Novinky Mediální výstupy

(ČT24) Hostem diskusního pořadu Události, komentáře ČT24 o situaci na Blízkém východě byl předseda sněmovního výboru pro bezpečnost Pavel Žáček.

Celou debatu s Pavlem Žáčkem můžete zhlédnout na ČT24.

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
A se třemi muži a jednou ženou budeme pokračovat teď v Událostech, komentářích. Vítám tady Irenu Kalhousovou, ředitelku Herzlova Centrum Centra pro izraelská studia. Dobrý den.
 

Irena KALHOUSOVÁ, ředitelka Herzlova centra izraelských studií, FSV UK:
Dobrý den.
 

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Pavla Žáčka, předsedu sněmovního výboru pro bezpečnost za ODS. Dobrý večer.
 

Pavel ŽÁČEK, předseda výboru pro bezpečnost PS PČR /ODS/:
Dobrý večer.
 

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Radka Vondráčka, místopředsedu sněmovního zahraničního výboru za hnutí ANO. Dobrý večer i vám.
 

Radek VONDRÁČEK, místopředseda zahraničního výboru PS PČR /ANO/:
Dobrý večer.
 

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
A na dálku zdravím Petra Hladíka, ředitele odboru států Blízkého východu a severní Afriky na ministerstvu zahraničí, i vám dobrý večer.
 

Petr HLADÍK ředitel odboru Blízkého východu a Severní Afriky MZV ČR:
Dobrý večer.
 

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Pojďme se podívat nejdřív možná na ty politické reakce, reakce na večerní íránský útok na Izrael, pane Žáčku, má Izrael plné právo se bránit ve světle toho, jak na něj dneska zaútočil Izrael, pardon, jak na něj zaútočil Írán?
 

Pavel ŽÁČEK, předseda výboru pro bezpečnost PS PČR /ODS/:
Samozřejmě to je naprosto jasné, to si myslím, že tu odpověď znáte předem. Je to, myslím, nový formát války, je to posunutí toho konfliktu na vyšší úroveň. Vycházím z toho, že se jednou již jinak pokusil nebo jednou už přímo zaútočil na izraelské území a teď k tomu použil asi zřejmě skoro tu kategorii nejvyšší těch zbraní balistických raket. Zatím jsem překvapen a jsem tomu rád, že je minimum zraněných, respektive jeden mrtvý. Uvidíme, až budou opravdu všechny škody sečteny. Samozřejmě Íránci nemohli vědět, které cíle izraelská protivzdušná obrana je schopná ubránit a sestřelit ty balistické rakety. Na stranu druhou, myslím si, že je možné souhlasit s tím, co říkal Jack Sullivan, že ten útok úspěšný nebyl a co je podstatné a na co všichni budeme čekat, je kalibrace odpovědi Izraele, která samozřejmě zcela logicky musí přijít.
 

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Případně kalibrace odpovědi Íránu na odpověď Izraele, která...
 

Pavel ŽÁČEK, předseda výboru pro bezpečnost PS PČR /ODS/:
To je věc...
 

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
K tomu se dostaneme.
 

Pavel ŽÁČEK, předseda výboru pro bezpečnost PS PČR /ODS/:
To je věc samozřejmě velmi složitá, i Írán cílil zřejmě na vojenské cíle především, i když to lítalo nad Tel Avivem a ty záběry vypadaly velmi dramaticky. Nicméně uvidíme, až se to prostě sečte a bude nějakým způsobem reagovat izraelská strana. Nemyslím si, že se zmenší tlak na Hamás v Gaze a nemyslím si, že se zmenší tlak na Hizballáh, spíše naopak.
 

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Pane Vondráčku, vaše hodnocení posledního vývoje na Blízkém východě.
 

Radek VONDRÁČEK, místopředseda zahraničního výboru PS PČR /ANO/:
Já se přiznám, že jsem to sledoval se zatajeným dechem. A protože se opravdu propojovaly ty pozemní operace proti Hizballáhu a Íránu, teď to trošičku víc připomíná ten duben, ale já doufám, že teda nemluvíme o nějaké nevratné eskalaci. Když se ptáte na právo, na sebeobranu, tak zněla otázka samozřejmě, že Česká republika. A tady se shodneme, my se asi ve studiu nebudeme hádat, taková slavnostní chvíle, že Česká republika má ten postoj jednoznačný. Ale to právo na sebeobranu spíš vidím právě v těch operacích v jižním Libanonu, kde se snaží izraelská armáda vlastně preventivně udeřit proti těm místům, kde se ten Hizballáh připravoval na raketové útoky. Jsou informace o tom, že jsou tam tisíce raket a kdyby vlastně Izrael nezasáhl tímto způsobem, tak by možná byla úspěšná taktika, že se zahltí ta protiraketová obrana a že Hizballáh zaútočí. To znamená, to je projev sebeobrany. Teď jenom doufám, že ta eskalace nebude pokračovat, že snad i mezinárodní diplomacie pomůže v tom, aby třeba už ten úder vůči Íránu tomu nepřidal, aby třeba tenhle ten úder byl jakoby to, co bylo v dubnu, že Írán zaútočil, tím tak nějakým způsobem zareagoval, potvrdil svoji pozici a nebudeme vidět další útoky.
 

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Mezinárodní diplomacie, zatím v tomhle tom konfliktu možná po dekády selhává. Ale paní Kalhousová, pojďme se podívat na to, co se děje teď. Je ten dnešek a tím myslím všechno, co se stalo za poslední 24 hodin, včetně té zatím omezené pozemní operace Izraele v jižním Libanonu a potom ta reakce Íránu, je to zásadní posun blízkovýchodního konfliktu?
 

Irena KALHOUSOVÁ, ředitelka Herzlova centra izraelských studií, FSV UK:
Já si myslím, že to je posun v tom smyslu, že opravdu dalo by se říct, že sledujeme nějaké možná ne úplně zahájení, ale rozhodně jaksi eskalaci toho konfliktu mezi Izraelem a Íránem. A to už začalo vlastně tím, jak se Izrael rozhodl výrazným způsobem oslabit hnutí Hizballáh, což je samozřejmě nejbližší spojenec Íránu v regionu, je to hnutí, do kterého Írán nainvestoval obrovské prostředky, aby právě vlastně vytvořil takovou tu koalici svých spojenců, které bude moct Írán použít pro svoji ochranu, že vlastně Írán se nebude muset zapojovat do těch konfliktů napřímo, ale bude schopen právě aktivizovat organizace, jako je Hizballáh nebo například jemenští Hutiové. A tím, že se Izrael vlastně rozhodl tento štít výrazným způsobem oslabit, tak bylo jasné, že víceméně Írán bude muset nějakým způsobem zareagovat nebo že prostě bude reagovat. Teď je samozřejmě otázka, jak se to bude dále vyvíjet, protože Írán vlastně tu svoji pozici hodně postavil na silné rétorice, on se opravdu jako vždycky velmi ostře rétoricky vyjadřoval proti Izraeli, který nazývá sionistickou entitou a teď vlastně dochází k tomu, že bude muset ukázat, čeho je vlastně schopen. A toho já se trochu bojím, že Írán rozhodně nebude chtít, aby si o něm vlastně v tom regionu začali myslet, že to je vlastně všechno jenom nějaké gesto, že opravdu bude schopen vlastně potvrdit tu svoji roli toho státu, který je v čele vlastně těch zemí, které bojují proti Izraeli. A nejen zemí, ale i nestátních aktérů. Takže uvidíme, jestli opravdu budeme sledovat nějakou eskalaci v rámci toho izraelsko-íránského boje nebo jestli se podaří jaksi přesvědčit Izrael, že bude stačit pouze nějaké symbolické gesto, jako jsme viděli v tom dubnu.
 

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Symbolické gesto, po němž může následovat něco, jako byla smrt Nasralláha, co zase opět naštve Írán a může být reakce potom jiná, je to tak?
 

Irena KALHOUSOVÁ, ředitelka Herzlova centra izraelských studií, FSV UK:
Samozřejmě ono je potřeba říct, že i Izrael i Írán v tom je, ta, bych řekla, aspoň relativní výhoda, jsou racionální aktéři. Já si myslím, že tím, že ony obě ty země jsou státy, které jsou prostě zodpovědné za fungování těch států, tak je to do určité míry svazuje víc než například Hizballáh. Takže tam si myslím, že je ta jistá naděje, že prostě Írán neudělá nic, co by znamenalo, že opravdu Izrael do toho půjde naplno, například ještě se Spojenými státy v zádech. A na druhou stranu uvidíme, jestli opravdu Izrael vzhledem k tomu, že bojuje na mnoha frontách, jestli opravdu bude chtít tu situaci eskalovat, tak že by přišel s odpovědí, která by zase vedla Írán k tomu, že bude muset reagovat. Ale je to spousta neznámých. My už vlastně tady 12 měsíců spekulujeme, jak se ten konflikt může vyvinout a do jaké míry je tady hrozba nějaké velké regionální eskalace a vidíme, že to opravdu narůstá. To je fakt.
 

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Pane Hladíku, já využiju toho, že vás tady máme nejenom jako experta, který v mnohých z těchto vyjmenovaných zemí žil, ale zároveň jste zástupce diplomacie české. Česko zablokovalo společné prohlášení Evropské unie vyzývající k okamžitému příměří mezi Izraelem a libanonským radikálním hnutím Hizballáh, což znamenalo, že sedmadvacítka nemohla vydat jednotné stanovisko, protože, teď abych citoval ministra zahraničí – „jednostranně omezovalo právo Izraele tohle to stanovisko na sebeobranu proti teroristům Hizballáhu“. Nemůže se tady ten postoj český Česku při nějakých jiných diplomatických situacích jaksi nevyplatit?
 

Petr HLADÍK ředitel odboru Blízkého východu a Severní Afriky MZV ČR:
Rozhodně ne. Já jsem naopak rád, že náš postoj je principiální a myslím si, že ten postup, kdy jsme během několika hodin pracovali na organizaci té videokonferenční schůzky ministrů zahraničních věcí, kterou vysoký představitel Borrell vedl z Mexika. A zároveň jsme se měli jaksi opravdu ve velmi krátkém časovém úseku shodnout na nějakém prohlášení, tak já jsem naopak rád, že ty naše připomínky, které byly zásadní a které nebyly akceptovány, tak že vedly k tomu, že jsme prostě, protože v zahraniční politice pořád platí princip jednomyslnosti. A pro nás to, aby v prohlášení zcela jasně zaznělo, že pokud má dojít k nějakému zklidnění situace, tak tou podmínkou, bez které ne conditio sine qua non, tak musí být ze strany Hizballáhu jako teroristického hnutí, naplnění jazyka rezoluce 1701, která byla přijata po válce v roce 2006. To znamená, že my jsme zcela jednoznačně trvali na tom, že tato formulace musí být v prohlášení obsažena. A protože tam nebyla obsažena v takové podobě, která by nám jako České republice konvenovala, tak jsme, řekněme, zabránili vydání toho prohlášení, samozřejmě Joseph Borrell na to reagoval tak, že vydal své vlastní tiskové prohlášení, kde v zásadě shrnul obsah té debaty, která přes video mezi ministry probíhala.
 

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Myslím, že to byl pan Vondráček, který tady zmínil sílu mezinárodního společenství, mezinárodní diplomacie, není vlastně tohle to ukázka toho, že mezinárodní minimálně na té evropské úrovni Evropské unie ta diplomacie je vlastně trochu bezzubá, že se nedokáže shodnout na jednom stanovisku, které by jasně řeklo. A B, C?
 

Petr HLADÍK ředitel odboru Blízkého východu a Severní Afriky MZV ČR:
Víte, zubá diplomacie funguje tak, že je schopná do regionu vyslat letadlovou loď. Theodor Roosevelt nebo Abraham Lincoln, to je zubá diplomacie. A potom ti aktéři ví, že musí počítat s naprosto konkrétní reakcí. Při vší úctě jaksi k efektivitě fungování Evropské unie, tak naše prohlášení, ať už by bylo vydáno ve shodě, anebo tiskový statement vysokého představitele, tak bohužel na chování hráčů v tom regionu velký vliv nemají, ale je to z toho důvodu, že Evropská unie, když se podíváte do regionu, ať už je to Sýrie, ať už je to kdekoliv jinde v severní Africe, Libye, tak vidíte, že tam jsou jiní hráči přítomni vojensky, naprosto konkrétně. Evropská unie tam prostě přítomna vojensky není. A z toho pramení ta limitovaná míra toho, co jsme nebo nejsme schopni ovlivnit. Na druhou stranu Evropa funguje jako v absolutních číslech největší donor a do toho regionu, ať už se to týká Palestinců, nebo když se bavíme třeba o humanitární pomoci do Sýrie, prostě ta čísla z Evropy jsou největší. Myslím si, že by bylo načase, aby Evropská unie nebo státy Evropy za tuto ekonomickou podporu taky pobraly nějaké dividendy, pokud jde o politický vliv, že to je do určité míry zbožné přání, tak to samozřejmě také nepopírám.
 

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Pane Vondráčku, jak docílit toho, aby se stalo to, co říká ten Hladík, to znamená, aby ten politický vliv byl větší?
 

Radek VONDRÁČEK, místopředseda zahraničního výboru PS PČR /ANO/:
Já s dovolením pochybuju o tom, že někdo v Evropě vyřeší problémy Blízkého východu. Spíš bych se držel toho, co se stalo. Možná i pro diváky to bude zajímavější. Česká republika, jestli jsem to dobře pochopil, chtěla pouze zdůraznit to právo na sebeobranu a stažení Hizballáhu a ty požadavky neprosadila. Tak co to vypovídá o té situaci v Evropské unii? Proč jsou ty pozice vlastně naše, Maďarů a Rakouska ty jediné, které vlastně se vrací k rezoluci z roku 2006, že ta situace asi není dobrá v Evropě. To je to, co já jsem si odnesl z těch článků, které jsem dneska četl. Jsem rád, že ty naše postoje jsou stejné.
 

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Nemůže to být spíš oslabení, ale české pozice v Evropě, až zase Česko bude něco potřebovat, bude chtít do jiné rezoluce, do jiného stanoviska prosadit něco, co bude cítit jako bytostný zájem.
 

Radek VONDRÁČEK, místopředseda zahraničního výboru PS PČR /ANO/:
Nemyslím, nemyslím si to. Já myslím, že to, že se nám osvědčilo, vidíme v přímém přenosu, že v Evropské unii taky do jisté míry funguje asertivita a jenom to, že s něčím souhlasíte, tak vám to nedá žádný šek, že vám příště ta Evropská unie vyjde vstříc. Co mě taky zarazilo, že nejvyšší představitel Borell následně stejně vydal své vlastní tiskové prohlášení za 24 hodin.
 

Pavel ŽÁČEK, předseda výboru pro bezpečnost PS PČR /ODS/:
A nezmínil Írán.
 

Radek VONDRÁČEK, místopředseda zahraničního výboru PS PČR /ANO/:
My se tady asi fakt dneska shodneme.
 

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
To je dobře.
 

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
A týká se to Blízkého východu, Íránu, Izraele?
 

Pavel ŽÁČEK, předseda výboru pro bezpečnost PS PČR /ODS/:
Samozřejmě týká se to toho slova, které tady používáme, slovo eskalace. Jestliže přiznáváme právo Izraele na obranu, tak nemůžeme teď chtít, že už žádná eskalace prostě nebude, to je opravdu šachová partie. Při určité racionalitě asi obou těch hlavních aktérů, tak jeden je prostě demokratický a druhý prostě teroristický stát. Teď je opravdu na izraelském, zejména vojenském, ale i politickém vedení, jakým způsobem odpoví, protože pokud by ta eskalace, čili nic by se nedělo, jak jsme si tady jakoby řekli. Nebo to mi z toho vyplývá, z toho, že nechceme další eskalaci, tak to znamená, že ten protihráč použije podobné prostředky znovu. Tam to je opravdu tak, že pokud nic neuděláte, tak to je projev slabosti a viděli jsme to jak ve vztahu vůči Hamásu, tak ve vztahu vůči Hizballáhu. Je to velmi složité, je to obdivuhodné, co jsou schopni Izraelci zvládnout. Když jsme tam byli v červnu s delegací Poslanecké sněmovny, tak nám to vlastně vysvětlovali, jak mají rozdělené ty kapacity, jednu menší ve vztahu ke Gaze, druhou připravenou vojenskou na případný konflikt s Hizballáhem a už tehdy se ty dvě brigády připravovaly, které dneska zasahují. A třetí část tragické kapacity byla proti přímému útoku Íránu. Samozřejmě, co by to znamenalo, ta eskalace, asi ta supereskalace by byla taková, že by Izrael odpověděl stejně, jak zaútočil dneska Írán, což se nestane. Ale ta kalibrace, proto ji zdůrazňuju, jestli bude uvnitř, myslím si, že bude dramatičtější než minule, je otázka, jestli bude uvnitř íránského území. Protože připomeňme si, jsou tam cíle, na které zejména Izrael, ale i Spojené státy upozorňují, a to jsou ty vlastně součásti obranného průmyslu íránského, které se snaží vlastně dát dohromady jadernou zbraň, což by byla věc, která by byla neakceptovatelná pro nás všechny.
 

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Paní Kalhousová. Je tohle to oko za oko, zub za zub? Je to vlastně běžná věc na Blízkém východě? Možná my západní mentalitou to nejsme schopni pochopit.
 

Irena KALHOUSOVÁ, ředitelka Herzlova centra izraelských studií, FSV UK:
Je pravda, že opravdu myslím si, že v Evropě od druhé světové války až tedy do války na Ukrajině jsme si odvykli na použití síly. A Blízký východ je v tomto smyslu úplně jinde. A opravdu tam to projektování síly je zcela zásadní. A já si myslím, jakkoliv je to smutné, tak samozřejmě po 7. říjnu minulého roku se Izrael dostal do situace, kdy jeho armáda a jeho tajné služby. Prostě mnozí si kladli otázku, jak vlastně na tom jsou. A Izrael v tom momentě byl vlastně nesmírně, nesmírně zranitelný. Takže určitě je potřeba vnímat i tu izraelskou reakci jako snahu vlastně obnovit to svoje odstrašení a jasně ukázat těm nepřátelům, těm otevřeným nepřátelům Izraele, že pokud se oni rozhodnou Izrael napadnout, že Izrael je připraven odpovědět a že samozřejmě ta cena bude vysoká. Ale tak přesně také přemýšlí ti protivníci. Tak bohužel v tomto smyslu takhle Blízký východ funguje. Ale on tak funguje možná i zbytek světa. Akorát mám pocit, že často my tady v Evropě máme pocit, že vlastně tak to nemá být, že tak to není a že tak je to špatně, ono to tak možná špatně je, ale bohužel taková je realita v těch jiných částech světa.
 

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Pane Hladíku. Írán při vší hrůze toho dnešního večerního útoku na Izrael mohl podniknout útok daleko silnější a ničivější. Cítíte tam nějakou míru, použiju to slovo, které tady už zaznělo, kalibrace? To znamená, že Írán nemá zájem na totální válce s Izraelem. Je to tak?
 

Petr HLADÍK ředitel odboru Blízkého východu a Severní Afriky MZV ČR:
Víte, člověk si vždycky, anebo diplomat si musí položit tu zásadní otázku, co je zásadní pro ten který systém. Pro ten íránský je to zásadní přežití jeho režimu. A oni nechtějí dopustit to, čemu se říká regime change. Já bych navázal na to, co říkala Irena. Já si vzpomínám, že ještě někdy v roce 2019 na sociálních sítích jsme zaznamenávali takové reakce z Íránu, že tehdejší americký prezident je Twitter Tiger. A tohle skončilo v okamžiku, kdy v roce 2020 došlo k eliminaci velitele jejich jednotek Kuds, které jsou přímo podřízeny revolučním gardám Kásima Solejmáního. A to je přesně ta projekce síly, která je potřeba, aby jaksi byl někdo brán vážně, to je to, o čem mluvila Irena.
 

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Pane Vondráčku, co by měla česká diplomacie v případě tohohle eskalujícího pravděpodobného blízkovýchodního konfliktu dělat jinak? Anebo má pokračovat v té linii nastavené tak jako dosud? Stát jednoznačně na straně Izraele, byť být kritická, když i Izrael tak jako často zaznívá, udělá něco, co je špatně?
 

Radek VONDRÁČEK, místopředseda zahraničního výboru PS PČR /ANO/:
Když se na to budu dívat z pozice Izraele, tak oni nemají na výběr, oni opravdu, i když budeme tady přijímat rezoluce a usnesení, tak oni tam žijí tu realitu a oni musí stejně vojensky zasáhnout. Myslím, že používají, izraelský stát používá motto už nikdy jako ovce. A oni v tom regionu po sobě nenechají střílet. A tuhle realitu bychom měli asi akceptovat a ty naše dlouholeté a opravdu nadstandardní vztahy s Izraelem nám taky určují, jak bychom se měli chovat dobře. Přece nemůžeme otočit volantem a začít říkat něco jiného, když víme, že realisticky ta situace je tam tahle.
 

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
To v žádném případě. Já se spíš jenom nebo tam nesměřovala moje otázka. Realita je, samozřejmě ji nebudu hodnotit jakkoliv, ale mně jde spíš o to, zda by měl Izrael od České republiky dostávat bianco šek na všechno, co na Blízkém východě dělá?
 

Radek VONDRÁČEK, místopředseda zahraničního výboru PS PČR /ANO/:
Já myslím, že to není bianco šek. Samozřejmě my nikdy nedáme bianco šek na civilní oběti, ale ty útoky jsou v tuto chvíli na vojenské cíle, aspoň z mého pohledu.
 

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Pane Žáčku.
 

Pavel ŽÁČEK, předseda výboru pro bezpečnost PS PČR /ODS/:
Já tam vidím dvě roviny. První rovina je naše povinnost jako povinnost lidí, politiků, obyvatel Evropy nepřipustit další holocaust. Další šoa. To prostě je věc, kdy jsme i za ty minulé generace spoluzodpovědní, vědí to dobře v Německu, ale měli bychom to vědět i my. Druhá věc, je to přece věc hodnotová. Podívejme se, kdo jsou ti nepřátelé, podívejme se, co to je za teroristy, co dělají, co provádějí, čeho chtějí dosáhnout. Vymazat Izrael s jeho obyvateli z povrchu zemského. Prostě my jakmile bychom povolili v tom souboji s tím zlem, které je na té druhé straně, ať už můžeme říkat, že má nějakou realistickou politiku nebo tak. Já myslím, že jsou limity, že tam velkou roli hrají například ty dvě task force s těmi americkými letadlovými loděmi, které omezují to, že ten Írán nevystřelil třeba ještě dvojnásobek, trojnásobek těch raket, tak musíme vědět, kdo to je, jaké má cíle. Ti lidi na druhé straně, v tomto případě šíitští extremisté, nechtějí budovat nějakou společnost spolu s námi. Ti prostě chtějí zničit Izrael a dobýt mimo jiné Evropu, takže se prostě, musíme si odpovědět otázkou, zavést tam svůj pořádek, abych to řekl přesněji. Musíme si odpovědět na otázku, jestli to chceme připustit, nebo ne. A pro mě to je prostě věc hodnotová a od toho se odráží podle mého názoru i naše politika, že si uvědomujeme, jaké hodnoty jsou na té druhé straně.
 

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Paní Kalhousová. Ještě dopoledne, když jsem si připravoval tenhle ten rozhovor, tak jsem se chtěl bavit o v tu chvíli několik hodin staré pozemní operaci na jihu Libanonu ze strany Izraele. Tak pojďme se jenom na závěr k tomu vrátit ještě. Kde je ta hranice toho, kdy nebo je vůbec Izrael schopen jaksi vytyčit tu hranici, že ten postup je proti Hizballáhu, nikoliv proti Libanonu?
 

Irena KALHOUSOVÁ, ředitelka Herzlova centra izraelských studií, FSV UK:
Já si myslím, že v tuto chvíli opravdu Izrael akcentuje, že to tak je, koneckonců i premiér Netanjahu jasně promluvil k Libanoncům a řekl, toto není válka proti vám, toto není válka proti Libanonu, toto je válka proti Hizballáhu. A až dosud zatím armáda jasně říká, že půjde o velmi cílenou a časově omezenou vojenskou operaci. A to si myslím, že je strašně důležité, protože bohužel jaksi Izrael má tu historii, že z válek v Libanonu se stává pro Izrael tak trošku Vietnam. Stanou se z toho velmi dlouhé operace, které jsou velmi jaksi bolestivé, co se týče ztrát na životech na obou stranách, ale především tedy na straně libanonských civilistů a většinou se Izrael ani nepovedlo dosáhnout toho cíle, který měl. To znamená, já si opravdu jako přeju a doufám, že ta operace bude cílená a především, že bude krátká. Samozřejmě Izrael má naprosto jasné důvody, proč v Libanonu je, koneckonců v posledních hodinách zveřejnil Izrael informace o tom, že komanda izraelské armády zasahovaly v Libanonu už posledních několik měsíců a ukázaly, že víceméně hnutí Hizballáh chystalo velmi podobnou operaci jako Hamás toho 7. října. Akorát by pravděpodobně byla ještě mnohem brutálnější, protože Hizballáh je prostě mnohem efektivnější organizací. Takže určitě tam jsou realistické důvody, proč zasáhnout. Ale jak říkám, je strašně důležité, aby z toho nebyla nějaká velmi dlouhá rozvleklá operace, která bude znamenat například i třeba okupaci jižní části Libanonu.
 

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Pane Hladíku, na závěr k Libanonu ještě jedna věc. Já vím, že to je jenom jedna, jaksi jeden čtvereček na té blízkovýchodní šachovnici a možná nemá ani svůj vlastní kámen tahle ta země. Ale může to, co se teď děje, vést nakonec k tomu, že ta země bude nakonec stabilizovanější, než je v tuhle chvíli, pokud by se vliv Hizballáhu v téhle zemi jaksi umenšil?
 

Petr HLADÍK ředitel odboru Blízkého východu a Severní Afriky MZV ČR:
Teoreticky ano a já bych tímto odpověděl i na tu otázku, co dělá česká diplomacie, protože kromě té verbální podpory nebo podpory na mezinárodních fórech, kterou dáváme státu Izrael, tak my se také snažíme podporovat například libanonskou armádu. Jenom v letošním roce šest jsme, pardon, omlouvám se, čtyři armádní speciály odvezly materiální pomoc přímo do Libanonu. A právě proto, abychom posílili toho státního aktéra. A v situaci, kdy, řekněme, Hizballáh, který je opravdu stát ve státě a tímhle způsobem funguje, byl takto významně oslaben ze strany Izraele, tak tady nějaká šance je, viděli jsme prohlášení libanonských politiků, protože oni už třeba dva roky nemají prezidenta, tím pádem i vláda Libanonu v podstatě funguje už dva roky v demisi. A můžeme jenom doufat, že to, k čemu dochází dnes, přivede i libanonské obyvatele k tomu, aby prostě chtěli standardní fungující instituce, aby to byla právě libanonská armáda, která bude zajišťovat ochranu hranic a vnitřní pořádek v zemi, aby to nebyl nestátní aktér, což je teroristické hnutí Hizballáh.
 

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Dámo a pánové, děkuju mnohokrát za to, že jste byli hosty Událostí, komentářů, díky, že jste přišli sem nebo se spojili na dálku. Divákům slibuji, že další úplně aktuální zprávy z Blízkého východu v reakci na íránský útok na Izrael z večera nabídneme už zhruba za čtvrt hodinku přímo tady na ČT24. Díky moc ještě jednou.
 

Pavel ŽÁČEK, předseda výboru pro bezpečnost PS PČR /ODS/:
Hezký večer.
 

Radek VONDRÁČEK, místopředseda zahraničního výboru PS PČR /ANO/:
Na shledanou.
 

Petr HLADÍK ředitel odboru Blízkého východu a Severní Afriky MZV ČR:
Na shledanou.