21. srpen 1968 byl pro většinu národa obrovským šokem
Obrovský šok. Taková byla reakce naprosté většiny obyvatel Československa 21. srpna 1968 ráno. Je to snad nová válka? Čeká nás hladomor? Krveprolití? Další okupace? Tyhle pocity si vybaví každý, kdo to zažil. Moskvou řízená invaze pěti států Varšavské smlouvy do Československa ukázala tehdy celou řadu věcí, které jsou bohužel aktuální i dnes.
Jen formální suverenita
Předně se ukázalo, že suverenita jednotlivých členů východního bloku byla skutečně omezená a formální. Co se v Kremlu rozhodlo, to se v dalších zemích muselo provést. Kdo se vzpouzel, jako Rumunsko, musel počítat s problémy a izolací.
Absolutní neúcta ke konkrétnímu státu
Přes všechny proklamace o bratrské povaze vztahů mezi našimi zeměmi mohla bez problémů ta mocnější země napadnout a silou se zmocnit druhé země, když ona silnější mocnost došla k názoru, že slabší stát dělá něco nesprávně a není stoprocentně a bezvýhradně poslušný.
Absolutní nerespekt k politické reprezentaci sousedního státu
Ačkoliv soudruzi z Moskvy i soudruzi z Prahy vyznávali stejnou komunistickou ideologii a na letištích se objímali a líbali, nedělalo soudruhům z Kremlu problém zcela ponížit své pražské soudruhy a před národem z nich udělat buď hlupáky, nebo poslušné kolaborantské onuce.
Absolutní pohrdání pravdou
Ospravedlnění sprosté vojenské okupace se dělo pomocí lží. Prý se u nás připravovala ozbrojená kontrarevoluce. Jako „důkaz“ posloužily sklady zbraní režimu věrných Lidových milicí. Prý tady bujel fašismus. A kde, prosím vás? Bez ohledu na to, že to všechno byly zcela očividné nesmysly, dodneška jim spousta Rusů věří. A asi proto používá Moskva stejné argumenty i o padesát let později při další sprosté agresi na Ukrajině.
Pamatujme si to
A držme si proto svou svobodu. Buďme citliví ke lžím a dezinformacím. Nesmíme dovolit, aby se naše země ještě někdy dostala do stejně ponižující a stejně nebezpečné vazalské pozice, v jaké byla nad ránem 21. srpna 1968. Tehdy to jinak dopadnout asi ani nemohlo.
poslanec PČR