Quo vadis, Slovensko? Bezpečnostní rizika Ficovy politiky
Slovensko je naším blízkým spojencem, strategickým partnerem v rámci NATO a EU a zemí, se kterou máme nejen historické, ale i bezpečnostní vazby. Proto mě znepokojuje současný vývoj, kdy se slovenská vláda pod vedením Roberta Fica odklání od jednoznačné podpory Ukrajiny a přiklání se k postojům, které dlouhodobě vyhovují Ruské federaci.
Tento posun není jen otázkou vnitropolitického směřování Slovenska. Má hluboké dopady na bezpečnost středoevropského regionu a jednotu NATO, která je klíčová pro obranu našeho prostoru před vnějšími hrozbami.
Robert Fico nikdy nebyl jednoznačně prozápadním politikem, ale jeho současná rétorika a kroky představují zásadní změnu. Již v minulosti se stavěl skepticky k sankcím proti Rusku, kritizoval vojenskou podporu Gruzii v roce 2008 a v roce 2014 po anexi Krymu sice referendum neuznal, ale zároveň odmítal tvrdé kroky vůči Moskvě.
Po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022 Fico agresi sice odsoudil, ale zároveň opakovaně tvrdil, že Ukrajina je „nejzkorumpovanější stát světa“ a že válka je „konfliktem mezi Ruskem a USA“. Po návratu k moci v roce 2023 slíbil, že Slovensko „nepošle na Ukrajinu ani jediný náboj“, což naplnil zastavením vojenské pomoci Kyjevu.
Tento posun však není jen otázkou domácí politiky, ale má konkrétní dopady na bezpečnost regionu:
1. Oslabení východního křídla NATO
Slovensko se dosud podílelo na posilování aliančních struktur a podporovalo jednotnou obrannou strategii vůči Rusku. Pokud se však nyní začne vymezovat vůči společné politice NATO, oslabí to soudržnost východního křídla aliance. V případě eskalace konfliktu na Ukrajině nebo ruské agrese proti jinému státu by mohlo dojít k váhání v koordinaci obranných opatření.
2. Prostor pro ruskou hybridní válku
Slovensko se již dnes potýká s masivním nárůstem proruské propagandy a dezinformačních kampaní. Ficova vláda, která se snaží minimalizovat význam ruské hrozby, může nevědomky nebo vědomě vytvářet podmínky pro další šíření ruského vlivu, ať už skrze média, politiku nebo bezpečnostní složky. Zkušenosti z jiných zemí ukazují, že tam, kde vláda přijímá proruské narativy, roste míra veřejného skepticismu vůči Západu a oslabuje se schopnost reagovat na bezpečnostní hrozby.
3. Destabilizace vztahů s Polskem a Českem
Polsko a Česko patří mezi nejvýraznější zastánce pomoci Ukrajině a jasné obranné politiky vůči Rusku. Pokud se Slovensko bude stále více přiklánět k postojům Viktora Orbána v Maďarsku, může to narušit regionální obrannou spolupráci. Tato situace by mohla vést k oslabení klíčových projektů, jako je posilování společných vojenských kapacit a koordinace obranyschopnosti regionu.
4. Riziko geopolitických důsledků v případě ruského vítězství
Pokud by se Rusku podařilo vojensky uspět na Ukrajině, přehodnotilo by to bezpečnostní architekturu celé Evropy. Rusko by se stalo přímým bezpečnostním rizikem nejen pro Slovensko, ale i pro celou střední Evropu. V takovém scénáři by Ficova politika vedla k izolaci Slovenska, jeho oslabené pozici v NATO a v konečném důsledku i k nižší schopnosti země bránit se případným ruským ambicím.
5. Politická nestabilita jako bezpečnostní hrozba
Slovensko se v posledních letech potýká s narůstajícím politickým napětím, což se může stát další bezpečnostní výzvou. Pokud Ficova politika povede k vnitřnímu rozkolu společnosti, může být využita vnějšími aktéry, kteří budou usilovat o destabilizaci Slovenska jako součásti Západu. Podpora proruských hnutí, rostoucí radikalizace některých skupin a oslabování demokratických institucí by mohly vytvořit podmínky pro vážné bezpečnostní krize.
Slovensko nesmí být slabým článkem evropské bezpečnosti
Slovensko je důležitou součástí evropské obranné strategie a jeho odklon od jednoznačné podpory NATO a EU může mít hluboké důsledky. Ficova politika sice může krátkodobě přinést politické body mezi proruskými voliči, ale dlouhodobě oslabuje Slovensko a činí ho zranitelnějším vůči bezpečnostním hrozbám.
Pokud má Evropa čelit současným výzvám jednotně, je nutné, aby všechny členské státy NATO a EU držely společnou linii. Slovensko si nemůže dovolit stát se slabým článkem, který podkopává alianční strategii a dává Rusku příležitost k dalším destabilizačním krokům v regionu.
V této době si nemůžeme dovolit váhání ani oportunismus. Historie nás učí, že každé oslabení evropské obrany přináší jen větší riziko pro naše země. Slovensko by mělo zůstat pevnou součástí společné bezpečnostní architektury, ne se vydávat cestou, která ho může z této struktury vyřadit a zanechat ho osamocené v geopoliticky stále nebezpečnějším světě.
poslanec PČR