Novinky Mediální výstupy

(www.army.cz) V Praze se dnes koná Velitelské shromáždění náčelníka Generálního štábu Armády České republiky. Cílem tohoto pravidelného setkání velení Armády ČR je vyhodnotit priority rozvoje české armády a hlavní úkoly za loňský rok. Níže najdete projev ministryně obrany Jany Černochové.

Vážený náčelníku Generálního štábu, vážení generálové, velitelé, kolegyně, kolegové.

Před 3 lety v předvečer zahájení ruské krvavé války na Ukrajině jsem se před vás poprvé postavila na velitelském shromáždění ve funkci ministryně obrany. Tehdy to ještě bylo po boku náčelníka Generálního štábu pana generála Aleše Opaty.

Za tu dobu se událo opravdu mnohé. Čelili jsme společně pandemii, živelním pohromám, převratům v Africe, odkud jsme museli stahovat i naše vojáky. Ale nastartovali jsme největší modernizaci armády v její novodobé historii. Navzdory turbulentnímu ekonomickému vývoji jsme prosadili zásadní garanci finančních prostředků pro obranu a měnili jsme i další legislativu. Ty poslední tři roky jsme se tedy opravdu nenudili.

Tehdy se vám tady slibovala, že armáda už nebude záložní kasičkou pro jiné resorty. A díky vládě Petra Fialy tomu tak opravdu není. Přestože by tato vláda mohla populisticky dávat peníze na jiné oblasti, ostatně jak je k tomu častokráte vyzývána, tyto možná populistické kroky by nám přinesly více bodů, ale my jsme tak činit nechtěli a vypořádali jsme se i s ekonomickými obtížemi, protože obrana byla, je a nadále bude naší prioritou. Proč? Protože jsme odpovědní vůči dnešku i zítřku, jsme odpovědní vůči těm, kteří v této zemi žijí a chtějí v ní žít a díky tomuto úsilí tedy vůbec armáda může procházet modernizací, kterou zažila možná naposledy v 80. letech minulého století, a ze které bohužel v té technice čerpáme ještě dodnes.

Modernizace se týká jak pozemních sil, tak těch vzdušných, ale určitě nezapomínáme ani na další domény, na kybernetickou či vesmírnou. Před 3 lety jsem tu také řekla, že jako vaše ministryně obrany jsem připravená činit těžká rozhodnutí, i dělat tvrdou práci. Věřím, že jsem dokázala, že svoje sliby dokážu proměnit v činy a hmatatelné výsledky, ale stále platí to, že žádné velké a zásadní změny nemůžou proběhnout přes noc ani během jednoho volebního období. To, co se desetiletí neřešilo, se za 3 roky snadno napravit nedá, ale musíme na tom i dál tvrdě pracovat, nepolevit a udělat maximum, abychom udělali vše potřebné i v tomto roce. Krok není skok, ale těch kroků, dílčích kroků, jsme udělali opravdu hodně.

Přes všechno, co jsme společně odpracovali, nám současný svět ukazuje, že to do budoucna nebude stačit. Nástup nové administrativy prezidenta Donalda Trumpa to odhaluje v plné nahotě. A v kontextu vývoje těch posledních měsíců snad už nikdo nepochybuje o tom, že evropské členské státy Aliance musí v posilování obrany zvýšit své tempo na maximum a že Evropa se prostě dál nemůže spoléhat na to, že za ní ten silnější bratr, který žije za oceánem, vyřeší každou její krizi. Nelze již dále hřešit na to, že se o naše problémy někdo postará a modlit se před každými volbami v USA, aby se k nám náhodou nový prezident neotočil zády. A nejde jen o pozici současné hlavy Spojených států, ale o celkovou situaci ve světě, která je nejzávažnější od konce Studené války. Souvisí s ní i nové cíle výstavby schopností, které bude schvalovat NATO na letošním summitu v červenci a všichni předem víme, že na ně rozhodně 2 % HDP stačit nebudou. My všichni, co tady sedíme, jsme si toho vědomi už dlouho, ale teď je na nás a na přesvědčování naší společnosti, aby si to dostatečně uvědomila i tato společnost, včetně politické reprezentace, té současné i budoucí.

Pro modernizaci ozbrojených sil a zajištění naší obranyschopnosti jsme vytvořili ten nejlepší základ. Nyní ale musíme ještě více přidat a já si moc přeji, aby si to vzala za své i vláda, která vzejde z letošních podzimních voleb. Nemáme totiž žádný čas na to, abychom věci obrany naší země už dál odkládali a každý, kdo bude tvrdit cokoli jiného, bude mluvit proti zájmům naší země a proti zájmům naší společnosti.

Stejně jako si my tady uvědomujeme, v jaké situaci se nacházíme a jaké výzvy jsou před námi, jsme si také dobře vědomi toho, že nebude snadné je překonat, a je celá řada faktorů, která jde proti našemu úsilí. Část těch faktorů už zmínil pan náčelník generálního štábu. Samozřejmě jeden z těch faktorů jsou finance, kterých je vždycky málo. V loňském roce jsme prvně po více než 20 letech dokázali dosáhnout hranice 2 % HDP obranných výdajů. Trvalo to dlouhých 10 let od summitu NATO ve Walesu, který potvrdil platnost tohoto aliančního závazku přijatého na summitu NATO v Praze v roce 2002. Touto optikou tak jde téměř o zázrak. Když byste si dali tu práci, podívali se do koaličních prohlášení všech těch vlád z tohoto období, jistě byste tam navyšování výdajů na obranu našli, ale slova zůstala slovy a skutky jsme museli činit až my.

Druhým, a troufám si říct, že ještě větším problémem, jsou lidé a jejich ochota převzít odpovědnost za obranu vlastní země. U tohoto tématu se na chvilku zastavím. Určitě všichni dobře víme, že obrana je věcí celé společnosti a jedině odolná společnost vytváří odolný stát, který přežije všechny krizové situace. Máme to takto přesně napsáno i v obranné strategii. Od profesionalizace naší armády je obrana postavena zcela na dobrovolnosti a dnes máme celou řadu institutů, jak se lidé mohou zapojit. Občan se může stát vojákem z povolání, příslušníkem aktivní zálohy, může absolvovat dobrovolné vojenské cvičení či se nechat dobrovolně předurčit. Jde o možnosti, které bohužel neexistovaly už od počátku profesionalizace naší armády.

A i z toho důvodu není bohužel zájem občanů takový, jaký bychom si přáli a hlavně potřebovali. Nemáme ani dostatek profesionálů, ani příslušníků zálohy, byť se počty obojího pomalu zvyšují. A bohužel neexistuje žádné jednoduché řešení, jak se s tím rychle a jednoduše vypořádat. Nacházíme se v situaci, kdy nám populace stárne. Mladých lidí ubývá. Podle prognóz to nebude do roku 2050 ani trochu lepší. Ani první případy sílící automatizace nesnižují výrazněji přetlak na trhu práce. Resort Ministerstva obrany je přitom jen jedním ze zaměstnavatelů, takže čelí podobným obtížím při získávání a udržení personálu jako kdokoli jiný. Máme tendenci hovořit v této souvislosti pouze o náboru do armády, ale to je jenom část. Stejným problémům s náborem totiž čelíme i v civilní části resortu, například ve stavebních, akvizičních, ekonomických oblastech máme zásadní problém se získáváním nového personálu, a to je pro armádu stejně závažný problém jako nedostatek vojáků.

Za posledních 30 let totiž došlo k přesunu velké části obslužných činností do civilní části a pokud nebude tato podpora funkční, budete tím trpět i vy vojáci, tedy armáda. A tedy obrana naší země. Právě proto připravujeme zadání potřebných výzkumných studií a průzkumů, jejichž výsledkem by měla být tolik skloňovaná komplexní analýza, díky ní bude možné přijít s konkrétními opatřeními a doporučeními, jak této vážné situaci systémově, a hlavně dlouhodobě čelit. A to jak v oblasti doplňování a udržení vojenského personálu, tak toho civilního. Musíme se dívat na tu problematiku celkově, ale každopádně i vedle toho musíme zároveň pracovat na změnách, o nichž již víme, že jsou nutné.

Jsem proto opravdu velice ráda, že nebývale rychlým tempem, a legislativním procesem, prochází novela zákona č. 221/1999 Sb. o vojácích z povolání, která je nyní v Senátu a která zvyšuje některé finanční benefity včetně náborového příspěvku. Když jsem tady stála před vámi vloni, tak jsem říkala, že v sobě musím najít odvahu tento zákon ve Sněmovně otevřít. Pamětníci vědí, že otevírání zákona č. 221 se všichni ministři báli obrazně řečeno „jako čert kříže“, protože samozřejmě věděli, že zejména lidová tvořivost v poslaneckých lavicích může napáchat nedozírné škody na tomto zákoně a místo dobrého záměru se z toho může stát legislativní paskvil. Já jsem vám tehdy slibovala, že se pokusím ten návrh projednat v režimu takzvané devadesátky, tedy na jedno hlasování. Což se Poslanecké sněmovně Parlamentu, přes všechny předešlé boje, které tam kolem toho zákona byly, nakonec podařilo. A teď tedy je před námi ještě hlasování v Senátu a podpis pana prezidenta. Ale každopádně mi věřte, že to vyžadovalo obrovské úsilí. Děkuji všem kolegům, jak z civilní, tak z vojenské části, kteří s přesvědčováním mých kolegů v Poslanecké sněmovně pomáhali a jsem velmi ráda, že dnes tady před vámi můžu stát a můžu vám říct, že jsem i tento slib bezezbytku splnila.

Je pozitivní, a určitě všem nám jasné, že hlavním motivem pro službu nejsou jen peníze, byť samozřejmě potřebujeme peníze k životu. Všichni i vy, pokud chcete, aby fungovala armáda i v některých regionech, ve kterých třeba se nám ten nábor tak nedaří, víte, že peníze mohou být tím hlavním motivačním prvkem. Ale my se chceme zaměřit i na nefinanční motivaci a tu ovlivňujete vy, přímo velitelé. Vy vytváříte pracovní kulturu, atmosféru na útvarech, vy znáte úplně nejlépe všechny vaše podřízené, znáte jejich přednosti, znáte jejich nedostatky, znáte jejich starosti, znáte jejich přání. Jste to vy, kdo je může motivovat nebo naopak demotivovat. Stabilita a předvídatelnost je to, co chtějí a co se jim mnohdy nedostává. V tom máme všichni velký dluh a rezervy, a k tomu, aby se to změnilo, nepotřebujeme žádnou novou a přelomovou strategii, ani koncepci, ani nové zákony. Mysleme na to všichni, prosím.

Poslední oblastí, kterou krátce zmíním a která také nepřeje našemu úsilí, je oblast průmyslových kapacit. Kdybychom i v dalších letech navyšovali obranné výdaje o vyšší desítky miliard korun ročně a měli bychom z hlediska personálu dostatečné absorpční schopnosti na takový rozpočet, musí se to potkávat se situací na trhu obranného průmyslu. Ani přes 3 roky trvající válka na Ukrajině bohužel Evropu v tomto ohledu zcela neprobrala a fronty na vojenskou techniku se stále prodlužují.

Minulý týden jsem byla na zahraniční cestě v Indonésii a na Filipínách spolu s podnikatelskou delegací lidí ze zbrojního průmyslu asociace pod AOBP. Ujištění, které jsem si přivezla, je zcela jednoznačné. Zájem zemí všech regionů světa o zbrojní dodávky rapidně vzrůstá a my nemáme čas se dlouho rozmýšlet. Musíme na jedné straně dbát o rozvoj našeho obranného průmyslu, aby měl přístup k bankovním produktům a mohl budovat své kapacity – to je úkol pro politiky – ale na druhé straně musíme být co nejpřesnější ve svých plánech na pořizování techniky, a rychlých potřebných krocích, jejich realizaci a nedělat zbytečné chyby, neměnit třeba specifikace v průběhu akvizičního procesu. A to je úkol pro vás a další zaměstnance resortu obrany.

Závěrem mi prosím dovolte zopakovat: Všechny věci, které jsme společně tvrdě odpracovali, jsou pouhým krokem, nikoli skokem, v naplnění toho, co v oblasti obrany potřebujeme v nekompromisní realitě 21. století, na kterou armáda ani naše společnost nebyly připraveny.

Již roky můžeme sledovat stupňující se napětí a nestabilitu nejenom na Ukrajině, ale i na Středním východě, v Africe, Asii. Jasně vidíme, že moderní války jsou kombinací těch tradičních konvenčních, až po ty asymetrické. Odehrávají se ve všech doménách, což klade mnohem větší důraz na zdroje, na budování schopností, na udržitelnost a v neposlední řadě i na přípravu. Klíčové jsou informace a jejich sdílení, stejně tak jako zpracování velkých dat a jejich ochranu. Umělá inteligence, robotizace, automatizace a autonomie však nikdy úplně nenahradí člověka. Stále tu bude volený zástupce občanů, který bude rozhodovat. A stále tu bude voják, který bude bojovat a bránit ostatní před protivníkem.

Kolegyně, kolegové. Jsou před námi těžké úkoly, ale věřím, že je naše společnost i armáda, která tuto společnost chrání, zvládne. Děkuji vám všem, kteří nám s tím pomáháte a jdete do toho s námi. Děkuji vojákům a vojákyním Armády České republiky za jejich službu České republice a za to, že jsou vždycky tam, kde je naše vlast potřebuje. Díky za vaši službu.

Jana Černochová

ministryně obrany
poslankyně PČR
expertka pro obranu