Novinky Mediální výstupy

(www.ods.cz) V Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR proběhl odborný seminář připomínající 35. výročí masové skartace svazků a spisů Státní bezpečnosti během sametové revoluce, kterou tehdy nařídil generál Alojz Lorenc s cílem zahladit stopy po činnosti komunistické tajné policie. Jedněmi z nejdůležitějších vystoupení byly informace o soudních procesech Andreje Babiše na Slovensku a prezentace Ústavu pämati národa o agenturním svazku s krycím jménem „Bureš“, znovu otevírající debatu o odpovědnosti veřejně činných osob za svou kontroverzní předlistopadovou minulost. Seminář se uskutečnil pod záštitou předsedy výboru pro bezpečnost Pavla Žáčka.

Řečníci se shodli, že systém evidence a registrace svazků StB byl propracovaný, přesto však obsahoval mezery, které měly za cíl zakrýt pravou povahu aktivit této tajné policie. Pavel Žáček ve svém vystoupení připomněl, že skartace, které probíhaly z pokynu generála Lorence, měly za cíl zahladit stopy a zamezit pozdějšímu vyšetřování komunistických zločinů. „Pravdu je třeba hledat i po 35 letech. Dokumenty, které se zachovaly, jsou neocenitelným svědectvím doby a ukazují, jak totalitní režim manipuloval s informacemi a společností,“ uvedl Žáček.

Jerguš Sivoš, předseda správní rady Ústavu pamäti národa, představil dokumenty, které byly zachovány i přes masivní skartace na konci 80. let. Mezi nimi jsou spisy agentů, záznamy z kartoték i zprávy z operativních svazků. „Dokumenty potvrzují, že Andrej Babiš byl veden jako agent StB s krycím jménem Bureš. Ačkoliv chybí některé podpisy, postup StB odpovídal dobovým směrnicím, kdy v určitých situacích stačil ústní souhlas se spoluprací,“ uvedl Sivoš. Zmínil také, že podobná praxe byla běžná nejen v komunistickém Československu, ale v celém sovětském bloku.

Adela Martinkovičová, ředitelka Kanceláře Ústavu pamäti národa, ve své prezentaci upozornila na dlouholeté právní spory, které Andrej Babiš neúspěšně vedl na Slovensku ve snaze zpochybnit svou spolupráci s komunistickou tajnou policií. Soudy v minulosti rozhodly, že Andrej Babiš žaloval nesprávnou instituci, konkrétně Ústav pamäti národa, a následně Ústavní soud označil jeho bývalé řídící orgány – příslušníky XII. správy Státní bezpečnosti za nedůvěryhodné svědky. V říjnu 2024 však přesto slovenské ministerstvo vnitra uzavřelo s Babišem smír, v němž mu potvrdilo, že byl neoprávněně evidován jako tajný spolupracovník kategorie agent pod krycím jménem „Bureš“ a že s StB vědomě nespolupracoval. Tento smír se slovenským ministrem vnitra Matúšem Šutajem Eštokem komentoval Pavel Žáček již v minulosti.

Martinkovičová uvedla, že některé chybějící dokumenty, zničené právě během Lorencovy skartace, ztěžují soudní dokazování. Ale zásadní otázka zůstává: je absence vybraných dokumentů dostatečným důvodem k popření odpovědnosti za spolupráci s StB?

Badatel Radek Schovánek z Archivu bezpečnostních složek upozornil, že případ „Bureš“ není ojedinělý, ale ilustruje širší problém, kterým je zachování historické paměti navzdory snahám o její zamlčení. „Skartace 20 tun materiálů na konci roku 1989 měly za cíl zahladit stopy po činnosti StB. Přesto dochované záznamy jasně dokládají, že systém evidence tajných spolupracovníků byl důkladný a vysoce centralizovaný,“ řekl Schovánek.

Pavel Žáček, předseda výboru pro bezpečnost, označil kauzu za důkaz významu ochrany historických dokumentů. „Pravdu nelze skartovat. Je třeba zajistit, aby dochované materiály byly přístupné nejen badatelům, ale i veřejnosti, protože bez znalosti minulosti nemůžeme pochopit, proč čelíme problémům i dnes,“ uvedl Žáček.

Seminář potvrdil, že činnost komunistických mocenských složek, zejména pak Státní bezpečnosti, právě s ohledem na jejich přesah do současnosti, zůstává důležitým společenským tématem. Potvrzuje to nejenom případ Andreje Babiše, který vzhledem ke své politické povaze dalece přesahuje hranice historického bádání. Jde o otázku důvěry v právní řád České republiky, označující Komunistickou stranu Československa i organizace směřující k potlačování lidských práv a demokratického systému založené na její ideologii za zločinné a zavrženíhodné. Ve svém důsledku to může mít dopad na zachování demokratického ústavního zřízení, pluralitního politického systému, ochranu veřejných institucí a hájení historické pravdy. Posilování historické paměti je nezbytné jak kvůli potřebě čelit narůstající relativizaci a zpochybňování zločinnosti komunistického totalitního režimu, tak i kvůli vlastní demokratické budoucnosti.

PhDr. Pavel Žáček, Ph.D.

poslanec PČR
předseda výboru pro bezpečnost PS PČR
zakladatel a první ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek