O volbách, volebním systému a zklamaných voličích
Po krajských volbách se opět rozjelo téma tvorby koalic a obcházení vítězů. Jaká jsou vlastně pravidla a výhody či nevýhody různých systémů voleb? V ČR máme proporční, chcete-li poměrný volební systém obvyklý i v jiných evropských zemích. V USA nebo v Británii je většinový volební systém.
Poměrný volební systém, jak ho známe my, umožňuje širší spektrum politických názorů a subjektů, tedy politickou pluralitu, která je jedním z pilířů demokracie. Na jedné straně je to výhoda, na druhé straně však často vede k tomu, že žádná ze stran nezíská ve volbách absolutní většinu a je nutné tvořit koalice. Jednotlivé subjekty v koalici mají své vlastní programy a priority, a je třeba hledat průsečíky a kompromisy. Lídři koalice tedy nejsou šéfy či nadřízenými ostatních, ale spíše mediátoři. Tedy ti, kteří řídí vnitřní diskuze tak, aby vedly ke jednotnému postoji. Síla šéfa koalice nespočívá v jeho rozhodnosti, ale v umění dosáhnout pro všechny přijatelného konsenzu.
Sestavit vládu, a to na úrovni státu, kraje i města, znamená mít nadpoloviční většinu poslanců či zastupitelů. Poměrný systém pomáhá menším stranám a způsobuje rozdrobenost politického spektra. Faktem je, že velké množství politických stran politiku tříští a je čím dál složitější se na něčem shodnout, a je také obtížené pro voliče se zorientovat. V Česku jsme upřednostnili to, aby každá názorová skupina měla svůj hlas a upozadili jsme akceschopnost vládnutí. Koaliční soulad následně vyvolává otázky, kdo je vlastně zodpovědný za případné neúspěchy vlády?
Naproti tomu většinový systém je založen na principu, že vítěz bere vše, vládne sám a nemusí hledat koaliční partnery. Nemusí dělat kompromisy, ale je zodpovědný za plnění slibů, za úspěchy a neúspěchy své vlády. Vítězná strana není vystavena nutnosti se dohodnout, nemusí čelit vnitřním konfliktům s koaličními partnery a prosazuje svou politiku. Zpravidla to vede k existenci dvou stran, které se střídají u moci. Pro voliče je to čitelnější. Na druhou stranu je nevýhodou, že byť většinový systém přináší jasnou zodpovědnost, postrádá flexibilitu a širší zastoupení jiných názorů, což může být pro občany jiného smýšlení a různé skupiny obyvatel nevýhodné a frustrující. Kdybych to chtěl hnát do extrému – je to takové o nás bez nás.
V poměrném volebním systému, který platí v České republice, se potom vládní politické programy tvoří jako průsečíky priorit členů většinové koalice. A to vždycky znamená, že při prosazování vlastních priorit je potřeba také někde ustoupit. Což zná každý, který je alespoň pár let šťastně ženatý.
místopředseda výboru pro zahraničí PS PČR
poslanec PČR
FB @beitlpetr; Twitter @PetrBeitl; www.petrbeitl.cz