Novinky Mediální výstupy

Vážené delegátky Kongresu, vážení delegáti Kongresu, dámy a pánové.

Měl jsem původně připravený sofistikovaný, analytický, faktografický projev v podobě zprávy předsedy, ale jsem přesvědčen, že vy jako členové ODS, jako představitelé členské základny, jako lidé, kteří tvoří páteř ODS, si zasloužíte víc, než pouze faktografická data, údaje a analýzy. Vy si zasloužíte, aby vám váš předseda řekl, jak současnou situaci nejenom vidí, ale jak ji vnímá, jak ji cítí, jak ji prožívá. Abyste se v obrazném slova smyslu podívali tak trošku do mé hlavy, ale popravdě řečeno i do mého srdce.

Prožili jsme těžký rok a zvláště těžký podzim a já bych chtěl samozřejmě poděkovat všem kandidátům a kandidátkám ODS, všem členům volebních štábů, všem členům ODS, kteří se podíleli na volební kampani, za jejich tvrdou a těžkou práci.

Volby pro nás dopadly velmi špatně, je to výrazná volební porážka. Nemáme se, dámy a pánové, na co vymlouvat, nebudeme pošetilí, abychom se vymlouvali tu na média, tu jeden na druhého, tu na naše politické soupeře nebo na nějakou náhodnou konstelaci hvězd.

Nehledejme viníka této porážky nikde jinde, než sami u sebe, a říkám-li, nemáme ho hledat nikde jinde, než sami u sebe, musíme začít vedením ODS, protože vedení ODS nese vždy - a tak tomu bylo, je a bude - zodpovědnost za vše, co se v naší politické straně stane. A mluvím-li o vedení ODS, musím samozřejmě začít sám u sebe. Tak tomu je a má být. Jako předseda ODS nesu odpovědnost za tuto volební porážku a této zodpovědnosti se nezříkám. Nikdy jsem se nepovažoval na neomylného, nikdy jsem se nepovažoval za bezchybného, nikdy jsem se nepovažoval za nositele jediného správného a oprávněného názoru, který ignoruje názory těch ostatních. Pro mě je tento podzim a tato volební porážka výraznou politickou lekcí.

Zahlcen prací jsem, bohužel, často pojímal reformy příliš technokraticky, přestal jsem být často srozumitelný nejen pro členskou základnu, ale především pro voliče. Nekonečné opakování vět o reformách, finančních trzích, ratinzích a podobně už muselo - a to uznávám - unavovat či dokonce v některých aspektech odpuzovat. Ne vždy jsem dával najevo, že reformy nejsou smyslem vládnutí, že smyslem reforem je činit život našich lidí kvalitnější, protože lidé chtějí dobrou práci, protože naši voliči nechtějí být závislí na sociálních dávkách. Kdybychom jim slibovali hory doly, oni to nechtějí. Chtějí dobrou práci, aby si na živobytí pro sebe a pro své děti a blízké, pro své rodiny vydělali sami. Chtějí držet svůj osud ve svých rukou. Naši voliči chtějí dobré školy pro své děti, chtějí pocit bezpečí, chtějí v případě nouze kvalitní zdravotní péči. A navíc podnikatelé a živnostníci především chtějí, aby se jim stát nemotal pod nohy. Místo toho ale slyšeli od nás i ode mne pořád jenom úspory, škrty, reformy, úspory, škrty, reformy…
Zahlcen prací jsem nemohl komunikovat dovnitř ODS a s členskou základnou tak, jak bych jako předseda ODS chtěl a jak bych jako předseda ODS také měl. Opakovaně se tak mimochodem ukazuje, že je-li předseda ODS premiérem, tedy předsedou vlády, vyžaduje to strukturální změnu v našem vedení, vyžaduje to - ať již oficiální nebo neformální - pozici jakéhosi výkonného místopředsedy, který by měl na starosti řízení strany a komunikaci dovnitř naší politické strany.

Třikrát jsme to takto absolvovali, jsem třetí premiér z řad ODS a potřetí se ukazuje, že je to naprosto nezbytný a nutný krok. Je vyloučeno, aby předseda ODS, je-li premiérem - a nemůže to být jinak - máme-li premiéra, musí to být předseda ODS, aby toto všechno byl schopen zvládat. Je to i poučení pro jakéhokoliv budoucího předsedu ODS, je to i poučení pro nás pro všechny a měli bychom to začít napravovat ještě teď, aby pro budoucno jsme již toto měli navždy vyřešené.

Musím také říci, že považuji za svoji chybu, že se mi nepodařilo vytvořit z grémia ODS kompaktní pracovní tým. Ve snaze postupovat rychle dopředu jsem často netrpělivě nechával grémium příliš často vzadu za sebou, někdy hodně daleko za sebou. Nevytvořil jsem - a je to opět můj problém - podpůrnou komunikaci členů grémia, aby podporovali předsedu, takže příliš často jsem musel i ostré věty nebo negativní věty říkat já jako předseda ODS. A to je, myslím, systémově špatně, protože ty ostré věty, případně negativní zvěsti by měl předseda strany, a zvláště je-li předsedou vlády, říkat jenom výjimečně. Navíc to bylo v atmosféře neustálých koaličních střetů a krizí, ve snaze přispět k uklidnění situace. Chci připomenout, že až do té doby, kdy jsme se zdrojem koaličního neklidu stali my sami, tak to byli především naši koaliční partneři, kteří ho generovali. Kvůli našim koaličním partnerům a jejich konfrontační politice a jejich nevyzpytatelnosti jsme vlastně klopýtali od jednoho koaličního konfliktu ke druhému, od jedné krize ke druhé.

Považoval jsem za klíčové, abych já byl ten stmelující a uklidňující činitel. A vědom si toho, že tato rozhádanost, rozhašteřenost koalice je naším největším nedostatkem, největším nepřítelem a největším zdrojem nedůvěry veřejnosti, tak jsem dal přednost tomu, abychom negenerovali další problém, abychom se nevymezovali vůči koaličním partnerům, abychom dojednávali věci za jednacím stolem a ven vycházeli až s dojednaným kompromisem, který představím společně. Ano, uznávám, že se tak stalo za situace, kdy jsme tím pádem nedali zřetelné sdělení dovnitř členské základy a také našim voličům, s čím do toho jednání jdeme a čeho jsme u tohoto jednání dosáhli, čemu jsme zabránili, co jsme prosadili. Ale znovu opakuji, ten základní motiv byl, aby ODS byla tou klidnou silou koalice, tím stmelujícím činitelem, ale z hlediska komunikace tuto věc budeme muset přehodnotit.

Musím také říci, že u mě jako u předsedy vlády se ukazuje jako chyba má příliš velká míra kolegiality a loajality s některými ministry a to, co jsem říkal na uzavřených jednáních, tak jsem měl ostře říkat i veřejně. Mám na mysli především ty věci, které zasáhly voliče a právem mě znepokojily. Jako jsou nefunkční informační systém na Ministerstvu práce a sociálních věcí a desetitisíce lidí, kteří týdny čekají na sociální dávky. Jako je tzv. S karta a jako je například nefungující Centrální registr vozidel, který úplně zbytečně s prominutím „buzeroval“ občany naší země a komplikoval jim život. Ano, uznávám: Ty věty, které jsem ostře říkal při interních jednáních, jsem měl říkat zřejmě i navenek. Svých chyb a nedostatků, dámy a pánové, jsem si vědom a dokážu naslouchat kritice, dokážu také kritiku přijmout a dokážu se poučit.

Nyní mi dovolte, abych od sebe přešel k nám, čili k ODS. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že základní problém, základní teze, základní podstata naší současné situace je ve ztrátě naší důvěryhodnosti u voličů pravice, u voličů ODS. Špatný výsledek, kterého jsme dosáhli - je potřeba znovu podtrhnout - není jen důsledek vládní politiky. Bylo by to příliš jednoduché a lhali bychom si do kapsy, kdybychom to tvrdili. ODS ztrácí významně již od voleb v roce 2006, čili po více než šest let. To není otázka pouze několika posledních dnů, několika posledních týdnů, měsíců, či pár let.

Naše značka, dámy a pánové, je zkrátka poškozena, stala se pro podstatné skupiny voličů v této zemi nositelem symbolu jako je korupce, jako jsou tzv. kmotři, jako je klientelismus, jako je vláda peněz, jako jsou ekonomické zájmy v politice a jako je nezájem o osudy občanů. Působíme, dámy a pánové, a musím říct ano, v čele se mnou, jako chladná politická strana, které jde možná o principy a o zásady, ale ne o starosti konkrétních lidí. V tom se musíme změnit. My takoví nejsme, ale působíme tak. Ani já takový nejsem, ale uznávám, že tak působím, a toto opravdu musíme velice účinně změnit. Často jde o iracionální identifikace s těmito problémy, které jsou vůči nám nespravedlivé, jsou o to nespravedlivější, že nejsme v o nic horší situaci, než kterákoliv jiná politická strana v české politice.

Nicméně tato iracionální identifikace s těmito negativními pojmy je prostě politická realita a my před ní nemůžeme strčit hlavu do písku. Ať je to již spravedlivé či nespravedlivé, zkrátka a dobře jsme asociováni velmi často i prostřednictvím medií s různými aférami a kauzami, s korupčním prostředím v České republice více než jiné politické strany. Jakékoli kauzy i kauzy typu „Rath“ tak poškozují i nás právě proto, že my jsme považováni za jeden z pilířů politického systému v ČR posledních dvacet let. To znamená všechno, co poškozuje politický systém v naší zemi, to jest i kauzy a aféry jiných politických stran, poškozuje bohužel i nás, občanské demokraty, a opět s tím musíme počítat.

Jsme bohužel příliš často spojováni s lidmi, kterým více než o obsah politiky jde o vlastní prospěch. A všichni víme, že tyto lidi máme někdy na místní úrovni, na oblastní úrovni, na regionální úrovni i na úrovni celostátní. Všichni víme, že se s nimi potkáváme a utkáváme v komunální politice, v krajské politice i v celostátní politice. Je to namáhavé, je to náročné, je to velmi často nevděčné, ale nesmíme s tím přestat. Obsah politiky se musí stát klíčovým předmětem politické práce ODS, ne ten nebo onen prospěch, ne ten nebo onen výstup do té nebo oné karierní pozice, ale obsah politiky. Snažíme se o to, ale musíme se snažit ještě více a musí to být především na nás vidět, že nám o toto jde. Že nám nejde o osobní prospěch, že nám jde o obsah naší politiky. Tomuto problému, jak jsem již řekl, čelíme.

Musíme také zastavit všechny kroky, které nás samotné poškozují. Například jsme to byli my sami, kdo vypustili do veřejného mediálního prostoru slovo „kmotr“. To je věc, která je snad největším sebepoškozením ODS od „sarajevského atentátu“ a my musíme s těmito věcmi bojovat. Nemáme sami sobě nalepovat tyto negativní nálepky. Škodí nám to, ubližuje. Když si je nalepíme a sami se jich nezbavíme, je potom velmi obtížné s tím bojovat.

Chci také říci jednoznačně, že bychom se neměli nechat zatáhnout do laciného střetu nebo do laciné hry na takzvané čisté a nečisté. To, o co jde, je nalézání důvěryhodných lidí, důvěryhodných reprezentantů naší politiky. My musíme demokratickými mechanismy, byť je to někdy obtížné, jít cestou volení na místních, oblastních, regionálních sněmech, kongresech, tajných volbách. Nesmíme v tomto polevit. Nahoru musí důvěryhodní lidé, lidé nedůvěryhodní musí jít na okraj. To je jediná šance, kterou máme, je to jediná příležitost, kterou ještě od voličů dostaneme.

Pokud se podíváme na výsledky voleb, nemá teď význam tady provádět nějako jejich analýzu, protože jsem říkal, že chci, abyste věděli, co cítí váš předseda, co si o této věci myslí, jak tuto situaci prožívá. Nicméně přesto mi dovolte říci několik skutečností. Ty výsledky až na dva kraje v podstatě smazaly tradiční rozdíl ve výsledcích mezi Čechami a Moravou. Všichni jsme dosáhli špatného výsledku až na dva kraje, které byly lepší, jeden z nich vynikající. Mimochodem se úplně smazal rozdíl mezi tím, kdo byl v krajské radě, ve kterém kraji jsme byli v radě a kde ne, kde jsme byli v opozici. Na těch výsledcích to příliš signifikantně vidět není. Dokonce, a to říkám bohužel, se smazaly výsledky mezi tím, kde kandidátky vedli „harcovníci“ a kde přišly třeba kompletně nové politické osobnosti. Ani tam bohužel nenajdeme nějaké výraznější výsledky, nějakou významnější korelaci mezi například nasazením nových tváří a lepším volebním výsledkem.

My, dámy a pánové, totiž ztrácíme vlivné regionální a místní elity. To byla vždycky přednost ODS, že dokázala k sobě přitáhnout důvěryhodné lidi, úspěšné ve svém povolání, vlivné ve svém okolí v tom dobrém slova smyslu, kteří posilovali naši značku a posilovali naši politickou podporu. My na 13 kandidátkách v celé ČR, dámy a pánové, jsme měli všeho všudy 37 lékařů, jenom jako obrázek, 22 učitelů a 20 ředitelů škol, abych vybral jenom tři profese, které tradičně bývají spojovány s jistou společenskou místní a regionální prestiží a jejich představitelé mají automaticky jakoby dobrou pověst díky svému povolání. To je věc, nad kterou se skutečně musíme zamyslet a znovu tyto lidi přitáhnout k sobě.

Musíme se zamyslet nad tím, zda je v této situaci, ve které jsme, správné, aby z 27 senátních kandidátů ODS bylo 25 straníků a jenom dva nestraníci. V této zemi žije plno lidí, kteří jsou nám názorově blízcí. Plno lidí, kteří mají stejné programové hodnoty jako my, jenom třeba nemají čas na stranickou angažovanost, na to „prokousávání se“, které známe my všichni od místního sdružení přes oblast na region a až třeba do celostátní politiky. Já bych považoval za chybu, kdybychom nestraníkům nedali šanci, považoval bych za chybu, kdybychom je k sobě nepřitáhli.

Ukazuje se z analýzy povolebního chování našich voličů, kterou jsme si provedli, že bohužel ten negativní volební výsledek se zrodil především v samotném závěru volební kampaně. Ty údaje říkají, že z potencionálních voličů ODS, tedy z těch, kteří nás volili alespoň jednou v roce 2008 nebo v roce 2010 nebo v obou případech - to jsou potenciální voliči ODS - tak jedna pětina potenciálních voličů ODS se měsíc před volbami rozhodla, že nás nepůjde volit. Týden před volbami to byla další pětina a - dámy a pánové - den před volbami a v den voleb další pětina. V den voleb a den před volbami pětina potenciálních voličů se rozhodla, že náš nebude volit.

Voličům zkrátka vadí, že neodešli lidé spojení s aférami, kauzami, případně s náznaky korupce a opět i za tím je možné vidět kus mé zodpovědnosti a musím říci, že na všech úrovních, kde se s tímto potýkáme, neseme svůj spolu podíl spoluzodpovědnosti všichni. Voličům samozřejmě vadila snížená akceschopnost vlády a koalice, která byla ohrožena. Vzpomeňme si, co všechno proběhlo novinami ten poslední měsíc před volbami. Jsem si jist, že voliče otrávila mediálně vděčná bratrovražedná válka na pravici, která měla jeden jediný důsledek – oslabila celá pravice.

Nikdo na této konfrontaci nevydělal a já jsem přesvědčený, doufám v to a přeji si to, že i naši přátelé v TOP 09 si takto přečetli volební výsledek, že ve snaze se vůči nám vymezovat a konfrontovat se s námi za poslední dva roky na tom oni sami nic nevydělali. Nevydělali jsme na tom nic, my jako ODS a prodělala na tom celá česká pravice. Je to pro nás výrazné poučení: Konfrontace na pravici vede k posílení levice a my všichni, kteří jsme pravicového přesvědčení, my všichni, kteří jsme pravicového smýšlení, my všichni, kteří prosazujeme pravicovou politiku, bychom si toho měli být vědomi.

Samozřejmě, že nám nepomohl vnitřní střet v ODS, to je věc, kterou voliči vnímají velmi negativně. Voliči nám odpustí, dámy a pánové, kompromisy, protože naši voliči jsou inteligentní lidé, ví, že díky poměrnému volebnímu systému se vždycky v této zemi bude vládnout v koaličních vládách. Na každé radnici musí být koalice, na každém kraji musí být koalice, na celostátní úrovni vláda bude vždycky koaliční. Podstatou koalic je nalézání kompromisů, nejmenšího společného průsečíku, či nejmenšího společného jmenovatele. Jsem si jist, že toto voliči chápou. Jsem si také jist, že podstatou kompromisu, zvláště pokud se změní politická nebo ekonomická situace, je velmi často i programový ústupek. Opět jsem přesvědčen, že naši inteligentní voliči toto chápou.

Co nechápou, co odmítají chápat, co je otravuje, co je zneklidňuje, je, jestliže působíme jako rozhádaná a rozhašteřená politická strana. To nás jednoznačně oslabuje, jednoznačně nám to přináší mínusové body, nevydělá na tom vůbec nikdo, ani naše politická strana, ani aktéři těchto půtek, nevydělají na tom ani před voliči a já pevně doufám, že na tom nevydělají ani uvnitř ODS. Naše vláda v čele se mnou prováděla celou řadu nepopulárních politických kroků a já musím říci, že my jsme bohužel negativně umocnili vliv těchto nepopulárních politických kroků na voliče tím, že jsme tyto kroky buďto špatně nebo nedostatečně vysvětlovali. V některých případech dokonce, bohužel, jsme nevysvětlovali vůbec. To je věc, která je velmi závažná a kterou jsme skutečně nezvládli.

Na druhé straně negativním výsledkem těchto voleb, v tom že jsme zaznamenali výraznou volební porážku, v tom, že se ukazuje na konkrétních datech z analýzy, kterou jsme provedli sociologických výzkumem po volbách, že voliči nás potrestali tím, že k volbám nešli, tak je evidentní, že z toho nám také plyne i jakýsi zárodek naděje, zárodek pozitivní zprávy, která je implicitně obsažena v této negativní zprávě. Ta analýza ukazuje, že téměř 80 % potencionálních voličů ODS není spokojeno s tímto výsledkem voleb. Padesát devět procent čili téměř tři pětiny našich potencionálních voličů nám vzkazuje, že nám chtěli dát najevo nespokojenost a dát nám výstrahu. Přitom ale 86 % potencionálních voličů ODS je připraveno jít k volbám do Poslanecké sněmovny. To znamená, že my jsme je neztratili, my jsme na ně jenom zapomněli, my jsme je dostatečně nemotivovali, my jsme je otrávili, oni raději zůstali doma. To se musí změnit, dámy a pánové, to je náš klíčový úkol.

My voliče musíme znovu motivovat, my je musíme přestat otravovat, my je musíme přimět k tomu, aby se k nám vrátili, aby přišli k volbám do Poslanecké sněmovny. Jsem přesvědčen, že to jde, že to společně dokážeme právě proto, že je to naše jediná šance, je to obrovská příležitost. My jsme dostali žlutou kartu. Zatím jsme nedostali červenou kartu. Oni na nás definitivně nezanevřeli. Oni nám dali ještě příležitost, je to okno příležitosti, dámy a pánové, které, troufám si říci, se pro nás otevírá naposledy. Jestli ho nevyužijeme, tak o ty voliče definitivně přijdeme. A já jsem přesvědčen, že jsme dostatečně akceschopní, že jsme dostatečně inteligentní, že jsme dostatečně soudržní, abychom tuto výzvu uměli přijmout. Jsem přesvědčený, že tuto situaci zvládneme, že tyto lidi znovu získáme a že nás podpoří ve volbách do Sněmovny.

Pokud se bavím o vnitřní situaci v ODS, nemohu se samozřejmě vyhnout palčivé otázce, kterou teď řešíme, a to je nejednota v našem poslaneckém klubu. Já chci připomenout, že od vzniku této koaliční vlády v červenci roku 2010 my jsme byli konsolidující silou této koalice. My jsme byli jejím tmelem. My jsme byli těmi, kdo vnášel do koalice soudržnost a nekonfliktnost. Kdo nevyvolával navenek konflikty, kdo neporušoval koaliční smlouvu a koaliční dohody, kdo nezpochybňoval to, co bylo dohodnuto. Považoval jsem to vždy za velkou hodnotu.

Nicméně situace je teď taková, že jsou to právě občanští demokraté, respektive jejich poslanecký klub, který je zdrojem koaliční nestability - a to až koaliční destability, která může vést k pádu vlády. Toto bychom si měli říct naprosto otevřeně, že tentokrát jsme to my, kdo bohužel koalici narušuje, kdo nedodržuje smlouvy a dohody a kdo je tím kritickým činitelem, který činnost vlády a koalice ohrožuje.

jsem hluboce přesvědčen o tom, že návrh tzv. „konsolidačního balíčku“, který byl ve třech čteních schválen koaličními poslanci včetně všech poslanců ODS, je poctivý koaliční kompromis. Já se za něj nestydím. Já jsem přesvědčen, že nedělá ostudu ODS, ale chápu, jaká je politická realita. Vím, že pouze dogmaticky a demagogicky trvat na svém není ten správný přístup. Proto jsem také nabídl jistý kompromis, který jsem také prezentoval na Výkonné radě a konec konců i veřejně. Chci ale také připomenout, že jsme v koaliční vládě, proto je to koaliční kompromis. Kdybychom v té vládě byli sami, tak bychom asi podobný balíček nebo podobné kroky, které jsou nutné vzhledem k sestavení rozpočtu na příští rok, dělali jinak. Mimo vší pochybnost. Ale my v té koalici nejsme sami. My dokonce máme zhruba jenom polovinu koaličních mandátů, takže musíme vždycky dospět k poctivému koaličnímu kompromisu.

Dámy a pánové, nikdo není rád, když daně zvyšovat. Věřte tomu, že to nikomu nedělá žádné potěšení, že to nikdo nedělá s lehkostí v duši. Ale chci také připomenout, že od začátku ekonomické krize v poslední čtvrtině roku 2008 osmnáct z 27 členských zemí Evropské unie zvýšilo DPH. Velká Británie od roku 2009 do roku 2011 dokonce zvýšila základní sazbu DPH z 15 % na 20 %. Nám nejbližší, ideově nejvíce souznící strana Britští konzervativci zvýšili základní sazbu DPH. Nám tradičně velmi blízká a s námi politicky souznící až na Evropské otázky Lidová strana ve Španělsku - Party de Popular - taky zvýšila DPH. Budu v této věci usilovat o dohodu uvnitř ODS. Budu o ni usilovat i s koaličními partnery, abychom tuto situaci zvládli a byli schopni připravit státní rozpočet pro příští rok.

Ale také je třeba si říci otevřeně: Vznikl tento problém teď najednou? Je tento problém legitimně nastolen? Nestalo se něco podobného náhodou už někdy v minulosti? Pokud si to zanalyzujete, tak zjistíte, že stalo, a nejednou. V roce 2007 schválila vláda v čele s ODS tzv. Topolánkův batoh. Víte, co to znamenalo prakticky pro rozpočet roku 2008? Znamenalo to, že zvýšení nepřímých daní bylo vyšší než snížení daní přímých. Jinými slovy – zvýšili jsme zdanění o 10 miliard korun, jinými slovy, těch 10 miliard korun je přesně obsah mého kompromisního návrhu. Čili je to úplně stejné zvýšení zdanění. Protestoval tehdy někdo? Křičel někdo o zradě programu, vzpomenete si vůbec na někoho, kdo by proti tomuto kroku protestoval v současné ODS? Kde byli všichni ti, kteří to dneska staví jako zásadovou otázku, kde byli? No byli s námi a hlasovali s námi. Hlasovali PRO. Naši poslanci hlasovali tehdy pro.

Připomenu druhý případ. Píše se rok 2009 a připravuje se státní rozpočet pro rok 2010. Je představen tzv. Janotův balíček. Dámy a pánové, Janotův balíček bylo vůbec nejvyšší zvýšení daní za posledních 15 let. Ty daně se zvýšily o 36 miliard korun, třiapůlkrát více, než je obsahem mého kompromisního návrhu. Jak se chovala ODS? Jak se chovala za situace, kdy tento balíček předkládal premiér, který nebyl z ODS? Kdy jsme nebyli ve vládě? Kdy dokonce 1. náměstek ministra financí byl z ODS? Takže přesnější název tohoto balíčku není Janotův balíček, ale Janotův a Fuksův balíček. ODS hlasovala pro. Pro 36 miliard zvýšení daní. Křičel tehdy někdo? Slyšeli jste někoho protestovat? Slyšeli jste někoho volat o zradě volebního programu? Já ne a jsem přesvědčen, že ani vy ne.

Pohybujeme se nyní na jaře roku 2011 a schvalujeme změny daňových zákonů, které zvyšují sníženou sazbu DPH z 10 % na 14 %. Je to zvýšení zdanění o téměř 22 miliard korun. Více než dvakrát vyšší než je obsah mého kompromisního návrhu. Protestoval tehdy někdo? Mluvil o zradě volebního programu, slyšeli jste někoho volat? Slyšeli jste někoho křičet? Slyšeli jste někoho burácet proti tomuto návrhu? Já to neslyšel, vy také ne. A přichází až rok 2012: po třech čteních v Poslanecké sněmovně, byl vládní návrh schválen všemi hlasy ODS. A najednou je z toho zásadní problém, najednou je z toho zrada programu, najednou je z toho opuštění všech principů, najednou je z toho fatální konflikt uvnitř ODS. Marně pátrám, v čem se ta tři předchozí zvýšení daní liší od toho čtvrtého.

Nenašel jsem nic, protože můj kompromisní návrh je zpravidla nižší než tato tři zvýšená zdanění. Nenašel jsem nic, v čem by se lišil. Vyjma jedné věci. Posuďte sami, zda hraje roli. U těch prvních tří zvýšení daní byl předseda poslaneckého klubu Petr Tluchoř. U tohoto čtvrtého zvýšení zdanění Petr Tluchoř předseda poslaneckého klubu není a najednou je to zrada programu. Jestli je toto legitimní postup, dámy a pánové, já myslím, že ne. A to chci říct otevřeně, protože jsem chtěl a uvedl jsem v úvodu, že chci, abyste slyšeli ode mne, co já si o tom myslím, jak to prožívám, jak to cítím.

Já myslím, že od počátku o žádné daně nejde. Já jsem hluboce přesvědčen, že jde o něco jiného, že jde o pokus využít této otázky k mocenského střetu v ODS. Toto je podstata tohoto sporu, to, co mě štve a co mě zlobí. A někdo říká, že jsem slabý, když ustoupím. To, co mě na tom štve, je, že si bereme ODS jako rukojmí, ale především že si bereme jako rukojmí naši zemi. Naše země potřebuje rozpočet, naše země potřebuje být stabilní a my si s tím musíme přestat hrát. A já chci znovu apelovat na schopnost pro kompromis. Já jsem na tento kompromis připravený, chci dosáhnout dohody. Chci všechny hlasy občanských demokratů pro kompromis tak, abychom byli schopni slušně vyjednávat s našimi koaličními partnery, kterým, otevřeně řečeno - a to si přiznejme, neděláme radost, protože teď jsme my ti, kteří nedodržují smlouvy a dohody. A to si taky musíme připustit, že naši koaliční partneři mají pravdu a mě z toho dobře není. Mě jako politikovi, jako předsedovi ODS, jako člověku, mě z toho dobře není.

Na druhé straně také musím říci, že se nespoléháme pouze na kroky, o kterých jsem mluvil, tzn. zvýšení DPH. My jsme, dámy a pánové, v resortních kapitolách jenom za rozpočtové roky 2010 a 2011 ušetřili 78 miliard korun. Téměř 80 miliard korun, než jsme sáhli k tomuto zvýšení DPH o jeden symbolický bod. My jsme, dámy a pánové, upravili naše mandatorní výdaje tak, že když bychom měli legislativu z roku 2007, tak jenom za léta 2008 až 2013 v oblasti nemocenské a státní sociální podpory utratíme za 124 miliard více, než utrácíme teď. Čili snižovali jsme výdaje, snižovali razantně. Snižovali jsme sociální mandatorní výdaje, ano, snižovali razantně. Děláme celou naši politiku na tom, že dvě třetiny konsolidačního úsilí děláme na výdajové straně snižováním výdajů včetně sociálních mandatorních výdajů. A pouze jednu třetinu děláme na příjmové straně.

Dodržujeme tzv. zlaté reformní pravidlo, za které všem vládám na světě tleskají, když dokážou udržet tento poměr dvě ku jedné. Prakticky není vláda, a zvlášť za situace ekonomické stagnace nebo recese, která by to dokázala pouze na výdajové straně, není jeden jediný takový případ v Evropě, prakticky. Takže tady se pohybujeme opět v koridoru rozumné ekonomické rozpočtové politiky a já opět chci všechny vyzvat, všechny občanské demokraty, mysleme v prvé řadě na náš stát, mysleme na 10 a půl milionu lidí, kteří tady žijí. Mysleme na ně, oni si nezaslouží tu nejistotu, že neví, jaký bude státní rozpočet, že neví, jaká bude DPH, že neví, jak bude vypadat ekonomika tohoto státu v příštím roce. Já jsem přesvědčen, že touto cestou prostě nemůžeme jít, že musíme naleznout kompromis, znovu chci zopakovat, že můj kompromisní návrh je vlastně nejnižší zvýšení daní z těch čtyř, a že dokonce jeho podstatou je to, že složená daňová kvóta v roce 2014 bude nižší než v roce letošním. Jinými slovy dojde k poklesu daní, protože jediné měřítko výše daní je tzv. složená daňová kvóta.
To, co považuji ale za zvlášť zásadní v této věci, je otázka nikoliv konkrétních čísílek u daňové sazby. Já jsem ten jeden podstatný důvod řekl, že si nesmíme brát tuto zemi jako rukojmí, že si nesmíme brát jako rukojmí naši politickou stranu. Současně jde o podstatu fungování naší politické strany. Občanští demokraté byli vždy politickou stranou, která si zakládala na tom, že dodržuje smlouvy a dohody. My jsme byli vždy ti, kteří měli v dobrém slova smyslu morální převahu nad našimi politickými partnery, že jsme je označovali za křiváky, když tyto smlouvy a dohody porušovali.

Právě tento morální étos politické strany, která dodržuje politické smlouvy a dohody i tehdy, když to pro ni není výhodné, je jeden ze zdrojů mé vnitřní odéesácké hrdosti, protože já jsem hrdý odéesák, a já chci, abychom se k této politice vrátili. Abychom byli opět tou solidní konzervativní politickou stranou, pro kterou smlouvy a dohody jsou tesány do kamene a kterých se drží, protože je to politicky poctivé, protože je to politicky správné, protože to tak má prostě politicky být. A toto je skrytý předmět našeho politického sporu, který teď uvnitř ODS vedeme. A s tím souvisí ještě jeden aspekt.

Způsob rozhodování naší politické strany. Já chci politickou diskuzi v ODS, není pravda, že o ni nestojím, chci ji otevřenou, chci ji neplytkou, chci možná i emotivní a vášnivou, konec konců je to na mě trošku vidět, ale současně si musíme být všichni vědomi, že vždy v politice v určitém okamžiku diskuze končí. Je nezbytné přijmout rozhodnutí tak, jako ho přijímáte na vašich místních sněmech nebo místních radách, na oblastních sněmech a oblastních radách, regionálních sněmech a regionálních radách, tak, jako jej budeme přijímat tady na Kongresu. V určitém okamžiku diskuze proběhne a rozhoduje se. A rozhoduje se hlasováním a rozhoduje se většinou.

A já jsem xkrát za dobu co jsem členem ODS - a jsem jím od roku 1991 a znovu opakuji jsem hrdý odéesák - já jsem xkrát byl poražen, xkrát jsem byl v té přehlasované menšině, xkrát jsem byl naštvaný, xkrát jsem měl vztek na sebe, že jsem nedokázal své kolegy a kolegyně přesvědčit pro svůj názor, ale vždy, ve 100 % případů, jsem stál za tím většinových názorem, i když jsem s ním měl vnitřně problém, i když jsem s ním nesouhlasil. To je totiž, dámy a pánové, jediný možný způsob, jak může fungovat demokratická politická strana. Jinak jsme spolek anarchistů.

Jestliže v každém okamžiku se kdokoliv z nás může zatvářit jako poslední spravedlivý, jako poslední programový mesiáš, jako ten jediný, kdo má pravdu, tak rozbijeme jakékoliv rozhodovací mechanismy na jakékoliv úrovni od komunální politiky přes regionální politiku až tu politiku celostátní. Toto je také podstata sporu, kterou teď vedeme v ODS, to už není pouze o číslovkách konkrétní sazby DPH. Jde o to, jestli se vydáme cestou k anarchistickému spolku, anebo ke standardně fungující stabilní, konzervativní politické straně. A já vás žádám, abychom šli tou druhou cestou.

Musíme se také podívat hlouběji do naší politické strany. Jak jsem již řekl, ta základní bolest, kterou trpíme,je ztráta důvěryhodnosti. My zkrátka musíme začít vyhledávat lidi, kteří mají kredit a musím říci nejenom v naší politické straně, ale i v našem okolí. Musíme těmto lidem otvírat politický prostor. Musíme upravit celou řadu věcí a je to i jedna z věcí, kterou jako předseda ODS v případě, že od vás dostanu důvěru, chci prosadit. Musí skončit stav, který trvá v ODS 20 let a sice, že v grémiu není jednoznačně rozdělena kompetence mezi jednotlivé místopředsedy. Jaký je výsledek? Nikdo nezodpovídá za nic a všichni zodpovídají za všechno a nakonec to všechno odnese předseda, když to řeknu zjednodušeně, dovolte malé pofňukání. A toto musí skončit, my musíme mít jasně zadefinované kompetence, odhlasované výkonnou radou.

O další věci, kterou musíme provést, jsem již tady mluvil. Pokud je předseda ODS předsedou vlády a budeme-li ve vládě - a jinak to ani být nesmí -, potřebujeme jednoho z těch místopředsedů, který bude faktickým výkonným místopředsedou, bude řídit stranu, bude řídit komunikaci dovnitř politické strany, bude řídit tyto struktury, bude řídit to, aby členská základna měla dostatek informací o naší politice.

Musíme také být podstatně aktivnější v dialogu s našimi občany, a proto vás žádám a prosím jako předseda ODS, pokud dostanu od vás důvěru, organizujte mítinky a setkání s členy i s občany. Pro nás pro členy vlády, pro členy nejvyššího vedení ODS. Věřte tomu, že my jsme připraveni jezdit. Věřte tomu, že řada z nás je v tom vycvičená, že řada z nás najezdila desetitisíce kilometrů po republice, dokonce si sami řídili a jezdil z akce na akci. My jsme na toto vycvičeni, vychování, musím říct „otcem zakladatelem“ Václavem Klausem a jsme na to připraveni, ale musíte nám pomoci, bez toho to nepůjde. My politiku musíme objasňovat mezi lidmi. My jim to nemůžeme sdělovat z novin a z obrazovek televizí, ale musíme přímo k nim.

Musíme také uzpůsobit mechanismus fungování Výkonné rady ODS. Já si nostalgicky vzpomínám a řada z vás možná také, že Výkonné rady bývaly dvoudenní. Že se začínalo v pátek, že se začínalo právě těmi výjezdy a dialogem s občany, dialogem s členskou základnou a pokračovala Výkonná rada svým jednáním v sobotu. Já jsem přesvědčený, že se k tomuto mechanismu musíme vrátit, že je to správné, že to posiluje naši komunikaci s voliči, že to posiluje naši komunikaci s vámi jako s členy ODS. Ale Výkonná rada se také musí definitivně vrátit k tomu, aby byla generátorem politických názorů, nikoliv pouze místem kde se potkáme, kde si sdělíme informace z vlády, informace z regionů, informace z poslaneckých klubů, pobavíme se o jednom o dvou tématech, odhlasujeme usnesení a jdeme domů. Ano, možná si to zaslouží úvahu o tom, aby se Výkonná rada výrazným způsobem zmenšila, ano, možná orgán, jehož početnost je okolo 50 lidí a podstatně více než radě se podobá sněmu, ani pracovat nemůže, ale generátor politických názorů - to musí být úloha Výkonné rady ODS.

Musíme změnit celý systém odborných komisí. My jsme je rozjeli a teď musíme jejich strukturu uzpůsobit struktuře vládních resortů, aby tvořily podporu našim ministrům tam, kde máme ministry, aby tvořily oponenturu tam, kde ministry nemáme. Musíme prostřednictvím odborných komisí generovat nové lidi, prosím, posílejte tam mladé aktivní lidi, neposílejte tam lidi, kteří chtějí využít odborné komise k tomu, aby měli kontakt a konexe s ministrem nebo jeho náměstky. Posílejte tam lidi, kteří o té politice skutečně přemýšlejí, ne kteří od ní něco chtějí, kteří jí chtějí něco dát, ne si z ní něco vzít. Protože jedině pak to bude skutečný generátor postojů ODS a jedině tak najdeme talentované především mladé lidi. Musíme samozřejmě vtáhnout i nestranické odborníky, praxi v tom mámě, vzpomeňme na ekonomickou skupinu odborníků ESO z nichž část přešla do NERVU, ve spolupráci s nimi musíme pokračovat, musíme samozřejmě pokračovat i s ideovými konferencemi.

Já jsem vám představil svůj materiál „Cesta k důvěře“. Jsem přesvědčen, že musíme změnit naši vládní politiku, že musíme změnit akcenty a priority v programové oblasti, že musíme změnit způsob svého chování a způsob své komunikace. Každý z vás to má před sebou, každý z vás si to může prostudovat. Jsem přesvědčený, že máme před sebou v podstatě tři možné varianty nebo tři možné scénáře. Scénář první: Celá ODS včetně jejího předsedy si řekne, že volební výsledek v krajích byl sice průšvih, ale že sociologická data nám dávají naději, že do voleb do Poslanecké sněmovny voliči ODS, kteří zůstali doma, nakonec přijdou a podpoří nás. Varianta pohodlná, varianta laciná, ale varianta nebezpečná, varianta vedoucí ke zkáze, varianta vedoucí k marginalizaci ODS. Prosím, nepodlehněme jí. Já jí nepodléhám a vy určitě také ne.

Varianta druhá: Zdánlivě akčnější, dynamičtější. Vyměníme předsedu, budeme se více vymezovat vůči koaličním partnerům, budeme více viditelní, program ODS bude více zřetelný, voliči naprosto nadšeně začnou pobíhat okolo ODS. Dámy a pánové, jsem přesvědčen, že výsledek bude úplně stejný jako v té první variantě. Voliči mají již dost konfrontace na pravici, mají již dost neustálých střetů, chtějí vidět kompetentní a kvalitní vládnutí se středo-pravicovým programem, to jim musíme nabídnout. Proto musí přijít varianta třetí. Musíme svou politickou stranu otevřít, musí skončit naše zapouzdření. Ano, my jsme zaznamenali jistou infekci umělého náboru členů, doslova velrybářství. Řada místních a někdy i oblastních sdružení je tím infikována i dnes, ale není to důvod, abychom se začali uzavírat do jakési skořápky. Naopak. Musíme naši politickou stranu otevřít. Musíme předvést vládnutí zaměřené také na zájmy konkrétních voličských skupin, které máme tradiční: Živnostníci, mladé rodiny, kvalifikovaní zaměstnanci, lidé, které jsou aktivní třeba i ve vyšším věku, a rodiny s dětmi.

My máme kvalitní rodinnou politiku, máme kvalitní sociální politiku, dokázali jsme ji prosadit a můžeme ji prosazovat znovu. Musíme skutečně obnovit dialog s nestraníky a umožnit jim vstup do pozic, vstup do ODS bez toho, aby se pracně „proškrábávali“, jsou-li to autority, jsou-li to osobnosti, jsou-li to lidé, kteří nesou voličskou podporu, kteří ale také nesou velkou míru osobních politických schopností. Máme je nutit, aby se „proškrábávali“ přes místní sněmy, oblastní sněmy a podobně? Jsem přesvědčen, že jim máme dát šanci, že jim máme dát příležitost, že nám to přinese hlasy, nikoliv, že nám to hlasy odpudí. A především jsem přesvědčený, že součást tohoto třetího scénáře, který já prosazuji, musí být konec konfrontace na pravici. Konec neustálých střetů. Ano máme programové rozdíly, ale prezentujme je pozitivně. My chceme to a to. Ne negativně vůči dalším pravicovým stranám.

Já jsem přesvědčen, že pro příští volby máme vytvořit blok, kdy na sebe natáhneme pravicové voliče, máme si zajistit podporu různých občanských sdružení, iniciativ , podnikatelských stran, podnikatelských sdružení, živnostenských sdružení, apod. Jsem přesvědčený, že máme nabídnout našemu koaličnímu partnerovi nikoliv předvolební koalici, ale dohodu o spolupráci, jejíž součástí bude klid zbraní a jejíž součástí bude například společná dohoda, že buďto půjdeme společně do vlády, anebo společně do opozice. Myslím si, že to od nás voliči pravice a voliči ODS chtějí slyšet. Chtějí slyšet, že tady chceme vybudovat stabilní pravicový tábor, chtějí slyšet, že tady bude záruka zachování pravicové politiky, chtějí slyšet, že v tom budeme vystupovat my jako solidní partner.

Už teď je jasné, dámy a pánové, že příčinou volebního neúspěchu nemůže být selhání pouze toho nebo onoho. Jedná se o dlouhodobě přetrvávající celé spektrum problémů, které nelze léčit ze dne na den. Léčit se ale musí a to neprodleně. Bude to velmi nepohodlná kůra, určitě nebude bezbolestná, dámy a pánové, pro mě, ale pro vás také ne, ať tady z tohoto místa bude za rok mluvit kterýkoliv předseda ODS. Jsem přesvědčen, že výsledkem těchto kroků by nemělo být nic menšího, než vymýcení defétismu, odevzdanosti, duševní lenosti, ale také prospěchářství a především intrikářství.

Dámy a pánové, děkuji za vaši pozornost.

RNDr. Petr Nečas

člen regionální rady
předseda strany
poslanec PČR
předseda vlády