Novinky Mediální výstupy

Vážené delegátky, vážení delegáti, pane předsedo, jmenuji se Jana Poláková, jsem starostkou obce Byšice ve středních Čechách, předsedkyní MS ODS Byšice a členkou OR Mělník. V první řadě se předem omlouvám za možný zmatečný projev, který jsem sepisovala předešlou noc a který je ovlivněn spánkovým deficitem tohoto týdne, který jsem, stejně jako vy, prožila ve znamení maratonu sněmů, z nich poslední, reg. sněm středočeského kraje, končil včera v brzkých ranních hodinách a byl vzápětí následován běžným prac

Nepovažuji nápad takto narychlo svolaného kongresu za šťastný a pevně věřím, že se nestane „best practice“ ODS do budoucna. Vnucuje mi totiž dojem, že záměrem takového jednání bylo shromáždění unavených, otupělých delegátů, nedostatečně vydiskutovaných kandidátů a tím pádem i omezení prostoru pro otevřenou vnitrostranickou diskuzi, kterou bezesporu po posledním volebním debaklu ODS nutně potřebuje.

Když se řekne Kongres, vzpomenu si na na euforii červnového Kongresu roku 2010, kdy pan Nečas dostal velmi silný mandát. Jako správný manažer si pan Nečas řekl o spolupracovníky a delegáti mu vyhověli v každém z nich. Jaké však následovalo rozčarování, když nejprve v roli místopředsedy selhal pan Drobil a kdy jsem neslyšela ani významné zastání  ani vysvětlení pochybné kauzy ze strany Petra Nečase. Následně se dočasně ztratil pan místopředseda Blažek, který měl být zodpovědný za komunikaci a práci uvnitř ODS.  Poté, co byl bez vysvětlení odejit z ministerské pozice i další, navíc u veřejnosti populární, místopředseda, pan ministr Pospíšil, jsem již zcela ztratila orientaci. Obzvláště pak,když byl tento nahrazen právě panem Blažkem. Stejně nepochopitelné se mi dodnes jeví odvolání z funkce bývalého ministra zemědělství, u odborné veřejnosti uznávaného Ivana Fuksy a jeho nahrazení panem Bendlem. Tato šachová partie je obzvlášť matoucí, neboť Ivana Fuksu, místopředsedu RR SK, nahradil předseda RRSK. Ani tento tah nebyl naším panem předsedou vysvětlen. Ministra průmyslu a obchodu pana Kocourka nahradil pan Kuba, kterého pan předseda nikdy v minulosti nejmenoval jako svého možného spolupracovníka, naopak . Já naprosto nezpochybňuji pravomoc premiéra takové kroky činit, chybí mi však vysvětlení směrem k nám, členům ODS.  Zejména proto, že mlčení neposiluje důvěru, mi pak takové  jednání  evokuje  jisté snahy o upevňování mocenských pozic uvnitř ODS.

 Je nutné dodat, že tato pohotovost ve střídání členů vlády je patrna pouze u členů vlastní strany, ODS. Nekompetentní a kauzami opředení koaliční ministři nejen že ve vládě setrvávají a tropí škody, které poškozují hlavně ODS, ale zdá se, že i hrají prim, mmj. v prosazování vlastních programů a priorit.  Odvolaní ministři ODS jsou odesláni zpět do svých domovských organizací, zatímco  odvolanému ministrovi  VV panu Radkovi  Johnovi je zřízen Vládní výbor pro koordinaci boje s korupcí a uděleno jeho předsednictví. Zde jednoznačně platí rčení „kozel zahradníkem“. Za odměnu nyní Radek John  bude naši vládu investigativně žurnalisticky vyšetřovat. Chápu složitou pozici premiéra ve vztahu ke koaličním partnerům, ale i toto  je třeba hlasitě vysvětlovat.

Je spoustu dalších témat vztahujících se k vnitřní činnosti ODS – kumulace funkcí, dlouhodobě avizovaná neschopnost kompetentní personální práce s mediálně neznámými, avšak pro ODS potenciálně přínosnými členy, nedostatečná komunikace uvnitř ODS (zápisy z VR nevnímám jako přenos informací, spíš jde o telegrafická sdělení v zásadě nepodstatného významu) a mnoho dalších. Některá z těchto témat tu dnes byla otevřena, další jistě budou.

Ve své řeči jsem se však, jako starostka obce, chtěla zaměřit na konkrétní důvody naší dramatické volební porážky, důvody, které pokládám za podstatné  na základě svých zkušeností a kontaktů s občany i každodenní starostenské praxe.

Občané nás nevolí, protože všeobecně věří, že politici ODS jsou zkorumpovaní. Motem této vlády se stal boj s korupcí. Korupci považuji za těžkou infekční nemoc, která napadá politickou scénu napříč celým demokratickým světem, o to více v systémech totalitních režimů. Neustálé omílání tohoto tématu se však stalo zaklínadlem doby a nejvíce jím argumentují ti nakažení (viz. VV). Výsledkem je, že nařčení z korupce se stává nástrojem, jak se zbavit svých oponentů, konkurence. Boj s korupcí, který se stává novodobým honem na čarodějnice, v občanské společnosti vzbuzuje agresivitu a beznaděj, dramaticky narůstá počet anonymních trestních oznámení, udavačství. Masivní nasazování odposlechů a jejich následné úniky na objednávku, případně cílené manipulace s nahrávkami zasahují do soukromí všech, je plně v rozporu se základními principy ODS  a  ústí ve ztrátu důvěryhodnosti v politický systém.

Zákon o veřejných zakázkách se stal nástrojem, který zadavatelům i kompetentům komplikuje život  a výrazně prodražuje zakázky, navíc vzhledem k náladě ve společnosti apriori kriminalizuje zadavatele. Na systému profitují soukromé firmy, které inkasují nemalé odměny za organizaci výběrových řízení, právní kanceláře, které řeší napadené zakázky za zadavatele u ÚOHS. Ze statistik vyplývá, že počet napadených zakázek za poslední rok vzrostl na dvojnásobek- pro firmy jde o pohodlný způsob, jak oslabit konkurenci. Prodražení zakázek představují i vysoké nároky na projektovou a zadávací dokumentaci i u technicky banálních záležitostí. Cena coby rozhodující ukazatel pro zadání zakázky  často zapříčiní ztrátu kvality či nárůst víceprací bez možné reálné obrany zadavatele. Důsledkem je významný pokles veřejných zakázek a zbytečné ochromení ekonomického růstu. Jako pozitivní vnímám, že za naší vlády se některé korupční kauzy dotahují do konce, ale je to potřeba „prodat“ a zaměřit se na prevenci, kterou není formální zpřísňování pravidel při zadávání zakázek, ale snížení přerozdělování finančních prostředků.

Posílením důvěryhodnosti politického systému není ani přímá volba prezidenta. Je to nedůstojné klání, které ODS zbytečně oslabí a stát zatíží dalšími náklady. Jde o populistický krok, nad nímž naši, mnohdy bývalí, voliči kroutí krkem.

Dalším bolavým místem snižujícím naši volitelnost jsou ceny energií. Česká republika je v rámci EU zemí s třetí největší energetickou soběstačností, vlastníkem energetického gigantu ČEZ a současně zemí s jednou z nejvyšších cen za energie. Zdražování cen energií se dotýká již i střední vrstvy, odkud by se měl rekrutovat náš voličský potenciál. Solární byznys nebyl uspokojivě vysvětlen, obrovské solární elektrárny s nejasnou vlastnickou strukturou hyzdí naši krajinu a  významně zvyšují ceny elektřiny.  Povinnost energetického auditu pro každého vlastníka nemovitosti nejen že ceny enrgií logicky neovlivní a ekologii nic nepřinese, ale naopak zatíží občana další administrativou a poplatky, obdobně jako nesmyslné povinné každoroční revize komínů.

Za největší rozpor mezi činy současné vlády a základními ideovými principy ODS, potažmo pravicové politiky, považuji dramaticky narůstající zásahy do soukromí občanů a jejich neúměrné zatěžování byrokracií. Dle mých zkušeností právě toto vadí občanům ze všeho nejvíce. Za naší vlády vyrostly na silnicích tisíce kamer a radarů. Silnice jsou děravé leč pečlivě monitorované. Rozvedený rodič zajišťuje soudního opatrovníka, chce-li očkovat své dítě a nedohodne se s ex partnerem. Babičku vybavujeme plnou mocí pro návštěvu s vnoučkem u dětského lékaře. S malými dětmi již raději necestujeme, protože časté vystavování pasů dětem je v dnešní době záležitost na několik dní. Nedej bože, když je dítě malé a neposedí, pak zůstane bez dokladu. Občané, kteří bydlí na venkově, navíc musí díky naší vládě cestovat do okresního města pro vyřízení jakékoliv změny občanského průkazu či pasu, neboť místním matričním úřadům byly tyto kompetence odejmuty. Podotýkám, že tímto opatřením nedošlo k žádným úsporám, naopak, matriční úředníci zůstávají na obecní úrovni dále se stejným mzdovým tarifem, stát nakoupil drahé technologie, za jejichž licence pravidelně platí.  S karty jsou dalším nepovedeným projektem, který je drahý, nepřináší prakticky žádné úspory a významně zasahuje do osobních svobod občanů. Opět jsou znevýhodněni především občané z venkova a pochopitelně tělesně postižení, kteří musí jezdit za nejbližším bankomatem či do banky mnohdy desítky kilometrů. Fiasko představují tzv. centrální registry. Všichni víme, jak dopadl registr vozidel a že chyby státních úředníků, potažmo nás, politiků, musí opět řešit a platit občan. Sám se musí pídit po chybách v záznamech a za poplatek žádat o jejich odstranění. Registry k evidenci obyvatel jsou v ještě horším stavu, přičemž jsou platné a pro úředníky povinné od července tohoto roku. Metodika k jejich užívání si protiřečí, prováděcí vyhlášky nejsou. Obcím byl znemožněn přístup k údajům o obyvatelích. Jediné údaje máme z volebních sestav. Nevíme, kolik se u nás rodí dětí, kdo umírá. Nejsme schopni sestavit vyhlášku o místních poplatcích dle novelizovaného zákona, plánovat kapacitu škol a školek, dělat krizové plánování, odměny zastupitelům budeme stanovovat dle imaginárních čísel.

V našem programovém prohlášení proklamujeme regionální rozvoj a vyšší autonomii obcí. Mohu Vás ujistit, že děláme pravý opak. Nikdy jsme nebyli na obcích tak ochromeni, jako jsme dnes, a to ještě naše vláda zvažuje zrušení stavebních úřadů. Pak mám protinávrh – zrušme venkov a pojďme všichni bydlet do Prahy.

Pohybujeme se ve světě legislativního chaosu, kde novela střídá novelu, novelizují se již neexistující zákony, chybí prováděcí vyhlášky atd. V tom všem nutíme občana se orientovat.

Hledat zdroj financí do rozpočtu prostřednictvím zvyšování daní a s tím ruku v ruce dělat opatření, která nepřináší úspory a naopak generují náklady a zatěžují občany, to přece není politika ODS.

Peníze do rozpočtu hledejme jinde – již více než 369 miliard proplatil stát příjemcům dotací, pouhých 162 miliard nám bylo EU proplaceno. První operační období končí v roce 2013 a např. OP ŽP má k 12.10.2012 7.5% finančních prostředků certifikovaných. Dotace děláme špatně, o významných projektech rozhodují úředníci, kteří dnes mají fakticky větší moc nežli politici. Pravidla administrace a čerpání dotací nám tito naši úředníci nastavují tak, že jsou mnohdy nesplnitelné, a sami sebe tak připravujeme o peníze. Pravidla se navíc mění za běhu projektu a je plně v moci úředníka, jak situaci vyhodnotí a zda, případně kolik, vám strhne z dotace.

Kde ještě můžeme hledat? Podívejme se např. Do Horního zákona – ze surovinového bohatství státu bohatnou jen těžaři, náš stát coby vlastník tohoto bohatství nikoliv. Ač mu to zákon umožňuje, brání mu v tom prováděcí vyhláška. Od roku 2006 již stát nezískává za suroviny téměř nic, přestože na situaci opakovaně poukazují odborníci z ČBÚ.   Ostrava Karviná má více peněz za výherní automaty, nežli za zábor dobývacího prostoru, o cenu za surovinu ani nemluvím. 

A konečně, co takhle snížit DPH a sjednotit obě sazby? Je to přeci v našem programu, stát i podnikatel ušetří za administraci a velmi pravděpodobně vybereme i více peněz.

Poděbradské artikuly deklarují nedotknutelnost soukromí, levný stát, nezadluženou budoucnost a solidaritu zodpovědných.

V praktické politice jsme těmto krásným ideám nahony vzdáleni. Prosím, v zájmu ODS a zachování pravice v této zemi, vraťme se k nim, nejen proklamativně, ale činy.

Mgr. Jana Poláková

předsedkyně místního sdružení
členka oblastní rady
uvolněná starostka obce