Novinky Mediální výstupy

(Lidové noviny) Česko jedná s dvacítkou spolupracujících zemí o dalších dodávkách munice pro Ukrajinu. Jak v rozhovoru pro Lidovky.cz uvedl premiér Petr Fiala, první desítky tisíc kusů munice dostala válkou sužovaná země v červnu, do konce letošního roku půjde o pět set tisíc kusů. Ukončení rusko-ukrajinské války je podle něj dosažitelné jedině tím, že se Ukrajina ubrání a Rusko uvidí, že tímto způsobem další území nezíská. Ve velkém rozhovoru pro Lidovky.cz předseda vlády Fiala hovoří také o diskutovaných změnách v určování věku odchodu do důchodu. Kabinet se ještě k penzím hodlá vrátit a přehodnotí některé parametry. „V žádném případě nepůjde o změkčení,“ dodává premiér jedním dechem. Fiala dále hovoří o emisních povolenkách pro dopravu a budovy, dostavbě Dukovan, ale také o tom, jak vláda postupovala při výběru eurokomisaře.

Muniční iniciativa pro Ukrajinu zajistila Česku mezinárodní uznání. Dozví se veřejnost, kolik kusů velkorážové munice Česko na Ukrajinu dodalo a kolik to stálo?

Někdy to asi bude, ale myslím, že to nyní není to nejpodstatnější. To nejpodstatnější je, že munice je Ukrajině dodávána. Ukrajina ji potřebuje a bez české iniciativy by to tak rychle nešlo. Využíváme svého know-how, tradic domácího obranného průmyslu a kontaktů. Všechny informace, které je možné dát veřejnosti, poskytujeme. První desítky tisíc kusů munice jsme dodali v průběhu června. V tuto chvíli je to dohromady asi sto tisíc kusů. Každý měsíc budeme dodávat další desítky tisíc. Do konce letošního roku půjde o pět set tisíc kusů, na což máme i finanční prostředky. Spolupracujeme na tom s téměř dvaceti zeměmi. Možná bych ještě dodal, že jsem přesvědčen, že to nestačí.

Plánujete ještě další dodávky?

Jednáme se spolupracujícími zeměmi o pokračování, abychom touto formou dodávali munici po dobu, než Evropa sama bude schopna zvýšit její výrobu.

Může o konfliktu na Ukrajině rozhodnout zvrat na frontě, anebo se kloníte k jednání s Ruskem, které už připustil i ukrajinský prezident Zelenskyj? Ten uvedl, že další summit by se měl odehrávat za účasti Ruska.

Za prvé Ukrajinci se brání nesmírně statečně. Musíme si uvědomit, co se na Ukrajině děje, že tam každý den umírají lidé. Na frontě, ale i civilisté, protože Rusko na ně útočí. Útočí na nemocnice, školy, obchodní centra. To je každodenní realita. Kdybychom nepomáhali a nedodávali Ukrajině zbraně, nemohla by se bránit. Pomáhat je nutné, protože je to v zájmu naší bezpečnosti a je to i v zájmu světového řádu založeného na pravidlech a respektu.

Pokud mají být jednání, nastanou teprve tehdy, až Rusko uvidí, že jeho vojenská agresivní politika nevede k naplnění cílů, že jednoduše není úspěšná. To je jediná šance na trvalý mír, který si všichni přejeme. Cesta k němu je skrze to, že se Ukrajina ubrání a že Rusko bude vidět, že tímhle způsobem další území nezíská.

Ale Rusko dobylo a drží podstatný kus Ukrajiny. Stále kontroluje Krym. Nějakou dobu vojenští analytici hlásí statickou situaci, kdy Rusové více méně zabrali východní části Ukrajiny a brání se ústupu. Silná protiofenzíva Ukrajiny není vidět.

Máte pravdu, ale ono se těžko cokoli předvídá. Nakonec, když ruská agrese začala, mnozí analytici říkali, Ukrajina padne za chvíli a Rusko nastolí svůj režim. Nic z toho se nestalo. Ukrajina se ubránila. Často jsem tázán na svou první cestu na Ukrajinu 15. března 2022. Uvědomme si, že jsme jeli do Kyjeva, který byl ze tří stran obklíčen ruskými vojsky. Dnes nic takového není. Mluvit o tom, že obrana Ukrajiny je neúspěšná, by nebylo správné. Válka nevyčerpává jenom Ukrajinu, ale i Rusko.

Velmi důležitou veličinou v konfliktu je postoj Spojených států. O víkendu padlo rozhodnutí, že Joe Biden už nebude kandidovat na prezidenta. Co by bylo pro Českou republiku a možná i pro konflikt na Ukrajině výhodnější: vítězství Donalda Trumpa, nebo demokratického kandidáta či kandidátky?

Musíme být připraveni na obě varianty. Musíme být schopni udržovat dobré vztahy s USA, ale současně přijímat odpovědnost za svou bezpečnost. Větší podíl Evropy na starosti o svou bezpečnost je nutný bez ohledu na to, jestli v prezidentských volbách vyhraje kandidát demokratů, nebo Donald Trump. Spojené státy mají řadu dalších zájmů ve světě.

Delší dobu naznačují, že si přejí větší podíl Evropy na své obraně a bezpečnosti. To je potřeba brát vážně i z toho hlediska, že teď máme v Evropě válečný konflikt. Proto třeba Česká republika dává dvě procenta hrubého domácího produktu na obranu, modernizuje armádu, podílí se na posilování východního křídla NATO.

V Evropě se také vede debata o novém způsobu financování obranného průmyslu a o větším zapojení bank. Spolupřipravil a podepsal jsem dopis lídrů v tomto směru. Úvahy o větší koordinaci akvizic, větším propojování, přitom ale nenahrazování NATO, to jsou všechno správné věci, které nás čekají bez ohledu na to, kdo ve Spojených státech vyhraje.

Přece jen, kdo by ale byl z dvojice Trump–Harrisová pro Česko výhodnější?

Nebudu posuzovat jednotlivé kandidáty, ani nevím, kdo bude kandidát za demokraty. Mohu jen říci, že když jsem měl v dubnu rozhovor s prezidentem Bidenem, tak pan prezident vyjadřoval velké porozumění pro roli USA v Evropě, pro nebezpečí, které vyplývá z ruské agresivní politiky a pro nutnost prohlubování euroatlantické aliance, která nadále bude klíčová pro západní demokracie.

Z toho jsem měl dobrý pocit. Zároveň bych tolik nedal na předvolební rétoriku u obou možných vítězů, ať už to bude kdokoliv. Bude záležet na jeho týmu a jak se pak bude vytvářet reálná politika, nakolik tam budou změny oproti dosavadní kontinuitě americké zahraniční politiky.

Průzkumy favorizují Donalda Trumpa velmi dlouho. Když se budeme připravovat na variantu Trump, tak jeho viceprezidentem se má stát James David Vance, který ve velmi otevřeném projevu jasně definoval, že Amerika bude mít do budoucnosti zájmy zejména v Asii, nikoli v Evropě. Jak by to ovlivnilo konflikt na Ukrajině?

Ať to bude kdokoliv, tohle je realita. Zájem Spojených států už dlouhodobě není primárně evropský, ale soustředí se i na jiné oblasti. Dnes je klíčovým protihráčem Spojených států Čína. Ta je, na rozdíl od situace během studené války, kdy Spojené státy soupeřily se Sovětským svazem, schopna konkurovat Západu v některých technologických záležitostech, což Sovětský svaz nikdy nebyl.

Takže ta výzva je poměrně velká a je logické, že se Spojené státy na tohle musí soustředit. Nejde jenom o soupeření s Čínou, ale jde i o to, co se děje kolem Tchaj-wanu, a o ekonomický a populační vývoj v Asii. Stejně tak se Spojené státy musí soustředit víc na to, co se děje na jihoamerickém kontinentu. Pozornost na Evropu je rozptýlenější, než byla v minulosti, protože mají jiné zájmy a jiné oblasti, na které se taky chtějí nebo musí soustředit.

Někdo to říká ostřeji, jiný opatrněji, ale myslím si, že Evropa si musí být vědoma toho, že máme být aktivnější, pokud jde o vlastní bezpečnost a obranu, máme silněji dbát na svou konkurenceschopnost a prosperitu, abychom dokázali v té globální soutěži vůbec obstát a udržet si kvalitu života, kterou máme.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová chce v další komisi eurokomisaře pro obranu. Podporujete to?

Co se týká nové struktury EK, je potřeba uvažovat o nových portfoliích a věnovat se obraně a obrannému průmyslu. Poučení z covidu či energetické krize je, že nesmíme být závislí ve strategických záležitostech na jiných velmocech, a to zvláště těch, které jsou nespolehlivé. To se ukázalo v energetice, lécích a platí to i ve zbraních.

Proč jste podporoval von der Leyenovou do čela Evropské komise?

Na základě toho, že bere velmi vážně problémy, do kterých se EU dostala. Za Českou republiku jsem chtěl, abychom se soustředili na bezpečnost vnitřní a vnější, na prosperitu, konkurenceschopnost a vnitřní trh. A to jsou priority, se kterými přišla. Ve strategické agendě Evropské unie už nenajdete slovo Green Deal, ale najdete tam hodně vět o prosperitě, konkurenceschopnosti, bezpečnosti, boji s nelegální migrací.

Nevycházela vaše podpora jednoduše z toho, že chcete lepší pozici k vyjednávání o českém eurokomisaři?

To by bylo krátkozraké. Já si myslím, že je to správná osoba pro tuto dobu a že v konstelaci, která v Evropě panuje, je tohle momentálně ta nejsprávnější volba. Navíc Ursula von der Leyenová, a to je moje dlouhodobá zkušenost, rozumí střední Evropě a je schopna naslouchat zájmu České republiky.

Jaké portfolio tedy chcete?

Pro mě jsou to portfolia, která mají reálnou výkonnou moc, to znamená, jsou to komisaři, pod kterými je generální ředitelství. V tuto chvíli by se mi nejvíce líbilo nějaké ekonomické portfolio, ale nejsem v tom zabetonován.

Vnitřní trh?

Ekonomických portfolií je celá řada. Jedno z nich by České republice slušelo. Připomenul bych, že Česká republika do Komise v posledních dvou obdobích nominovala ženu a současně že jsme měli taková portfolia, která měla jinou povahu než ekonomickou. Myslím si, že bychom se mohli posunout zase někam dál.

Od příštího roku se má v rámci schválené důchodové reformy začít posouvat věk odchodu do důchodu. Je to velký politický krok a veřejnost jej vnímá úkorně. Teď se ale zdá, že ministr práce Marian Jurečka (KDU-ČSL) chce posouvání odchodu zpomalit. Nenastane změkčení reformy? Co na to říká ODS?

Důchodová reforma je nutná. Kdyby k ní nebylo zapotřebí politické odvahy, tak by ji předchozí vlády udělaly. Odborníci říkají už léta, že se to v dosavadním režimu nedá ufinancovat, čísla jsou naprosto jasná. Stačí se podívat na populační vývoj a na to, co se děje s důchodovým účtem. V žádném případě nepůjde o změkčení.

Ale budeme se bavit o tom, zda upřesněná demografická data neumožňují určitý posun nebo zmírnění mechanismu, který určuje odchod do důchodu. Jedno z nejzásadnějších rozhodnutí, které považuji za správné, je, že se nestanovily pevné roky odchodu do penze, ale že se to bude stanovovat podle průměrného věku dožití a dodrží se, aby člověk pobíral penzi v průměru 21,5 roku. Pokud by se ukázalo, že náběh toho zvyšování může být mírnější, jsme připraveni se o tom bavit.

Ale není to změkčení reformy, náš cíl je stále stejný. Tedy abychom byli schopni financovat důchody i v roce 2040 a 2050. Kdybychom neudělali nic, deficit důchodového účtu v roce 2050 bude někde kolem pěti procent hrubého domácího produktu. To se financovat nedá. Cíl je deficit kolem jednoho procenta, což je podle odborníků udržitelné. K tomu vede důchodová reforma tak, jak je nastavena. Pokud se ukáže, že je vhodné nějaký parametr udělat, tak to uděláme.

Dokonce jsem řekl, že jsme připraveni ve druhém čtení vyslechnout i názory opozice, pokud přijde s nějakým lepším řešením nebo mechanismem. To se nestalo. Takže neberme tu debatu kolem důchodového věku jako snahu něco zmírnit. A dokonce to není ani politický problém, že my něco a lidovci něco jiného. Je to věcná debata o tom, zda to máme nastaveno opravdu správně anebo zda to ještě můžeme nějak vylepšit.

Ministr Jurečka ovšem otevřel také otázku dřívějšího odchodu do důchodu pro lidi ve fyzicky náročných pozicích. To s obavami sledují zaměstnavatelé a mohlo by to utrhnout lavinu požadavků na rozšiřování okruhu zaměstnanců s dřívějším odchodem.

To je zase jiná debata. Tady jsem mnohem opatrnější, protože si myslím, že to máme nastaveno dobře. Co se teď ladí, jsou fyzicky náročné profese, kde je potřeba dobře nastavit algoritmus toho, koho se to může týkat. To není jednoduché, ale myslím, že jdeme správnou cestou. Nestačí říci, že někdo pracuje v dolech. Důležité je, zda je horník, anebo někdo nahoře v administrativě. Proto se to musí kategorizovat velmi detailně a doufám, že se nám to podaří dobře nastavit. Tato úprava je součástí debaty o důchodové reformě celou dobu.

Ekonomové hovoří o tom, že nový typ emisních povolenek, který se bude týkat dopravy a vytápění budov, zdraží lidem a firmám benzín a naftu až o deset korun na litr. Řekl jste, že nedopustíte, aby kvůli tomu lidem klesla životní úroveň a firmám konkurenceschopnost. A ministr financí Zbyněk Stanjura prohlásil, že bude usilovat o zrušení či posun platnosti nových povolenek. Co se dá dělat?

Zkusíme všechno, co lze, ale prostor je zúžený. To, co se s tím dalo dělat, bylo neschválit Green Deal v této podobě. Tehdy to vyžadovalo jednomyslnost. To jsou ta okna příležitosti, kdy řeknete za Českou republiku ne, anebo řeknete ano. Andrej Babiš řekl ano a nevyjednal pro Českou republiku nic. Druhým nevyužitým oknem byl plán klimaticky neutrální Evropy do roku 2050, z nějž ta opatření vyplývají.

A ta jsou potom kodifikována klimatickým zákonem, který schválil tehdejší ministr životního prostředí za hnutí ANO Brabec. Mimochodem – rámcová pozice Babišovy vlády k povolenkám druhého typu je veskrze pozitivní. A tu pozici jsme zdědili. Naštěstí jsme jako předsednická země EU vyjednali cenový strop 45 euro. Při překročení této ceny se povinně dávají nové povolenky na trh. Další možností, jak zmírnit dopady, je posunutí data spuštění z roku 2027 na rok 2028 podle toho, jaké budou ceny energií. My ale chceme využít zbývající čas k jednání o dalším zmírnění nebo přehodnocení myšlenky toho nového typu povolenek. Což lze až nyní, kdy se změnil Evropský parlament a Evropská komise.

Na co se tedy mají připravit domácnosti a firmy?

Nový typ emisních povolenek EU ETS 2 zatím do českého systému neimplementujeme. Je na to čas. Já si ale stojím za názorem, a jsem rád, že to teď takhle vidí i většina evropských lídrů, že klimatické cíle jsou důležité, ale nesmějí ohrožovat naši prosperitu. Jinak pro ně nelze získat podporu občanů ani firem. Musíme dělat takové kroky, které nebudou lidem zdražovat život. Anebo jim brát něco, co nemá dobrou náhradu. Abych uvedl příklad. Hodně jsme se zasadili o úpravu normy Euro 7, aby neohrozila náš automobilový průmysl. Aby neznamenala, že se auta stanou pro lidi nedostupná.

Co si v této věci slibujete od nového složení Evropského parlamentu?

Už v minulém období jsme se snažili prohloubit spolupráci frakce Evropských konzervativců a reformistů s evropskými lidovci EPP, aby se vytvořil širší středopravicový tábor, který by měl možnost něco ovlivnit. Šlo to. Ale většina byla hodně vychýlená do středu anebo doleva. Teď bych řekl, že vzhledem k oslabení některých levicových stran, třeba Zelených, které je tam viditelné, nebo oslabení Renew Europe vznikl větší prostor pro korekci této politiky.

A současně došlo k opravdu velkému posunu v mentalitě u lídrů v Evropské radě a u jednotlivých vlád, což se projevuje i v Radě EU. Je kladen mnohem větší důraz na otázky jako prosperita, konkurenceschopnost a trh. Takže když budeme pokračovat ve vyjednávání, jakkoli často není jednoduché, tak máme šanci dojít k nějakým korekcím a revizím.

Upřímně řečeno, za dva roky, co mám možnost reprezentovat českou politiku v Evropské radě, vidím jednu věc. I když Evropská rada nebo Rada EU dosáhnou docela slušného výsledku, je to Evropský parlament, který v trialogu tu věc posune tam, kde se nám to nelíbí. Výsledek evropských voleb může znamenat určitou naději, že by parlament nemusel být tak progresivistický, tak ideový směrem k zelené politice.

Nelze se ale ubránit otázce: Co bude, pokud se to české vládě nepodaří změnit?

Musí se to podařit. Když jsem přišel do vlády, vypadalo to, že se nepodaří jádro. A dnes máme jádro v taxonomii, máme jadernou alianci, jádro je respektovaný zdroj a nástroj k dosažení klimatických cílů i u států, které ho nemají. Dnes máme plán ztrojnásobit podíl jádra do roku 2050. Ještě před pár lety se zdálo, že to není možné. Možné to je.

Stejně jako bylo možné výrazně upravit Euro 7. Věřím, že se vrátíme k přehodnocení spalovacích motorů, zákaz bude znovu přezkoumán v roce 2026. A že se něco nepovede? To mohu konstatovat, až když to nastane. Ale teď dělám vše pro to, aby se to povedlo. My nemůžeme, a doufám, že to vidí čím dál víc lidí, ohrozit naši kvalitu života a prosperitu. Jinak bychom ztratili podporu lidí.

Vláda minulý týden projednávala a pak odložila návrh nové Státní energetické koncepce a dvou souvisejících strategických materiálů, zasahujících energetiku. S tím, že je třeba je znovu prostudovat, upravit některé detaily a projednat v koalici. O co tady jde?

Nehledal bych v tom nic zvláštního. Jsou to strategické dokumenty, které nic nezavádějí, neplynou z nich žádná konkrétní opatření. Ty dokumenty vytvářejí pouze nějaký rámec. A tak je potřeba, abychom si byli jistí, že to, co v nich je, je rozumné. Nemáme nekonečně volný manévrovací prostor. Vycházíme ze závazků, které jsme jako Česká republika přijali v minulosti, z rozhodnutí, která tady byla udělána předtím, z toho, co nám připravila předcházející vláda.

Nicméně, kdybych měl uvést jeden důvod, proč to odložit, tak v těch strategických dokumentech musíme zohlednit rozhodnutí vlády z minulého týdne, že budeme stavět dva bloky v Dukovanech. To musíme do nich propsat. Takže je to věc, o níž ještě musíme ve vládě debatovat, nicméně dokumenty lidem život nezdraží.

Co je podstatou těchto materiálů?

Stojíme před velkým úkolem, jak pro Česko do budoucna zajistit dostatek energie za přijatelné ceny. Předchozí vlády odkládaly rozhodnutí ohledně jádra, nedělalo se nic s obnovitelnými zdroji a neřešilo se, že se jednou odstaví uhlí. A to vše je teď pro nás problém. A čím déle se to neřešilo, tím větší problém to je. Navíc do toho přišla energetická krize, kdy jsme se museli zbavit závislosti na ruských surovinách.

A to ještě nemluvím o tom, že nemáme úplně nejlepší geografické podmínky. Jsme na konci všech linek, nemáme přímořské pláně, kde stále fouká vítr, ani dostatek slunečných dní. Takže jedinou cestou jsou obnovitelné zdroje a jádro, bez nějž nejsme schopni mít dostatek energie. Proto ten jaderný tendr, abychom se co nejrychleji dostali k posílené kapacitě. První část plánu, fotovoltaika na 100 tisících střech, už je splněna. Druhá část – udělali jsme rozhodnutí o výstavbě dvou bloků v Dukovanech, jen s malým časovým odstupem, víceméně naráz, což snižuje jejich cenu.

A o opci na další dva bloky v Temelíně, o nichž můžeme v příštích pěti letech rozhodnout, zda je budeme stavět či nikoliv. K jádru a obnovitelným zdrojům ale potřebujeme ještě záložní zdroje, které se dají dle situace v dodávkách zapnout a vypnout, což pravděpodobně budou plynové elektrárny. Takže teď musíme v poměrně krátkém čase udělat řadu správných rozhodnutí, aby to do budoucna bylo jinak.

Takže zapomeňme na minulé chyby, jako bylo přistoupení na konstrukci jednotného evropského energetického trhu, která nám zdražuje cenu energií, a buďme realisté…

Musíme být realisté a současně musíme – to je také důležité – být dobře propojeni se zbytkem Evropy. Protože to bude zlevňovat tu energii. Tady připomenu, že jsme například prosadili rozšíření ropovodu TAL, což byl velký diplomatický i manažerský výkon a zajistí nám to nezávislost na ruské ropě a dostatek této suroviny do budoucna. Pokud jde o plyn, klíčovými slovy jsou LNG terminály, zásoby, propojení. Na tom buď pracujeme, anebo jsme je již zajistili. Řekl bych, že jsme v krátkém čase udělali hodně.

Když hovoříme o propojení Česka s energetickou infrastrukturou – ministr průmyslu Jozef Síkela informoval, že poslal dopis německému spolkovému ministru hospodářství Robertu Habeckovi kvůli zjištění, že se z německé strany snížila přepravní kapacita plynu. Odpověď byla, že je to záležitost soukromé firmy. Neznamená to pro Česko před příchodem topné sezony problém?

Chápu, že té věci je věnována určitá mediální pozornost. Ale byl to spíše technický dopis v rámci debaty, která probíhá. MPO to pravidelně řeší v pracovní skupině, kterou v průběhu roku s Německem a Evropskou komisí na úrovni ministrů vytvořili. Není třeba tomu přikládat nějakou důležitost. V našem zájmu je, aby přepravní kapacita byla dostatečná. A to tak je. A plynu je dost, máme zásoby, jsme připraveni na zimu. Žádné problémy po této stránce nenastanou.

Ale musíme myslet i na budoucnost a posilovat naše evropské propojení. Ještě poznámka k debatám, co se neustále vedou. My nemáme nejdražší energii v Evropě. Karty, s nimiž hrajeme, ale samozřejmě nejsou zrovna nejlepší vzhledem k tomu, co se tady zanedbalo a jaké máme zeměpisné podmínky. Navíc nezapomeňme, že jsme podle některých kritérií jednou z nejprůmyslovějších zemí v Evropě. A také máme díky naší průmyslové struktuře vysokou energetickou náročnost. To samozřejmě klade nějaké požadavky.

Ještě k tendru na dva jaderné bloky v Dukovanech. Jak ovlivnily výsledek, tedy rozhodnutí pro korejskou společnost KHNP, volby ve Francii?

Nijak. Opravdu nijak. Naše rozhodnutí je založeno na tvrdých datech. Bylo jednomyslné a jednoznačné, protože nabídka KHNP byla ve většině klíčových parametrů jednoznačně výhodnější.

Zvažovali jste také vliv odmítnutí francouzské nabídky na další oblasti? Například jsme s Francií vytvořili jadernou alianci, která nepochybně měla vliv na to, že se jádro nakonec stalo podporovaným zdrojem energie. A v rámci struktur a procesů v EU je třeba mít silného partnera.

Musíme dělat evropskou a zahraniční politiku, která je založena na více zájmových sítích a koalicích než jen na V4. Jsem rád, že třeba v oblasti bezpečnosti máme koalici s Dánskem a Nizozemskem, která výborně funguje. A v jaderné oblasti s Francií. A na tom se nic nezmění. Už jsem o tom mluvil s Emmanuelem Macronem, máme společné cíle prosazovat v Evropě i nadále jádro.

Rozhodnutí jsme udělat museli, učinili jsme ho zodpovědně v zájmu České republiky, v zájmu toho, abychom měli co největší garance ceny, a toho, že se vše podaří v dohodnutém čase. A s Francií budeme dále spolupracovat. Musíme a chceme. Pokládám za velký úspěch, že dnes můžeme rozvíjet jadernou energetiku nikoliv pokoutně, ale oficiálně, jako řešení evropské energetiky. To je velký posun. A spojenectví s Francií v tom hraje roli.

Korea je pár tisíc kilometrů na východ. Jaké politické výhody můžeme získat z toho, že dáme 400 miliard, i když z toho část budou zakázky domácím firmám, do Asie? Kdyby šly ty miliardy do Paříže, mohlo by nám to přinést výhody při vyjednávání eurokomisaře a otevřít další zajímavé možnosti. Anebo ne?

To je dobrá otázka. Pokud budu mluvit za sebe, vždy jsem měl všechny geopolitické, strategické, evropsko-politické aspekty na paměti. Ale výsledek toho tendru byl ve všech klíčových parametrech takový, že skutečně odpovědným rozhodnutím bylo preferovat korejskou společnost.

Co tedy nejvíce rozhodlo?

Vláda rozhodla jednomyslně, jedna z nabídek se ukázala jako výhodnější. Udělali jsme dvě rozhodnutí. Akceptovali jsme pořadí výhodnosti nabídek, které stanovil investor (dceřiná společnost ČEZ – pozn. red.) na základě určených kritérií. A druhým – naprosto klíčovým rozhodnutím – bylo, že půjde o výstavbu dvou bloků v Dukovanech naráz. Nyní probíhají jednání o smlouvě s KHNP tak, abychom ji mohli podepsal na konci prvního kvartálu příštího roku. Proto není možné jít do žádných detailů.

Nabízejí Korejci něco nad rámec samotného kontraktu na výstavbu dvou bloků?

Předpokládejme, že když někdo získá takto významnou a strategickou zakázku, bude mít zájem i o širší působení v regionu a v naší zemi.

Konkrétnější být nemůžete?

Nemohu. Ale nerozhodli bychom takto, kdybychom si nebyli jisti, že cesta, kterou jdeme, je pro Českou republiku správná a výhodná. Výhodná ze všech hledisek včetně zapojení našeho průmyslu. A že povede k tomu, že budeme mít v roce 2036, respektive 2038 novou energii z Dukovan.

Co rozhodlo ve prospěch kandidáta na eurokomisaře v podobě ministra průmyslu Jozefa Síkely?

Síkelu jsme odsouhlasili jednomyslně. To je důležité, vždyť vládu tvoří pět politických stran. Snažíme se získat silné portfolio, ve kterém bude mít komisař za Českou republiku skutečné pravomoci. Jsme přesvědčeni, že Síkela je tím kandidátem, který může takové portfolio získat. Pan ministr má za sebou zkušenosti z úspěšného působení v soukromé sféře a také v exekutivě. Prokazuje kompetenci, má rozsáhlé zkušenosti z mezinárodního prostředí a během předsednictví prokázal, že umí řešit problémy i na evropské úrovni. A to vše hrálo v našem rozhodování roli.

(Autoři: Ivana Pečinková, Martin Shabu)

Rozhovor čtěte na serveru lidovky.cz.