Novinky Mediální výstupy

Tato vybojovaná změna se týká právě probíhajícího jednání ve Štrasburku, kdy došlo ke sloučení dvou zasedání v jedno. Tím, že odpadlo jedno stěhování, se ušetřila neuvěřitelná půl miliarda korun (zrušením všech cest do Štrasburku by se ušetřilo až 250 milionů eur ročně). Každé stěhování se totiž týká 750 poslanců, více než 3000 zaměstnanců a 25 nákladních aut materiálů. Obě města jsou od sebe vzdálena 420 km, což je 5 hodin autem či 2 hodiny speciálním vlakem TGV. Připočteme-li k tomu ještě tisíce ztracených pracovních hodin kvůli cestování a citelnou zátěž na životní prostředí – jeden přesun celého úřednického aparátu vyprodukuje tolik emisí jako 13 000 transatlantických letů - je až z podivem, že se stěhování parlamentu neudělala přítrž již mnohem dříve. 

 

Boj za jediné sídlo Evropského parlamentu je doslova nekonečný. První skutečná změna nastala až v loňském roce, kdy naše skupina Evropských konzervativců a reformistů (EKR) v tajném hlasování prosadila "technické" snížení počtu stěhování. EP má totiž možnost upravovat svůj pracovní kalendář a pořádat více jednání v Bruselu. Může to vypadat malicherně, ale je to obrovský krok kupředu, protože i takový "detail" byl desítky let zcela nepředstavitelný. Lavina odporu proti neustálému stěhování se tak dala do pohybu a v souvislosti s ekonomickou krizí a potřebou šetřit získala nový politický impuls. 

Ovšem Francie a Lucembursko, kde sídlí část úředníků EP, se nehodlají svého privilegovaného postavení za žádnou cenu vzdát. Toto jasně dokumentovaly podáním žaloby k Evropskému soudnímu dvoru na EP právě v souvislosti s jeho rozhodnutím snížit počet plenárních zasedání ve Štrasburku. Příští měsíc by se měl Evropský soudní dvůr vyjádřit k legálnosti letošní úpravy. Ovšem v září již bylo vydáno předběžné stanovisko generálního advokáta, že tato úprava kalendáře plenárních zasedání schválená EP není v souladu se základními smlouvami Evropské unie.

 

A tak možná brzy budeme zase na začátku. Je to nepochopitelné, když v době krize musí šetřit každý a omezení či úplné zrušení stěhování, které plně podporuji, by bylo pro politiky i občany tím nejméně bolestným škrtnutím zbytečně vysokých veřejných výdajů.