Projev prezidentského kandidáta ODS Přemysla Sobotky
Vážené dámy a pánové, scházíme se v situaci, která je krajně nepříznivá nejen pro Občanskou demokratickou stranu, ale z mnoha důvodů i pro celou Českou republiku, ta nyní prochází nebezpečnou krizí důvěry k parlamentní demokracii.
Před časem jsem diskutoval s několika přáteli a z debaty se vyvinul vášnivý spor o tom, kde hledat kořeny a viníky této situace. Jeden tvrdil, že probíhá globální a ekonomická krize a v té se jen těžko dá čelit hysterické demagogii odborů a populismu levicových stran, druhý viděl viníka v našich některých bulvárně povrchních médiích, která již roky žijí na vlně negativních zpráv a rezignovala tak na politiku, která má v mediálním světe oddělovat nejen pravici a levici. ale také konzervativní a liberální. Další se domnívá, že liberálové udělali ze slova vlastenectví nadávku, která mnoho lidí na počátku 90. let odradila od společenských aktivit, a dala tak prostor odvahu zlodějíčkům, vekslákům a dokonce to resuscitovalo komunisty. Jiný se přidal s tím, že liberálové svým bezbřehým kultem lidských práv bez občanských povinností, čili demokracie bez účtu, také ničemu nepomohli. Žehral také na hlavní evropský evergreen – dotace a granty všeho druhu, které podle něj lidi nestimulují, ale jen si je kupují, dělají je pasivními a dávají prostor k aktivitám lidí, typu David Rath. A tak bych mohl pokračovat dále – co debatující, to jiný vyhraněný názor. Osobně se přiznám, že by mi byla mnohem milejší debata o tom, co v tomto směru mohou udělat členové ODS. A já stále věřím, že toho je hodně.
ODS byla přece vždy nositelkou vizí o občanské odpovědnosti a svobodě, demokracii. Vzpomeňme si na poděbradské artikuly (Připomínám: Soukromí je nedotknutelné, levný stát, nezadlužená budoucnost, solidarita zodpovědných) a odpovězme si, jak se nám podařilo přesvědčit občany, aby si tento program vzali za svůj? Chyba je v každém z nás. Ti, co po porážce ve volbách nejvíce křičí, si musí přiznat, že toho také moc neudělali. Musíme si uvědomit rizika, která České republice hrozí a oprostit se od všech malicherností. Premiér a předseda ODS Petr Nečas se s vládou snaží odvrátit tato budoucí rizika. Koaliční vláda Petra Nečase je vládou, která se do nezbytných reforem pustila a uskutečňuje je. Můžeme naříkat, že reformy nejsou důsledné, že jsou kompromisem a nehájí pozice ODS. Můžeme mít dojem, že vláda reformy špatně vysvětluje veřejnosti nebo že premiér dělá chybné kroky. Přesto na tomto místě zdůrazňuji, že tato vláda by měla mít naší podporu.
Bohužel předseda ODS neměl z mého pohledu dostatečně krytá záda místopředsedy, kteří měli jasně říkat stanoviska ODS před koaličním jednáním a premiér ve své dvojroli spíše prezentoval kompromisní koaliční závěry. A zde byla, dle mého, největší chyba. Občané neznali názor ODS, ale jen komplikovaně nebo nedostatečně vysvětlované vládní stanovisko.
Dnes bohužel často neumíme dobře komunikovat ani mezi sebou, neumíme druhé přesvědčit o svém názoru, svoje osobní ambice a vzájemné animozity vydáváme za principy a utápíme se v žabomyších válkách nebo v pasivitě. Jsme prostě stejní jako většina našich občanů. Umíme nadávat v hospodě a doma u televize, ale často nejsme ochotni být aktivními občany - členy politické strany.
Nechali jsme si nalepit ceduli „business partaje“ plné kmotrů a korupčních politiků a to není pravda. V ODS je vedle hrstičky konjunkturálních kariéristů a tzv. politických podnikatelů především obrovské množství slušných lidí, kteří udělali a mohou udělat hodně, pokud budou ovšem chtít a nenechají se odradit atmosférou, která u nás teď panuje. Odmítněme laciné zjednodušující teze, že politika je svinstvo. Demokracie má smysl, ale neobejde se bez aktivních občanů a aktivních demokratických politických stran.
Nyní se píše rok2012 anaším protivníkem je tzv. blbá nálada a ta by měla být k poražení! V 60. letech napsal v jedné své divadelní hře zakladatel legendárního severočeského Kladivadla Pavel Fiala tuto repliku: „Nás soudruzi neotrávíte! My jsme Češi. My se otrávíme sami...“ Udělejme všechno pro to, aby tohle nebyla pravda, a aby přestala být základním motorem. Přestaňme hlavně naslouchat falešným prorokům, kterých se zvláště v poslední době urodilo.
Prvním dalším bojištěm v tomto směru budou prezidentské volby příští rok v lednu. Proto jsem přijal výzvu účastnit se našich primárek a následnou kandidaturu na hlavu státu. Nechci, aby na pražském Hradě seděla nová modernější mutace Gottwalda, Husáka či dokonce loutka probruselského Háchy v kabátu 21. století. Naše samostatnost – občanská i republiková – má přece dobré základy. Naše kultura, hrdost, i česká koruna a v neposlední řadě varovné historické zkušenosti jsou v dnešní rozkolísané Evropě devizou, o kterou má cenu bojovat. Přísahal jsem při vstupu do politiky, že budu pomáhat, ne škodit, a v tom chci pokračovat. Vycházím z výchovy, kterou mi dal můj otec a jehož základem bylo neformální, ale upřímné vlastenectví.
Skutečné vlastenectví má kořeny v odpovědnosti k rodině a obci, v chápání historických souvislostí, v odvaze angažovat se pro celek a ctít zároveň individuální svobodu jedince.
Český prezident, a já bych takový chtěl být, by měl integrovat hodnoty, o kterých jsem před chvíli mluvil. Bez podpory skutečně demokratických politických stran a občanů to však bude jen sisyfovská exhibice. Věřím však v tento národ, jeho budoucnost, a proto věřím, že z krize, která kolem nás krouží, vyjdeme se štítem a nikoliv na štítě.
Stejně tak věřím členům ODS, ale jen těm, kteří chtějí něco udělat a také nést odpovědnost za ideály demokracie. Mějme na paměti, že totalita může snadno zničit demokracii. Návrat zpět bývá dlouhý a přináší velké oběti, poučme se z historie. V této chvíli jde nejen o ODS, ale hlavně o demokracii České republiky
Děkuji vám za pozornost.
předseda regionálního sdružení
člen gremia s hlasem poradním
1. místopředseda Senátu PČR