Novinky Mediální výstupy

(MF DNES) Evropa zaspala jak v oblasti bezpečnosti, tak ve své schopnosti konkurovat dynamice Ameriky a Asie. Český premiér nicméně věří tomu, že se Evropu ještě podaří probudit.

Evropa ztrácí dech ve dvou podstatných oblastech, v nichž dříve platila za vzor: v bezpečnosti a ve schopnosti konkurovat dynamickým ekonomikám v Americe a Asii.

Není lehké si to připustit. Dlouho jsme věřili, že si umíme zajistit všechno, na co si vzpomeneme – růst ekonomiky, bezpečí i pohodlný život. Jenže tato představa definitivně vzala za své ruským napadením Ukrajiny. Musíme se na věci dívat tak, jak jsou. Pokud o problémech nebudeme otevřeně mluvit, zneužijí je populisté, kteří spojují síly napříč Evropou. Jestliže se neprobudíme, Evropa, jak ji známe, skončí.

Evropa ztrácí dech ve dvou podstatných oblastech, v nichž dříve platila za vzor: v bezpečnosti a ve schopnosti konkurovat dynamickým ekonomikám v Americe a Asii.

Není lehké si to připustit. Dlouho jsme věřili, že si umíme zajistit všechno, na co si vzpomeneme – růst ekonomiky, bezpečí i pohodlný život. Jenže tato představa definitivně vzala za své ruským napadením Ukrajiny. Musíme se na věci dívat tak, jak jsou. Pokud o problémech nebudeme otevřeně mluvit, zneužijí je populisté, kteří spojují síly napříč Evropou. Jestliže se neprobudíme, Evropa, jak ji známe, skončí.

Svoji bezpečnost jsme dlouho brali jako samozřejmost. Nevnímali jsme rizika, většina evropských států neplnila požadavky NATO, a přitom jsme se spoléhali na to, že problémy vyřeší Spojené státy. Naše energetika do velké míry závisela na nedůvěryhodném Rusku. Kritické množství našich strategických technologií jsme dlouhodobě dováželi z Číny. A Unie selhala i ve vnitřní bezpečnosti. Mnohé členské země výrazně podcenily rizika nezvládnuté ilegální migrace, jejíž důsledky dnes ohrožují celý kontinent.

Naše konkurenceschopnost je na tom ještě hůře. Nedávno vydaná Draghiho zpráva není veselé čtení: Evropská produktivita neustále zpomaluje. Máme patologický sklon k byrokracii. Každý rok vytvoříme násobně víc regulací než USA. Všechno nám trvá dlouho, takže nedokážeme držet krok s vývojem na trhu. I proto u nás nevznikají žádné vlivné globální firmy. Proto slibné startupy často odcházejí jinam. Zatímco USA a Čína spouštějí revoluci v umělé inteligenci a dalších oborech, my se utápíme v byrokracii a regulacích a ujíždí nám vlak. S dobrými úmysly bojujeme s klimatem, ale protože ztrácíme ekonomickou sílu, naše argumenty brzy nikdo nebude poslouchat.

Sklízíme, co jsme zaseli
Evropa se desítky let starala především o své pohodlí, zatímco jiné světové regiony dokázaly uvažovat v širším měřítku – investovaly do obrany, inovací a nových technologií. A dnes, s koncem klidných časů, každý sklízíme, co jsme zaseli. Co s tím? Prvním nutným krokem je uvědomit si problém.

Alespoň v tom se blýská na lepší časy. Stále víc evropských lídrů přehodnocuje dosavadní přístup a uvědomuje si, že se musíme vrátit na cestu prosperity a bezpečí. Bohužel toto probouzení není tak rychlé, jak bychom potřebovali.

Stále víc zemí navyšuje investice do svojí bezpečnosti. Česká republika na obranu poprvé po mnoha letech dává 2 % HDP, modernizujeme armádu, nakupujeme klíčové technologie. Mělo to tak být už dávno. Jsem hrdý na to, že právě moje vláda tyto naléhavé požadavky úspěšně přeměnila ve skutečnost.

Krokem správným směrem byla i reforma azylové a migrační politiky, na níž se Evropská unie po letech vyjednávání shodla. Bohužel zůstala na půli cesty. Migrační pakt odpovídá jen na část problémů. Proto společně s dalšími zeměmi navrhujeme důslednější opatření – například rychlejší navrácení neúspěšných žadatelů do třetích zemí či vytváření azylových center mimo Evropu. Česká republika sice není hraniční zemí schengenského prostoru, přesto jsme v této oblasti velmi aktivní, protože chápeme, co všechno je v sázce.

Léčba nízké konkurenceschopnosti je o poznání složitější než zavádění bezpečnostních opatření. Podařilo se nám zatím prosadit několik klíčových změn, které zlepšují naše ekonomické vyhlídky a pozici našich firem. Prosadili jsme jadernou energetiku do tzv. taxonomie, abychom mohli stavět nové jaderné elektrárny. Dosáhli jsme změn v emisní normě euro7, která v původní podobě dramaticky ohrožovala náš automobilový průmysl.

V tomto klíčovém sektoru se dnes soustředíme na revidování dřívějších závazků, protože o elektromobily zatím není takový zájem, jaký autoři regulací očekávali. Bez těchto úprav by automobilky brzy musely začít platit pokuty za prodej spalovacích motorů, řádově v milionech eur. To by jim dále odčerpávalo peníze, které potřebují investovat do modernizace produkce. Nehledě na to, že náklady by ve finále zaplatili zákazníci.

Proto jsme spustili iniciativu, která chce tento harmonogram od základu předělat.

Změnit se toho musí mnohem víc. Je potřeba se zaměřit na odložení nástupu nového systému emisních povolenek (ETS2). Během českého předsednictví jsme prosadili, aby se start nového systému o rok posunul, pokud budeme nadále čelit vysokým cenám energií. Věřím, že tato podmínka platí – ceny energií v EU jsou dnes mnohem vyšší než v jiných srovnatelných regionech.

Naše firmy tedy mohou jen obtížně soupeřit s čínskými nebo americkými konkurenty. Musíme je podpořit, ne je ještě víc omezovat. Pojďme ale ještě dál, k delšímu odkladu a třeba i k přehodnocení, zda celý systém povolenek vůbec dává smysl.

Zásadní bude debata o cílech snižování emisí pro rok 2040. Evropská komise do té doby doporučuje snížit emise skleníkových plynů o 90 % oproti roku 1990, což není realistické. Mohli bychom toho dosáhnout jedině díky dalšímu zpřísňování norem v balíčku Fit for 55, tedy pomocí dalších omezení a překážek pro náš průmysl.

Potřebné změny neprosadíme sami. Musíme dál vytvářet zájmové koalice se zeměmi, které to vidí podobně. A to teď děláme. Hledáme spojence a snažíme se EU měnit aktivně a zevnitř. Máme šanci, že Evropu stihneme probudit. Věřím, že není pozdě.

Petr Fiala

předseda vlády ČR
předseda ODS