Novinky Mediální výstupy

(Zemědělec) Předsedkyní vlivného Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (AGRI) Evropského parlamentu se od letošního července stala europoslankyně Veronika Vrecionová. To, jaké výzvy a úkoly před ní stojí, prozradila v dalším pořadu TV Zemědělec, kam přijala pozvání. Podstatnou část tohoto rozhovoru, který je možné poslechnout si také ve formě podcastu, přináší na svých stránkách i týdeník Zemědělec.

Mohla byste přiblížit, co všechno obnáší tato funkce? Jaké vůbec máte pravomoci?

Určitě to ráda přiblížím. Chtěla bych ale připomenout, že i v minulém období jsem pracovala jako takzvaný koordinátor. Za politickou frakci je pro určitá témata určen jeden koordinátor, který vyjednává se zástupci ostatních politických skupin. Každopádně se se svojí funkcí od letošního léta seznamuji a myslím, že jsem se rozběhla. Neznamená to však, že mohu rozhodovat, jak budou vypadat jednotlivé věci v konečné podobě, protože stejně jako ostatní poslanci mám jen jeden hlas. Funkce je to však velmi důležitá, protože mohu ovlivňovat pořad jednání, to za prvé. Posledních pár měsíců se pak velmi intenzivně věnuji vyjednávání s ostatními výbory o kompetencích, protože zemědělskému výboru se v minulém období často stávalo, že velmi silný envi výbor si, řekněme, usurpoval práva a kompetence k jednotlivým legislativám, i když se týkaly především zemědělství. Šlo například o problematiku pesticidů, u níž se garančním výborem stal právě envi výbor, ale tato legislativa má ohromné dopady na zemědělství. Velmi intenzivně se věnuji tomuto vyjednávání a myslím, že se mi to daří a mám vtom úspěchy. Při slyšení kandidátů na eurokomisaře se mi podařilo pro zemědělský výbor vydobýt dobré postavení. Je velmi důležité "vykolíkovat si" prostor pro následujících pět let. Myslím si, že se to daří.

Co čeká zemědělský výbor v nejbližší době?

Tak, jak říkám, teď nejvíce žijeme problematikou přípravy na jednání o nové komisi. Bodem číslo jedna v příštím období bude nastavení nového programovacího období společné zemědělské politiky. To je důležité. Zároveň bych chtěla zvedat věci, související s legislativou, která byla schvalována v podobě, která velmi chrání životní prostředí. To by bylo v pořádku, protože všichni chceme chránit životní prostředí, nicméně absolutně nebrala v potaz dopady na zemědělství, na ekonomiku, na konkurenceschopnost, na zemědělce jako takové. Proto byl problém s těmi kompetencemi. Jsem přesvědčena o tom, že bude třeba pokusit se některé věci znovu otevřít nebo nějakým způsobem znovu upravit. První takovou věcí, která probíhala, a do níž jsem se hodně zapojovala, byla tematika deforestace. To byla právě ta legislativa, která byla schválená v minulém období. Všechno původně znělo velmi bohulibě, že chceme chránit deštné pralesy. To bylo v pořádku. Nicméně tím způsobem, kterým to bylo schváleno, to již bylo problematické. Za prvé, komise byla povinna včas předložit nástroje, jak se s tím bude pracovat, což se nestalo. Veškeré povinnosti se přenesly na producenty. Netýká se to přitom pouze zemědělství, ale třeba také výrobců nábytku, či stavebnictví. Všichni, kdo pracují se dřevem, jsou povinni dokazovat, že když importují jakýkoliv produkt do Evropské unie, tak při tom nebyly poškozovány, nebo káceny deštné pralesy. To je správně. Ale jak to má konečný producent nebo spotřebitel dokázat? To ani nejde. Ani komise neřekla jak. To uvádím jako konkrétní příklad. Už jsme neformálně pracovali na tom, aby předsedkyně komise Ursula von der Leyenová navrhla posunutí této legislativy. Jednala jsem i se zástupci z dalších zemí, protože to trápí nejen Českou republiku, a společně jsme vyvíjeli jakýsi tlak na paní předsedkyni, která skutečně navrhla posun účinnosti tohoto nařízení. Nyní by ho měl projednávat Evropský parlament. Důležité je, aby byl čas nastavit podmínky, za jakých bude fungovat, nebo tuto legislativu upravit. To ještě nevíme.

V říjnu výbor pro zemědělství a rozvoj venkova uspořádal veřejné slyšeni o strategickém dialogu. Jaké výsledky z toho vyplývají?

Já teď budu mluvit pouze sama za sebe. Považuji to za naprosto nekoncepční záležitost Nerozumím tomu, proč byl tento strategický dialog vůbec nastartován, protože máme Evropský parlament, Evropskou radu, Evropskou komisi a nedává smysl vytvářet ještě nějaký další institut, který, sice neformálně, má připravovat doporučení pro období nové společné zemědělské politiky. Bylo k tomu přizvaných 15 organizací, z drtivé většiny to byly zelené nevládní organizace. Nechci, aby to vypadalo, že mám něco proti ochraně životního prostředí, to chci chránit také, nicméně tyto organizace často nahlížejí na dané věci pouze z jednoho úhlu pohledu. A podívejme se mimochodem na to, jaké byly demonstrace nespokojených zemědělců v evropských městech na jaře letošního roku. Závěr strategického dialogu vůbec nereflektuje to, že zemědělci a farmáři nejsou schopni dodržovat řadu legislativ, nedokážou se potýkat s ohromnou byrokracií, kterou jsme na ně navalili v minulém období. Osobně jsem velkým kritikem výsledku strategického dialogu. Jestliže by se měl naplnit a měli bychom ho zohlednit v příští společné zemědělské politice, tak by to přineslo další ohromnou byrokracii, spoustu povinnosti pro zemědělce, čímž by se Evropa dále stávala nekonkurenceschopná. Jsou tam i finanční požadavky, a to na zvýhodnění rostlinné výroby a větší zatížení živočišné výroby. Prostě tlak na to, abychom všichni, pokud možno, přestali jíst maso, což si myslím, že je velmi špatná cesta. Nikoho nemáme tímto způsobem omezovat a vychovávat. Živočišnou výrobu potřebujeme stejně tak jako rostlinnou výrobu. Pak tam jsou ještě požadavky týkající se taxonomie. Pokud si zemědělec bude chtít půjčit od banky peníze nebo něco pojistit od pojišťovny, tak by tyto instituce měly zvýhodňovat vybrané segmenty, splňující podmínky velmi přísné ochrany životního prostředí. A to by 90 procentům zemědělců ohromně zvýšilo všechny náklady. Pevně doufám, že výsledky strategického dialogu nebudou výrazně zohledněny. Jsou tam samozřejmě i zajímavé věci, se kterými souhlasím, jako je podpora mladých, začínajících a podobně. To je v pořádku. Ale dostaly se tam i velmi problematické pasáže.

Jak se tedy s těmi závěry bude pracovat?

Jak říkám, budu se snažit o to, aby se s nimi nepracovalo. Aleje nebezpečí, že určitá část Parlamentu s nimi bude chtít pracovat. Je to ta část, která v minulém období podporovala legislativu, s níž si zemědělci, farmáři a producenti potravin nedokážou poradit. Pevně doufám, že budeme schopni tomu oponovat. Velmi důležité také bude, jak budou fungovat noví eurokomisaři. Je velmi zajímavé, že předsedkyně Ursula von der Leyenová proházela kompetence jednotlivých budoucích komisařů a u řady kompetencí dochází k překryvu, což nevíme, jak si s tím jednotliví komisaři poradí. Již jsem se s některými neformálně sešla. Například s budoucím eurokomisařem pro zemědělství Christopher Hansenem, který je ve všech zmíněných věcech velmi rozumný. Myslím, že s ním bude dobrá spolupráce. Sešla jsme se i s Raffaelem Fittem, který by měl mít na starosti kohezní politiku, nebo Olivérem Várhelyim, který by měl být komisařem pro zdraví a dobré životní podmínky zvířat, či paní Jessicou Roswallovou, která by měla mít v kompetenci, co se zemědělství týká, vodní hospodářství, a to je také velmi důležité. Ještě nesmím zapomenout na paní Riberaovou, která by měla mít na starosti životní prostředí. V některých případech bude zřejmě docházet k soubojům, a my se budeme snažit zastupovat zemědělce i s tím, že chceme, aby se chovali rozumně k životnímu prostředí.

Jak jste zmínila, hlavním tématem bude vyjednáváni nové společné zemědělské politice po roce 2027. Už se ví, jaké by měly být hlavní priority?

První souboj bude o rozpočet, o balík peněz, protože ze strany zemědělců i členů našeho výboru zaznívá, že rozpočet by se neměl krátit, spíše by se měl zvyšovat. Podle mě se to nestane. Tady je třeba, abychom byli pragmatičtí. Dnes třetina celého evropského rozpočtu směřuje do zemědělství, je to obrovská částka. Přitom se Evropa potýká s celou řadou dalších problémů, jako je nekonkurenceschopnost, otázka bezpečnosti a tak dále. Zřejmě se nám nepodaří vymoci více peněz, naopak rozpočet se bude pravděpodobně snižovat, protože tento trend je dlouhodobý. Proto je potřeba se k tomu postavit velice racionálně a daný balík správně přerozdělit, aby v zemědělství fungoval podle našich potřeb. Jak slyším od kolegů a zdá se mi to rozumné, bude tlak na to, aby se postupně ustupovalo od současného nastavení systému dotací. Aby se dotace proměňovaly v nějaké kompenzace nebo náhrady za to, co zemědělci dělají a co je pro ně ekonomicky nezajímavé, jako je ochrana vody, půdy, životního prostředí a další věci, které po nich jako společnost chceme. Mluvím spíš o trendu, musíme však počítat s tím, že k těmto změnám bude muset docházet. Zemědělství je ale velice konzervativní obor a všechno je třeba nastavovat včas, aby se s tím zemědělci dokázali poprat. Otvírá se i otázka budoucího rozšiřování Evropské unie. Upřímně si nemyslím, že k tomu dojde v následujících pěti letech. To bude někdy výrazně déle, ale musíme se na to již připravovat. Pravděpodobně bude vyvíjen tlak na zastropování dotací nebo náhrad od určité velikosti. Řekněme si na rovinu, jestliže by Ukrajina přistoupila do EU, tak pokud by nedošlo k zastropování, některé ty ohromné firmy, které často ani nejsou ukrajinské, by v krátké době vyčerpaly celý rozpočet. Jestliže chceme chránit evropské zemědělce, bude potřeba tyto kroky dělat již nyní.

Otázka zastropování není na stole poprvé, řešila se i v minutých letech.

Jestli si mohu přihřát politickou polívčičku, před pěti lety jsme vyjednávali zpožděné období, které teď běží, a já jsem zvedala na půdě Evropského parlamentu otázku povinného zastropování dotací. Velmi často jsem se ale potýkala s odpovědí: „To si u vás hrajete ten boj proti Babišovi. U nás tento problém nemáme, tak si zastropujte u vás doma.“ Drtivá většina členských států má přitom buď zastropování, redistribuci, nebo degresivitu, má tak velmi výrazně omezené dotace pro větší podniky, případně má jinou strukturu odvětví. Má své zemědělství postavené na půdorysu rodinných farem, takže tenhle problém je netrápí. Ten trápí Česko, Slovensko, část Německa, bývalou NDR. Mnozí tak nerozuměli tomu, proč by měly povinně zavádět tento institut, když se s tím pár zemí může poprat samo. Nicméně v souvislosti s diskusemi o případném rozšíření o další země typu Ukrajiny nebo Moldavská, se všichni začínají obávat toho, že by to unijní rozpočet nezvládl.

Často se kritizuje velká regulace a vzrůstající byrokratická zátěž v oblasti zemědělství. Je vůbec šance to změnit?

To se netýká pouze zemědělství. Během posledních pěti let se všechno velmi výrazně zhoršilo. A opět chci zdůraznit, že si všichni uvědomujeme a rozumíme tomu, že musíme chránit životní prostředí, ale celý Green Deal je postaven na principu zákazů a příkazů a ohromné byrokracie. Proto jsem osobně hlasovala proti většině této legislativy. Ne proto, že bych nechtěla dosáhnout daných cílů, ale protože bylo jasné, že si s tím evropské ekonomiky obecně nebudou umět poradit. A už se to ukazuje. Vidíme, co se děje kolem spalovacích motorů a tak dále. Zvolili jsme si špatnou cestu. Jak mluvím i s novými kolegy v Evropském parlamentu, jsem přesvědčena o tom, že řada z nich vidí věci výrazně realističtěji. Musíme se pokusit omezit, či zmírnit řadu regulací a byrokracii. Jestli to nezvládneme, tak se nakonec všechno obrátí proti ochraně životního prostředí, protože to voliči v členských státech nebudou zvládat Nakonec se to může obrátit i proti Evropské unii jako takové. Myslím si, že drtivá většina těch, kteří přišli do Evropského parlamentu, si to uvědomuje. A že i my, kteří jsme se v minulém období pokoušeli věci mírnit, nebo omezovat, snažíme se spojit a tyto věci nastavit výrazně jiným způsobem. Je to naše povinnost, protože jinak za pár let budeme mít zemědělce nejen v ulicích hlavních měst, ale všude.

Co osobně chcete prosadit?

Mým tématem je welfare zvířat. Rozumím tomu, že potřebujeme živočišnou výrobu, nicméně je třeba hledat balanc, abychom minimalizovali utrpení zvířat. Ještě z minulého období jsem zpravodajem legislativy, která se týká ochrany psů a koček. Ohromné množství občanů v Evropské unii i v ČR má nějakého domácího mazlíčka a tato legislativa by měla řešit černý obchod se zvířaty, dovozy ze třetích zemí, různé množírny a tak dále. Je ale třeba hledat rozumnou vyváženost, aby to nepadlo na každého, kdo má doma třeba tři psy.

Mé dlouhodobé téma je pak vývoz živých jatečných zvířat do zemí mimo EU. Tomu se málo věnujeme. Podle mě v rámci EU je tento problém řešen dobře. Dokážeme pohlídat, že se se zvířaty až na nějaké excesy, které umíme dohledat a potrestat, zachází dobře. Ale jakmile zvířata určená na jatka překročí hranice EU, tak se s nimi zpravidla dějí děsivé věci.

Proto si myslím, že by měla existovat motivace k tomu, aby se vyvážely zpracované produkty, a ne živá zvířata. Je zajímavější vyvážet věci s přidanou hodnotou. Dává to i ekonomický smysl a zároveň je možné omezit vývoz a utrpení živých zvířat, která dva týdny někde cestují v hrůzostrašných podmínkách. Proto mě mrzí, že tady někteří ochránci prosazují zákaz porážky košer a haIal. Zdá se, že v naší legislativě neprojdou. Podle mě však odborné provedení halal porážky je lepší než utrpení zvířat, která jsou do třetích zemí vyvezena živá a stejně je tam halal porazí, a ještě jsou v hrůzostrašných podmínkách.

V minulém období jste se zabývala i novými genomickými technikami Jaký je další mul této legislativy?

Řada zemědělců, producentů a odborníků pochválila, že to je jedna z legislativ, která se skutečně povedla. S kolegyní z Evropské lidové strany jsme na ní odvedly velký kus práce. Parlament ji schválil a bohužel nyní se tato legislativa zasekla na Evropské radě, kdy ji některé členské státy blokují. V současnosti je maďarské předsednictví a Maďarsko je jednou ze zemí, která tuto legislativu nechce. Pak bude následovat předsednictví polské, což je také jedna ze zemí, která ji blokuje. Proto se obávám toho, že v tomto období se ještě nepodaří prosadit. Pak mají předsednictví převzít Dánové a ti by novým genomickým technikám měli být nakloněni. Kdykoliv mám možnost, tak o nich mluvím se zástupci příslušných zemí. Pokud mám být realista, nevidím však, že by se tato legislativa podařila prosadit dřív než za dánského předsednictí.

Ještě byla odložena například taxonomie, či legislativa týkající se udržitelného používání látek na ochranu rostlin?

Ano, taxonomie byla odložena, ale již se jí nebude zabývat Evropský parlament, bude se řešit prostřednictvím delegovaných aktů přímo přes komisi. Problematika pesticidů byla předložena v tak strašné podobě, protože ji měla na starost zpravodajka za Zelené, která nebyla ochotna udělat žádný kompromis. Naštěstí tento návrh nakonec „spadl pod stůl“. Uvidíme, jestli komise přijde s novým návrhem. Pevně věřím, že to nebude legislativa v takové podobě jako v minulém období. Doufejme, že ji předstihne legislativa o nových šlechtitelských metodách, abychom zemědělcům dali nějaký nástroj, jak řešit tuto problematiku. Budu ráda, když se to posune dál. Uvidíme, jak bude pracovat nová komise. Já si přeji, aby byla výrazně rozumnější než ta bývalá.

(Autor: Zuzana Fialová)

Veronika Vrecionová

předsedkyně europoslaneckého klubu ODS
členka Programového týmu ODS zemědělství