Novinky Mediální výstupy

Přemysl Sobotka hájí ODS, právo na vlastní názor, dostavbu Temelína a nemyslí si, že mezi politikou a podnikateli stojí čínská zeď. Politici podle něho nemají podnikat, ale otevírat českému byznysu dveře.

Přemysl Sobotka je hrdý na svoji antikomunistickou výchovu, profesi lékaře z doby, než se stal za ODS senátorem, i sportovní založení. Hlavně na volejbal, protože v něm to v roce 1962 na chvíli, než dal přednost studiu medicíny, dotáhl až do juniorské reprezentace. Zkušeností ze sportu si cení i ve vysoké politice. "Kolektivní hry vás naučí přijmout fakt, že občas musíte spoléhat jeden na druhého. Tedy týmové práci. Zároveň platí, že na hřišti musí být jen jeden kapitán, který táhne manšaft," tvrdí Sobotka. V souvislosti se svojí prezidentskou kandidaturou připomíná, že kapitánem často chtěl být a také jím byl. "Současně jsem se věnoval lyžování, vysokohorské turistice a trochu šplhání po skalách. To je zase trénink pro to, abyste věřil sám sobě," připomíná politik. 

Ač jde o lékaře, sportovce a veřejností oceněného odpůrce drog, zůstává Sobotka silným kuřákem. Na omluvu uvádí, že si poprvé zapálil za deprese, která na něho dolehla v roce 1963 při povinné účasti na prvomájových oslavách. Když musel poslouchat projevy komunistických pohlavárů. Se svým zlozvykem hned tak skončit nemíní. "V létě jsem vystoupal na 2800 metrů vysoký alpský vrchol. Zapálil jsem si, kochal se výhledem a řekl si: Udýchal jsi to, přestat ještě nemusíš," svěřil se Sobotka Ekonomu. 

Na kouření umí dokonce najít i lepší stránku. Tvrdí, že v něm skoro denně pěstuje umění kompromisu, jeho žena je totiž zapřisáhlou odpůrkyní nikotinu. 

Václav Havel byl prezidentem revolucionářem, Václav Klaus prezidentem reformátorem. Jakým byste byl vy? 

V rámci rozbouřené atmosféry, která je v České republice, Evropě a vlastně na celém světě, bych chtěl být prezidentem, který společnost zklidní a stane se určitým svorníkem v té někdy opravdové a někdy uměle vyvolávané blbé náladě. 

Od počátku politické kariéry jste v ODS. Straně podnikatelů a úspěšných lidí. Co od vás mohou v budoucnu čekat? 

Nepředpokládám, že mě budou volit jen podnikatelé. Pokud ale jde o podnikatelskou sféru, tak bych chtěl pomoci zajistit prostředí, kde bude stabilní právní a daňový systém. Prezident by měl domácímu byznysu otevírat dveře v zahraničí. Když jsem byl předsedou senátu, tak podnikatelé na mých cestách do zahraničí nikdy nechyběli. 

Nemá ale být mezi politikou a byznysem spíše nějaká čínská zeď? 

Podnikatelé snad jsou také lidé. Nikdy jsem se jim nevyhýbal, je dobré znát jejich trable. A pomáhat jim, vždyť naše země závisí na exportu. To, že z 80 procent jde náš vývoz do zemí Evropské unie, sice signalizuje jeho kvalitu, stejně ale je třeba jít i na trhy, kde jsme se v prvním desetiletí po roce 1989 méně angažovali. 

Které konkrétně myslíte? 

Rusko, postsovětské země, ale také Čínu. Máme tam dobrý kredit, možná kvůli nostalgii k bývalému Československu, možná vzhledem k úrovni našich současných výrobků. Někteří se tam už pohybovat umějí, jiní ještě ne. 

Co dále může nový prezident podnikatelům nabídnout? 

Snad zdravý rozum. Například dotace, pokud jsou pokřivené, a ty na českém energetickém trhu pokřivené jsou, se musejí znovu posoudit. Hrajeme si v našem ekosvětě na něco, co není pravda. A to se konečně začíná ukazovat. Najednou se říká, že obrovský byznys s biopalivy více škodí, než prospívá. Existují i odborné studie, že mezi biopotravinami a běžným jídlem žádný velký rozdíl není. Proč pak biopotraviny dotovat? Dožil jsem se docela slušného věku a myslím si, že geneticky jsem nastaven spíše na to, abych jedl normální maso a ne sóju. 

Když mluvíte o nutnosti stabilního podnikatelského prostředí, jak hodnotíte poslední kroky současného prezidenta Václava Klause ohledně DPH či penzijní reformy? 

Václav Klaus po svém zvolení prezidentem opakovaně deklaroval, že nechce společnost rozdělovat a nechce bojovat s vládou. Dělá ale opak. Před pár měsíci tvrdil, že důchodová reforma je měkká a je nutné ji přitvrdit. Teď říká něco jiného. I prezident by měl být konzistentní ve svých názorech. Já bych odmítal zákony, které by šly proti naší ústavě, pokaždé bych to konzultoval s odborníky a vety nehýřil. 

Nemrzí vás, že Klaus, zakladatel ODS, nyní podporuje jiné prezidentské kandidáty než kandidáta ODS? Pány Zemana či Jakla. 

To je svaté právo pana prezidenta. On se ale s ODS rozešel s poměrně hlasitým bouchnutím dveří, a tak jsem ani nepředpokládal, že by teď vyslovil podporu jejímu kandidátovi. Faktem je, že ODS skutečně byla jeho dítě, a tak mě některé jeho kroky skutečně překvapily, pochopitelně negativně. 

Na druhou stranu jste před deseti lety byl jeden z prvních, kteří Václava Klause vyzvali k odchodu z čela strany. 

V době rozštěpení ODS v roce 1998 jsem byl jeden z těch, kteří Václava Klause zachraňovali. On pak před volbami prohlásil, že převezme odpovědnost za případnou prohru. Prohráli jsme a já ho vyzval, aby slib splnil. 

Stejně máte pověst likvidátora stranických šéfů. Po vašem vystoupení se musel poroučet i Mirek Topolánek. 

Pro mě je členství v ODS nejen věcí programu, ale určitým postojem a vyžaduje i jisté chování politiků. Mirek Topolánek překročil únosnou mez. Konzervativní strana musí mít svá pravidla. 

Máte nějaké politické vzory? Nějakého prvorepublikového konzervativce? 

Za první republiky jsme měli hlavně T. G. Masaryka. Z rozhovorů s pamětníky a zejména se svým otcem snad o té době i něco vím. Teď první republiku mnozí vzývají a Masarykem se doslova zaštiťují, avšak na hodnoty, které se tehdy nosily, zapomínají. Hlavně na to, že kromě práv jsou povinnosti. 

Dovedete si představit, že vás lidé zvolí na Pražský hrad a Václav Klaus se třeba znovu postaví do čela ODS? 

Pokud se ptáte na naše soužití, tak na tom bych neviděl nic zvláštního. Spíše si neumím představit, že by se nám teď Václav Klaus, který s ODS10 let nežije a nezná ji už zevnitř, vrátil do čela. Předsedou by měl být člověk, kterému je kolem 50 let. 

Chcete být stranickým, nebo nadstranickým prezidentem? 

Za své členství v ODS se nestydím, ale pozastavil bych je. Na druhou stranu prezident musí mít politický názor. Samozřejmě bych chtěl být nadstranickým prezidentem, ale s pevnými politickými názory. 

To se dost vylučuje. 

Nadstranickost neznamená, že bych ztratil postoj pravicového politika a že bych se v tomto smyslu nevyjadřoval. Naopak. 

Tvrdíte, že je nutné čelit populismu a dát šanci odpovědným. Co si za tím představit? 

Naslibovat můžete všechno, zvláště silná v tom je levice. Ta slibuje blaho pro všechny a zapomíná, že to závisí jedině na výsledcích ekonomiky. 

Naštvaní jsou ale všichni. Není to trochu jako před listopadem 1989? 

S tím absolutně nesouhlasím. Dnešní blbá nálada, s tím pojmem přišel Václav Havel, je něco úplně jiného. Za komunistů vládly deprese, únik do soukromí a strach. V kombinaci s nevýkonnou ekonomikou. Dnes se lidé neumějí vyrovnat s nabídkou, která na ně odevšad útočí. Všichni chtějí kvalitní auta, nové baráky a zapomínají, že si na ně musejí nejdříve vydělat. Ale celkový negativní obraz není pravdivý. Ať jde o ekonomiku nebo další parametry. Pro mě je posvátná demokracie a svoboda slova. Ty tu přece jsou. 

Dával byste při jmenování premiéra přednost člověku, který by prosazoval razantní úspory? 

Jistě. Ale úspory jsou jednou věcí a tou druhou podpora ekonomiky a tomu odpovídající podnikatelské a právní prostředí. 

Může hlava státu bojovat s korupcí? Na ni si lidé stěžují patrně nejvíce. 

Otevřela se řada kauz, což ukazuje, že policie, státní zástupci i soudy jdou správným směrem. Prezident nemůže dělat o mnoho více, než že takové kroky podpoří. Není ale nutné být papežštější než papež. Korupce se táhne od starověku, dá se asi jen omezit prostor pro její růst. Problémem je to, co se děje v krajích, tedy způsob přidělování dotací. Bylo by lepší hlídat to z centrální úrovně, garantem by mělo být ministerstvo financí. 

Co si myslíte o budoucnosti sociálního státu? 

Nikdo mě nemůže podezírat, že bych byl asociál. Jsem doktor medicíny a vím, co je to utrpení. Když se ale podíváte na lidí, kteří sociální dávky nadužívají, tak slyšíte, že většinou mluví o právech a daleko méně o povinnostech. Mnozí z nich se chovají velice asociálně k těm, kteří jim dávky vlastně poskytují. 

Jinde v Evropě je to ale také tak. 

Což je problém. Je hezké říkat, že dáme dávky všem, kteří si o ně řeknou. Z toho, co se naslibovalo a i realizovalo, se strašně špatně ustupuje. Vezměte si bouře ve Francii, když se řeklo, že 35hodinový pracovní týden přece jen nestačí. Hned tam byli v ulicích. Dostávat příplatky za to, že chodím včas do práce jako třeba v Řecku, je také ukázkou, že se to leckde v Evropě přehnalo. 

Nápravu evropské dluhové krize nevidíte ve vzniku evropského superstátu. I mnozí čeští experti ale mluví třeba o bankovní unii. 

Mnoho evropských politiků varuje, že tudy cesta nevede. I slovenský premiér Robert Fico upozorňuje, že eurozóna nemá na to, aby zůstala tak početná jako nyní. Pokud jde o bankovní unii, tak se nic přesného neví. Pokud by zdravé české banky posílaly aktiva svým nemocným matkám do zahraničí - to si představit neumím. 

A euro? 

Na západ od našich hranic se na odborné úrovni diskutuje o tom, že Německo bez reciproční odezvy nemůže dál posílat peníze jinam. Euro je politický projekt, který přezíral rozdílnou ekonomickou úroveň. Pro Českou republiku je vzdálené, o termínu jeho přijetí dnes už nemluví ani ti největší eurohujeři. 

Nehraničí český skepticismus až s rozbíječstvím? Jako kdysi za rakouské monarchie.

Vždy jsem byl pro vstup do Evropské unie. To, co se nyní odehrává, ale směřuje k centralismu. Mám obavu, že řízení ekonomik z Bruselu nebude pro jednotlivé země prospěšné. To není skepticismus, ale realismus. 

Říkáte o sobě, že jste sportovec a chcete vyhrávat. Na Jana Fischera i na Miloše Zemana ale už hodně ztrácíte. 

Vnímám průzkumy, ale nejsem jimi nějak zdrcen. Kdo strmě vyletí nahoru, může začít i strmě klesat. 

Podle politologů lidé chtějí strany, a tím i jejich kandidáty potrestat. 

Teze je to zajímavá, ale chybná. Za všemi kandidáty stojí nějaká politická strana. 

Za Janem Fischerem? 

Za jeho politickou kariérou kdysi stály tři strany - ČSSD, ODS a Strana zelených. Každý má nějaký politický background, minimálně nějaký politický názor, akorát ho od někoho neslyšíme. Mnozí z kandidátů v minulosti začínali v úplně jiné straně, a to straně komunistické. 

Jak to bude s financováním vaší kampaně - budete mít kromě peněz ze stranické pokladny i silné sponzory? Ti zatím stojí spíše za Fischerem, možná i za Zemanem. 

Nečekám, že budu mít nějakého mnohamilionového sponzora. Řada lidí se však hlásí, jde o částky ve výši desítek, možná stovek tisíc korun. Jsem docela rád, že je to právě takhle: kvůli průhlednosti a navíc nebudu nikomu zavázán. 

Prezident pracuje i se symboly. Vyznamenal byste bratry Mašíny, kteří se kdysi prostříleli na Západ a zabili přitom řadu lidí? 

Mám úctu k jejich činům, ale navzdory tomu, co jejich skupina vykonala, bych jim státní vyznamenání neudělil. Vyznamenání udělované hlavou státu má občany spojovat a s názorem na jejich činy je to u veřejnosti tak 50 na 50. 

Co když budete muset jmenovat vládu s podporou komunistů? 

Pokud by hrozila varianta vlády s podporou komunistů, svolal bych demokratické politiky a hledal řešení na základě jejich spolupráce. Myslím, že by se nějaký konsenzus našel. A pokud ne, tak bych vládu s komunisty stejně nejmenoval. 

Tu by mohl jmenovat šéf sněmovny, pokud by v ní levice získala většinu. 

To bych abdikoval. 

Jdete do boje o Hrad s tím, že pak možná odstoupíte? 

Ústava mluví při jmenování vlády o třech možnostech - dvakrát premiéra jmenuje prezident, potřetí předseda poslanecké sněmovny. Pokud by mi první pokus nevyšel, před druhým bych opět povolal demokratické politiky k rozhovorům. Jestli by ale po 24 letech opravdu hrozil návrat komunistů k moci, tak je abdikace namístě. 

Platilo by to i v případě menšinové vlády ČSSD s podporou komunistů? 

Mluvme na rovinu: to je přece úplně jedno. 

Od pádu komunismu uplynula více než dvě desetiletí. Nejsou už komunisté jiní než kdysi? 

Přečtěte si jejich program. Vidím v něm znárodňování a řadu principů, které jsme kdysi pocítili na vlastní kůži. O jaké změně svědčí, když jejich poslanci kladou věnce Klementu Gottwaldovi, jednomu z největších vrahů v Československu? Jak by se lidé z disentu nebo ti, kteří tu trpěli v 50. letech, tvářili, až by jim ze Strakovy akademie začal kázat nějaký soudruh? 

Přemysl Sobotka (67)

Vzdělání: V roce 1968 v Praze absolvoval Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy. Kariéra: Po studiích nastoupil do liberecké nemocnice, kde se v roce 1991 stal primářem rentgenologického oddělení. Ve stejném roce vstoupil do ODS a pohyboval se pak v komunální politice. O čtyři roky později byl poprvé zvolen za Liberec senátorem. V letech 2004 až 2010 stál v čele senátu, nyní je jeho prvním místopředsedou. Dvakrát výrazně zasáhl do fungování ODS: v roce 2002 vyzval k odchodu z předsednické funkce Václava Klause a v roce 2010Mirka Topolánka. V obou případech se tomu tak i stalo. Soukromí: Je podruhé ženatý, jeho manželka Radmila je zdravotní sestrou. Z prvního manželství má dvě dcery. Mezi jeho koníčky patří sport a turistika. 

MUDr. Přemysl Sobotka

kandidát na prezidenta
1. místopředseda Senátu PČR
předseda regionálního sdružení
člen gremia s hlasem poradním