Novinky Mediální výstupy

(Hospodářské noviny) Ministr kultury nebývá zrovna nejviditelnějším členem vlády. U současného šéfa resortu to ovšem v posledních měsících neplatí. Hlavním důvodem bylo zvýšení koncesionářských poplatků pro Českou televizi a Český rozhlas, které schválila Poslanecká sněmovna přes tuhý odpor opozice. Místopředseda ODS Martin Baxa, jenž je v čele resortu kultury od prosince 2021, k tomu mimo jiné říká: „Česká televize byla nucena už pro rok 2025 přistoupit k opravdu dramatickému snížení vlastní výroby, protože došly peníze.“ Není to jediná záležitost, v níž si vyslechl kritiku. Bylo to třeba i za zavedení takzvaného statusu umělce, za rozruch kolem údajně povinné registrace youtuberů u Rady pro rozhlasové a televizní vysílání nebo kvůli zařazení české pivní kultury na seznam národního dědictví – vyhlásil ho v první únorový den, kdy v Česku začíná tradiční „abstinentský“ měsíc.

Krátce po nástupu na ministerstvo kultury jste v jednom rozhovoru vysvětloval, proč nechcete zvyšovat koncesionářské poplatky pro veřejnoprávní média. Jeden z hlavních důvodů byl, že by se to mohlo obrátit proti veřejnoprávním médiím. Pak jste změnil názor, a přesně to se stalo.
To jsem byl předvídavý.

Nevidíte to teď jako chybu? Tlak opozice na Českou televizi a rozhlas je teď extrémní, včetně pohrůžek, že se po volbách poplatky zruší úplně.
To, co jsme udělali, bylo správné. V programovém prohlášení vlády se píše, že zajistíme ekonomickou stabilizaci médií veřejné služby. V létě 2022 jsem si myslel, že lze najít nějaké jiné cesty. Ale už na podzim mi bylo jasné, že od chvíle, kdy se naposledy poplatky zvedaly, uplynula tak dlouhá doba, že bez toho, aby se touto cestou zvýšily příjmy, se ekonomická stabilizace médií veřejné služby udělat nedá.

Zároveň jste v roce 2022 říkal, že by se mělo diskutovat o úloze veřejnoprávních médií. Ale žádnou velkou diskusi o tom, co by měla dělat, jsem od té doby nezaznamenal. Jak to s ní tedy bylo?
Myslím si, že debata běžela, a to dost intenzivně. Jejím výstupem je, že ve velké mediální novele jsou memoranda o veřejné službě České televize a Českého rozhlasu, která definují úkoly veřejné služby a roli veřejnoprávních médií vždy na pět let. Debata o jejich roli byla zatuhlá proto, že minulé vlády podle mě zcela vědomě nechtěly médiím veřejné služby pomáhat. Moji předchůdci nebyli ochotní o tom dlouhá léta mluvit. Takže jsme tu debatu v české společnosti dlouho nevedli a to je teď poznat. Nedá se to dohnat za dva roky.

Nejsledovanější pořady v ČT jsou v podstatě reality show – StarDance a Peče celá země. Patří i toto do veřejné služby?
Nejde o pravidelné pořady, které běží každý den, týden nebo měsíc. A třeba v případě StarDance je ta debata snadná – vypadá jako snadný terč.

Ano, ono se to přímo nabízí.
Ale taky se vždycky nabízí odpověď, že je to formát, který vymyslela BBC, jež je etalonem veřejnoprávních médií. Myslím, že zákony, které definují, co mají dělat média veřejné služby, nejenže jsou pořád platné, ale také jsou velmi dobře napsané. Česká televize i Český rozhlas dobře reagují na to, jak se proměňuje svět – technologicky i svým obsahem. A prosazením zvýšení poplatků tato debata určitě nekončí. Bude‑li příští vláda ochotná o médiích veřejné služby věcně a s dobrým úmyslem diskutovat, stejně k nějakým změnám dojde. Vývoj v západních státech je patrný a Česko ho bude nějak reflektovat.

Jaké změny máte na mysli?
Technologické změny. To znamená, že obě veřejnoprávní média se budou muset víc a víc soustřeďovat na online obsah. Budou muset přizpůsobovat svoje formáty. A obě média to dělají už dnes.

A debata ve smyslu rozsahu vysílání nebo vlastní tvorby? Nejde jen o reality show, ale například i o detektivky nebo seriály – to jsou věci, které určitě zvládnou soukromá média.
Když si to česká společnost řekne v nějaké strukturované debatě, může to nastat. Ale nemělo by to být tak, že Andrej Babiš s Tomiem Okamurou (lídři opozičních stran ANO a SPD – pozn. red.) řeknou, že Česká televize je nenažraná hydra a zdroj vládní propagandy, a nejsou o tom ochotní vést věcnou debatu. Takže abych odpověděl stručně, jsem přesvědčený, že se do budoucna média veřejné služby změní. Ale změní se tehdy, když se ta diskuse s nimi povede věrohodně. A jenom připomenu, že Česká televize byla nucena už pro rok 2025 přistoupit k opravdu dramatickému snížení vlastní výroby, protože došly peníze.

Mluvilo se i o možnosti zvýšit příjmy veřejnoprávních médií z reklamy. Proč jste nešli touto cestou?
Jsem proti tomu, aby se fakt, že se dlouho nezvyšovaly poplatky, řešil zvyšováním podílu reklamy. Velká mediální novela nepomáhá jen médiím veřejné služby, pomáhá celému mediálnímu trhu. Její významné součásti přinášejí omezení obchodních příjmů veřejnoprávních médií.

Aby nekonkurovaly soukromým?
Ano. Podporujeme omezení obchodního podnikání veřejnoprávních médií. Tím zdůrazňujeme, že jsme na trhu, kde všichni aktéři jsou důležití – veřejnoprávní média, soukromá rádia a televize, online vydavatelé – a mají mít podmínky i přes navyšování peněz pro veřejnoprávní média výhodné pro všechny. Proto se nemůže zvyšovat reklama v médiích veřejné služby, naopak se má obchodní podnikání omezovat, aby měla v době zvyšování koncesionářských poplatků větší ekonomické možnosti ta soukromá.

V programovém prohlášení vlády jste slibovali, že hospodaření veřejnoprávních médií bude kontrolovat také Nejvyšší kontrolní úřad. Proč k tomu nedošlo? A jak důkladně jste zkoumali jejich hospodaření, než jste navrhli zvýšit poplatky?
Musíme ctít zákony. Ty samozřejmě ukládají povinnost České televizi a Českému rozhlasu auditovat své hospodaření standardně. A vedle toho tam jsou jejich tradiční kontrolní mechanismy – rady České televize a Českého rozhlasu a jejich dozorčí komise. Stát nesmí zadávat nějaké externí audity médií veřejné služby, ale hospodaření je kontrolováno a ty zprávy jsou veřejně přístupné. To je další ze lží, které šíří ANO a SPD, že není žádný dohled nad hospodařením veřejnoprávních médií.

A kontroly NKÚ?
Loni v létě jsme se s tehdejším ministrem pro legislativu Michalem Šalomounem dohodli, že připraví zakotvení kontroly NKÚ do ústavy. Pak přišly turbulence.

S jeho koncem ve vládě skončily i tyto snahy?
Ano. Mrzí mě to, protože zavedení kontrol NKÚ by posílilo věrohodnost debaty, ale bohužel se to nestihne. Ale mám za to, že bude‑li dobrá vůle, v příštím volebním období na to dojde, protože s tím souhlasí všichni: obě veřejnoprávní média, politické strany napříč spektrem.

Obhájci financování veřejnoprávních médií koncesionářskými poplatky tvrdí, že silná média veřejné služby jsou důležitá pro demokracii. Jenže když jsou to instituce s obrovskými rozpočty a vláda s nimi může dělat ledacos, je to dvojsečné.
Od začátku 90. let, kdy veřejnoprávní média vznikla v současné podobě, nikdo nezpochybnil, že je potřebujeme. Bylo folklorem na ně nadávat, viz třeba volební kampaň Miloše Zemana, ale nikdo nenarušil konsensus. Potřebujeme je, protože ve veřejnoprávních médiích vlastně každý dostane svůj hlas. Když mám zjednodušeně říct, k čemu slouží, tak k tomu, že mluví ke všem občanům České republiky. Každý se v nich najde. Myslím, že je to důležité pro zachování stabilní společnosti, nejenom svobody a demokracie. A tím chci zdůraznit, podtrhnout s vykřičníkem, že v žádném případě netvrdím, že by soukromá média nebyla schopná zajistit zpravodajství a podobně. Ale jen média veřejné služby hovoří ke všem a najde se v nich jak ten, kdo má rád StarDance, tak ten, kdo má rád folklor nebo dokumenty nebo nějaké čistě menšinové žánry.

Další ne zrovna populární věc, se kterou jste přišel, byl takzvaný status umělce. Jaký je jeho účel? Působí to tak, že jsou to dotace pro neúspěšné, kteří se sami neuživí.
Ne. Jsou obory, ve kterých příjmy jsou z podstaty nižší. Jde o nenárokovou podporu pro ty, kteří splňují kritéria tohoto druhu. Stipendia budeme vypisovat jako ministerstvo kultury z vlastního rozhodnutí.

Platí, že by na to mělo být vyhrazeno 126 milionů korun?
Neplatí, ta částka byla navržena, když jsme počítali s účinností od letošního 1. ledna. Ale účinnost bude až od července, takže to bude nějaké nižší číslo. Splnili jsme, že status umělce zavádíme do právního řádu České republiky, a bude záležet na budoucích vládách, jestli se vydají cestou zemí, kde je status umělce navázán na velkou podporu umělců, a to třeba podporou daňovou, v placení sociálního a zdravotního pojištění. Nebo jestli jiné vlády zůstanou u formy, kterou jsme zvolili my.

Jak se bude o stipendiích rozhodovat? Budou nějaká „měkká“ kritéria nebo dojmy členů komise, která je bude přidělovat?
Registraci pro status umělce získá ten, kdo se přihlásí a splní kritéria daná zákonem, tedy že 24 měsíců v posledních třech letech se věnuje umělecké práci jako hlavnímu zdroji obživy. Tady v té místnosti se údajně dělávaly přehrávky, když tu sídlil Pragokoncert, ale rozhodně to nebude nic takového.

Kdo a jak tedy rozhodne, který umělec dostane stipendium?
Bude to fungovat jako normální stipendijní program. To znamená, že výběrová komise bude rozhodovat, jestli tvůrčí projekt splnil nějaké základní parametry. Nebude se posuzovat, jestli jeho knížka bude, nebo nebude kvalitní. Mimochodem stipendia už dnes existují, je to standardní nástroj.

Velké vášně vyvolaly taky další dotace, se kterými jste přišli – pro herní vývojáře.
Vy to tedy máte nastudované, to je dobré.

Při rešerších jsem narazil na ledacos. Třeba jak vás nazvali nejlevicovějším ministrem a hrobařem ODS, který zavedl nové dotace, zvýšil poplatky a podporuje alkoholismus.
To jsem taky četl. V tomhle paláci se dají přežít čtyři roky velmi pohodlně návštěvami výstav a koncertů. Já jsem se touto cestou nevydal, tak to mám za to.

Zpět k dotacím pro vývojáře. Chtěla je Asociace herních vývojářů, na druhou stranu ale ti největší – třeba Daniel Vávra z Warhorse Studia nebo Marek Španěl z Bohemia Interactive – se proti nim ohradili dost ostře, prý deformují trh.
Ta věc je ve Státním fondu audiovize úplně nová. Počítalo se s ní už před mým nástupem na ministerstvo a vycházelo to z nějaké potřeby dát příležitost začínajícím vývojářům, kteří potřebují nějakou základní podporu na rozjezd. Zda se to naplní, uvidíme. Je to vlastně jediná část Státního fondu audiovize, která nemá proti výdajům příjmy. Bude záležet na představenstvu fondu, zda dotace na gaming bude vypisovat a v jaké výši.

Čili není jasné, jestli vůbec dotace budou a za kolik?
Zatím ne. Ve chvíli, kdy rozhodnu o tom, kdo fond audiovize povede, a až bude fungovat představenstvo, tito lidé se budou rozhodovat o tom, zda a v jaké výši dotační programy vypíšou. Část hráčského prostředí je přesvědčena o tom, že je to užitečné, ti velcí si myslí, že by to měl být byznys bez dotací. My jsme se vydali cestou opatrné podpory.

V programovém prohlášení vlády se píše, že přizpůsobíte autorské právo 21. století. Co se v tom udělalo? Narážím na kauzu Vodafone versus OSA, která ukázala zastaralost vyhlášky o náhradních autorských odměnách za mobilní telefony.
Součástí velké mediální novely je zrušení povinné registrace pro youtubery, což byla taky kauza, ze které jsem měl zavařenou hlavu. Pak to byla novela autorského zákona, současně implementace evropské směrnice o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání a video platformách, ta prošla v roce 2022 velmi dobře. Připomenu jednu věc, která zůstala víceméně bez povšimnutí. U novelizace autorského zákona se říkalo, že je k ničemu a že proti pirátům nezabere. A třeba Ulož.to už neexistuje. Neříkám, že zaniklo jen kvůli zákonu, ale prostředí začalo být pro tento druh – ani to nechci říct – podnikání čím dál tím nepříznivější.

S těmi náhradními odměnami něco stihnete udělat, aby se předešlo podobným sporům, jako byl ten mezi Vodafonem a OSA kvůli platbám za mobilní telefony?
Zadali jsme aktualizaci vyhlášky, která odměny určuje. Zadali jsme průzkum prostředí, co se v něm dnes děje. Myslím si, že to nestihneme v tomto funkčním období, ale svému nástupci to budu předávat výrazně rozpracované.

Na závěr mám ještě otázku na českou pivní kulturu. Vy jste ji vyhlásil jako české kulturní dědictví a vysloužil jste si skoro posměch, že opěvujete, jak se v Česku příliš pije alkohol. V čem je pivní kultura tak speciální?
Když jsem předával na Břevnově ten certifikát, citoval jsem autora z první třetiny 19. století. Psal o tom, že náš národ vznikl v hospodách. Obrozenci se scházeli v hospodách, pracovali tam ve prospěch národa. To není jenom Hašek nebo Hrabal. Je to regulérní kulturní fenomén. Neříkám, že vyhlašování na první den „suchého února“ bylo šťastné, ale tak to vyšlo, vstoupily do toho různé externality.

(Autor: Jan Němec)

Rozhovor vyšel v Hospodářských novinách.

Martin Baxa

ministr kultury
místopředseda strany
poslanec PČR
krajský zastupitel
předseda regionálního sdružení