Teplárny jsou základem komunitní energetiky
(iuhli.cz) „Úkolem dneška je zajistit i pokračování těžby uhlí v České republice,“ říká v rozhovoru Václav Král, jenž vede teplárnu, která uhlí přitom sama za pár let už nebude potřebovat. Podle Václava Krále si státy zvykly na příjmy z emisních povolenek a nic je tak nemotivuje k tomu, aby se snažily s jejich cenou něco udělat. Navíc to podporuje masivní přerozdělování veřejných prostředků pro projekty, které jsou díky tomu jakoby konkurenceschopné, byť tomu ve skutečnosti tak není a jejich ekologický přínos je mnohdy diskutabilní. Stojí přitom v čele českobudějovické teplárny, která již za pět let nebude spotřebovávat žádné uhlí a je také poslancem za ODS.
V souvislosti s růstem cen emisních povolenek jste se obával až možného rozpadu teplárenské soustavy. Nyní vaše teplárna České Budějovice hlásí nové odběratele. Čím si to vysvětlujete?
Ta obava vycházela z dlouholeté diskriminace teplárenství národní legislativou. Malé lokální, chcete-li decentrální zdroje výroby tepla jako například domovní či blokové kotelny za vypouštění klasických polutantů či emisí skleníkových plynů do ovzduší zatím nemusí nic platit. Mají třeba i výjimky ze zdaňování zemního plynu. Také vloni, při tvorbě cenových stropů na plyn a elektřinu, se zpočátku na dálkové teplo zapomnělo… Rozpad soustav zásobování teplem by přitom byla velká škoda. Neexistuje za ně plnohodnotná náhrada a energie přece budeme potřebovat.
Česká republika by se tak krátkozrace připravila o další možnost stabilní, řiditelné výroby, která má i důležitý potenciál ke zlepšování životního prostředí a dekarbonizaci. Tento efektivní způsob výroby a dodávek tepla či chladu, ale i elektrické energie v hustě osídlených aglomeracích navíc odpovídá všem moderním trendům. Teplárny jsou logicky základním stavebním kamenem dnes tolik diskutované komunitní energetiky. Investují miliardy do ekologizace. Již desítky let jsou vlastně i lídry v decentralizaci výroby elektřiny v centrech měst, efektivně zde poskytují také podpůrné služby ke stabilizaci elektrizační soustavy. A to bez ohledu na počasí!
S tímto komplexním vědomím jsme v naší městské teplárně vsadili na stabilitu a předvídatelnost cen energií, zajištění komfortu zákazníků a rozvoj sítí doprovázených postupným snižování spotřeby uhlí díky využívání bezemisních a obnovitelných zdrojů energie. Vše probíhá v interakci s naším jediným vlastníkem, městem České Budějovice. A zákazníci tuto cestu oceňují zvyšujícím se zájmem o připojení ke sdílené energetické infrastruktuře.
Znamená to, že teplárnám již nehrozí masivní odliv zákazníků?
To riziko stále trvá, stejně jako nespravedlivé regulace. Víte, jaký důvod vysokých cen energií vyráběných z fosilních paliv teď někteří odborníci uvádí? Tyto energie jsou prý drahé, protože je drahá emisní povolenka. A z velké části mají pravdu. Musíme si ale neustále připomínat, že emisní povolenka není ničím jiným, než legislativním nástrojem vlád. Je tedy fakticky daní předhozenou finančním spekulantům, kteří díky ideologii klimatické změny a nedostupnosti adekvátních bezemisních technologií nemohou na svých investicích prodělat. V moderních ekonomických dějinách k tomuto institutu neexistuje paralela. Cena emisní povolenky nedávno překročila 100 eur za tunu CO2 a nic se nestalo, žádná reakce. Zdá se, že státní rozpočty si na tento mimořádný příjem zvykly a bylo tak podpořeno i masivní přerozdělování veřejných prostředků směrem ke všemožným projektům, které jsou rázem jakoby konkurenceschopnější, i když reálně tomu tak není a jejich ekologické přínosy jsou mnohdy diskutabilní.
Je fér tady říct, že i některé naše projekty jsou spolufinancované z evropských fondů a za to, přes všechnu administrativní náročnost a nevyzpytatelnost, děkujeme. Ale opět… je rozdíl, jestli teplárny dostanou finanční podporu na 30 procent pořizovacích nákladů investice nebo 80 procent tak jako některé malé zdroje na výrobu tepla či elektřiny.
Chci tím vysvětlit, že teplárny nejsou na trhu žádným monopolem. O spokojenost zákazníků se musí starat konstantně a přijímají investiční rizika. Státní aparát by se měl ale zaměřit alespoň na to, aby na sobě jednotlivé projekty neparazitovaly, jinak to ve finále poškodí zákazníky, respektive občany.
Unijní tlak na ukončení používání fosilních paliv míří i na teplárny. Ta vaše má letos a příští rok skokově snížit množství spalovaného uhlí a za dalších pět let již nebudete spalovat žádné. Jak toho dosáhnete?
K pokrytí spotřeb odběratelů napojených na největší teplárenskou soustavu v jižních Čechách ročně spotřebujeme stále přibližně 230 000 tun hnědého uhlí. Jeho spalování však opustíme ještě před oficiálními evropskými termíny. Naši dlouhodobou koncepci jsme v roce 2020 shrnuli do Strategie pro zelené město, která obsahuje komplexní plán postupného nahrazování uhlí místně dostupnými zdroji energie. Letos v říjnu budou zahájeny dodávky bezemisního tepla z nedaleké elektrárny Temelín do naší rozvodné sítě a následně zprovozníme nový kotel na dřevní štěpku. Těmito kroky nahradíme dvě třetiny uhlí. Zbytek pak nahradí energie z připravovaného zařízení na energetické využívání odpadů ZEVO Vráto, jehož zprovoznění předpokládáme už v roce 2028. Zemní plyn zůstane jako podpůrné či záložní palivo a ve výsledném palivovém mixu bude tvořit pouze asi dvě procenta.
Množství štěpky či celkově biomasy má své limity, stejně jako efektivní vzdálenost, ze které je ekonomické biomasu vozit. Máte představu, jaký je skutečný potenciál této suroviny pro teplárenství, případně i energetiku, ve které se již biomasa také používá?
Máte pravdu, ale nechtějte po mně jedno číslo za celou republiku. Těch scénářů je několik. Každopádně nesmíme dopustit plundrování našich lesů, a právě proto by měly být nejenom kapacity každého energetického podniku uvážlivě stanoveny s ohledem na místní poměry. Živelná výstavba ve finále nesvědčí nikomu – lidem ani přírodě. V Českých Budějovicích jsme tento možná selský přístup odpovídající naší jihočeské nátuře zhmotnili právě do diverzifikace zdrojů. Nechtěli jsme se orientovat třeba jenom na biomasu. Nebo jenom na spalování odpadů. Zdroje jsou omezené, i když nás někdo občas přesvědčoval o opaku. I proto je nutné preferovat jejich využívání v co nejefektivnějších zdrojích, kterými jsou bezesporu právě teplárny, tedy kogenerační výroba tepla společně s elektřinou zaručující maximalizaci využití energetického potenciálu používaných zdrojů energie. Tím snad stále ještě lze ospravedlnit i používání uhlí. Pro výrobu elektřiny pak máme na našem území i jiné, chcete-li bezemisní možnosti, ovšem do jejich zprovoznění se ani v této oblasti energetiky bez uhlí a plynu neobejdeme.
Nesmíme také zapomínat, že nejedna teplárna celoročně zásobuje tepelnou energií i podniky, které používají páru pro své výrobní postupy či technologie a bez dodávek dálkového tepla by tyto podniky sami musely pálit plyn, uhlí či topné oleje. Snížily by se tím ale synergie soustavy sdílené například s domácnostmi a v konečném důsledku by se zhoršilo i životní prostředí.
(Autor: Přemysl Souček)
Rozhovor vyšel na serveru iuhli.cz.
poslanec PČR
člen regionální rady
člen oblastní rady