úctě, řádu a lásce.

Naše země musí umět definovat, co to je národní zájem, jak ho vidí. To není nic špatného, to není projev sobectví. To je povinnost. Nechceme být státem závislým na Evropské unii, na jejích byrokratických zákazech žárovek, pomazánkového másla nebo rumu. Ukažme, že nechceme žít na úkor evropských peněženek, protože je pro nás důležitější naše svoboda.  Přiznejme si, že Lisabon byla chyba. A to neříkám jen proto, že nyní na ministerstvu budeme řešit recyklaci námořních lodí. Popravdě řečeno, kolega, který se stará o velryby, se bude nově starat i o lodě. Daňoví poplatníci to ovšem jistě ocení.

Dámy a pánové, náš cíl je jednoduchý. Prosazovat priority, které jsou jasné, srozumitelné a které od nás naši voliči očekávají. To neznamená, že máme slibovat modré z nebe, že máme malovat realitu na růžovo, že máme slibovat peníze, protože je nemáme. Naši voliči nejsou hlupáci. Ale na druhou stranu je také nesmíme děsit.

Vážené delegátky Kongresu, vážení delegáti. Nabízím kontinuitu, byl jsem s ODS mladý a s ODS i stárnu. Tloustnu, a jak říká moje žena, vlasy,  ty už jsem měl. Kontinuitu ale nevnímám jako nostalgii, jako nekonečnou sérii vzpomínek. Kontinuita znamená vzít to dobré z minulosti a tvrdě pracovat. Ne nadarmo se říká, že ten, kdo mluví jen o minulosti, je jako brambora - to nejlepší je pod zemí. Nabízím to, co věřím, že je správné. Abychom vrátili naši politiku do ulic tak, jako jsme ji dělali vždycky.

Mám za sebou tvrdou práci v řadě volebních týmů. Nikdy jsme neprohráli. Nikdy. Týmy byly vítězné ve všech volbách, ve kterých jsem kandidoval. Vedli jsme bitvu o každou čtvrť, každou ulici, každý hlas. Ale platí jedna teze: Nestačí to ve volební kampani. Ta kampaň začíná den po volbách a ne 14 dnů před volbami, to  všichni známe, všichni říkáme, ale ne vždy se toho všichni držíme.

Uspět nemůžeme bez starostů. To je základní kámen ODS. Věřím tomu, že jim rozumím, byl jsem a stále se cítím být jedním z nich. Musíme jim ulehčit práci. Musíme je zbavit nesmyslné administrativy, nesmyslných komplikací a hloupých zákonů. Musíme s nimi mluvit, pravidelně se setkávat, být vždy na telefonu. Musíme jim pomoct, ne diktovat.

Dámy a pánové, můj resort – Ministerstvo životního prostředí - v minulosti fungovalo tak, že umělo jen diktovat, zakazovat a určovat z Prahy, co má a nemá být. Bohužel se ptejte na Šumavě, jaké toto mělo důsledky a jak dlouho potrvá, než se důsledků zbavíme. Bohužel, pak se sice možná humorná věta sira Humphreyho Applebyho v tomto případě stane pravdivou. Říká, že starost o přírodu mají zejména lidé z města, neboť v ní nežijí. Dámy a pánové, to je kruté, ale bohužel někdy realistické.

Musíme spolu mluvit jako strana a její členové a opět ne jenom v době, kdy se konají primární volby, vnitrostranická setkání, ale stále. Musíme spolu umět hovořit, musíme se spolu umět poprat, musíme se spolu pohádat o program, ale musíme vědět, že nakonec v jeden okamžik ta debata musí skončit a většina má právo určit směr. A že se ten směr musí respektovat. Že potom musíme být jednotní. Že potom musíme držet slovo a táhnout za jeden provaz.  A taky dotahovat věci do konce. Díky tomu nejsme hnutí. Díky tomu nejsme superstar, která zazáří a za pět let zhasne. Díky tomu jsme na politické scéně dvacet let, máme 25 000 členů a díky tomu pro naše stranická setkání, Kongresy potřebujeme takovéto sály a ne výtah.

Dámy a pánové, cílem nesmí být pouze výhra a vláda. Musíme umět přesvědčit naše voliče, že s našimi vládami budou moci žít lepší a svobodnější život. Když je o tomhle přesvědčíme, budeme znovu stranou, jejíž volební výsledky a podpora začíná trojkou. Kandiduji na místopředsedu ODS. Hlásím se do týmu Petra Nečase a Martina Kuby. Hlásím se o práci. Dáte-li mi svůj hlas, snad vás přesvědčím o tom, že to spolu zvládneme. Děkuji.