Lživá obvinění Ruska vůči Ukrajině se podobají nacistické propagandě
(www.vystrcil.cz) V malé pevnosti Terezín se v neděli konal pietní akt k uctění obětí nacistické perzekuce. Hlavní projev přednesl předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS). Řekl, že lživá obvinění nejvyšších ruských představitelů vůči Ukrajině se čím dál víc podobají nacistické propagandě před osmdesáti lety. Dále se akce účastnil premiér Petr Fiala (ODS) nebo předsedkyně sněmovny Markéta Pekarová Adamová (TOP 09). Nacisté převezli do terezínského ghetta na 155 tisíc Židů z celé Evropy, podle odhadů zde zemřelo 35 tisíc z nich. Válka na Ukrajině podle Vystrčila ukazuje, jak je důležité nebýt lhostejný k vlastní minulosti. „Nacházíme se v místě, doufám, že bývalého zla, ponížení a nenávisti, v místě, které se stalo svým válečným příběhem, symbolem a mementem. Také se ale nacházíme v místě, které dnes varuje, připomíná a vyzývá,“ uvedl předseda Senátu. Zdůraznil, že je nutné znovu varovat a připomínat fakta a skutečnost, a to zvláště v současné době, kdy se podle něj znovu lži, navíc často umocněné předsudky a spikleneckými teoriemi, stávají nebezpečnou válečnou zbraní. Na závěr projevu v Terezíně vyzval Vystrčil k pokračování v podpoře Ukrajiny. „Prosím, vytrvejme v podpoře Ukrajině a Ukrajincům, která Česku vrací sebevědomí, perspektivu a mezinárodní autoritu,“ vyzval.
Vážení přeživší, naši potomci a rodiny, vážená paní předsedkyně Poslanecké sněmovny, vážený pane premiére, vážení ústavní činitelém, členové vlády, vážení nejvyšší představitelé soudní moci, vážení členové diplomatického sboru, vážení představitelé Armády a Policie České republiky, představitelé krajských a městských samospráv, vážím představitelé židovských obcí a církví, vážení představitelé židovských a romských organizací, představitelé památníků v Čechách, na Slovensku a v Polsku, milí přátelé, dámy a pánové a všichni další vzácní hosté.
Každý rok vždy třetí květnovou neděli se koná na závěr mezinárodních pamětních dní odboje jako odkaz tzv. Buchenwaldské přísahy zde na Národním hřbitově Terezín vzpomínková tryzna. Aby bylo znovu a opakovaně lidstvo varováno, před šílenstvím nacismu a fašismu. Je pro mě velkou ctí, že dnes mohu vystoupit právě zde v místě nepředstavitelného utrpení většiny Židů z protektorátu, židovských komunit z Německa, Rakouska, Nizozemska, Dánska, Slovenska a posléze i z Polska a Maďarska a dalších tisíců nežidovských vězňů.
Nacházíme se v místě, doufám, že bývalého zla, ponížení a nenávisti. V místě, které se stalo svým válečným příběhem symbolem a mementem.
Také se ale nacházíme v místě, které dnes varuje, připomíná a vyzývá. Je totiž naší povinností odpovědností znovu varovat a připomínat fakta a skutečnosti, a to zvláště v současné době, kdy se znovu lži, navíc často umocněné předsudky a spikleneckým teoriemi, stávají nebezpečnou válečnou zbraní. Byly to právě lži spojené s překrucováním pravého významu slov, které se leckdy s využitím staletých předsudků zvrhly, za pomoci promyšlené propagandy, v nacistickou rasovou teorii. A Evropě tak začalo omezování práv Židů, Romů, Sintů, členů nepohodlných náboženských komunit a dalších nějakým způsobem méněcenných občanů. Norimberské zákony postavené na těchto lžích se pak dokonce staly zákonným podkladem pro konečné řešení židovské otázky. Jak nacisté eufemisticky nazývali program likvidace evropských Židů.
Je nutné si taky přiznat a připomínat, že pouze nemnoho evropských států se snažil ochránit svoje židovské občany před smrtící nákazou šířící se z německé říše. Jen málo státníků si bohužel dokázalo a chtělo připustit či představit, že konečné řešení židovské otázky dovede nacistická totalita k dokonalému a systematickému průmyslovému vyvražďování evropských Židů. Ano, je to tak. I naše protektorátní vláda vydala naše židovské a romské spoluobčany napospas nacistickému teroru. Válečné archivy také obsahují svědectví o tom, kolik protektorátních nežidovských občanů udalo své židovské sousedy. Třeba jen ze závisti a touhy po jejich majetku nebo slepé poslušnosti nebo strachu. Udavačské dopisy některých českých občanů jsou i po desítkách let chmurné, avšak i velmi poučné čtení. Na druhé straně, a to chci zdůraznit, to byla naše londýnská exilová vláda, která se připojila v prosinci 1942 k deklaraci 12 států pranýřujících plánovitou likvidaci evropských Židů a zdůrazňující, že osoby odpovědné za tento obludný zločin neuniknou potrestání.
Rovněž se v protektorátu našli desítky našich českých občanů, kteří za cenu vlastního života pomohli zachránit židovské spoluobčany. A jsou nositeli titulu "Spravedlivý mezi národy".
Zrůdný, lidství popírající záměr zcela vymazat z povrchu zemského Židy, Romy a Sinty se nakonec nezdařil. A je třeba nezapomínat na utrpení, které nás to všechny a naše předky stálo a děkovat všem, kteří se o to zasloužili.
Vždy budu vděčný našemu prvnímu prezidentu Tomáše Garrigue Masarykovi za to, že položil pevné základy naší sounáležitosti s židovským národem. Ať již to byl jeho pevný, ještě neprezidentský občanský postoj vůči vyhrocené antisemitské kampani souvisejícího ze seriadou. Ať to bylo oficiální uznání židovské národnosti nebo jeho návštěva jako první hlavy států v mandátní Palestině.
Během druhé světové války naše domácí politická scéna z Masarykovy stopy bohužel sešla. Byť jsme se na ní, na začátku poválečného Československa, pokoušeli alespoň krátce navázat a nově vznikajícímu státu Izrael jsme poskytli dodávky zbraní a na československém území pak výcvik 200 specialistům, letcům a parašutistům. Nakonec se nám to po válce nezdařilo.
Na přelomu čtyřicátých a padesátých let se komunistický totalitní režim za vydatné pomoci sovětské propagandy a sovětských poradců snažil všemi prostředky tyto prvorepublikové vazby definitivně zničit. Špičkou ledovce antisemitského komunistického tažení se staly vykonstruované politické procesy proti údajným socialistickým zrádcům. V Čechách například s Rudolfem Slánským, Vlado Clementisem a dalšími. Na Slovensku pak se Šimonem Ornsteinem a Mordechajem Orenem. U obou procesu hrálo hlavní roli židovství obviněných. A jen opakuji. Tyto procesy byly jen špičkou ledovce.
Jak těžce se žilo v komunistické totalitě holocaustem zdecimované židovské komunitě, víte nejlépe vy přeživší a vaše rodiny.
Až po 40 letech doby temna přinesl listopad 1989 naději. V únoru 1990 byly znovu navázány diplomatické vztahy se státem Izrael. Židovské obce mohly konečně začít žít svým vlastním životem. Prezident Václav Havel navázal vší silou své osobnosti na masarykovskou tradici. A to jak v Izraeli, tak v České republice. Je dnes povinností nás všech a zejména potom nás politiků tuto masarykovsko-havlovskou tradici a její odkaz rozvíjet a předávat dalším generacím.
Letos 6. května si památník Terezín připomněl 75 let od svého založení. Velmi oceňuji všechny, kteří v této výjimečné instituci pečují odkaz historické paměti, pracovali a pracují. Každý den se potkáváte s hmatatelnými důkazy utrpení a ponížení, které dosud ani čas, ani krajina nevstřebali. Děkuji Vám všem za Vaše úsilí, péči, mravenčí práci, za Vaší vzdělávací, kulturní a osvětovou činnost. Její potřeba stále více.
Chtěl bych také velmi poděkovat přeživším a také wintonovým dětem, kteří mladé generaci předávají často obtížně sdělitelná svědectví. Děkuji Vám také za atmosféru duchovního smíření a duchovní velkorysosti, kterou mnozí z Vás dnes do společnosti vnášejí.
Na závěr se již vzhledem k době ve které žijeme ještě vrátím k myšlenkám, které jsem vyslovil na úvod, neboť jsem přesvědčen, že jsou v dnešní době skutečně aktuální. Žijeme totiž v době relativizace významu hodnot pro náš život, v době relativizace co je dobré, co je špatné. V době relativizace pravdy a lži. Polopravdy, dezinformace, lži, překrucování významu slov a věd včetně například těch napsaných v naší české Ústavě se staly v posledních letech, bohužel, součástí našeho veřejného života. Informace a dezinformace společně zaplnili veřejný i mediální prostor a sociální sítě a my je od sebe obtížně rozlišujeme. Životnost některých vyjádření bývá často pouze několik hodin, než je přebije nějaká další polopravda. Je zřejmé, že k tomuto neutěšeném stavu přispěla pandemie covidu-19. Je totiž nebezpečím a nepřirozeným úkazem, když se reálný život stále více přesouvá do virtuálního světa. Dejme si, na to, prosím pozor. Je naší povinností to zastavit. Nic nás totiž nemůže zbavit a nezbavuje odpovědnosti a povinnosti hledat pravdu a říkat pravdu. Vím, že říkat pravdu a nebýt populistou v dnešní době vyžaduje, a zejména bude vyžadovat, vytrvalost a odvahu. Bude vyžadovat vytrvalost a odvahu. Odvahu vystoupit z davu a pojmenovávat věci jejich pravým jménem. To nás však nesmí odradit. Mluvím o tom právě dnes proto, že je to více, než kdy jindy důležité. Lživé informace a lživá obvinění z nejvyšších ruských představitelů vůči ukrajinskému prezidentovi, vůči Ukrajině, vůči svobodnému a demokratickému světu se totiž čím dál více podobají nacistické propagandě před 80 lety. Zatím podobají. Válka na Ukrajině s nezpochybnitelnou pravdivostí totiž ukazuje, jak je důležité, potřebné a nezbytné, nebýt lhostejný k vlastní minulosti a vlastním zkušenostem. Prosím, pamatujme na to každý den. A prosím, vytrvejteme v podpoře Ukrajině. A vytrvejme v podpoře Ukrajincům, která Česku vrací sebevědomí, perspektivu a mezinárodní autoritu. Všem, kteří se na podpoře Ukrajině podílíte, děkuji. Vracíte Česku sebevědomí, perspektivu a mezinárodní autoritu.
Čest památce všech lidských bytostí, které byly v Terezíně připraveni o své sny, naděje a plány, o své životy. Čest památce všech obětí holocaustu a nacistické perzekuce.
Děkuji za pozornost.
předseda Senátu PČR