Dáváme si mnohem menší cíle, než jakých jsme schopni dosáhnout
Dveře k lepšímu životu si v Olomouckém kraji zavírají sami lidé. Při svém životním pesimismu se podceňují, dávají si nízké cíle. Pod vedením zahraničních firem ale pracují překvapivě dobře. Vyplývá to ze zkušeností olomouckého primátora Martina Novotného. "Za deset či patnáct let si budeme moci říct, zda jsme ten čas promarnili, či nikoli," říká ve velkém rozhovoru pro MF DNES k dotazu na výsledky nynějších inovací.
Jedny z nejnižších mezd a jedna z nejvyšších nezaměstnaností. Je Olomoucký kraj dobré místo pro život?
To má dvě roviny. První je dědictví, které máme v přírodních krásách či památkách. Z tohoto hlediska je dobrým místem pro život. Složitější je to z pracovní či kariérní perspektivy. To je v některých částech kraje ve směru na sever docela problém.
Která z těchto rovin převažuje?
Odpovím svou zkušeností Olomoučana. Strávil jsem dost let v Praze a v cizině. Ale můj základní životní pocit je být v Olomouci. Podle mě stojí za to zůstat či se vrátit. Myslím, že životní úroveň není měřitelná jen penězi a srovnáváním čísel. Celkový dojem z kraje může být vyšší, než jaký by ukázaly holé cifry.
Jaké jsou tři největší slabiny Olomouckého kraje?
Když pomineme tu základní ekonomickou, je to nedokončená dopravní síť. Další je povaha místních a z ní vyplývající přístup k určitým věcem. Dále taková ta hanácká pomalost, malá dynamika našeho přemýšlení a jednání. S tím souvisí i volba mezi životním pesimismem a optimismem. Lidé směřují spíše k tomu pesimismu či neutralitě.
Zbavuje se kraj těchto slabin?
U jeho jádra, čímž myslím Olomouc a okolí, bych řekl, že ano. Myslím si to i o Šumpersku. Když mluvím s podnikateli, mám dojem, že to tam směřuje k zisku sebevědomí. Ale jsou i části kraje, kde se krize prohlubuje. Kvůli tápání v tom, co bude dál, a úbytku obyvatel jsem tam obrat k lepšímu ještě nezaznamenal.
Mluvili jsme o slabinách. Můžete naopak uvést tři oblasti, v nichž má Olomoucký kraj dobře našlápnuto?
Má potenciál v lidech. Vždy, když mluvím se zástupci zahraniční firmy, která přišla do Olomouce, jsou překvapeni kvalitou pracovní síly a také kultivovaností okolního prostředí. Důležité je to slovo překvapeni. Zatím se nám nepodařilo tu informaci rozšířit. Zařídili bychom, že by podnikatelé nebyli překvapeni, ale šli sem cíleně za obecně známými kvalitami lidí.
Napadá vás i třetí bod?
Je to limitováno nedokončenou infrastrukturou, ale je to výhodná strategická poloha kraje.
Říkal jste, že zahraniční firmy jsou z místních lidí překvapeny, a zároveň jste jako neduh kraje uvedl jejich povahu a pomalost. Jak to jde dohromady?
Náš problém je právě ta schizofrenie. Máme schopnosti, vědomosti a zároveň si nevěříme, propadáme pesimismu a dáváme si malé cíle.
A co úrodná půda Hané? Není právě v zemědělství potenciál kraje?
Tohle je asi jedna z největších hádanek, hodně to souvisí právě s přístupem lidí. Když univerzita plánovala, že jednou z priorit jejího rozvoje oborů budou biotechnologie a genetika, líbilo se nám to. Jsme přece zemědělský region, je to přirozené. Oni nám ale sdělili, že lidé, kteří tu v zemědělství podnikají, nemají o využití poznatků univerzity či moderních trendů v praxi skoro žádný zájem. Partnery pro tyto zemědělské projekty tak Olomouc má ve Spojených státech, Africe, Indii nebo Číně.
Měl by tedy kraj na zemědělství vsadit, anebo je to už, navzdory tradici, prohraná bitva?
Ten přírodní kapitál tady potenciál má, ale rozpor s tím lidským faktorem je tu téměř největší. Může se tak stát, že tu toto odvětví, které má pro budoucnost kraje zásadní význam, skoro nebude. A to kvůli tomu, že místní podnikatelské prostředí má až na výjimky malou dynamiku. Soustředí se jen na udržování tradičních postupů. Nevidím tam moc štik v rybníce.
Platí ta malá dynamika jen pro podnikatele v zemědělství?
U zemědělství to zřejmě platí nejvíce, ale do jisté míry to vidím ve všem. Výjimky jsou to pozitivní, co potvrzuje pravidlo. Opravdu mi vadí, že si klademe mnohem menší cíle, než jakých jsme schopni dosáhnout. Kvůli tomu nejsme schopni zažít ten překvapivý pocit úspěchu.
A co to změní, nástup další generace?
Mám za to, že se to dá změnit v horizontu deseti či patnácti let, což je právě horizont jedné generace. Je to o vzorech, o vytváření lidských vazeb, komunikaci a posilování sebevědomí.
Jste mimo jiné místopředsedou správní rady sdružení OK4Inovace. Jak je tedy potřeba Olomoucký kraj inovovat?
Je to právě o vytváření jiné atmosféry. Jako náš vzor může posloužit brněnské inovační centrum. Musíme se snažit získat pro naši organizaci mladé lidi, třicátníky se zahraniční zkušeností s inovacemi z USA či ze západní Evropy. Budou vědět, jak se to tam dělá a jak je potřeba vzájemně propojit firmy a instituce.
Takže to je ten horizont deseti či patnácti let? Ta nová generace, o níž už padla zmínka?
Myslím, že ano. V Brně měli čtyř či pětiletou fázi příprav a poté už uskutečnili konkrétní obchodní kontrakty. Takže potom už žádné řeči a diskuse. Samozřejmě nic proti nim, to musí být. To je ta první fáze, při které se lidé setkávají.
Proč jsme ale těch pět let de facto za Brnem?
Myslím si, že to vědomí potřeby inovací tady vzniklo později.
Je to dáno tou místní mentalitou?
Ano, je to dáno asi i tím.
A i něčím jiným?
Mentalita se týká všech, třeba i politických reprezentací.
Takže jsme od vás svědky střelby do vlastních řad? Či do řad vašich předchůdců?
Třeba i klidně včetně mě. To si řekněme, my jsme to téma také otevřeli v posledních letech.
Neujel tedy už Olomouckému kraji vlak?
Já pohledu na čas, kdy někdy někde ujel vlak, nevěřím. Švýcarsko bylo před dvě stě lety jednou z nejchudších zemí v Evropě. A také už to tak není.
Snad ale nebudeme čekat dvě stě let...
Ale tam to těch dvě stě let netrvalo. Už možná sto let je jednou z nejbohatších zemí.
Myslíte si, že pro Olomoucký kraj platí již dříve zmíněný časový horizont deseti až patnácti let?
Za deset či patnáct let si budeme moci říct, zda jsme ten čas promarnili, či nikoli.
Takže tehdy přijde i zhodnocení? Mohly by se tak v našem regionu ukázat i nějaké výsledky inovací?
Myslím, že to tak je.
primátor
předseda oblastního sdružení
člen regionální rady
krajský zastupitel