ČRo: Méně biflování, víc gramotnosti, slibuje náměstek ministra školství Jiří Nantl
(ČRo Plus) Nový rámcový vzdělávací program pro základní školy ustupuje od encyklopedického přístupu a dává prostor i tématům genderu nebo menšin. „Děti mají nejenom něco umět vyjmenovat, ale umět to použít,“ říká v pořadu Pro a proti náměstek ministra školství Jiří Nantl (ODS).
Celou debatu s Jiřím Nantlem si můžete poslechnout na ČRo Plus.
Jaké jsou cíle nového rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání?
Myslím, že jsou v podstatě ve třech rovinách. První je, že chceme posílit důraz na základní gramotnosti. To testují třeba mezinárodní testy PISA.
Víme, že Česká republika má v tomto velký problém, čtvrtina dětí v Česku v 15 letech není dostatečně funkčně gramotná. Takže my ukotvujeme novým kurikulem základní gramotnosti a říkáme: Toto je něco, co bude stát testovat ve třetí, páté a deváté třídě.
Jde o čtenářskou gramotnost, matematické dovednosti, opravdu základní věci, které si posluchač spojí se základní školou.
A ty další dvě roviny?
Druhá rovina je dotažení toho, co bylo zahájeno před 20 lety. A to je důraz na kompetenčně orientovanou výuku. To znamená, že děti mají nejenom něco umět vyjmenovat, ale mají umět to použít. O tom se pak můžeme bavit dál.
Neznamená to, že by děti nic neměly vědět. Ale nejde jenom o schopnost to vyjmenovat, ale i umět s tím pracovat.
Poslední důraz je na osobnostní rozvoj, který se tam propisuje a měl by pokračovat pak i v plánech na střední školu. Je to představa, že škola má dětem systematicky pomáhat i k sebepoznání a k získávání technik, jak pracovat se sebou samými, se vztahy k jiným lidem.
Toto dnes ve škole systematicky není. Většinou se s tím lidé setkávají až třeba v zaměstnání. Doba nám ukazuje – i třeba rozsah problému s duševním zdravím – že je potřeba preventivně do toho jít ve škole.
Pane náměstku, nejsou vaše návrhy poněkud abstraktní?
To je námitka, která se někdy objevuje. Ale ono je potřeba vnímat, že i ve spoustě jiných zemí je dnes kurikulum tvořeno spíše soustavou dokumentů. V zásadě je to jeden z nejsložitějších úkolů, do kterého se stát může pouštět. I odborná komunita.
Takže je to, jak říká Nina Nováková, tvořeno tím rámcovým programem, který říká základní věci. Některé ty úplně nejpodstatnější jsem uváděl já.
Na to pak budou navazovat modelové vzdělávací programy, které budou jakýmsi vodítkem pro školy. Nakonec školy zpracovávají svoje školní programy. Tak je to už 20 let, akorát dnes je to rozpětí mezi tím, co říká stát ve svém dokumentu, a tím, co je ve školách, často poměrně velké. Touto kaskádou metodické práce chceme ty rozpory odstranit.
Třeba dnešní diskuse o kurikulu – někomu přijde, že něco je tradičněji nebo pro něj lépe popsáno ve státním programu. Ale ve školách se to třeba reálně děje jinak. A vlastně není žádný mechanismus, jak to sledovat.
Takže říkáme: Pojďme to lépe usměrnit a pojďme to i více sledovat v základních parametrech.
To je kontinuální úkol na dlouhé roky. Není to o tvorbě jednoho materiálu, který se schválí a tím to bude.
náměstek ministra školství
člen programového týmu ODS pro školství