Novinky Mediální výstupy

(Plzeňský deník) Lumír Aschenbrenner stojí v čele slovanské radnice už od roku 1998. Zároveň je od roku 2014 i senátorem za obvod č. 9 - Plzeň město. Výrazný politik se stavěl proti tehdejšímu režimu už před rokem 1989 a svými rebelskými postoji si získal oblibu a podporu u lidí i v pozdější politické kariéře. Byl například jedním z prvních, kdo navrhoval změnu přestupkového zákona, která by problém bezdomovectví pomáhala řešit.

Celostátními i regionálními médii stále rezonuje výzva plzeňského primátora Zarzyckého, aby vláda pomohla s řešením horšící se bezpečnostní situace v Plzni. Například uzákoněním možnosti vykázat nepřizpůsobivé jednotlivce z města. Vy sám jste něco podobného navrhoval už asi před osmi lety.
V roce 2016 jsem byl jedním ze senátorů, kteří tehdy navrhovali změnu přestupkového zákona. V tehdejším zákoně byla možnost vykázat a dát zákaz pobytu, ale netýkala se statutárních měst. Ve statutárním městě bylo možné, aby lidé po vykázání z jednoho obvodu prostě přešli do druhého. Chtěl jsem to vylepšit tím, že by se zákon vztahoval na celé statutární město, ale nakonec se tato možnost v přestupkovém zákoně úplně zrušila. To ale bylo ještě za vlády Bohuslava Sobotky.

Tehdy ten návrh neprošel. Myslíte, že nynější snaha o změnu zákona bude mít větší šanci?
Situace potřebuje komplexní řešení. Vím, že ministr vnitra Vít Rakušan je odpůrcem represí a ani já nejsem jejich milovníkem, ale v některých případech už není jiný způsob, jak takové osoby postihnout. A připomínám, že to není zase tak mnoho lidí. Když jsem se díval v době, kdy ještě mohl být přestupkový zákon naplňován, bylo to v Plzni možná kolem desítky lidí ročně.

Nyní jsme o osm let dále. Vnímáte stejně jako plzeňský primátor a část veřejnosti, že lidé v Plzni přestávají mít pocit bezpečí a situace se postupně zhoršuje?Samozřejmě to může souviset s přítomností velkého množství Ukrajinců. Myslím, že změna zákona je jedna z možností, jak bezpečnosti ve městě pomoci. Ty lidi není jak postihnout. Vím, že se mluví o protiústavnosti, ale o ústavnosti může rozhodnout až Ústavní soud. Muselo by se to nejprve přijmout a pak by se rozhodlo, jestli je to ústavní nebo neústavní. V Anglii v době, kdy jsem podával návrh, platila například možnost zákazu pobytu pro rowdies kolem stadionů. To je ovšem Velká Británie. Ale obecně si myslím, že by to mohlo pomoci, ale není to samozřejmě vše řešící.

Jeden z nynějších senátorů, člen klubu ODS Zdeněk Hraba, chystá zákon, který by měl bezdomovectví fakticky zakázat. Takoví lidé by měli buď pracovat a vydělat si na bydlení nebo skončí ve vězení. Souhlasíte s tak radikálním řešením a koordinujete třeba společně znění návrhu?
Jak znám pana doktora Hrabu, tak ho spíše podpořím, ale musím se s tím blíže seznámit, protože jsem ten zákon nečetl. Ďábel se sice skrývá v detailech, ale pochybuji, že by tam skutečně dával možnost povinnosti pracovat. Ale kam ten zákon směřuje, s tím budu určitě souhlasit. Souvisí to s tím, že poslední dobou se podle mě demokracie mění podle toho, jak se menšina chová vůči většině. V podstatě menšiny, a tím myslím jakékoliv, si poslední dobou takové změny diktují.

Za město Plzeň bojujete v senátních lavicích už deset let. Co se podle vás podařilo a co naopak mohlo dopadnout lépe?
Nastoupil jsem v době, když nás tam bylo z ODS deset a bylo to náročné. V hospodářském výboru jsem byl jediný. Všichni na mě koukali, než si na mě zvykli. Pak jsem měl radost, když jsme vyhráli volby a jak to bude hezké, že nebudu v Senátu v opozici. Ale teď už radost nemám, je to ještě horší, protože vracet zákony vlastní koalici je velmi nepříjemné a málokdy to projde. Máme statistiku, kolik z našich návrhů Poslanecká sněmovna odsouhlasí a které zamítne a úspěšnost je zhruba padesátiprocentní.

Máte třeba možnost z pozice senátora ovlivnit i takové kauzy, jako byl celkem nedávno případ tzv. gigafactory, tedy možné výstavby továrny na baterie do elektrických aut na letišti v Líních?
Ještě s kolegy Pavlem Karpíškem a Vladislavem Vilímcem, kteří už mimochodem senátory nejsou, jsme byli první, kteří psali premiéru Fialovi dopis, aby se to přehodnotilo. Že to není dostatečně projednáno s obcemi, že je tam špatná infrastruktura a že tady na Plzeňsku není nezaměstnanost. Byli jsme v té záležitosti dokonce i u pana generála Karla Řehky. Sice to k ničemu tehdy nedospělo, ale nakonec z toho vycouval samotný Volkswagen, takže z projektu sešlo. Myslím, že je to dobře.

V Senátu jste také navrhl udělení několika medailí a vyznamenání významným osobám. Můžete přiblížit, o koho šlo?Já jsem inicioval například ocenění stříbrnou medailí Senátu pro Richarda Smolu, plzeňského rodáka a šéfa PTP nebo pro Annu Stejskalovou, což byla zase šéfka vozíčkářů. Tyto stříbrné medaile schvaluje předseda Senátu. Také jsem navrhoval státní vyznamenání in memoriam pro světově uznávaného lékaře Ondřeje Hese, který mimo jiné v Plzni vybudoval pravděpodobně největší registr vzácných ledvinových nádorů na světě. Takové návrhy ovšem už schvaluje pan prezident a ze senátních návrhů uspěje ani ne 10% a tento u něj neuspěl, což mě docela mrzí.

Návrh se ale může s odstupem času opakovat. Stává se to někdy?
Samozřejmě že to lze. Třeba bratři Mašínové jsou navrhovaní už poněkolikáté, i když pochybuji, že ti někdy projdou.

Když jsme u Mašínů, vy osobně byste návrh na jejich vyznamenání podpořil?
Samozřejmě mi vadí to, co vadí asi každému. Konkrétně zabití svázaného a omámeného vrchního strážmistra Jaroslava Honzátka. A jestli bych se měl rozhodnout, zda jsou to vrazi, což se o nich říká, anebo hrdinové? Ono je to samozřejmě někde mezi, ale s přihlédnutím ke kontextu té doby jsou pro mě spíš hrdiny než vrahy. Ale mám třeba kamaráda právníka, který mi nasadil brouka do hlavy. On říkal, že pokud by vraždu obhajovali tím, že jsou ve válce, tak v tom případě porušili statut válečných zajatců. Nejsem sice stoprocentně na jejich straně, ale kdybych se měl přiklonit, tak bych návrh podpořil.

Vy jste kdysi inicioval za zajímavých okolností i umístění pamětní desky Václavu Havlovi na budovu borské věznice. Jak to tenkrát probíhalo?
Celé to tehdy vzniklo tak, že v zastupitelstvu města chtěli tenkrát pojmenovat něco po Václavu Havlovi. Padaly tam různé nápady a já jsem říkal, že jestli Havel měl k něčemu v Plzni vztah, tak bohužel jenom k věznici na Borech. Tak jsme nechali vyrobit desku a přilepili ji na sloupek, který byl přímo u cesty. Pak si nás ale povolal tehdejší šéf věznice a já jsem ještě doma říkal z legrace, že si s sebou beru raději kartáček na zuby. On byl ale velice vstřícný a nabídl mi, že to můžeme řešit legálně. Dalo to pak poměrně dost práce, protože jsem musel mimo jiné sehnat i sochaře, což byl František Bálek, ale nakonec se to povedlo.

V Senátu zastupujete město Plzeň a pravidelně mnoho let organizujete i oblíbený Den Plzně v Senátu. To byl váš nápad?
Ona se celá akce původně jmenovala Dny Plzně v Senátu, takže to byly dva dny. Nyní je už zkrácena na jeden, ale buďme rádi za to. Plzeň je jediné město, které má tenhle svůj den v Senátu. Navrhl to už kdysi dávno bývalý plzeňský primátor Jirka Šneberger, můj stálý kamarád a současný asistent. Pak to načas zapadlo a já jsem to jen oživil. Program si většinou navrhuje a tvoří město, protože na to samozřejmě přispívá. Pouze jednou jsem si vymínil, že tam bylo téma Plzeň - kolébka českého bigbítu. Ale obecně jsou tam každoročně jiná hezká témata, třeba Slavnosti svobody v Senátu, Adolf Loos a jeho plzeňské stavby nebo Ochutnejte západočeské baroko všemi smysly.

Dá se vůbec práce v Senátu skloubit s výkonem funkce starosty velkého městského obvodu?
To je pro občany zajímavá otázka. Ale pokud se nějaké funkce dobře doplňují, tak je to právě funkce senátora a komunálního politika. Zkušenosti z radnic se při projednávání zákonů rozhodně hodí. Já mám navíc podobnou výhodu jako senátoři z Prahy, že můj volební okrsek je totožný s mým působením v komunální politice, i když je paradox, že do něj nespadají právě Slovany. Naopak kombinovat funkci starosty s místem poslance bych si rozhodně netroufl.

Předpokládám, že vás jako starostu Slovan nejvíce letos potrápila nedávno skončená dlouhodobá rekonstrukce Koterovské ulice a dalších přilehlých komunikací.
Většina všech emailů a telefonátů, které jsem musel vyřizovat, se týkala právě této rekonstrukce. Samozřejmě se vyskytly dílčí problémy, například s ochranou zeleně, ale firma nakonec dodržela harmonogram a termín dokončení byl pro provoz vozidel vyjma nákladních zkrácen dokonce o jeden měsíc. Chtěl bych využít příležitosti a občanům našeho obvodu i ostatním Plzeňákům poděkovat za jejich trpělivost. Ale od začátku příštího roku se chystá další velká akce, která se dotkne obyvatel Slovan a tou je kompletní obnova vodohospodářské infrastruktury, zpevněných povrchů a úprava veřejného prostranství na Rolnickém náměstí, kudy vede spojka z Doubravky na Slovany. Nyní probíhá příprava dopravně inženýrského opatření, které mimo jiné bude řešit objízdné trasy pro automobilovou dopravu i návrh řešení týkající se MHD. To bude velká komplikace.

Letos se vám ale také podařilo zrealizovat nebo podpořit řadu jiných užitečných akcí a projektů.
Nedávno jsme hasičům Božkov, kteří se věnují hlavně mládeži, dali osm milionů na přístavbu, která má i zelenou střechu, a hasičům v Koterově jsme pomohli jedním a půl milionem korun k zastřešení venkovního prostoru. A co mně udělalo velkou radost, je, že se podařilo vrátit ke kostelíku U Ježíška asi po 15 letech sochy sv. Anny a sv. Josefa. To nás vyšlo na 365 tisíc korun, z čehož Plzeňský kraj se na tom podílel 280 tisíci. A za kostelíkem stojí ještě sv. Mikuláš, a tomu už léta chybí hlava. Chceme proto s kolegou místostarostou Václavem Cinádrem vyhlásit, že se pátrá po hlavě svatého Mikuláše.

A vaše další plány na příští rok? Na co se mohou obyvatelé Slovan a celé Plzně ještě těšit?
Máme vyčleněno 74 milionů a když se podívám na plán investic našeho obvodu Slovany, dal by se příští rok s nadsázkou nazvat "Rokem hasičů". Takže podpoříme hasiče v Koterově 14 miliony, z toho jsme dostali 5 milionů od Ministerstva vnitra a tři a půl od Plzeňského kraje. A hasičská stanice Hradiště dostane 20 milionů korun. Ale opravíme také Chvojkovy lomy za 8 milionů, zrekonstruuje se tam jezírko a terasy nad ním, aby to tam bylo zase hezké. A čeká nás i výměna oken a oprava fasády radnice, což asi občané neuvidí rádi, ale je to po pětadvaceti letech opravdu nutné a to i z energetických důvodů. Bude to stát 30 milionů, což je samozřejmě poměrně hodně, ale z toho nám naštěstí deset milionů dá město. Plánujeme také v delším časovém horizontu rekonstrukci několika škol a školek, což je pro nás prioritou. Chceme zajistit, aby děti měly kvalitní prostředí pro vzdělávání. Zaměříme se také na rozvoj sportovních a kulturních zařízení, ale naším hlavním cílem je zlepšit infrastrukturu a služby pro obyvatele. Chceme také podpořit udržitelnost a ekologické projekty, které pomohou chránit životní prostředí. Důležité je pro nás také zapojení veřejnosti do rozhodování a plánování, aby se lidé cítili součástí komunity.

Co byste si jako starosta pro svůj obvod přál pro příští rok? Co by mělo vyjít, abyste byl spokojen?
Moje největší vánoční přání pro obvod je, aby se konečně přikročilo k realizaci rekonstrukce Jiráskova náměstí. Protože jsme na to získali z Nadace Proměny Karla Komárka 25 milionů korun a my sami jsme přidali dalších 25 milionů. Což není obvyklé, aby obvod přidával na opravu náměstí, to je vždy akce města. Takže tam teď leží 50 milionů korun a pořád se to odkládá a já se každý půlrok ptám na zastupitelstvu náměstka Pavla Bosáka, kdy to konečně začne a zda dostaneme nějaký harmonogram. Tak to je moje přání pro obvod. A pokud bych neměl být přízemní, tak bych jak se často říká, přál pokoj všem lidem dobré vůle. A nám všem abychom dostatek dobré vůle nalézali v příštím roce kolem sebe i sami v sobě.

Lumír Aschenbrenner

senátor