Novinky Mediální výstupy

Považuji prezidentovo rozhodnutí poslat zákon zpět poslancům k pozornějšímu přezkoumání za lidsky hodnotné a správné z následujících důvodů.

 

 

Novelu zákona 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí si svým způsobem na České republice vymohlo několik zahraničních institucí. Vysoká komisařka OSN pro lidská práva. Dětský fond OSN a Evropská komise. 

 

Tyto nadnárodní instituce působící mimo území České republiky tvrdí, že je u nás příliš mnoho dětí v ústavní péči a málo v péči pěstounské a požadují, aby děti do tří let svého věku byly pouze v pěstounské péči. 

Jaká je skutečnost? ČR nedrží" evropský rekord 20 000 dětí v ústavech, jak se tvrdí, neboť je třeba rozlišit pobyt v ústavech, a tzv. ústavní výchovu. Z oněch 20 000 dětí je asi 10 000 dětí handicapovaných, z nichž plných 9 600 je v dětských ústavech na přání rodičů. 

 

Další 2 000 dětí jsou v kojeneckých ústavech a asi 2/3 z tohoto počtu se ve věku 3 let vrací do svých rodin. 

 

Ano, v dětských zařízeních je asi 8 000 těch dětí, které buďto samy páchají trestnou činnost, či žijí v rodinách s tak vážnými problémy, že je jim lépe v péči profesionálních pečovatelů. 

 

Kritika ze zahraničí je proto neobjektivní, ubližuje těm, kteří se o takové děti u nás starají a posuzuje nás podle svých vlastních standardů z pohodlné vzdálenosti. 

 

 

Bez jakékoliv debaty je fakt, že dítě má mít svoji rodinu. Má vyrůstat ve vlastním prostředí, obklopené milujícími lidmi, má se od svých rodičů učit ctít a pěstovat hodnoty. Rodina má být dítěti kruhem bezpečí a jistoty. S krizí rodiny a jejích hodnot, tak často módně opovrhovaných, však roste počet dětí, které nemají štěstí dobrých rodičů. Prožívají nekonečná traumata rozvráceného prostředí, ve kterém jsou přítomny drogy, alkohol, domácí násilí, sex na prodej, promiskuita, atd. 

 

Pro takto sociálně deprivované děti je prostředí dětských zařízení vysvobozujícím a stimulujícím. To sice zákonodárci ve své novele uznávají, co však přehnaně glorifikují na úkor po léta fungujícím dětským ústavům, je vnucování náhradní rodinné péče dítěti skoro za každou cenu. 

 

 

A zde je jeden z hlavních sporných momentů vetované novely. Z onoho ctěného a váženého pěstounství, které je pro pěstouny samotné posláním, činí novela povolání. 

 

Dnešní odměna pěstouna je vymezena ve výši 3 126,- Kč. Novela zvyšuje tuto částku na 8 000,- Kč a přiznává jí statut platu (pečující osoby budou důchodově pojištěny). 

 

Spornost tohoto rozhodnutí je nasnadě. Říká-li zákonodárce, že náhradní rodinná péče má vždy přednost, a pokud současně z tohoto typu péče tvoří povolání, chtě nechtě vytlačuje to nejpodstatnější: péči o dítě z lásky, z touhy mu pomoci, z ušlechtilého lidského hnutí pokusit se dítěti nabídnout mír domova. 

 

Děti nejsou zboží, a ani pečovatelská péče nemůže být námezdní. 

A kde se najednou vezme tolik nových, připravených pěstounů z povolání", počítáli novela s rušením kojeneckých ústavů? Myslí ministerstvo práce a sociálních věcí vážně, že to vyřeší státní náborové kampaně? 

 

To by zřejmě nebylo dobře. Kruté pro děti samotné, skličující pro ty dnešní ctihodné pěstouny z lásky. 

Pan prezident vrátil Sněmovně novelu zákona o sociálněprávní ochraně dětí k novému zvážení z několika dalších podstatných důvodů a ve svém zdůvodnění napsal, mimo jiné, že zákon je bezcitný a surový". 

 

Po prostudování všech souvislostí považuji jeho rozhodnutí vetovat právě tento zákon za správné: obsahově i lidsky.