Novinky Mediální výstupy

(www.blesk.cz) Ve studiu Hráčů ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) hýřil optimismem. Tvrdí, že v nadcházejících volbách může koalice SPOLU nad konkurenčním ANO vyhrát, pokud do toho dá všechno. A také, že kdyby byl šéfem státní kasy i podruhé, daně z příjmu by nezvedal.

Bude-li další funkční období vaše, plánujete zvyšovat daně, ať už nepřímé nebo přímé, ať už z příjmu fyzických osob nebo právnických osob?

Za ODS říkám, že ne.

Takže vůbec nic?

Vůbec nic neznamená, že nebude fakt nic.

To je zvláštní věta.

Chtěl jsem říci, že nemůžu vyloučit, že některé parametry se upraví. V tomto volebním období jsme v prvním roce snížili daně o 30 miliard a to se bere jako fakt, hotovo. Pak jsme je o 30 miliard zvedli a výsledek byl skoro nula a tak jsme vlastně porušili své sliby? Má se to sečíst a říci, jestli se to zvedlo celkově, nebo ne. Ať odpovím, jsem proti větší progresi u příjmových daní, u DPH daníme spotřebu, to je něco jiného. Spotřební daně se zvyšují velmi často za potlesku občanů a politiků, což znamená, že nakonec vyberete méně, protože cigarety se koupí za hranicemi a ty daně místo v českém rozpočtu končí v tom polském.

Co takové euro? Bude tématem kampaně?

Toto téma určitě není mezi nejdůležitějšími, které voliči chtějí, aby vláda a parlament řešily.

A budete-li opět ministrem financí, tak nastoupíme cestu vstupu do eurozóny? Protože kritéria už budou splněna.

Největším problémem toho rozhodnutí je malá podpora veřejnosti. Všechny analýzy, které jsme se dali udělat, ukazují, že to bude politické rozhodnutí. Nenajdete v nich ekonomické důvody, které vám jednoznačně řeknou, zda je výhodnější euro přijmout či odmítnout.

Analýza stranou, co si o tom myslíte vy?

V této chvíli by mi nevadilo ani jedno řešení, ale v této chvíli bychom to (přijetí eura – pozn. red.) s respektem k tomu, co si myslí veřejnost, nebyli schopni obhájit.

Co uspořádat referendum?

Zcela mimořádně si to asi umím představit, ale pak si musíme říct, co s těmi výsledky. Pokud se řekne, že většina řekla ano, nastartuje se proces, který trvá tři, čtyři, pět let, nikdo neví. Ale co v okamžiku, kdy se v referendu řekne opak? Má se to brát jako názor navždy anebo se má opakovat za tři, čtyři, pět let? Úkolem těch, kteří euro autenticky chtějí, je získat podporu veřejnosti a k tomu je potřeba shody politických stran.

A tu podporu se nebudete snažit získat.

V kampani si myslím, že ne. Ale to je zatím jenom můj osobní názor.

V poslední době je moderní mluvit o psychice, duševní kondici. Tak jaká je ta vaše od doby, co jste ministrem financí?

Politika je práce, o kterou se ucházíme, oslovujeme voliče, říkáme: zvolte nás, pak chceme být raději ve vládě než v opozici. A když o to usilujeme, pak bychom si neměli stěžovat.

Ale je to stresující, ne? Usíná se vám špatně? Máte stres?

Je to stresující. Většinou se mi usíná dobře, někdy špatně. Ale stresujících profesí bychom i mimo politiku napočítali celou řadu.

Co vám pomáhá?

Četba a fyzická aktivita.

V jaké etapě působení v téhle funkci to bylo nejsložitější?

Nejsložitější politicky bylo vyjednat konsolidační balíček. Bylo tu pět stran, které měly možná stejný cíl, ale také pět názorů na to, jak ten cíl splnit. Někteří chtěli šetřit více, jiní méně, měli plno nápadů, my jsme jako ministerstvo financí všechno propočítávali; i věci, o kterých jsem si myslel, že nejsou rozumné. Ale aby se dalo rozhodovat, musíte mít podklady. A z rozpočtů bylo nejsložitější sestavit rozpočet na příští rok, protože když šetříte, je to nejjednodušší první rok. Každý další rok je to těžší, protože už jste něco uspořili a teď musíte vymyslet něco dalšího. Letos jsou navíc (sněmovní – pozn. red.) volby a předvolební rozpočet je sestavovat nejtěžší, protože mnozí ministři, možná všichni, se chtějí předvést a velmi často k tomu potřebují výdaje státního rozpočtu.

Nebudou vám ti ministři vlastně zazlívat, že říkáte, že utrácejí veřejné peníze, aby se předvedli před volbami?

No to já nevím. Já si myslím, že vzhledem k tomu, že je volební rok, to (rozpočet – pozn. red.) dopadlo relativně dobře. Jen jsem říkal, že kdyby byl nevolební rok, tak by ten výsledek byl možná lepší. To si myslím, že je pravda, tak nebudu lhát.

A co jste si „vyjednal“ pro sebe, protože i pro vás je to volební rok? Vypadá to, že jste skončil jen s ostře kritizovaným rozpočtem.

Ostře kritizovaného… jako asi ano, ale obsah kritiky směřoval na půl procenta příjmů a maximálně jedno procento výdajů, takže bych to klidně mohl otočit: sestavil jsem rozpočet, kde 99,5 procenta příjmů bylo bez debaty, a u 99 procent výdajů všichni řekli, že to je dobré. Jinak myslím, že není mojí prací ani ambicí ohromovat voliče. Mojí prací je, abych si byl jistý, že vynakládáme peníze daňových poplatníků rozumně. Nezapomněl jsem ani, že jsem daňový poplatník; stát ani žádné jiné peníze, než ty od daňových poplatníků nemá, a k tomu dluh, který každý rok vyprodukuje. Nám se daří dluhy snižovat. Nevím, proč jsme v České republice fixováni na jeho absolutní částku. Když se státy srovnávají, je to relativně vůči výkonu ekonomiku. To si myslím, že je mnohem spravedlivější, protože kolik z nás ví, jaký je deficit Maďarska ve forintech a deficit Polska ve zlotých nebo deficit Slovenska v eurech? Ale víme, že to je třeba mínus 6 procent vůči HDP a u nás pouze mínus 2,4 procenta. Nikdy jsem netvrdil, že ty rozpočty jsou skvělé a že je nejde lepší sestavit. Tvrdím, že jsem politický realista a že to bylo maximum možného. Kdybych to sestavoval sám, jsem si jistý, že je ten deficit nižší.

Měl jste někdy třeba i chuť říci: ne, já vám prostě víc nedám, a vy se všichni podle toho zařiďte?

Kdybych měl takové tabulky, které ukazuji, tak na jedné by bylo „nemám“ a na té druhé „nedám“. Občas za mnou chodí ministři a nejen ministři a říkají: chtěl bych s vámi jednat, to bude hrozně složité, já chci peníze. A já říkám: ne, to bude jednoduché.

Tak proč to dopadá, jak to dopadá? Proč jsou deficity standardně vyšší než v roce 2009, kdy byla celosvětová krize?

Protože se mezitím změnily ve všech volebních obdobích mandatorní výdaje a nelze vyjednávat o tom, jestli dáte na důchody méně, než kolik říká zákon, či jestli dáte na obranu méně, než jsou nyní povinná 2 procenta HDP. Když si řekneme, že jsou výdaje rozpočtu kolem 2300 miliard, tak k debatě zůstává 200 až 250 miliard. A to je nejtěžší politický úkol: změnit ty povinné výdaje, protože je někdo dostává, je na to zvyklý a pokud to chcete omezit, jako jsme udělali v našem konsolidačním balíčku, je to nepopulární opatření.

No, mohlo se vám to podařit více, to asi sám uznáte.

V této koalici ne.

Neplatíte daň za to, že se ji Petr Fiala chce za každou cenu udržet? A když vy se ozvěte proti některému výdaji, on řekne, že to vydat musíte?

Rozpočet projednáváme všichni dohromady a nestačí, že přesvědčí mě; musí přesvědčit ostatní členy vlády a říci: chápu, že ty máš priority, ale moje priority, milé kolegyně a kolegové, jsou důležité, takže mě prosím podpořte a kolegovi dejte o něco míň. Mám dvě možnosti: buď dám každému trochu, anebo zkusím vybrat ty věci, které považuji za nejvíce důležité.

Říkal jste, že se chcete cítit dobře i jako daňový poplatník. 100 miliard na správu státního dluhu, s tím jste spokojen coby poplatník?

No nejsem. To je účet za 30 let hospodaření České republiky. Státní rozpočty někdy dopadly lépe, někdy hůře, ale na umoření dluhu jsme neposlali ani korunu, jen platíme úroky. To je ale běžné, patříme v tom k lepším státům v Evropské unii. Nemůžeme se však uklidňovat, že jsme sedmí nebo osmí z 27, máme se dívat na ty, kteří jsou lepší než my.

Cítíte za to nějakou zodpovědnost? Že to nekleslo?

Já cítím odpovědnost za ty tři roky, kdy jsem ministr financí, ale za ty předchozí samozřejmě ne.

Jak vážně podle vás Petr Pavel doopravdy zvažoval, že rozpočet pro letošní rok hodí pod stůl?

Netuším. Já jsem byl panu prezidentovi představit návrh rozpočtu předtím, než ho schválila vláda. Pak, když pan prezident požádal o vysvětlení, jsem byl rád, že můžu přijít obhajovat návrh schválený Sněmovnou. Jak hodně to zvažoval, to není otázka na mě.

Jaká byla atmosféra na té schůzce? Slyšela jsem, že premiér Fiala byl na něho poměrně drsný.

Na pana prezidenta? To můžu vyloučit.

A jaká tam tedy byla atmosféra?

Pracovní. Konstruktivní. Dopadlo to dobře.

Tu kritiku, že tam je nevyjasněných asi 43 miliard, ale žádný z analytiků včetně prezidentova ekonomického poradce, nikdo zpátky nevzal.

Tak kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.

Proč by to chtěl dělat poradce prezidenta?

Já myslel především politické oponenty. Nikdy jsem nezpochybnil, že v těch položkách (dotace na obnovitelné zdroje, příjmy z emisních povolenek apod. – pozn. red.) jsou jistá rizika. Nejsou ale tak velká. Nevím, jestli to je 43 miliard nebo 35 miliard, není to nula. Na druhé straně se můžeme podívat, na kolik jsme se (v predikcích rozpočtů na další rok – pozn. red.) trefili v minulosti a trefili jsme se třeba na 100,2 procenta, na 99,8 procenta. Jenom v těch obrovských číslech i půlprocento dělá třeba 10 miliard. A kdybychom to převedli na situaci rodiny, tak když si naplánujete příjem 30 tisíc a dostanete o půl procenta méně, což je asi o 150 korun méně, s tím se vypořádáte. V rozpočtu jsou to miliardy, ale je to stejný úkol.

Přesto když bylo potřeba 30 miliard na sanaci škod po povodních, tak se rozpočet na minulý rok musel předělávat. Ty peníze jste nikde nenašli, i když to je podobná situace.

Protože to byla mimořádná věc a nikdo nerozpočtuje tak obrovskou částku v rezervě. To není rozumné.

Ale vy říkáte i k rozpočtu na rok 2025, že kdyby to v průběhu roku nějak nevycházelo, tak kapitoly přepočítáte a peníze v rozpočtu najdete. A když šlo o povodně, tak to najít nešlo…

Povodně přišly v polovině září, kdy už jsou pryč příjmy a máte jen tři měsíce na to, abyste vyškrabali výdaje v jiných kapitolách. Podle mě to byla adekvátní reakce.

Široce se komentovalo, že jste si schválili 30 miliard na sanaci škod po povodních a utratili 15 miliard. Kam šel zbytek?

Neutratilo se 11 miliard, o to je nižší deficit (pro rok 2024, který byl původně schválen ve výši 252 miliard, pak navýšen kvůli povodním na 281 miliard a skončil na 271 miliardách – pozn. red.). O ty další 4 miliardy jsme navýšili výdaje na obranu, protože známe přístup nové americké administrativy a náš spojenecký závazek, že to mají být 2 procenta HDP a až v dubnu budeme přesně vědět od Českého statistického úřadu, jaký byl výkon ekonomiky za loňský rok.

Generální tajemník NATO i zvolený americký prezident Donald Trump mluví o tom, že by investice do obrany členských států měly být dokonce 3 respektive 5 procent HDP. Může tohle Česko někdy naplnit?

V letošním roce to 1 procento HDP navíc znamená 85 miliard výdajů navíc, takže je to obrovská částka. Ta diskuse se má vést jinak: co všechno jako demokratický svět potřebujeme a co jsme schopni efektivně vynaložit. Ty velké projekty (nákupy – pozn. red.) běží už několik let. Pět procent HDP si umíme jako částku spočítat, i to, co by to udělalo s dluhem. Ale za co bychom je efektivně vynaložili, to v této chvíli nevidím. Mnohem pravděpodobnější budou 3 procenta, a pokud k tomu dojde, nebude to z roku na rok ale v průběhu let.

Je to vůbec pro Česko splnitelné jinak než na nekonečný dluh?

Je, ale politicky je to nemožné, protože buď to zaplatíte na dluh a zvednete deficit, anebo…

…omezíte sociální stát, což zní z NATO.

Nemyslím si, že je rozumné ani správné to (obranu versus sociální stát – pozn. red.) stavět proti sobě. Jsou jiné oblasti, kde má stát ještě rezervy, jde třeba o moje »oblíbené« národní dotace. Máme přemýšlet o tom, jestli stát není zbytečně velký, jestli nemáme zrušit nějaké agendy.

To jste nějak významně udělali? V obecném povědomí to není.

V mém resortu jsme za ty více než tři roky snížili počet pracovních pozic asi o 1200 nebo 1300. To vůbec není málo a o to jsou nižší výdaje toho rezortu.

V programovém prohlášení máte automatickou valorizaci slevy na poplatníka. Teď od toho dáváte ruce pryč s tím, že na to nejsou peníze a že jste netušili, jaké přijdou vnější šoky. Není to alibismus?

Není. Navíc, trošku vás vezmu do kuchyně té politiky, jsem pro tuto část programového prohlášení nebyl, nepovažoval jsem ji za rozumnou.

Proč?

Protože když budeme všechno automaticky valorizovat, tak o čem budeme jednat? Všechny výdaje budou záviset na tom, jestli bude inflace 3 procenta nahoru či dolů?

A když se valorizují platy ústavních činitelů, tak vám to nevadí?

Ale valorizují se v závislosti na platech v celé české ekonomice. A jak to chcete jinak udělat?

A proč se nemůže obdobně valorizovat i ta sleva na poplatníka?

Protože je to daň. Občan očekává, že ze zaplacených daní dostane nějaké služby. Touhle automatickou valorizací snižujete daňové příjmy. Pak je fér říci: ano, může to tak být, ale služby neporostou, nebude lepší kvalita, větší rozsah. Můžeme mít nižší daň, ale ať je pak společenská dohoda, že bude nižší rozsah služeb, které stát poskytuje.

Jak máme ta programová prohlášení brát vážně, když teď řeknete, že se vám to nikdy nelíbilo a že to vlastně nesplníte?

Možná je to chyba. Já jsem příznivec velmi úsporných vládních programových prohlášení, protože čtyři roky jsou dlouhá doba, ať už jde o vnitřní nebo vnější podmínky.

Proč nebylo úspornější? Protože v koalici bylo moc subjektů?

Myslím, že kdyby to dělala jedna politická strana, je to možná také detailní, ale měla by všechny kompetence a sílu vše prosadit. V okamžiku, kdy vás jedná pět, je to mnohem komplikovanější. Každý tam bude chtít mít nějakou svoji programovou prioritu a ty strany nemají stejný program. Takže já jsem spíš příznivcem toho naznačit směr, princip. Vím, že máme být nároční na vládu, ale představme si, že si každý z nás udělá nějaký osobní plán na čtyři roky. A říkat si, že splnit pod 100 procent je katastrofa, nebere v potaz, že se priority během let mění.

Až budete navrhovat rozpočet na rok 2026, který zdědí další kabinet, nekoketujete s tím, že tam necháte tzv. windfall tax?

Ne, ta končí a jsem rád, že končí. Bylo to určeno na tři zdaňovací období, 2023, 2024 a 2025.

Jste rád… takže je to neúspěšný projekt?

Je to projekt, který jsme vlastně nechtěli. Měli jsme mimořádné výdaje kvůli energetické krizi a mohli jsme zvolit tři varianty: zaprvé nedělat nic, ať si s tím každý poradí, zadruhé dát 140 miliard, ať se to celé kompenzuje na druh. A my zvolili tu třetí možnost, tedy najít mimořádné příjmy a pokusit se, aby to během tří let bylo zhruba vyrovnané – jak ty mimořádné výdaje, tak ty mimořádné příjmy. Mimořádné výdaje už žádné naštěstí nebudou. Ten účet bude nakonec mírně záporný, to znamená, že mimořádné výdaje státního rozpočtu na pomoc s vysokými cenami energií budou vyšší než příjmy, ať už jde o odvody z každé vyrobené megawatthodiny nebo z windfall tax.

Vy jste opět šéfem volební kampaně SPOLU. Co je tentokrát složitější?

Nemáte ten bonus, že jdete z opozice. Proti konkurentům se budeme vymezovat, to je stejné, ale když jste v opozici, přinášíte naději na změnu. To teď nemůžeme nabídnout.

Co zbývá?

Zajímavý program pro voliče.

Budete ho mít?

Pevně věřím, že ano, jinak bych tu funkci nezastával. Nemusím kandidovat, když si řeknu: tak napíšeme špatný program, nikoho nebude zajímat, nikdo nás nebude volit. Takhle se k tomu přistupovat nedá a já pevně věřím, že budeme mít nejlepší nabídku.

Už jsou rozdány karty? Premiér Fiala v Blesku řekl, že ač by rád, nemůže stoprocentně garantovat, že bude jedničkou v Jihomoravském kraji, odkud pochází, kde žije.

Pokud bude Petr Fiala kandidovat v Jihomoravském kraji, tak jednička bude, to jsem si úplně jistý.

A bude kandidovat tam?

Je to nejvíc pravděpodobné, ale jak říkal pan premiér a můj předseda, ještě to domluvené nemáme.

Neporozuměli by mu voliči spíš v Praze?

Pro předsedu ODS přicházejí do úvahy dva kraje: buď kraj, ve kterém žije, ke kterému má vztah, anebo hlavní město, protože centrální politika sídlí v Praze. Ty modely byly různé v předchozích letech, ale zdaleka nejpravděpodobnější je, že Petr Fila bude kandidovat tam, kde je doma, to znamená na jižní Moravě.

A vy budete jedničkou v Moravskoslezském kraji.

Budu se o to ucházet v rámci ODS i koalice SPOLU.

Tam by byl vaším soupeřem Andrej Babiš. Na to jste vnitřně připraven? I na debaty? Budete mít dynamičtější, konfliktnější, hrubší projev?

Hrubší nebudu. Jestli mám dynamický projev, musí hodnotit někdo jiný. Jak jste to myslela?

Představte si Andreje Babiše ve Sněmovně a zkuste se třeba tomu trošku přiblížit.

No tak to si představím. Dobrý den, vážení spoluobčané (říká monotónně – pozn. red.). Takhle tam mluví tři hodiny, nevíte, co je začátek, co prostředek, co konec. Takhle působit nebudu, to se podle mě nedá poslouchat. Přijde s takovým tím košíkem, jak se chodí na houby, v tom má výtisky možná i Blesku, to nevím. A teď to vytahuje a náhodně říká: tady včera psali tohle a tady tamto. To není dynamické, to je uspávající. Když z toho vystřihnete zábavný moment, to je něco jiného, ale představte si, že to trvá 180 minut, to je pak těžké.

Co v té Sněmovně po tu dobu děláte?

Popravdě mám jiná jednání.

Proč jste už nyní zahájili billboardovou a letákovou předkampaň?

Máme strategii. Chceme mít začátek, prostředek a finále kampaně.

Jsou tam ale občas zvláštní tvrzení, třeba že jste snížili deficit o 180 miliard.

No 420 (v mld. deficit Babišovy vlády v roce 2021) mínus 180 je 240 (v mld. navrhovaný deficit na rok 2025).

Alena Schillerová tvrdí, že jste nastoupili v prosinci roku 2021, tak máte vycházet až z rozpočet pro rok 2022.

To je hezké. To jsem se fakt zasmál. Takže Alena Schillerová měla deficit 420 miliard a to nesmíme počítat.

No tak dobře, ale ušetřili jste 180 miliard anebo teprve ušetříte do konce roku 2025?

Klidně jsme mohli sečíst meziroční úspory (oproti deficitu v roce 2021, který činil 420 mld. – pozn. red.) za čtyři roky a to reálné číslo by bylo 340 miliard v rozpočtech za tři roky.

Není to slovíčkaření? Nebo hra s čísly?

Jsou to počty.

Vy tam také máte slogan, že jste zbavili Česko závislosti na Rusku, což také není pravda. Do Česka pořád proudí ruská ropa, ruský plyn.

Ale my jsme nenapsali, že jsme nevzali ani kubík plynu z Ruska. Závislí ale fakt nejsme a to vám potvrdí každý odborník na energetiku. Od ledna neteče nic a není žádný problém. V zimě 2022 a 2023 jsme taky neodebrali nic, loni to bylo horší. Nedělá to vláda, ale obchodníci. Ale přece interpretace být závislý a nevzít nic, to jsou dvě různé věci.

Jak moc výhodná je pro ODS ta formace zvaná SPOLU, když preference KDU-ČSL a TOP 09 jsou v jednotkách procent. Do toho je tam to sdružené kvórum 11 %.

No to není žádná hranice. Je to výhodné pro všechny tři partnery. Zaprvé ty programy máme relativně podobné, zadruhé by se voliči mohli bát, že některá ze stran, kterou chtějí volit, se do Sněmovny nedostane. Takhle mají jistotu, že jejich hlas nepropadne.

A nemáte v ruce nějaký model, který by říkal, že těch 11 % by mohl být problematickou hranicí?

To je komické. To je jako kdybychom řekli, že by ANO mohlo mít problém s 5 procenty.

Co vám tedy říkají vaše volební modely?

Že máme šanci vyhrát a že nás čeká těžká práce, abychom ten cíl splnili.

Co když ho nesplníte? V jakém momentě je vhodné, aby případně padaly hlavy?

Náš volební kongres vychází na březen nebo duben roku 2026, což je nějakých pět měsíců po volbách a to je spravedlivé. Ti, kteří dostanou důvěru, vedou stranu do voleb, a když chtějí znovu kandidovat, musí přesvědčit členy, že splnili úkol.

Takže nebudete ani vy jako první místopředseda po případně zpackaných volbách dávat k dispozici funkci?

To mi přijde pár měsíců před řádným termínem vnitrostranických voleb skoro zbytečné. Já v této chvíli ani nevím, jestli budu chtít obhajovat svoji stranickou pozici. To bude záležet na úspěchu ve volbách a člověk má mít nějakou sebereflexi.

Jaká budou hlavní témata kampaně?

To vám nepovím. To se včas dozvědí všichni.

Zajímavou událostí byl konec nejvyššího státního zástupce Igora Stříže, který se vám nikdy nezamlouval, ani jste se to nebál otevřeně říkat. Bude vyměněn Lenkou Bradáčovou, jenže ta se vám prý taky nezamlouvá.

Jsem hrozný člověk.

Jaké máte výhrady?

Jestli myslíte, že u každého tak důležitého bodu rád vedu podrobnou debatu a ptám se na plusy a minusy, je to pravda. Ale to není nic výjimečného. Máte pravdu: bývalý nebo ještě stávající nejvyšší státní zástupce určitě moji podporu neměl, nicméně ta situace podle zákona je vlastně jednoduchá. Vládě může navrhnout personální obsazení pouze ministr spravedlnosti, nikdo jiný, a každý ministr, který hlasuje, je buď pro, nebo proti, ale nemůže přinést protinávrh. Bylo to pevné přesvědčení pana ministra spravedlnosti, že to správné řešení.

A vy jste byl proti?

Na vládě při hlasování jsem proti nebyl.

Ale výhrady máte, nebo postrádáte debatu.

Nepostrádám, já jsem ji vedl. A jestli zájem o takovou debatu označujete jako výhrady, tak já to hodnotím jinak. Chci mít přiměřenou jistotu, že jsem se dozvěděl, co jsem se potřeboval dozvědět, a že jsem měl na základě čeho se rozhodnout.

Čili vaše nejistoty byly uklidněny.

Hlasoval jsem pro.

Protože jste byl přesvědčen anebo proto, že už jste nechtěl klást odpor tam, kde by byl zbytečný?

Neviděl jsem lepší řešení.

Z čeho tedy plynuly ty vaše otázky?

Já nechci nikdy komentovat interní debaty na vládě.

O Igoru Střížovi jste řekl, že se vojenských prokurátorů báli i komunističtí lampasáci, že ho chcete odvolat. Umíte takhle otevřeně mluvit o Lence Bradáčové? Anebo nechcete? Bojíte se?

Kdybych měl stejně silné negativní stanovisko, tak ho řeknu.

Čili není tak negativní.

Určitě ne. To bych nehlasoval pro.

Vy jste do ODS vstupoval roku 1991 jako zakládající člen. Jakým hnutím osudu?

Ano, byl jsem na ustavující schůzi v Opavě. Ale ať si nikdo nemyslí, že jsem byl na ustavujícím sjezdu v dubnu 1991 v Olomouci. Ta nabídka mi přišla atraktivní, politicky zajímavá. Byl jsem mladý, byly dva roky po sametové revoluci a rozhodl jsem se podat přihlášku.

Byla součástí rozhodování fascinace Václavem Klausem?

Fascinace asi ne. Ale bezesporu byl jedním z důvodů, proč jsem tam vstoupil.

Změnily se od té doby vaše pocity nějak výrazně?

Ano, myslím, že ano. Jeden z důvodů, proč jsem vstupoval do ODS, byl i proto, že mi Václav Klaus jako jeden z klíčových politiků Občanského fóra připadal velmi přesvědčivý a prezentoval principy, které mi připadaly sympatické.

Když Václav Klaus dnes říká, že současná ODS není tou ODS, kterou zakládal a podporuje alternativní projekty, které představuje jako autenticky pravicové, jak si to v sobě analyzujete?

To je bezesporu pravda. Dnešní ODS je jiná, než byla v roce 1991, ale i česká společnost je úplně jiná, než byla v roce 1991. Tehdy jsme neměli střední třídu, je jiná doba, ale co se podle mě nezměnilo, jsou principy a hodnoty. Jsou tu možná i jiné priority, ale svoboda, demokracie, kapitalismus a svobodný trh jsou pro mě stejně důležité a vidím je tak i pro ODS.

A co štíhlá státní správa, nepříliš intervencí? Protože zrovna v tomto je současná koalice SPOLU považována za ne úplně transparentně pravicovou a do této kritiky spadá i kritika ODS.

Pětikoaliční vláda není pravicová, ani nebyla pravicová, protože součástí byly strany – tímhle kolegy úplně naštvu – levého středu. To nebylo pět pravicových stran, které vytvořily pravicový program. Nicméně počet státních úředníků v roce 2025 je nižší, než byl v roce 2015. Není to na velké oslavy, ale není to špatný výsledek.

Když padala železná opona, bylo vám 25 let. To se tedy vracíme ještě dva roky před ten vstup do ODS. Kde jste tehdy byl? Jak jste uvažoval o světě?

Když padala Berlínská zeď, přál jsem si, aby ta opona spadla i u nás. Byl jsem rok po povinné vojenské službě. Hrozný zážitek, hrozná zkušenost.

V čem?

Povinná vojna za komunistů? Ježíš Maria! Buzerace, nesmysl, hraní si na vojáky, pokrytectví, zbytečný rok. Jako absolvent vysoké školy jsem byl naštěstí jen rok, ne dva roky. Pak jsem byl ve svém prvním zaměstnání, žil jsem v Opavě, a když přišla sametová revoluce, první informace jsem dostal někdy 19. listopadu. V tom zaměstnání jsem přišel na nějakou malou poradu a říkám „pane řediteli“. Tehdejší ředitel mi říká: pány jsme zrušili, já jsem soudruh ředitel. Střih, je 22. listopadu, jsem mladý, přijdu do ředitelny a říkám „soudruhu řediteli, my budeme stávkovat“ a on říká: tak snad pane řediteli. A já říkám: ne, vy jste ty pány zrušili. Každopádně jsem byl aktivní, přistupoval jsem k tomu (pádu komunismu – pozn. red.) s nadějí a radostí. Pro tu naši generaci to přišlo vlastně včas na začátku naší profesní kariéry. Mrzelo mě, že tohle štěstí neměla generace mých rodičů a prarodičů.

Jak si pamatujete tu atmosféru předtím?

Samozřejmě jsem nezažil ty nejhorší padesáté roky, a nesnáším, když někdo dnes říká, že mu to připomíná tuto dobu. Je to přepjaté a neuctivé k těm, kteří zaplatili svým životem nebo desetiletým kriminálem v uranových dolech. Já zažil už jako dospělý člověk ty osmdesáté roky, kdy se režim držel i bez podobných excesů a byl někdy i k smíchu. Ale strach ve společnosti byl z toho, co se stane, když otevřeně řeknu, co si myslím – z toho, co se stane mně, mé rodině.

Jak to měla vaše rodina s režimem?

Rodiče měli kariérní limity tím, že nebyli komunisté. Tatínek byl stavební technik, investiční technik, maminka učitelka, takže oba dva středoškoláci a před rokem 1989 nemohli postoupit kariérně víc. Já spíš si ještě vzpomínám na svého dědu, který byl malý živnostník, a ten nikdy těm komunistům neodpustil, že tu malou živnost nemohl provozovat dál. To jsou věci, které vás formují.

Vy jste dělal 8 let primátora Opavy. Kdybyste se ve vrcholné politice vyčerpal, dovedl byste si představit návrat?

Ne. Myslím si, že se člověk nemá vracet do těch míst a do těch pozic, které už jednou opustil. Mohu to vyloučit. A možná by nebyl zájem ani na straně voličů.

Nejste oblíbený v Opavě?

To jsem neříkal, ale nejste nikdy oblíbený u všech. My tam míváme dobré volební výsledky a vždycky jsme je u části voličů měli, u části ne. To je normální. Ale já na to vzpomínám rád, protože na rozdíl od té celostátní politiky ty výsledky ještě vidíte, zrealizujete. Rád chodím po svém městě a říkám si: tak tohle se povedlo, tohle se moc nepovedlo, to jsme mohli udělat jinak. Ale ty základní disciplíny jsou v politice vždy stejné.

Před lety jsem se vás zeptala, jestli vás, lidé zastavují na ulici, aby vám třeba vynadali za to, jak vykonáváte funkci. Řekl jste, že moc ne. Zhoršilo se to?

Možná se to trošku zhoršilo, ale nezhoršilo se to dramaticky, asi proto, že je těžší nadávat z očí do očí na ulici, než napsat anonymně.

Chtěl vás někdo inzultovat fyzicky?

To zatím ne, asi i vzhledem k mojí postavě, ale já nemám rád, když po mně někdo sprostě pokřikuje, takže když mám čas, jdu za ním a řeknu: dobrý den, jmenuju se Zbyněk Stanjura, máte nějaký dotaz? To ty křiklouny mnohdy vykolejí. Jednou jsem takhle viděl člověka, jak se chystá na mě promluvit, tak jsem k němu přišel a řekl: dobrý den. On mi položil takovou tu nelogickou otázku: omlouvám se, jste to vy? A jestli jste to vy, tak vás nemám rád. Usmál jsem se a říkám: dobrý den, jsem to já a taky vás nemám rád. Ten člověk se šokovaně zeptal, jak to můžu vůbec říci, když ho neznám. Já odpověděl: ale vy mě také neznáte.

Zbyněk Stanjura

ministr financí
1. místopředseda strany
poslanec PČR