ČRo: Doba je tak vymknutá z kloubu, že musíme uvažovat i o řešeních, která tu prostě ještě nebyla
(Radiožurnál) Pavel Blažek ve svém projevu vyzval politiky i k tomu, aby zbytečně nevyhrocovali napětí ve společnosti svými výroky. Čeho konkrétně by se opozice i koalice měla vyvarovat? Jaké byly okolnosti a odůvodnění nejmenování nového místopředsedy brněnského krajského soudu? A proč si ministr spravedlnosti myslí, že mají média občas větší moc než politici? Poslechněte si celých 20 minut Radiožurnálu.
V pátečním projevu v Poslanecké sněmovně jste mimo jiné řekl, že pokud se nevyřeší krize v energetice, je ohrožen politický systém této země. Komu především byl tento vzkaz adresován – opozici, nebo vašim stranickým a koaličním kolegům?
Reagoval jsem na vystoupení opozičních představitelů, kteří, musím říci, v mnoha věcech měli pravdu a varovali před nějakým vývojem. No, a byl jsem trošku nespokojený, že tam nemluvil nikdo z koalice, tak jsem bezprostředně vystoupil a řekl jsem tuto věc, o které přemýšlím delší dobu a mám z ní obavy.
Důvod je velmi jednoduchý. Je prokázáno, že v lidských dějinách nikdy nepřežila žádná demokracie, pokud její součástí nebyla fungující ekonomika. Na nás se teď bohužel hrne vývoj velmi nebezpečný v tom, že ekonomika opravdu může přestat fungovat. Na rozdíl od diktatur a totalitních systémů, kde nepřekáží, když ekonomika nefunguje, demokracie se vždycky zhroutí.
Mám ale pocit, že si to uvědomuje jen málo evropských politiků. Zatím přemýšlejí spíše o vlastních zemích než o Evropě jako celku. Pokud jde o naši situaci, chtěl jsem svým projevem všem ukázat, že situaci si vláda včetně mě uvědomuje. Tento projev, když jste se takto ptal, měl lidově řečeno vyhecovat úplně všechny, aby to brali opravdu velmi vážně, protože i ve vládě se můžeme dělit na optimisty a skeptiky. Já jsem celoživotním postojem skeptik. Nikoli pesimista. To je rozdíl.
Většina vlády je skeptická, nebo optimistická?
Já bych řekl skeptická, ale to nestačí. Opravdu je zapotřebí za každou cenu něco udělat včetně některých nestandardních řešení, jako je například zastropování cen.
Co si představujete pod vyřešením energetické krize? Co to vlastně znamená, že se to vyřeší?
V první fázi je nutné zabezpečit, abychom z energie, která existuje, měli dostatek. To vláda nepochybně dělá. Pak je tu ale druhý problém, aby na to obyvatelstvo mělo peníze. A aby to nevedlo k tomu, že to, co člověk vydělá, utratí za bydlení a topení, nebo dokonce vydělá ještě méně. Důsledky si nedokážu představit. Vývoj k tomu bohužel podle všeho směřuje. Ceny rostou tak nehorázně vysoko, že se mně osobně zdá, aniž si hraju na ekonoma, že to stát nebude schopen vykompenzovat, pokud se bude jen dívat.
Pokud výrobce vyrábí za pět korun a prodává to za tisíc, tak to prostě není normální. A myslím si, že existuje i morální právo nějakým způsobem mu část tohoto zisku, který je v podstatě, nechci říct neoprávněný, ale nespravedlivý, odebrat proto, aby se nezhroutila celá společnost. A v takové situaci žijeme.
Vy jste mluvil o možné revoluci. Co si představujete, že by se mohlo stát, pokud to tato vláda nezvládne?
Myslím si, že obyvatelstvo celé Evropy, nejenom naše obyvatelstvo, už od druhé světové války zapomnělo na některé hmotné starosti. Představa, že by dnes lidé neměli v domácnostech teplou vodu, nemohli topit, samozřejmě povede k tomu, že to budou přičítat státu, který se o to měl nějakým způsobem postarat či to zabezpečit. Opravdu se proto obávám pouličních bouří.
Požádal jsem proto Josefa Středulu, abychom o této věci společně pohovořili. On nabídku přijal. Potkáme se v nejbližších dnech a to z toho důvodu, abychom se opravdu bavili o tom, jak to vidí odbory, a hlavně o tom, jak zabezpečit to, aby nedocházelo k násilí.
V dějinách vždycky, když začaly chybět základní prostředky, došlo k násilí. Mohl bych jmenovat desítky případů. To samozřejmě hrozí teď u nás, byť to tak třeba dnes nevypadá. A i když jsme v zásadě na rozdíl od některých jiných temperamentnějších národů v Evropě relativně klidný národ, tak se to prostě může stát z nedostatku.
Vy jste už v pátek ve Sněmovně dodal, že už asi není jiné cesty než zastropování cen energií a že budete jako ministr spravedlnosti hledat cestu, jak to právně udělat. Posunul jste se od té doby? Máte nějaké návrhy právních řešení?
Pokusím se je mít tento týden. Byla to reakce na to, že se o tom ve vládě bavíme. Často se tam ale říká, že to právně není možné. Já si myslím, že to musí být možné. A co znamená, to právně není možné, je to, aby nevznikaly škody na straně výrobců či distributorů, které by potom úspěšně vymáhali po státu. To by nemělo smysl. Musí se najít takové řešení, aby buďto škody na straně státu byly v budoucnosti nejmenší, co se týče náhrady škody, a také to musí být tak, aby výrobci elektřiny například nepřestali vyrábět, protože se jim to nevyplatí. Jde tam tedy o úměrnost a právní řešení toho celého. A to je potřeba bedlivě rozmyslet. Ale není na co čekat.
To, o čem uvažujete, je české řešení, nebo celoevropské řešení?
Uvažuji o českém řešení, ovšem to neznamená, že nebude přenosné na evropské, pokud to bude dobré řešení. Samozřejmě evropské právo je trošku jiné, ale já jsem v tom projevu také řekl, že v dnešní situaci musíme případně jít i na hranu práva, protože situace je skutečně složitá. A právo opravdu nevzniklo jenom proto, aby nám bránilo v řešení, která jsou nutná. Tím nevolám po protiprávních řešeních, ale doba je tak vymknutá z kloubu, že musíme uvažovat i o řešeních, která tu prostě ještě nebyla.
Není ta hrana práva rizikem?
Ta je vždycky rizikem. Pokud se ale obávám revoluce, to znamená násilí, naprosté tmy politického systému a klidně nástupu nějakého diktátora, tak jsem povinen udělat cokoliv, co je menším zlem.
(Autor: Tomáš Pancíř)
ministr spravedlnosti
poslanec PČR
předseda regionálního sdružení RS ODS JMK