Novinky Mediální výstupy

(FORUM 24) Zrušit Green Deal je úplná blbost, řada věcí je tam naprosto v pořádku, třeba ochrana biodiverzity, ochrana přírody nebo snižování ekologické zátěže v zemědělství, říká kandidát na europoslance za koalici SPOLU Ondřej Krutílek (ODS). Velký prostor pro zlepšení ale vidí v „dekarbonizační části“ dohody. V rozhovoru pro deník FORUM 24 mluví také o zahraniční politice Evropské unie nebo o tom, zda je potřeba něco reformovat.

S jakými tématy jdete do Evropského parlamentu?

Hlavním tématem je bezpečnost, je to i součást našeho hlavního motta Bezpečná Evropa, silnější Česko. Protože z války, ať už si vezmeme tu ukrajinskou anebo tu, která je kousek dál, v Izraeli, jsme znejistěni, a pokud nebudeme dbát o naši bezpečnost, tak všechny ostatní otázky půjdou na druhou či další kolej.

Za mě osobně je pak důležitá otázka Green Dealu, hlavně ve vztahu ke konkurenceschopnosti Evropské unie. To je něco, co se v posledních pěti letech zanedbávalo, tlačili jsme Green Deal příliš, aniž bychom hleděli na ekonomickou a sociální stránku věci. To bychom měli v následujících pěti letech opravit.

V jednom rozhovoru jste zmínil, že chcete „zrealističtět“ Green Deal. Co to znamená?

Konkrétní věc je například otázka spalovacích motorů. Já nejsem zastánce toho, abychom umetali cestu jedné technologii, ale spíše abychom měli možnost si vybrat technologie, které budou čistší, ale třeba nebudou úplně stoprocentní. Ve smyslu, že v roce 2035 nebudou mít nulové emise CO2, ale budeme k tomu směřovat. A nejsem zastánce toho, že když něco zregulujeme, že se to stane. Prostě musíme poskytnout prostor byznysu tak, aby našel klimaticky, ale i tržně konformní řešení. A to v tuhle chvíli neplatí.

Potom třeba co se týče směrnice o energetické náročnosti budov, tam vidím velkou chybu, že jsme vymýšleli kolo a udělali jsme tu normu strašně složitou. Ve výsledku bude byrokraticky náročné stavět domy v tom standardu, který se požaduje. A zároveň budeme přicházet zbytečně o svobodu. Už si nepostavíte levný dům s dražším provozem, ale budete si muset stavět drahý dům s levným provozem. Což je z dlouhodobého hlediska asi v pořádku, ale když se podíváme na to, jak je dostupné bydlení v České republice, jak máme problém s územním plánováním a se stavebním řízením, tak tohle cestu k bydlení ještě zkomplikuje.

Objevují se i názory, že by se měl Green Deal zrušit. Jak se na tohle díváte?

Že je to úplná blbost. Je to fakt blbost, protože Green Deal je dlouhodobá strategie do roku 2050, čili na 30 let. A je tam řada věcí, které jsou naprosto v pořádku, třeba ochrana biodiverzity, ochrana přírody nebo snižování ekologické zátěže v zemědělství, což u nás s průmyslovým babišovským zemědělstvím je důležitý aspekt. Pak tam máte oběhové hospodářství, tedy úspora zdrojů. Když něco přestane sloužit, nepotřebujete to, tak ty suroviny vezmete zpátky a začnete je používat znova. Tohle jsou části Green Dealu, které jsou za mě v pořádku.

To, kde mám problém, jsou ta auta se spalovacími motory nebo zmíněná energetická náročnost budov. To je ta „dekarbonizační část“ Green Dealu, která se soustředí na snižování emisí oxidu uhličitého napříč jednotlivými sektory. A tam vidím velký prostor pro zlepšení, aby Green Deal byl realistický.

Ale kdokoliv vám říká, že zruší Green Deal, tak jak se říká v Saturninovi, chtěl bych vidět toho smělce. Takhle to prostě nefunguje. Hlavně musíte mít na své straně Evropskou komisi, protože ta jediná může reálně navrhnout jakoukoliv změnu, i změnu ve smyslu zrušení. Takže europoslanec, který říká „zruším Green Deal,“ z definice není europoslanec, protože ani neví, co může dělat.

Podle průzkumů ale není Green Deal pro lidi úplně důležité téma. Čím to je?

Já si myslím, že těch aspektů je víc. První je ta bezpečnost, která rezonuje v průzkumech docela hodně. Druhá poznámka je, že Green Deal je moc nesrozumitelný pro lidi, že moc nevědí, o co tam jde, a nedokážou si pod tím nic konkrétního představit. Stal se z toho takový pojem, který se používá, a buď jste pro, nebo jste proti. Ale znovu opakuju, takhle to nestojí. A třetí poznámka je, že věci, které se schvalovaly v posledních pěti letech, se teprve začnou projevovat. Je tam postupný náběh, jednotlivé členské státy musí udělat zákonné úpravy. Myslím, že jakmile se to začne dotýkat peněženek lidí, tak to pochopí.

Hodně se mluví o konkurenceschopnosti EU, nejen v souvislosti s Green Dealem. Kde v tomhle ohledu vidíte prostor na zlepšení?

Já jsem zastánce toho, že když chcete něco inovovat a chcete rozvíjet trh, tak musíte tomu trhu také nabídnout možnosti, aby se mohl rozvíjet. Aby jednotliví aktéři, jednotlivé firmy, mezi sebou hledali ta řešení, která požadujeme, a zároveň ta řešení, která budou dostatečně sexy pro zákazníky. A my jsme na tohle v posledních pěti letech úplně rezignovali a na všechno jsme se dívali optikou klimatické změny a naší reakce na ni. To je špatně.

Když se podíváte na to, jak vypadá definice udržitelného rozvoje, tak ten snoubí dohromady jak ekologickou šetrnost, tak zároveň ekonomickou logiku a sociální únosnost všech opatření. A tohle je něco, k čemu bychom se měli vrátit. Potom se i konkurenceschopnost Evropy může zvyšovat. Ale nesmíme regulovat a nedívat se nalevo, napravo, což se teď dělo.

Co si myslíte o reformě EU? Je podle vás potřeba něco reformovat?

Ne, není. Já si už bohužel něco pamatuju, třeba i ty debaty o evropské ústavě okolo roku 2003, 2004. V Lisabonské smlouvě je tolik možností, jak provádět změny, aniž bychom měnili základní smluvní nastavení. Takže nemyslím, že bychom do těch základních smluv měli jakkoliv zasahovat.

Když si vzpomenu, jak dlouho trvaly ty změny počínající evropskou ústavou až po vstup v platnost Lisabonské smlouvy, to bylo nějakých šest let, kdy se Evropská unie zaobírala jenom sama sebou, svým vlastním fungováním. A na tohle teď nemáme vůbec žádný prostor. My potřebujeme zajistit, aby EU byla bezpečná, aby vnitřně fungovala, aby to byl živoucí projekt, ve kterém stojí za to jednotlivým státům být. A reformami bychom si jenom zbytečně dělali víc problémů, než teď reálně máme.

Ale neznamená to, že máme ustrnout v pozici v rámci jednotlivých politik, že tam je všechno úplně v pořádku. To není. Typicky otázka konkurenceschopnosti, vnitřního trhu, odbourávání překážek spíš než vytváření nových restriktivních pravidel. Stejně tak v oblasti zemědělské politiky, která stále odčerpává zhruba třetinu rozpočtu Evropské unie, je potřeba udělat změny tak, aby dotace byly co nejvíce odpoutány od výroby a aby peníze šly na věci, které zemědělci dělají nad rámec vlastní činnosti. Čili třeba když mají chránit prostředí a mají přispívat k adaptaci na klimatickou změnu.

Tyhle typy změn jednoznačně ano. Ale to základní nastavení je v pořádku a jenom by nás oslabovalo, kdybychom to teď otevírali.

Takže třeba právo veta byste nerušil?

Ne, na to už jsem skoro alergický. Protože právo veta je už teď jen v několika málo oblastech, a v těch je z dobrých důvodů. V oblasti daní je to z toho důvodu, že státy si mohou nastavovat daňové hladiny tak, jak potřebují, a mohou si vzájemně konkurovat.

A co se týče zahraniční politiky, tam uznávám, že to někdy trvá, že akceschopnost EU je možná někdy trošku omezená. Ale zase ze symbolických důvodů je důležité, že potom můžeme říct: „Na tomhle se EU shodla jednomyslně, přes tohle nejede vlak.“ Kdybyste odhlasovala sankce kvalifikovanou většinou, tak se vám venku vysmějí. Tohle jsou ty základní argumenty, proč právo veta stále udržovat.

Je EU v zahraniční politice jednotná? Nedávno jste kritizoval příspěvek Charlese Michela, který kondoloval po smrti íránského prezidenta.

Záleží, na jaké téma se konkrétně ptáte. Třeba v otázkách pomoci Ukrajině proti ruskému agresorovi je Evropská unie, řekl bych, docela slušně jednotná. Jde to vidět v sankčních balících nebo že se snaží nekomplikovat podporu iniciovanou ze strany členských států, například muniční iniciativu, na které se podílí Česko. To je všechno v pořádku.

U Izraele je to komplikovanější, protože tam přece jenom tradice jednotlivých zahraničních politik je odlišná. Ale za mě je ten způsob koordinace maximum možného, co jsme schopni v rámci Evropské unie dosáhnout.

O to víc bychom si ale měli uvědomit, že tím základním, kdo zajišťuje naši bezpečnost, je Severoatlantická aliance. A Evropská unie by neměla činit nějaké kroky, které by šly proti tomu. Jsem dalek toho, abychom vymýšleli něco, jako je evropská armáda a podobně. To je důležité, aby zaznělo, protože zase – nejsme v dobrém počasí, důležitější je plnit ty závazky, které máme ve vztahu k NATO. A pokud má někdo obavy z toho, že přijde Donald Trump, tak já si myslím, že tím, že vytvoříme evropskou armádu, uděláme přesný opak toho, co chceme. Když budeme plnit svoje závazky, tak Američani si řeknou: „Dobře, my s vámi i nadále zůstaneme.“

Co bude pro nový europarlament největší výzva?

Pro mě je důležité, aby Evropská unie byla tím, čím byla, když jsme do ní vstupovali. My jsme do ní nevstupovali kvůli tomu, abychom měli svázané ruce příliš restriktivními pravidly. My jsme do ní nevstupovali proto, abychom měli co nejvíc dotací – byť možná někteří ano, ale já rozhodně ne.

My jsme tam vstupovali proto, abychom mohli odemknout náš potenciál, který v nás dříme, aby zlaté české ručičky mohly to svoje ukázat i v jiných členských státech. To je základ celého evropského projektu a tohle bych rád rozvíjel. Takže znovu se vracím k tomu, o čem jsme se bavili: konkurenceschopnost a možnost rozvíjet byznys v rámci EU bez zbytečných překážek, to bude náš velký úkol. EU nikdy nebude žádným zahraničněpolitickým obrem. Ale můžeme být relevantním ekonomickým aktérem. A k tomu bychom měli směřovat.

Česko patří mezi země s nejmenší volební účastí v eurovolbách. Je tohle podle vás problém? Mělo by se víc vysvětlovat lidem, že je potřeba k těm volbám chodit?

Určitě ano. Ještě před pár lety byla Evropská unie záležitostí pár nerdů a pár firem, kteří si uvědomovali důsledek rozhodování v Bruselu, Štrasburku a Lucemburku. Ale v souvislosti právě i se zelenou transformací a dalšími věcmi se ukázalo, že ačkoliv to rozhodování je teritoriálně relativně daleko, tak ve svých důsledcích je často až nepěkně blízko. To je právě ten důvod, proč dění v Evropské unii nepodceňovat.

A uznávám, že je to i na nás, na politicích, že musíme víc vysvětlovat, co se tam děje, a když vzniká nějaký průšvih, tak je lepší ho zastavit nebo ovlivnit hned v samotném začátku než to potom následně řešit až „doma“, kdy už s tím moc nehnete. Ať už máte pozitivní nebo negativní motivaci v tom, co chcete v EU dělat, tak pořád platí, že unijní politika rozhoduje o našich každodenních životech.

A mimochodem, i vy novináři byste se o to měli zajímat, jít víc do hloubky, bavit se o konkrétních návrzích tak, jak se o tom bavíme v české politice. Například když se řeší konsolidační balíček, perfektně shrnete, o co tam jde, co se má změnit a tak dále, ale v případě evropské legislativy to neumíte, neděláte to. Tohle si myslím, že musí fungovat dohromady, protože my můžeme jako politici křičet, jak by se to mělo všechno dělat, ale bez téhle spolupráce se neobejdeme.

(Autor: Dominika Machová)

Rozhovor vyšel na serveru Forum24.cz.