Prevence šikany ve škole je úkolem celé komunity kolem školy
Je mnoho způsobů, jak mohou školy zajistit atmosféru, ve které není prostor pro špatné zacházení s ostatními. Zde je několik oblastí, jak mohou školy usilovat o vytvoření pozitivního prostoru, kde se každý člověk cítí bezpečně, kde má oporu. Město, jako zřizovatel základní školy, musí a bude na dodržování těchto principů aktivně dohlížet.
Otevřená komunikace
První krok k prevenci šikany často začíná otevřením komunikace. Když žáci a zaměstnanci školy otevřeně hovoří o daném tématu, vytváří to příležitost k dialogu. Pro začátek musí učitelé dětem nastínit, co je a co není šikana.
Šikana je závažná a často trvající snaha jednotlivce úmyslně špatně zacházet s druhým. Někdy zahrnuje zneužití moci, kdy je jedna ze zúčastněných osob nějakým způsobem zranitelnější. Může zahrnovat slovní útoky nebo nežádoucí fyzické jednání. Obvykle je šikanující chování opakované a jeho cílem je nějakým způsobem ublížit. Záměrem šikanujícího může být ublížit své oběti nebo ji ponížit.
Nejlepší je prevence
Vedle otevřené komunikace si žáci musí být vědomi také důsledků svého jednání. Reakce na šikanu ve školách musí být důsledná. Zavedením kodexu chování nebo souboru pravidel týkajících se způsobu řešení šikany žáci vědí, jaké jsou hranice. Pokud je tento postup prosazován, mohou se žáci cítit chráněni. Znají také důsledky svých činů, pokud se rozhodnou špatně zacházet s ostatními.
Role, kterou hrajeme všichni
Je důležité, abychom naše děti vybavili slovy a činy, které potřebují k tomu, aby se v těchto situacích dokázaly postavit na vlastní obranu. Pokud vrstevník použije slova nebo činy, které jsou nežádoucí nebo nevítané, děti musí vědět, co mohou dělat. Důležitým prvním krokem může být prosté a klidné vyslovení slova "Stop". Dalším krokem může být to, že dítě vyjádří, jak se kvůli něčemu cítí. Reakce může například znít: "Cítím se nepříjemně, když tohle děláš.".
Je důležité, abychom děti také učili, jak se postavit k tomu, když vidí, že se šikana děje druhým. Musí vědět, že mohou šikanózní chování okřiknout, a to zejména dříve, než se jim něco vymkne z rukou. Prostým konstatováním "Požádali tě, abys přestal" nebo "Řekli, že se jim to nelíbí" může přihlížející upozornit na nežádoucí chování.
I když chceme, aby se naše děti naučily postarat samy o sebe, je zcela zásadní, aby věděly, že se mohou obrátit na dospělé ve svém životě, když potřebují pomoc. Dobrým začátkem je, aby se děti uvnitř kolektivu samy druhým postavily, pokud se začíná dít něco špatného. Když ale špatné chování pokračuje, může být nezbytné, aby zasáhl učitel nebo rodič. Úplně jednoduchý začátek takové konverzace zní „Co se to přesně děje, když si takhle hrajete?" nebo i prosté "Jak to jde?". Vždy je však místo i pro přímé pokyny. Dospělý může prohlásit: "Slyšel jsem, jak říkají, že se jim to nelíbilo. Prosím, už to nedělejte." V některých situacích přitom může být omluva užitečná pro obě strany, aby se věci posunuly dál a děti si spolu mohly dál bezpečně a hezky hrát.
Způsob, jakým se chováme k ostatním
Širší komunita hraje velkou roli, pokud jde o to, abychom byli pro naše děti aktivním vzorem. Když lidé z širšího okolí školy ukazují, že spolu vycházejí a jsou laskaví, mohou mít pozitivní vliv na mladší generaci.
Často lze s nácvikem budování týmu začít už jen ve třídě. Ovšem pokud se zapojí členové místní komunity, aby navštívili školu a účastnili se diskusí, můžeme dětem ukázat, že se na hledání řešení může podílet každý. Školy se také mohou rozhodnout podporovat pozitivní chování prostřednictvím programů vzájemné podpory, které vyvolávají empatii k ostatním.
Reakce na šikanující chování
Okamžité řešení negativního chování je zásadní pro zastavení šikany v jejích počátcích! Rychlé přijetí opatření je důležité pro všechny zúčastněné. Klidný přístup a zásah v těchto situacích vysílá silný signál, že šikana není v pořádku a nebude tolerována.
Když se žáci cítí ve školním prostředí bezpečně, mají prostor prospívat a růst jak po stránce sociální, tak i studijní. Je důležité, abychom jako komunita o tomto tématu otevřeně, věcně a bez emocí diskutovali.
zastupitel
místopředseda místního sdružení