Novinky Mediální výstupy

(Seznam.cz) Trump či Harrisová? Česko se připravuje na obě varianty, potvrzuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy náměstek ministra zahraničí Jiří Kozák. A naznačuje, co může Praha od změn v Bílém domě očekávat. Černé scénáře nenastanou, věří.

Celý rozhovor s Jiřím Kozákem si můžete poslechnout na Seznam Zprávy.

Jiří Kozák, který v Černínském paláci hájí barvy ODS, strávil celý minulý týden v USA, kde jednal o podobě budoucích vztahů s demokraty i republikány. Sondoval pozice, „nasával“ předvolební atmosféru. „Navštívili jsme tři státy: Arizonu, která je takzvaným swing state, tedy státem s tradičně vyrovnanou politickou podporou, jasně republikánský Utah a čistě demokratickou Kalifornii. Ve všech těchto místech mě zaujalo, že na ulicích zas tak moc kampaň vidět nebyla. Největší souboj se totiž odehrává ve virtuálním světě,“ podotkl Jiří Kozák.

Obavy ze znovuzvolení Donalda Trumpa, které někteří evropští lídři nikterak neskrývají, nicméně Kozák nesdílí. „Očekávám, že případný prezident Trump bude mít zájem udržovat vztahy s naším regionem střední a východní Evropy, s nímž může mít potenciálně jednodušší komunikaci než se Západem,“ připouští Jiří Kozák.

Jak se konkrétně česká diplomacie připravuje na změnu v Bílém domě?

Úzce spolupracujeme s ambasádou ve Washingtonu, s generálními konzuláty v USA. Na ministerstvu pracujeme s oběma variantami. Role amerického prezidenta je pro nás logicky klíčová. Vlastně to, co se děje v Evropě, je do jisté míry ovlivněno tím, kdo sedí v Bílém domě. Tedy musíme se na to pečlivě připravovat. Bavíme se proto jak s demokraty, tak s republikány. I v rámci těchto dvou partají pak navazujeme kontakty s oběma tábory – s umírněnou i radikálnější částí.

Musíme mít obrázek o tom, co můžeme očekávat. Musíme mít kontakty, abychom, až dojde k ustanovení nové administrativy, ihned věděli, s kým se bavit. A zároveň připomínáme Američanům témata, která jsou pro nás důležitá. Chceme, aby ta či ona administrativa hned věděla, co od nás může slyšet.

Co by pro Česko znamenalo vítězství Donalda Trumpa, jehož návrat do čela Spojených států je pro mnohé v Evropě doslova strašákem? Jsou obavy skutečně na místě?

O Donaldu Trumpovi se primárně říká, že se bude soustředit na svoji národní politiku, ale i po zkušenosti z jeho minulého prezidentství bych očekával, že se nakonec bude v Evropě angažovat. A nejen pokud jde o Ukrajinu. Republikánům, s nimiž jsme mluvili v Praze i v Americe, jsme říkali, že při řešení výzev musíme spolupracovat. Bylo by chybou zaseknout se na problémech v komunikaci mezi Evropou a Amerikou. Snažíme se proto, aby případná Trumpova administrativa věděla, na čem nám záleží.

A já zároveň očekávám, že případný prezident Trump bude mít zájem udržovat vztahy s naším regionem střední a východní Evropy, s nímž může mít potenciálně jednodušší komunikaci než se Západem.

Vnímáte to skutečně tak, že Trump inklinuje k „novějším“ unijním zemím?

Z toho, jak se bavím s republikány, tak tento pocit mám. Pro nás to může být výhoda v tom, že můžeme být aktivnější, což také chceme. Rozhodně si nemyslím, že pokud by zvítězil Trump, tak by se uzavřel do nějakého „dómu nad USA“ a neměl by zájem o Evropu.

Tedy nesdílíte obavy jiných evropských kolegů? Případné Trumpovo vítězství neznamená černý scénář pro Evropu?

Pokud chceme mít s USA rovnocenný dialog a mít Spojené státy jako partnery, tak jako Evropa musíme vědět, co chceme.

A víme to?

To je právě to, k čemu směřuji. Ono to není jenom o tom, abychom čekali, co přijde zpoza rybníku. Je to o tom, abychom si jako Evropa dokázali definovat, co chceme. Nemělo by to být tak, že se v okamžiku, kdy vyhraje Trump či Harrisová, urazíme –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ dle našich preferencí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a vzkážeme, že to či ono jsme nechtěli. Evropská unie bude muset přijmout americkou volbu a jasně si vydefinovat, čeho chce s novým vedením v Bílém domě dosáhnout. Jakékoliv urážení se nebo naschvály jsou špatně.

USA jsou a budou pro Evropu důležitým partnerem, ať už je v jejich čele kdokoli. Důležité je, že jako Evropa musíme umět hrát aktivní kartu.

Jaké Spojené státy potřebuje Česko?

Rozhodně silné, angažované a spolupracující. To je pro nás to nejdůležitější a z každodenního setkávání se s oběma tábory si myslím, že zájem o to je. Na obou stranách. Samozřejmě některé výroky, obzvlášť nyní v kampani, jsou vyhrocenější, což je přirozené, protože je to kampaň, se kterou musíte oslovit voliče. Občas proto zazní věci, které se nám třeba nemusí líbit, nicméně vztah musí být pragmatický a musí být fungující.

Nemůžeme si dovolit slabé Spojené státy, nemůžeme si dovolit Spojené státy, které nebudou spolupracovat. Každopádně si nemyslím si, že by se kterákoliv z obou možných administrativ chystala k tomu, že s námi přeruší jakékoliv vazby.

ODS, jejímž jste členem, má tradičně blíž k republikánům než k demokratům. Platí to i v případě těchto voleb?

Víte, ani Republikánská strana není jednotná. Jsou republikáni, kteří s Donaldem Trumpem nesouhlasí. Je zcela přirozené, že strany mají různá křídla. Z mého pohledu je ale vždy extrémně důležité, aby základní hodnoty byly stejné. A tady si myslím, že shoda je. Nicméně ve finále česká vláda uzná jako partnera demokraticky zvolenou vládu v USA, bez ohledu na to, zda je republikánská či demokratická. V okamžiku, kdy jde o státnické otázky, nehraje totiž ideologie roli. Musíte se bavit s jakoukoliv administrativou.

Přirozeně s někým si popovídáte lépe, protože s ním sdílíte podobné vnímání světa a podobné hodnoty. Máte pravdu, ODS má blíž k republikánům. Pokud jde o Demokratickou stranu, tak z pohledu ODS je tam spousta věcí, které jsou pro nás hodnotově složitější, ale z hlediska vyšší spolupráce České republiky se Spojenými státy prostě musíte spolupracovat s tím, kdo vzejde z voleb. Brát, co přijde.

Pokud by přišla do Bílého domu demokratka Kamala Harrisová, co by to pro Česko znamenalo?

Trochu intenzivněji bychom ji měli vtahovali do toho, co se děje v Evropě. V případě jejího vítězství očekávám kontinuitu v otázkách Ukrajiny a Izraele, což jsou témata, která jsou pro nás důležitá. Daleko intenzivněji ale budeme muset řešit otázku Íránu, protože jeho vliv je prostě špatný. Vnímáme ho směrem k Rusku, směrem k podpoře teroristických organizací Hamás a Hizballáh, teroristů v Jemenu. Myslím si, že to je věc, kterou Kamala Harrisová bude muset řešit intenzivněji, než to třeba řešil Joe Biden. Tedy tady bych očekával, že bude nějaká změna, o které se budeme muset bavit. Týká se to bezpečnosti Evropy, protože angažovanost Íránu ve spolupráci s Ruskem bezprostředně ohrožuje nás skrze Ukrajinu.

Jak moc je válka na Ukrajině tématem amerických voleb? A myslím tím, do jaké míry rezonuje u běžné americké populace, jakou váhu jí při volbě přikládá.

Téma voleb to samozřejmě je, protože Spojené státy jsou klíčovým partnerem a dávají poměrně hodně peněz na podporu Ukrajiny. Běžní Američané to sledují do té míry, že dostávají informace o tom, kolik peněz USA na Ukrajinu posílají: a buď s tím souhlasí, anebo se jim ty peníze zdají příliš vysoké. Takže do předvolebního boje se to rozhodně promítá. Mluví se třeba i o tom, co by se s penězi dalo dělat, kdyby nešly na Ukrajinu.

Pro nás je ale klíčové, že Amerika Ukrajinu finančně podporuje, v tomto jsou Spojené státy významným partnerem. Nemyslím si však, že je to ve finále rozhodující téma amerických voleb.

Pokud jde o budoucnost finanční podpory Ukrajiny, u republikánů to není tak jednoznačné.

Bavil jsem se o tom například s republikány v Utahu, mají zájem nadále Ukrajinu podporovat. Předseda tamního Senátu sám osobně vedl širokou podnikatelskou delegaci na Ukrajinu, navštívil ji. Z tohoto příkladu vidíme, že republikánská podpora je poměrně intenzivní, Republikánská strana nechce podporu Ukrajiny zastavit. Možná se liší v tom, jakými prostředky dosáhnout cíle ukončení války.

Donald Trump prohlásil, že je schopen válku ukončit do 24 hodin.

Slova o tom, že ukončí válku do 24 hodin, vnímám jako součást kampaně. Nemyslím si, že existuje řešení, které by takto válku ukončilo. V reálné politice zabere její ukončení mnohem víc času, nicméně vůle angažovat se v tom, aby válka na Ukrajině skončila, je na obou stranách. A to je pro nás důležité.

Údajně existuje v Trumpově okolí plán, podle něhož budou na nastolené příměří na Ukrajině dohlížet vojáci z východní Evropy. Nediskutoval jste s Američany toto téma?

O tom jsem se s nikým nebavil. Dlouhodobě ale říkáme: mírový plán musí být postaven na souhlasu ukrajinské strany, není možné posílat vojáky na ukrajinské území bez jejich souhlasu, není možné hledat nějaké řešení, aniž by do toho Ukrajina byla zapojena. A myslím si, že ať už vyhraje Harrisová, nebo Trump, tak prostě oba dva budou muset do hledání řešení zapojit Ukrajinu. A jak to bude vypadat? Tak to asi bude ještě součástí složitého jednání.

Řekněme, že by Ukrajina souhlasila. Je pak Česko připraveno vyslat své vojáky, své „strážce“ příměří?

Odpověď na tuto otázku přesahuje mé kompetence. Nicméně pravda je taková, že nám záleží na tom, aby válka na Ukrajině skončila ideálně tak, že Ukrajina obhájí své území, které jí Rusko protiprávně zabralo. Ale o tom, jestli bychom vyslali vojáky, nemůžu rozhodnout já ani to nijak posuzovat. Vyslání českých vojáků na cizí území podléhá schválení Parlamentem.

Vedle války na Ukrajině zuří boje i na Blízkém východě. Česko je se svým jasně proizraelským postojem spíše výjimkou v EU. Čí politika, Trumpa nebo Harrisové, ve vztahu k izraelsko-palestinskému konfliktu české diplomacii více konvenuje?

To se nedá takto říci. Obě strany podporují Izrael, samozřejmě Demokratická strana má trochu širší diskuzi, protože otázka podpory Palestinců je tam živější. Nicméně myslím si, že obě případné administrativy by směřovaly k tomu, aby pomohly Izraeli v souboji s teroristy, což je i naším cílem. Co se týká vizí, v českém, americkém i blízkovýchodním zájmu je, aby pokračovala jednání Abrahámovských dohod, která byla přerušena loňským teroristickým útokem Hamásu. Tehdy jsme byli těsně před nalezením shody mezi Izraelem a Saúdskou Arábií, to byl klíčový prvek hledání nějaké shody na Blízkém východě.

A tady si přesně myslím, že Trump by měl velký zájem navázat, protože to byl on, který se účastnil prvních jednání v této oblasti. Takže pro klid Blízkého východu je určitě pokračování v Abrahámovských dohodách důležité. Pokud to bude jen trochu možné, Trump by se k tomu podle mě velmi rád vrátil. Tím se opět vracím k tomu, že dnes je velkým negativním hráčem Írán, s tím se prostě musíme nějak vypořádat.

Vnímají Američané Česko jako jakousi proizraelskou spojku v rámci Evropské unie?

Určitě je to tak, Američané to vnímají a vědí, že v otázce Izraele jsme jejich blízcí spojenci. Česká republika byla vždy tradičním podporovatelem Izraele a v tomto směru pokračujeme i v rámci Evropské unie. Do konverzací na téma dění na Blízkém východě aktivně vstupujeme, přinášíme argumenty. Když se třeba s partnery bavíme o konfliktu s Hamásem, tak vždy připomínáme, že je stále ještě zhruba stovka rukojmích držena Hamásem kdesi v Gaze.

Premiér Petr Fiala jako jeden z mála v EU jasně řekl, že by chtěl přesunout českou ambasádu z Tel Avivu do Jeruzaléma. Je toto dávno diskutované symbolické gesto ještě ve hře?

Ve hře to samozřejmě je. Myslím si ale, že v současné době na to není úplně ideální timing, řešíme nyní daleko větší problémy. V Jeruzalémě nicméně máme kancelář, která pravidelně funguje. Nedávno jsem byl v Izraeli a navštívil jsem ji. Je aktivní, lidé tam chodí, takže přítomnost v Jeruzalémě máme.

(Autor: Iveta Křížová)