Novinky Mediální výstupy

Pro mne jako ministra obrany je to satisfakce. Před dvěma lety, když jsme připravovali Bílou knihu o obraně, někteří puristé navrhovali, abychom v době škrtů a úspor Duklu zrušili. Neudělali jsme to. Duklu jsme podrželi v přesvědčení, že vrcholoví sportovci bojují stejně jako vojáci s českou vlajkou na prsou, a proto si zaslouží podporu a úctu. Londýn byl sladkou odměnou. Armádní sportovci vytěžili polovinu českých medailí, v případě zlata dokonce tři čtvrtiny (patří sem i nevoják Jaroslav Kulhavý). Jde ovšem o víc než jen o reprezentaci. 

 

V létě se objevily alarmující zprávy z výzkumu mezi žáky základní škol o tom, že české děti tloustnou. Odborníci navrhují, aby se zavedla třetí hodina tělocviku. 

 

Tento návrh je možné podpořit, ale problém, který začíná v rodinách a končí otázkou, do jaké míry má sport podporovat společnost a stát, to nevyřeší. Pozitivní dopady sportu na člověka a jeho uplatnění ve společnosti byly mnohokrát popsány. Sport nejen zlepšuje fyzickou kondici a brání obezitě, ale také vychovává děti k sebekázni a zvládání emocí, učí je soutěživosti a posiluje v nich úctu k autoritě. To jsou všechno vlastnosti, které lidem v moderní české společnosti často chybí. 

Máme-li v této globální soutěži uspět, nemusíme se inspirovat v cizině. Stačí zalovit v paměti doma. Asi nejlepším příkladem je Česká obec sokolská, která letos oslavila 150 let své existence. Sokol zdárně přežil útlak nacistů i komunistů. Nese v sobě totiž nejenom poselství fyzické zdatnosti, ale i lásky a odpovědnosti k naší zemi, schopnosti a odvahy bránit demokratické principy. Nebyla to náhoda, že členové Sokola byli statečnými bojovníky na frontách první i druhé světové války a byli i hrdiny protikomunistického odboje. 

 

Každá země potřebuje vlastence, občany fyzicky i psychicky připravené na to ji bránit. Říkám to často – obrana České republiky není jenom záležitostí vlády, parlamentu či ozbrojených sil, ale všech občanů. Před deseti lety jsme zrušili povinnou základní vojenskou službu a armádu jsme založili na profesionálních vojácích. Byl to logický krok: technicky sofistikovanou výzbroj dnes nemohou ovládat amatéři a v nebezpečných zahraničních misích mohou sloužit jen ti, kteří o to stojí a jsou na náročné úkoly plně připraveni. Profesionální armáda je ovšem nákladná záležitost a v době škrtů a úspor se ukazuje, že její počty nemusí stačit k plnění všech ústavních povinností. Západní spojenci proto začínají stavy doplňovat aktivními zálohami. Novou koncepci aktivních záloh bude brzy projednávat i česká vláda. 

 

Problém je ovšem širší. Se zrušením základní služby jako by vymizelo i sepjetí populace s přípravou na obranu země a zvládání krizí. Chybí povědomí o tom, co je nutné dělat při krizových situacích, kam jít, kde se hlásit, kde se ukrýt, jak poskytnout první pomoc a tak dále. Nepléduji zde za znovuzavedení branné výchovy, kterou zprofanovala komunistická éra. Ale přimlouvám se za větší spolupráci mezi státem a různými spolky a dobrovolnickými organizacemi na lince armáda – tělocvik – sport. Je to stejné jako s účinnou ochranou před požárem. Nestačí mít jen profesionální hasiče. Obce si správně vydržují i hasiče dobrovolné a každý rozumný člověk má kromě toho hasicí přístroj doma. 

 

Jedna hodina tělocviku bez toho, aby měly děti a mládež kde sportovat po škole, aby existovaly další možnosti, kde mohou realizovat své zájmy, situaci významněji nezmění. Role organizací, jako jsou Sokolové nebo různé sportovní kluby, je v tomto směru nenahraditelná. Už nyní existují i další iniciativy na tomto poli, ať je to Odznak všestrannosti olympijských vítězů, či práce Klubu učitelů tělesné výchovy ČR. Patronem obou je ministerstvo obrany. Stát má vytvořit základní předpoklady pro rozvoj. Například nyní, díky novému přerozdělení daní, budou mít města a obce více peněz, které mohou použít na podporu nejenom sportu, ale také souvisejících zájmových aktivit.